Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Středa 17. 8. 2022 svátek má Petra

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Zajímavosti

Ivan IV. Hrozný byl jedním z nejkrutějších panovníků: vypaloval města, mučil, upaloval a vařil zaživa své oběti

Ivan IV. Hrozný měl na svědomí stovky obětí. Jaký byl životní příběh jednoho z nejkrutějších panovníků světa?

Adam Smeták
29. únor 2016, 21:02 Čas čtení: 0:00
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Zajímavosti
14
Adam Smeták
29. únor 2016, 21:02

Ivan IV. Hrozný byl jedním z nejkrutějších panovníků: vypaloval města, mučil, upaloval a vařil zaživa své oběti

Ivan IV. Hrozný měl na svědomí stovky obětí. Jaký byl životní příběh jednoho z nejkrutějších panovníků světa?

Adam Smeták
29. únor 2016, 21:02
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Odebírat newsletter REFRESHERu
10 nejlepších článků Refresheru, jednou za týden. Pokud tě emaily přestanou bavit, tak je kdykoli zrušíš. Zadáním emailu souhlasíš s podmínkami portálu.

Ivan IV. Hrozný z Ruska (1530-1584) byl krutý tyran, který nikdy nepoznal, co je to umírněný život. Pil a pořádal bujaré večírky, na nichž tekl alkohol proudem. Ivan byl však rozhodně chytrý člověk a ještě lepší panovník, a to i přes jeho nebývalou krutost, přes níž je jeho vláda považována v ruských kronikách za jednu z nejlepších. V Rusku byl Ivan přezdíván “Groznyj“, což je často překládáno jako “Hrozný“, ve skutečnosti to však znamená “Veliký“. Ivan se narodil 25. srpna (august) 1530, v Kolomenskoe a byly mu pouhé tři roky, když jeho otec Vasily III (1479-1533) zemřel. Jeho strýc Yuri si nárokoval právo na Ivanův trůn, brzy byl však zatčen a uvězněn v kobce.

 

Tam byl ponechán, aby hladověl. Ivanova matka Jelena Glinsky převzala moc a byla regentem po dobu pěti let. Objednala vraždu Ivanova druhého strýce, avšak krátce poté sama zemřela, podle všeho byla otrávena. O týden později byl její důvěrník Ivan Obolensky zatčen a svými vězniteli ubit k smrti. Zatímco jeho matka se o Ivana nezajímala, Obolenskyho sestra Agrafena byla jeho milovanou chůvou. Později však byla poslána do kláštera. Ani ne osmiletý Ivan byl inteligentní, citlivý chlapec a nenasytný čtenář. Bez Agrafeny, která se o něj starala, začal Ivan upadat v osamělost. Bojaři si jich příliš nevšímali nebo je naopak bili. Ivan a jeho hluchoněmý bratr Yuri často hladověli. Nikdo se nestaral o Ivanovo zdraví a pohodu, tak se stal žebrákem ve svém vlastním paláci. Navíc soupeření mezi rody Šujských a Bělských eskalovalo do krvavého sváru.

 

Ivan IV. Hrozný byl jedním z nejkrutějších panovníků: vypaloval města, mučil, upaloval a vařil zaživa své oběti

 

Ozbrojenci se potulovali palácem, hledali nepřátele, Ivana odstrčili stranou a jeho komnaty převrátili vzhůru nohama. Rozbili nábytek a vzali si, co chtěli. Vraždy, bití a verbální a fyzické zneužívání se v paláci staly samozřejmostí. Neschopný konfrontace svých nepřátel, Ivan nasměroval svoji frustraci na nevinná zvířata. Trhal ptákům pera, propichoval jim oči a rozřezával jejich těla zaživa. Nemilosrdný rod Šujských postupně převzal většinu moci. V roce 1539 zaútočili na palác a obklíčili zbývající Ivanovy důvěrníky. Loajálního Fjodora Mishurina stáhli z kůže zaživa a jeho tělo vystavili náměstí v Moskvě. 29. prosince (december) 1543 si zničehonic objednal 13letý Ivan zatčení Andrewa Shuisky, krutého a zkaženého člověka. Ten byl poté vhozen do prostoru mezi hladové psy.

