Po Battlefield 4 se EA rozhodlo dát studiu DICE odpočinek a výrobou nového přírůstku do série pověřilo Visceral Games. Podařilo se jim přinést zábavnou FPS akci?
K odpovědi na tuto otázku se budete muset přebrodit až na závěr recenze. Bude těžké neporovnávat v ní Hardline s předchozími tituly v sérii, ale pokusím se dělat to co nejméně. Battlefield 1942, Battlefield 2, BF 2142, BF Bad Company, BF 1943, BF Bad Company 2, BF 3 a BF 4. Celkově 8 plnohodnotných Battlefield titulů (Call of Duty jich má 11, přitom začali s vývojem až o rok později) jsme měli možnost vyzkoušet si v průběhu 12 let. Nemusím nikomu připomínat, že po megaúspěchu s Bad Company 2, která je mnohými považována za nejlepší díl série, se očekávalo od EA a DICE mnoho. Naneštěstí EA vidělo jen velké peníze, a tak studio DICE pověřilo rychlou výrobou nového Battlefieldu s číslem 3. Celý FPS internetový svět byl na nohou. Měla přijít revoluce, obrovské mapy skutečné válečné pole a jeden z technicky nejdokonalejších titulů. Jak to dopadlo, už víte sami. Reputaci si EA chtělo napravit s Battlefield 4, které však podle některých hráčů a diskuzí na internetu nefunguje tak jak má ani dodnes. Něco se muselo změnit a tou změnou byl právě Hardline.
Visceral Games, zodpovědné za povedenou první, ale i méně povedenou druhou část Godfathera, skvělou sérii Dead Space, ale i za Army of Two: The Devil's Cartel, bylo po výrobě DLC End Game pro BF 4 pověřené vývojem nového titulu série. Vrchnost rozhodla, že nepůjde o klasický Battlefield a namísto vojenských frakcí, tanků, stíhaček a obrovského mezinárodního konfliktu se dostaneme do slunných ulic Miami doprostřed boje mezi policisty a gangstery. Tah to byl odvážný, měl přinést zcela jiný multiplayer a hlavně se Visceral Games chtělo více zaměřit na singleplayer. A tím i začneme.
Ne že by příběh nebyl kvalitně zpracovaný, ale jeho předvídavost a jednoduchost jsme zažili už doslova v desítkách her a z jeho stereotypu ho nezachránil ani příjemný konec. To je ale asi tak jediné výrazné negativum, které ke hře pro jednoho hráče jako takové mám. Na obtížnost Veteran (nejnáročnější Hardline se vám odemkne až po dokončení Veterána) mi trvalo přebít, respektive prozatýkat se 10 epizodami úctyhodných 10 a více hodin. Hrajete za detektiva Nicka Mendozu, neúplatného policistu, který si vyzkouší život za oběma stranami barikády. Začínáte jako nekompromisní fízl, až se později najdete v pozici, kdy je vražda policistů nevyhnutelná.
Děj je rozdělený do 10ti zajímavých a zábavných epizod nabízí širokou škálu zbraní a gadgetů, ale zejména autentické postavy. Pokud jste viděli filmy jako Miami Vice nebo The Heat, určitě si všimnete podobnost. Vývojáři se nestyděli přiznat, že právě odtud brali inspiraci, což je jen dobře, protože singleplayer, sice předvídatelný, se hraje velmi příjemně a po jeho skončení vůbec nelitujete, že jste s ním ztráceli čas, tak, jak to bylo u předešlých BF titulů (až na Bad Company, tam byl singleplayer, snad se shodneme, velmi zábavný). Za těch 10 hodin pocítíte stereotyp jen v momentech, kdy své protivníky zatýkáte. Visceral si neporadil s touto novinkou, která nejenže kompletně nahradila stealth styl hry, ale zároveň přinesla jen jednu jedinou možnost jak ho hrát. Buď své protivníky vystřílíte, co skutečně na těžších obtížnostech nedoporučuji, nebo je budete po jednom, dvou, tří zatýkat. Najednou totiž můžete namířit zbraň až na tři protivníky a pokud je udržíte ve strachu, podvolí se vám. Ačkoli je to zajímavý přístup k hernímu mechanismu zabývajícímu se stealthům, v konečném důsledku vás po hodině přestane bavit a vyzní skutečně nelogicky.
