Spánková paralýza: nejhorší noční můra, na kterou nikdy nezapomeneš

Ztuhlé svalstvo, ústa zamčená na klíček a neznámá bytost, která vešla do bytu s cílem, aby mi ublížila. I takto mnozí lidé popisují hrozivý zážitek se spánkovou paralýzou. „Něco přes to okno skočilo dovnitř a běhalo po bytě. Když jsem to zaslechla, vzbudila jsem se, ale nemohla jsem se postavit z postele, nemohla jsem se pohnout,“ řekla nám dvaatřicetiletá Andrea.

Podobně nepříjemnou epizodu má za sebou i 24letá Ema. „Poprvé jsem měla pocit, že se nade mnou naklání nějaká černá postava, která mě drží a zatlačuje tak pevně, že jsem se nemohla pohnout,“ popsala chvíle hrůzy. Dívky se cítily naprosto bezmocné. Měly pocit, že jim chce někdo ublížit, ale nedokázaly se žádným způsobem bránit.

Halucinace, při kterých se nedokážeš pohnout

Spánková paralýza je u lidí běžnější, než by se zdálo. Schválně se na ni několika lidí ze svého okolí zeptej. Možná ti jeden z kamarádů popovídá o tom, jak ležel v posteli, jeho svalstvo bylo ztuhlé, ale mozek se mu stále „nevypnul“. Nemohl se hýbat a najednou uslyšel děsivé zvuky a měl pocit, že je v pokoji kromě něj neznámá osoba. Nedokázal však křičet, aby si přivolal pomoc.

„Když člověk usne, svalstvo v těle se paralyzuje. Při spánkové paralýze dojde k paralýze svalstva, ale mozek jedince je stále při vědomí. V důsledku toho se dotyčný nemůže pohnout a přichází zděšení, co se s ním děje. Spánkovou paralýzu často doprovází pocit tlaku na hrudi a potíže s dýcháním,“ popsala nám proces spánkové paralýzy psycholožka Zuzana Šofraneková.

Během tohoto stavu může mít člověk vidiny, které jsou ovšem neškodné. Podle psycholožky Šofranekové je z odborného hlediska nazýváme hypnagogické či nepravé halucinace a vyskytují se i u lidí s dobrým duševním zdravím.

Mnozí šarlatáni ale za spánkovou paralýzou prostřednictvím psuedověd hledají něco nadpřirozeného a temného. Lidově řečeno, tehdy si s námi jen „zahrává naše mysl“. A pravdou je, že si dokáže zahrávat skutečně děsivými způsoby, o čemž nám vyprávěli Ema, Andrea a Samuel.

Od té doby, co zažil spánkovou paralýzu, odmítá spát na zádech

29letý Samuel se nám svěřil s dvojicí zážitků se spánkovou paralýzou, která se u něj spustila, když mu bylo 18 let. První zážitek přitom popisuje jako výrazně intenzivní a děsivý.

„Pamatuji si, že jsem spal na zádech a vzbudil se na pocit, že ke mně někdo přichází z boku pokoje. Když jsem otevřel oči, neuměl jsem pohnout žádnou částí těla. Prožíval jsem neskutečný strach a napětí. Cítil jsem, že někdo ke mně přichází, aby mi ublížil, ale já se neumím pohnout a bránit. Následně jsem se nějakým způsobem přemohl, nakopl a pohnul. V momentě, kdy jsem se začal hýbat, celé to přestalo. V pokoji samozřejmě nikdo nebyl,“ řekl pro Refresher.

Jelikož se taková situace Samovi přihodila pouze dvakrát, přičemž při druhé epizodě byla spánková paralýza méně intenzivní, odbornou pomoc nevyhledal. V hlavě má ​​však dodnes zafixované, že nesmí spát na zádech. Danou polohu si totiž spojuje se spánkovou paralýzou, a tak se jí raději vyhýbá z obavy, že by se mohla podobná hrůza opakovat.

Nemusí to být na škodu. Americká akademie spánkové medicíny (AASM) totiž uvádí, že se spánková paralýza vyskytuje častěji u lidí, kteří spí na zádech. Její vznik ale ovlivňuje i řada jiných faktorů.

Co ale má vliv na to, jaké hypnagogické halucinace lidé během epizody spánkové paralýzy zažijí? Podle vedoucí lékařky oddělení spánkové medicíny slovenského Národního ústavu duševního zdraví Jitky Buškové mohou tyto „vidiny“ ovlivnit denní zážitky, ale například i noční sledování hororů. Hypnagogické halucinace se navíc podobně jako sny někdy opakují, a proto vidí někteří lidé při spánkové paralýze tytéž bytosti.

„Hypnagogické halucinace jsou vlastně snové představy, které přetrvávají z REM spánku do bdělosti, mohou být tedy ovlivněny denními zážitky a jsou velmi variabilní. I některé sny se opakují. Pokud by chtěl dotyčný jedinec zjistit, proč se mu vracejí konkrétní představy a sny, je dobré hledat odpovědi s pomocí odborníka psychoterapeuta,“ řekla pro Refresher doktorka Bušková.

Přišel za ní přes střešní okno

Zatímco Samuel zažil spánkovou paralýzu na prahu dospělosti, 32letá Andrea s ní měla první zkušenost před pěti lety. Zažila ji celkem třikrát, a to rovnou v rámci zhruba dvou týdnů. Nikdy potom se už u ní nezopakovala.

„Tehdy jsem bydlela v takovém otevřeném podkrovním bytě, kde byl pohromadě obývací pokoj, ložnice i kuchyň. Zdálo se mi, že jsem nechala otevřené střešní okno. Něco přes to okno skočilo dovnitř a běhalo po bytě. Když jsem to zaslechla, vzbudila jsem se, ale nemohla jsem se postavit z postele, nemohla jsem se pohnout. Jen jsem ležela a bála se, že to na mě skočí,“ popisuje Andrea chvíle hrůzy.