 

Od té doby se z Ivana začal stávat mladý muž a vášnivý pijan. Házel psy a kočky z kremelských zdí a sledoval je, jak se trápí. Potuloval se po ulicích Moskvy s partou mladých zločinců a popíjeli, bili staré lidi a znásilňovali ženy. Často se obětí svých znásilnění zbavoval tím, že je nechal oběsit, uškrtit, pohřbít zaživa nebo předhodit medvědům. Stal se vynikajícím jezdcem a zamiloval se do lovu. Zabíjení zvířat však nebyl jeho jediným potěšením. Ivan si také často užíval okrádání a bití farmářů. S hltáním knih však nepřestal, především se čtením náboženských a historických textů. Občas měl výpadky a házel svým tělem proti ikonám nebo bušil hlavou o podlahu. To vedlo k ztrátě citu na jeho čele. Jednou se Ivan dokonce vyznal na náměstí v Moskvě veřejně ze svých hříchů.

 

Ivan IV. Hrozný byl jedním z nejkrutějších panovníků: vypaloval města, mučil, upaloval a vařil zaživa své oběti

 

V roce 1547 byl Ivan nakonec korunován carem všech Rusů. Na korunovaci se připravoval velmi metodicky a pečlivě. Později, když se rozhodl vybrat si ženu, bylo mu jich několik představeno, než oněměl krásou a šarmem Anastasie Romanovny, se kterou se nakonec i oženil. Podle všeho měla Anastasia na Ivana uklidňující efekt. Jejich manželství trvalo 13 let a Romanovna mu porodila šest dětí, z nichž však dětství přežily jen dvě. V prvních letech své vlády byl Ivan řízen třemi muži, jimiž byli: Alexej Adasjev, kněz SylvesterMacarius. Ivan reformoval vládu a snížil korupci a vliv bojarů na rozhodování. Reformoval církev a armádu, přičemž vytvořil i speciální jednotku Streltsi. Reformy vedly k dobytí dvou chanátů poblíž řeky Volhy. V roce 1558 dobyl pobaltská města Narva a Polotsk a začal obchodovat přímo s Anglií. 

 

Uprostřed těchto válek, v březnu (marec) 1553, Ivan onemocněl vysokou horečkou. Během své nemoci žádal knížata a bojary, aby přísahali věrnost jeho malému synkovi Dmitrimu, ale většina z nich tak odmítla učinit. Ivan se uzdravil, avšak nikdy nezapomněl na zradu těch, kteří si mysleli, že umírá. Od té doby se jeho politika centralizovala a snažila se zničit nepřátele uvnitř ní. O několik měsíců později carský pár navštívil pravoslavný klášter, aby poděkoval Bohovi za Ivanovo uzdravení, když jeptišce vypadl malý Dmitri do vody a utopil se. V létě roku 1560 Anastasia podlehla vleklé nemoci. Po její smrti utrpěl Ivan emocionální kolaps. Před zraky soudu bil hlavou o zem a rozbil veškerý svůj nábytek. Jeho podezření se prohloubila do paranoie. Naštvaný a smutný Ivan otočil svoji nenávist proti bojarům. Měl podezření, že bojaři jeho ženu otrávili a bez jediného důkazu je mučil a popravoval. Jeho poradce Adashev zemřel ve vězení, Sylvester byl vyhoštěn a v roce 1563 zemřel Macarius přirozenou smrtí. Ivan měl střídavě násilné záchvaty vzteku a pocity lítosti, které se mísily s rouháním a zbožností.

 

Ivan IV. Hrozný byl jedním z nejkrutějších panovníků: vypaloval města, mučil, upaloval a vařil zaživa své oběti

 