AI je v tomto případě skutečně zaostalá, protože se 3 po zuby ozbrojení zločinci vzdají jednomu policistovi. Při zvýšené obtížnosti vás totiž umí zabít při třech přesných výstřelech. Ačkoli nejsou vaši protivníci nejinteligentnější, vždy vám dokáží pěkně zavařit a nejednou jsem musel level restartovat. Rozhodně nevyužívají početní výhodu tak, jak by se od nich očekávalo, ale když namíří, můžete si být jisti, že neminou. Vřele tedy doporučuji jít stealth stylem a zbytečně své zbraně nepoužívat. Navíc za to dostanete plusové body, odemykáte si zbraně, vylepšení a získáváte trofeje. Na druhé straně, radit hráčům v recenzi na BATTLEFIELD, aby nepoužívali zbraně může vyznít kontraproduktivně. Věřte mi, v konečném důsledku je to to nejlepší řešení. Kromě toho je ale celých 10 epizod náramně zábavných, hra nabízí stále nové lokality a povedený level design a tak jsem se nikdy nenudil. Novinky jako skener odhalující důležité předměty, důkazy v případech v mnohém pomůže, stejně jako grappling hook a zipline umožňující přesun na pozice, o jakých jste předtím ani nesnili. Hůře už na tom je samotná grafika, která mi místy připomínala několikaleté hry. Jistě, vzhled není všechno, hratelnost je na prvním místě, ale některé textury a detaily mi přišly opravdu až zastaralé. Ani nasvícení a odlesky nebyly v mých očích dotaženy na maximum. V multiplayeru je to pak ještě horší. I když tam to až tak důležité není, protože se musíte soustředit na úplně jiné věci. Naskýtá se mi proto otázka, proč si na tom singleplayeru tedy nedali autoři záležet víc, když už ho tak extrémně propagovali a tlačili k nebesům. Jediné, čím se Hardline v tomto ohledu může pochlubit je povedený dabing, detaily a mimika obličejů, jakož i samotné postavy. Za to mohou hráči vděčit motion capturingu a skutečným hercům. Na sto procent poznáte tvář a hlas Benita Martineze, Nicolase Gonzaleze a možná i Adama Harringtona.
Každý Battlefield byl, je a vždy bude i tak primárně o hře pro více hráčů. Ta i přes svou snahu odlišit se od předešlých titulů a nepříliš důvěryhodným ohlasům klasických fanoušků série dokázala příjemně překvapit. Na své základně pro Conquest už nenajdete tanky, stíhačky ani útočné vrtulníky. K dispozici máte zejména auta, obrněná a přepravní vozidla a Black Hawky, které slouží pro rychlý přesun ze základny po první bod na mapě a následné opuštění prostředku.
Hardline je snad nejméně taktickou a týmovou hrou ze série Battlefield. Sice je vás ve squadu celkem pět, ale každý jeden z vašich spolubojovníků slouží pouze pro respawn. Nepomůže vám, nepřemýšlí takticky a už vůbec se nedokáže orientovat na mapě podle oznámení o zabitých členech týmu. Poloha soupeře se dá jednoduše určit podle zvuku (ten je opět perfektní) nebo, ještě jednodušeji, podle záznamů killů nebo minimapky. Pokud k tomu dobře znáte mapu, a to není nic složité, protože jich tak mnoho zase není (což je také velmi na škodu), přehled o bojišti je jen ve vašich rukách. Připočtěme k tomu jaký takový skill, trochu štěstí a v Hardline jste pánem. Je jedno, jestli máte rádi Call of Duty nebo Battlefield. Hardline si bere z obou celků tradiční herní mechanismy a zvyklosti. V některých případech je zdokonaluje, v jiných jen kopíruje. Gameplay je rychlejší a dynamičtější zejména kvůli menším mapám a v některých z nich i téměř žádným překážkám ve výhledu, což je jen a jen lepší. V závislosti na rozlehlosti bojiště a módu pak bude určeno i jak často se setkáte s nepřítelem. Pokud máte rádi alespoň trochu taktizování a méně chaosu, mód Team Deatmatch nedoporučuji. Conquest, Heist (něco jako Rush) a zmíněný Team Deatmatch představovat netřeba. Hardline přidal ale perfektní mód Hotwire. V něm se posadíte do různých automobilů rozmístěných na mapě a čím déle v nich jezdíte, tím více bodů získáte. Klidně se může stát (i když je to prakticky nereálné), že za 50 hodin hraní můžete mít miliony bodů, ale žádné úmrtí a žádné zabití. Hardline se na kill/death ratio vůbec nedívá tak, jako každá jedna FPS akce. Stačí plnit úkoly módu, přičemž můžete mít velmi záporné K/D ratio, ale i tak budete v tabulce první. Mě tento způsob hry ale vůbec nebavil. Heist je extrémně nevyvážený. Dokonce bych řekl, že jsem se snad ani jednou neocitl ve hře, kde by si byly oba týmy vyrovnané. Blood Money bez týmové práce, taktizování a spolupráce nelze hrát správně a bavit se při něm, když vám nezáleží na tom, zda hrajete na K/D nebo na body. A jelikož v Hardline spolupracují pouze hráči ve friendlistu a v soukromé párty, asi už tušíte, že to rozhodně není pro Blood Money výhra. Jako stvořený na taktizování je ale Rescue, kde se s třemi bratry ve zbrani snažíte vysvobodit nebo zabít druhý tým. Stejně tak je na tom Crosshair. V něm je jeden z hráčů označen jako VIP a musí se dostat k danému únikovému bodu, v čem mu má zabránit nepřátelský tým. Opět se bez spolupráce nikam nedostanete. V konečném důsledku jsou jediné skutečné, zábavné, hratelné a smysluplné módy jen Conquest a Hotwire. Nakonec, uvědomovalo si to i Visceral Games, protože právě tyto jsme si mohli vyzkoušet i v druhé betě.
