Jedna z vesmírných tragédií, která však naštěstí dopadla dobře.
V dnešním článku vám přiblížíme dnes již jeden z notoricky známých případů selhání techniky a odhodlání posádky vesmírné lodi. Jedná se o příběh Apolla 13, o kterém vypráví nejen historické prameny, ale i snímek s Tomem Hanksem v jedné z ústředních rolí. Pokusíme se vám popsat jednotlivé události, které jsou dnes brány v potaz, jako ukázka schopností NASA, jež dokázala zachránit životy téměř odepsané posádky, ale i jako ilustraci o nebezpečí, které číhá na astronauty a lidi pracující ve vesmíru.
Pojďme si nejprve představit posádku. John Swigert (38) byl zpočátku záložním velitelem kabiny pilota. K posádce se oficiálně připojil až 48 hodin před startem, který proběhl 11. dubna (apríl) 1970. K této nenadále změně došlo poté, co Ken Mattingly, původní člen mise, přišel ke kontaktu se zarděnkami, a jelikož neměl dostatečnou imunitu, lékaři z NASA ho, i přes protesty velitele Jima Lovella, odvolali. Jednalo se o jeho první let. Jim Lovell (42) byl v té době astronautem, který podnikl nejvíce vesmírných letů ze všech. Účastnil se tří misí a ve vesmírném stavu beztíže strávil 572 hodin. Podílel se na misi Apollo 8, což byla první mise, během níž astronauti obletěli Měsíc, a řídil dvě Gemini mise. Třetím a posledním členem byl Fred Haise (36), který byl v minulosti záložním členem posádek Apollo 8 a Apollo 11.
Původní sestava posádky: Jim Lovell, Ken Mattingly, Fred Haise
Celá posádka absolvovala zkušební lety předtím, než se stali astronauty, což znamená, že by měli být schopni řešit všemožné problémy, kterým byli vystaveni v simulátoru. I toto jim mohlo přijít k duhu poté, co se přihodilo během letu Apolla 13. Kosmická loď byla tvořena dvěma nezávislými loděmi spojenými tunelem. První se jmenovala Odyssey a její posádka v ní pobývala po dobu letu na Měsíc, druhá byla Aquarius, což byl přistávací modul. Na večer 13. dubna (apríl) byla posádka 320 000 kilometrů od Země a blížila se k Měsíci, když regulátor mise Sy Liebergot získal varovný signál ohledně nízkého tlaku vodíkové nádrže na lodi Odyssey.
Signál by mohl poukazovat na nějaký problém, nebo to mohlo být jen upozornění, že by vodíková nádrž měla být uvedena do patřičného stavu pomocí regulace teploty plynu uvnitř nádrže. Takový proces byl nazýván cryo stir a měl zabránit mimořádně chladnému plynu, aby se usazoval. Swigert tedy přepnul vypínač, aby zahájil rutinní postup. O chvíli později se však celá sonda otřásla kolem překvapené posádky. V Odyssey a v Mission Control na Zemi se rozsvítila poplašná světla, jak začal klesat tlak kyslíku. Posádka pak, jmenovitě Swigert, podala dnes již slavnou zprávu: „Houston, we've had a problem.“ (Do obecného povědomí pak přišla v pozměněné formě z filmu, tedy: „Houston, we have a problem“).
Fred Haise, John Swigert a Jim Lovell (zleva doprava)
Mnohem později, kdy NASA nehodu vyšetřovala, určila jako strůjce nehody poškozený drát, který se dostal do kyslíkové láhve kvůli kombinaci chyb při výrobě a při testování před letem. Té osudné noci způsobila jiskra z exponovaného drátu v kyslíkové nádrži požár, který zničil jednu nádrž a poškodil další součásti vesmírného plavidla. Vzhledem k tomu, že kyslík živil palivové články na Odyssey, klesl i výkon. Kontrolní panel v sondě zaznamenal únik kyslíku a byl spuštěn program ke stabilizaci. Systém však nebyl příliš úspěšný vzhledem k tomu, že několik trysek naopak ucpal a snížil tím výkon na minimum.
Naštěstí pro posádku Apolla 13 měla poničená Odyssey nepoškozenou zálohu v podobě přistávacího modulu Aquarius, který neměl být spuštěn, dokud nebude posádka dostatečně blízko Měsíci, aby na něm mohla přistát. Ten však neměl tepelný štít, tudíž cesta v něm zpátky na Zem by byla smrtící, mohl je však dostat zpět k zemské oběžné dráze, kde by si posádka přelezla zpět do Odyssey a sestoupila v ní. Hayes a Lovell horečně začali dle pokynů Houstonu pracovat na nastartování Aquariuse, zatímco Swigert zůstal v Odyssey, aby vypnul všechny systémy, aby měly dostatek energie pro sestup na zemský povrch.
Poničená Odyssea
Posádka Apolla 13 se musela vyrovnat s výzvou jak se dostat domů a zároveň s nepříliš velkým objemem nádrže Aquariuse. Poté, co provedli základní kroky k tomu, aby loď nasměrovali zpět k Zemi, posádka vypnula veškeré přístroje, které nebyly nezbytně nutné. Bez zdroje tepla klesla teplota v přistávacím modulu až k blízkosti bodu mrazu. Některé potraviny se staly nepoživatelné. Zároveň si snížili příděly vody na minimum, aby se ujistili, že Aquarius, který bude v provozu delší dobu, než na jakou byl navržen, bude mít dostatek kapaliny k případnému chlazení.
Mezitím na Zemi letový ředitel Gene Kranz sestavil tým, který se měl zaměřit na správu vody a energie. Ostatní týmy pomáhaly posádce s jejich každodenními aktivitami. Technický tým i NASA tak běželi na plné obrátky, aby posádku dostali živou zpátky na Zem. Cesta zpět na oběžnou dráhu trvala několik dlouhých dní. Celá posádka shodila na váze a u Hayese se vyvinula infekce ledvin. Několik hodin před připravovaným přistáním posádka přestoupila do Odyssey a zapnula její pohony. Poté se připravili na sestup, aniž by věděli, zda exploze neponičila tepelný štít. V sázce bylo mnoho, avšak Lovell, Haise i Swigert v bezpečí sestoupili 17. dubna (apríl) do Tichého oceánu. Přestože film vypráví tyto události daleko dramatičtěji, i tento příběh je plný hrdinství a odvahy posádky, která neztratila hlavu.
