Spánková paralýza: nejhorší noční můra, na kterou nikdy nezapomeneš

Ztuhlé svalstvo, ústa zamčená na klíček a neznámá bytost, která vešla do bytu s cílem, aby mi ublížila. I takto mnozí lidé popisují hrozivý zážitek se spánkovou paralýzou. „Něco přes to okno skočilo dovnitř a běhalo po bytě. Když jsem to zaslechla, vzbudila jsem se, ale nemohla jsem se postavit z postele, nemohla jsem se pohnout,“ řekla nám dvaatřicetiletá Andrea.

Podobně nepříjemnou epizodu má za sebou i 24letá Ema. „Poprvé jsem měla pocit, že se nade mnou naklání nějaká černá postava, která mě drží a zatlačuje tak pevně, že jsem se nemohla pohnout,“ popsala chvíle hrůzy. Dívky se cítily naprosto bezmocné. Měly pocit, že jim chce někdo ublížit, ale nedokázaly se žádným způsobem bránit.

Halucinace, při kterých se nedokážeš pohnout

Spánková paralýza je u lidí běžnější, než by se zdálo. Schválně se na ni několika lidí ze svého okolí zeptej. Možná ti jeden z kamarádů popovídá o tom, jak ležel v posteli, jeho svalstvo bylo ztuhlé, ale mozek se mu stále „nevypnul“. Nemohl se hýbat a najednou uslyšel děsivé zvuky a měl pocit, že je v pokoji kromě něj neznámá osoba. Nedokázal však křičet, aby si přivolal pomoc.

„Když člověk usne, svalstvo v těle se paralyzuje. Při spánkové paralýze dojde k paralýze svalstva, ale mozek jedince je stále při vědomí. V důsledku toho se dotyčný nemůže pohnout a přichází zděšení, co se s ním děje. Spánkovou paralýzu často doprovází pocit tlaku na hrudi a potíže s dýcháním,“ popsala nám proces spánkové paralýzy psycholožka Zuzana Šofraneková.

Během tohoto stavu může mít člověk vidiny, které jsou ovšem neškodné. Podle psycholožky Šofranekové je z odborného hlediska nazýváme hypnagogické či nepravé halucinace a vyskytují se i u lidí s dobrým duševním zdravím.

Mnozí šarlatáni ale za spánkovou paralýzou prostřednictvím psuedověd hledají něco nadpřirozeného a temného. Lidově řečeno, tehdy si s námi jen „zahrává naše mysl“. A pravdou je, že si dokáže zahrávat skutečně děsivými způsoby, o čemž nám vyprávěli Ema, Andrea a Samuel.

Od té doby, co zažil spánkovou paralýzu, odmítá spát na zádech

29letý Samuel se nám svěřil s dvojicí zážitků se spánkovou paralýzou, která se u něj spustila, když mu bylo 18 let. První zážitek přitom popisuje jako výrazně intenzivní a děsivý.

„Pamatuji si, že jsem spal na zádech a vzbudil se na pocit, že ke mně někdo přichází z boku pokoje. Když jsem otevřel oči, neuměl jsem pohnout žádnou částí těla. Prožíval jsem neskutečný strach a napětí. Cítil jsem, že někdo ke mně přichází, aby mi ublížil, ale já se neumím pohnout a bránit. Následně jsem se nějakým způsobem přemohl, nakopl a pohnul. V momentě, kdy jsem se začal hýbat, celé to přestalo. V pokoji samozřejmě nikdo nebyl,“ řekl pro Refresher.

Jelikož se taková situace Samovi přihodila pouze dvakrát, přičemž při druhé epizodě byla spánková paralýza méně intenzivní, odbornou pomoc nevyhledal. V hlavě má ​​však dodnes zafixované, že nesmí spát na zádech. Danou polohu si totiž spojuje se spánkovou paralýzou, a tak se jí raději vyhýbá z obavy, že by se mohla podobná hrůza opakovat.

Nemusí to být na škodu. Americká akademie spánkové medicíny (AASM) totiž uvádí, že se spánková paralýza vyskytuje častěji u lidí, kteří spí na zádech. Její vznik ale ovlivňuje i řada jiných faktorů.

Co ale má vliv na to, jaké hypnagogické halucinace lidé během epizody spánkové paralýzy zažijí? Podle vedoucí lékařky oddělení spánkové medicíny slovenského Národního ústavu duševního zdraví Jitky Buškové mohou tyto „vidiny“ ovlivnit denní zážitky, ale například i noční sledování hororů. Hypnagogické halucinace se navíc podobně jako sny někdy opakují, a proto vidí někteří lidé při spánkové paralýze tytéž bytosti.

„Hypnagogické halucinace jsou vlastně snové představy, které přetrvávají z REM spánku do bdělosti, mohou být tedy ovlivněny denními zážitky a jsou velmi variabilní. I některé sny se opakují. Pokud by chtěl dotyčný jedinec zjistit, proč se mu vracejí konkrétní představy a sny, je dobré hledat odpovědi s pomocí odborníka psychoterapeuta,“ řekla pro Refresher doktorka Bušková.