Abyste však mohli vůbec hrát, potřebujete zbraně. Těch je v Hardline požehnaně, i když, popravdě, velmi jsem nepochopil logiku vývojářů zpřístupnit okamžitě, jak si na ně vyděláte. V multiplayeru totiž levely asi neznamenají nic. Vše si odemykáte za vydělané peníze. Ty fungují jako ekvivalent pro klasické body. Každá třída oplývá jedním, dvěma kvéry, které se vyplatí upgradovat. Koupě dražší zbraně pak nemá význam, jelikož její atributy jsou později výrazně nižší, než atributy vašeho aktuálního vybavení. Gadgety jsem nevyužíval prakticky vůbec. Stačila mi lékárnička nebo náboje. Oživování spoluhráčů navíc velký význam nemá, protože na bojišti to žije v jednom kuse a co chvíli jsou zase mrtví. A právě tato funkce mi ve hře pro více hráčů extrémně vadila. Bad Company to mělo vyřešené velmi dobře. Pokud vás spoluhráč oživil, měli jste vteřinu, dvě, kdy vás nikdo nemohl zabít a měli jste 100% života. V Hardline je to přesně naopak. Po oživení máte jen pár HP a v drtivé většině případů se nestihnete ani postavit a už jste mrtvý znovu.
Co se týče fyziky, každým dalším titulem jen kroutím hlavou víc a víc. Od Bad Company 2, které mělo revoluční fyziku a destrukci, se každý další díl snažil o její minimalizaci a zhoršování. Místo destrukce budov, stěn a betonu jsme dostali zlomené větvičky, rozbitá okna a polámané dřevěné dveře. Nikdo tento krok vzad nechápe, ale každý ho kvůli nějakému, mnou nepochopená důvodu, ignoruje. A neexceluje ani fyzika zbraní. Zpětný ráz je podle mě docela nereálný, a pokud se i autoři snažili zaměřit na jeho autentičnost, zapomněli, že nevytvářejí ARMU, ale arkádovou střílečku. Automaty buď kopou příliš málo, nebo vůbec. Granátomet je účinný pouze proti vozidlům, nepřátele na nohách spíše zabijete lukem bez šípů, než nástrojem, který by ve skutečnosti roztrhal jejich těla na malé kousky. Mezi vylepšeními zbraní častokrát chybí zásobník s několika náboji nebo rozšířená výbušná zbroj. Zvýšení počtu granátů se vám nabídne jen jako bonus po killstreaku.
Abych ale konečně i něco vyzvedl, nedá se nezmínit fakt, že technicky je hra zvládnutá na vysoké úrovni. Ani jeden propad FPS, ani jeden lag, ani jedno vykopnutí ze serveru a absolutně žádný problém s matchmakingem bylo přesně to, co jsem po Betě i čekal. DICE si může vzít příklad, respektive EA by si mohlo konečně uvědomit, že pokud nechají vývojářům dostatek času a nebudou na ně tlačit, vydání kompletní a nezabugované hry se může podařit.
Singleplayer neurazil, ale ani nepřekvapil. Rozhodně ne poté, co jsme od něj čekali něco víc, hlavně po neustálých vyjádřeních vývojáře, že si na něm dávají velmi záležet. Hardline, ať už mluvíme o hře pro jednoho nebo pro více hráčů, je nepochybně v jistých aspektech inovační a zábavný, takže můžeme klidně říkat, že se skutečně povedl. Multiplayer, přes všechny nedostatky, je stále velmi zábavný, relativně jednoduchý jak pro nováčky, tak i veterány FPS žánru nebo Battlefieldu samotného. Je rychlejší, dynamičtější, přístupnější masám, ale rozhodně to není plnohodnotné pokračování Battlefieldu jako takového a už vůbec ne nástupce BF 2, na které čekáme dodnes. Pokud bych si ale měl vybrat příjemnou odpočinkovou záležitost na pár dní, možná týdnů, byl by ideální. Já se ale raději pomalu začnu psychicky připravovat na Bloodborne. 7/10