Přišel za ní přes střešní okno

Zatímco Samuel zažil spánkovou paralýzu na prahu dospělosti, 32letá Andrea s ní měla první zkušenost před pěti lety. Zažila ji celkem třikrát, a to rovnou v rámci zhruba dvou týdnů. Nikdy potom se už u ní nezopakovala.

„Tehdy jsem bydlela v takovém otevřeném podkrovním bytě, kde byl pohromadě obývací pokoj, ložnice i kuchyň. Zdálo se mi, že jsem nechala otevřené střešní okno. Něco přes to okno skočilo dovnitř a běhalo po bytě. Když jsem to zaslechla, vzbudila jsem se, ale nemohla jsem se postavit z postele, nemohla jsem se pohnout. Jen jsem ležela a bála se, že to na mě skočí,“ popisuje Andrea chvíle hrůzy.

U dalších dvou spánkových paralýz měla velmi podobný zážitek s tím rozdílem, že se jí zdálo, že se do bytu neznámá bytost nedostala přes střešní okno, ale přes terasu. Nevzpomíná si ale, jak to skončilo. Předpokládá, že to prostě přešlo a následně usnula.

„Dobře si ale pamatuji ten pocit bezmoci, když se bojíš toho, že máš někoho nebo něco v bytě a nemůžeš se ani pohnout,“ říká. Jelikož je Andreina sestra lékařka, vysvětlila jí, že šlo o spánkovou paralýzu, která mohla být způsobena stresem. Podobné epizody se u ní už nikdy nezopakovaly, a tak podobně jako Samuel nevyhledala odbornou pomoc.

Sekundy až minuty hrůzy

Spánková paralýza patří mezi parasomnie, mezi které řadíme i noční děs nebo náměsíčnost. Podle AASM mají první zkušenost se spánkovou paralýzou nejčastěji lidé ve věku 14 až 17 let. Doktorka Bušková tvrdí, že se takové problémy týkají především mladších ročníků a jen výjimečně k nim do spánkového centra přicházejí senioři.

Epizoda spánkové paralýzy většinou trvá od několika vteřin až po několik minut a jde spíše o nárazové události. „V případě spánkové obrny se střídají období, kdy se epizody objevují každou noc i několikrát za noc, a období klidu, kdy tyto problémy zcela vymizí,“ řekla lékařka.

Spánkovou paralýzu může obecně vyvolat stres, nedostatek spánku či špatný spánkový režim. Spánková paralýza ovšem může mít souvislost i s užíváním některých léků, s křečemi souvisejícími se spánkem nebo s bipolární poruchou.

Šance na spánkovou paralýzu se podle AASM zvyšují i v případě, že jí trpěli i naši příbuzní. Doktor Raj Dasgupta však zdůrazňuje, že takové případy jsou velmi vzácné a neexistuje důkaz o tom, že by byla spánková paralýza dědičná, informuje Healthline. V populaci není přitom vůbec žádnou raritou. Odhaduje se, že tento stav zažije zhruba 5  až 40 % lidí. 

Ke spánkové paralýze dochází v momentě, kdy člověk usíná nebo se probouzí. Specifická je tím, že člověk nemůže v tomto stavu pohybovat končetinami a ani mluvit. K předčasnému ukončení spánkové paralýzy může podle AASM dopomoci intenzivní snaha o pohyb nebo pokud na spícího během epizody někdo mluví, případně se ho dotýká. Souhlasí s tím i doktorka Bušková.

„Někomu se daří epizodu přerušit při maximálním soustředění na konečky prstů a při snaze jimi pohnout. V některých případech je dotyčný schopen signalizovat partnerovi, že se nachází ve stavu spánkové obrny, například pomocí zvuků – mručení a podobně. Partneři se naučí tyto signály rozpoznat a dotykem nebo hlasitým oslovením mohou pomoci epizodu spánkové obrny ukončit,“ řekla.

Nedostaneš infarkt ani se nezadusíš zvratky

Někteří lidé se obávají, že by při spánkové paralýze mohli z návalu strachu dostat infarkt nebo si jiným způsobem ublížit. Jitka Bušková ovšem řekla, že se s takovým případem ve své praxi ani v literatuře nikdy nesetkala. Obdobně prý nehrozí, že by se lidé během spánkové paralýzy pomočili nebo dokonce pozvraceli a případně vlastními zvratky zadusili.

„Považuji to za skutečně krajně nepravděpodobné. Neznám případ, kdy by dotyčný během spánkové obrny neudržel moč či stolici nebo zvracel. Existuje ale takzvaná noční enuréza neboli pomočování ve spánku, které se může objevit i v dospělém věku, a to ve všech spánkových stádiích. Noční enuréza se však převážně váže na NREM spánek a takový člověk je k ní predisponován,“ tvrdí doktorka Jitka Bušková.

Obecně ale při spánkové paralýze nehrozí žádná fyzická újmu nebo snad smrt. „Výzkum ukázal, že spánková paralýza není nebezpečná. Nezpůsobuje fyzické poškození těla a dodnes nejsou známa žádná klinická úmrtí,“ tvrdí spánkový doktor Michael J. Breus.

Přesto je třeba zmínit, že epizody spánkové paralýzy mohou vést k psychickým obtížím. V takovém případě je podle psycholožky Šofranekové vhodné zařadit do léčby psychoterapii.

„Spánková obrna bývá obvykle opravdu děsivým zážitkem, zejména při prvních epizodách, kdy dotyčný neví, že jde pouze o spánkovou poruchu. Takový zážitek může vést k úzkostným zážitkům nebo k rozvoji úzkostné poruchy,“ řekla Jitka Bušková a upřesnila, kdy je vhodné vyhledat pomoc odborníka. 

„Má to význam například tehdy, pokud se epizody spánkové obrny objevují příliš často a významně zhoršují kvalitu života. Mohou například vést k tomu, že se dotyčný bojí jít večer spát a následně se u něj rozvíjí nespavost. Vyhledat lékaře doporučuji i v případě, kdy je spánková obrna spojena s náhlou, vůlí nepotlačitelnou spavostí, v takovém případě by se mohlo jednat o narkolepsii,“ řekla.

Zuzana Šofraneková k tématu dodala, že psycholog umí pomoci pacientovi zvládnout epizody spánkové obrny například psychoedukací zaměřenou na spánkovou hygienu – čili dostatečnou délku spánku, vyhýbání se modrému světlu, doporučenou a nedoporučenou konzumaci jídel a nápojů a podobně.

„Určitě je vhodné i vynechat alkohol. Někteří pacienti trpící poruchami spánku sahají po alkoholu s vědomím, že snáze usnou. Je to však velmi nevhodná strategie a kromě rizika závislosti se zvyšuje pravděpodobnost epizody spánkové obrny. Naopak vhodné jsou různé relaxační techniky a meditace,“ řekla psycholožka.

Tlačil ji, ale nic necítila

Třetí nepříjemný zážitek se spánkovou paralýzou nám vyprávěla čtyřiadvacetiletá Ema. První epizodu zažila ještě na střední škole v 17 letech a druhou jako 21letá.

„Byl to jeden z mých nejděsivějších zážitků. Poprvé jsem měla pocit, že se nade mnou naklání nějaká černá postava, která mě drží a zatlačuje tak pevně, že jsem se nemohla pohnout. Přitom jsem ale necítila její doteky. Jen jsem ležela a zdálo se mi, že mám otevřené oči, nespím a jediné, co můžu dělat, je dívat se na to, co se mi děje,“ popisuje Ema.

Řekla nám, že její zážitek byl stoprocentně autentický, a protože tehdy nevěděla, že jde jen o hypnagogickou halucinaci, měla obrovský strach.

Druhou epizodu zažila v 21 letech. Po dlouhé době se vrátila domů a lehla si na postel ve svém dětském pokoji. Z nějakého důvodu se jí ale vůbec nedařilo usnout. Přibližně ve tři v noci si na Youtube vyhledala video s audiozáznamem s frekvencí, která prý uspává. Ema si nevzpomíná, co konkrétně si tehdy pouštěla, ale ozřejmila nám, že šlo o video tohoto typu.

„To video jsem si asi neměla pouštět. Chvíli poté, co jsem usnula, něco rozrazilo dveře pokoje a z chodby přiběhl maličký trpaslík. Nebyl ale žádným rozkošným stvořením jako z pohádky. Naopak působil neuvěřitelně hnusně. Proběhl kolem mě a schoval se do kouta pokoje pod stůl, kde pak zůstal,“ vyprávěla o své druhé hrozivé epizodě.

„Následující minuty se dělo něco strašně divného. Lomcoval mnou příšerný strach. Byla jsem doslova paralyzovaná, nemohla jsem ani zvednout hlavu, abych zjistila, jestli se mi to zdá, nebo ne. Prostě jsem jen cítila, že se nějaká malá bytost krčí v rohu pokoje a upřeně se na mě dívá. Když jsem se z toho stavu probrala, byla jsem extrémně vyděšená a už jsem do rána neusnula,“ dokončila popis svého zážitku.

Už po první spánkové paralýze si o této parasomnii nastudovala odborné informace a řekla si, že návštěva lékaře není v jejím případě nutná.

„Vím, že to není nějaká vážná diagnóza a je to neškodné. Navíc se mi to zatím stalo jen dvakrát. Pokud se mi to vrátí, nic s tím neudělám. Snažím se na to nemyslet a nerozebírat to. Člověk asi nikdy neví, kdy se to může vrátit,“ zamyslela se na závěr.