Krátce před Vánocemi v roce 1564 Ivan najednou sbalil své věci a cennosti a tajně opustil Moskvu, načež oznámil svůj úmysl abdikovat. Lid však volal po jeho návratu. Po měsíci jednání Ivan souhlasil, že se vrátí, avšak požadoval absolutní moc potrestat kohokoli, kdo mu bude připadat neloajální a převést si jeho majetky na sebe. Ivan tak posílil svoji roli absolutního vládce Ruska. Sestavil si osobní gardu, kterou pojmenoval Opričnina. Členy si vybral osobně a museli mu přísahat věrnost. Pouhý pohled na ně vzbuzoval strach. Byli oblečeni v černém a jezdili na černých koních. Mnozí z nich byli zločinci a pro Ivana tak zabíjeli naprosto bez výčitek. Členové Opričniny neváhali vtrhnout do kostela a zabít kněze přímo na oltáři. Následně Ivan vymyslel pseudoklášterní hodnosti: on sám byl „opat“ a jeho Opričnina byli „mniši“. Pravidelně prováděli svatokrádeže, které doplňovali orgiemi, znásilňováním a mučením. Častokrát se jich účastnil i Ivan, kdy ještě žijícím obětem vylamoval za pomoci rozpálených syčících kleští žebra. Nespoutanost se střídala s vášnivými činy pokání. Poté, co se vrhl dolů před oltář s takovou vehemencí, že jeho čelo bylo krvavé a pokryté modřinami, vstal a četl kázání svým opilým poddaným. 

 

Ivan Hrozný s sebou nosíval železnou tyč, kterou používal k bití lidí, kteří ho urazili. Jednou popadl ženu, svlékl ji do naha a pak poručil svým Opričnina, aby na ženě zkoušeli chvaty. Jindy utopil několik stovek žebráků v jezeře nebo přivázal bojara k sudu se střelným prachem a následně ho nechal odpálit. Svého komorníka Nikita Funikovu uvařil v kotli a svého radního Ivana Viskovaty pověsil a jeho zavěšené tělo rozsekal na kusy. V roce 1570, na základě neprokázaných obvinění ze zrady, Ivan vyplenil a vypálil město Novgorod a umučil, zmrzačil, ubodal, upekl nebo jinak zmasakroval jeho občany. Muži, ženy a děti byli svázáni na saních, které pak byly spuštěny do vod zmrzlé řeky Volchov. Později potkal podobný osud i město Pskov. Po dvou letech špatných sklizní morová epidemie v roce 1570 zpustošila krajinu. Rok nato byla Moskva zničena požárem. Tataři, Turci, Litevci a Švédové navíc ohrožovali hranice Ruska.

 

Ivan přišel o město Narva, avšak tatarskou invazi se mu před branami Moskvy podařilo zastavit. V roce 1572 Ivan náhle zrušil Opričninu. Toho roku učinil Ivan Hrozný některá ze svých nejpodivnějších rozhodnutí, když abdikoval a na své místo dosadil tatarského generála Simeona Bekboelatovitche, zatímco on sám odešel na venkovské panství. Ivan pak cara navštěvoval ve městě a vzdával mu hold. Tato šaráda trvala celý rok. Ivanův manželský život se stal nestabilním, což podtrhuje jeho egocentrismus, nejistotu a maniakální temperament. V roce 1561 se znovu oženil s kráskou Marií Temrjukovnou, ale brzy ho přestala bavit. Dva roky po její smrti v roce 1569 se oženil s Marthou Sobakin, dcerou obchodníka, která zemřela dva týdny po svatbě. Ivanova čtvrtá manželka byla Anna Koltovskaya, kterou v roce 1575 poslal do kláštera. Popáté se oženil s Annou Wassilchikurou, kterou brzy nahradil Wassilissou Melentiewnou. Pošetile si sehnala milence, ten byl však probodnut pod jejím oknem a ona poslána do kláštera. Po jeho sedmé svatbě Ivan zjistil, že jeho nová nevěsta, Maria Dolgorukaya, není panna. Na druhý den ji utopil. Jeho osmá a poslední manželka byla Maria Nagaya, kterou si vzal v roce 1581.

 

Ivan IV. Hrozný byl jedním z nejkrutějších panovníků: vypaloval města, mučil, upaloval a vařil zaživa své oběti

 

Ivan IV. Hrozný měl vždy dobrý vztah se svým nejstarším synem. 19. listopadu (november) 1581 se rozhněval na těhotnou manželku jeho syna kvůli šatům, které nosila a začal ji bít. V důsledku toho potratila. Syna to rozlítilo a s otcem se začali hádat. V náhlém záchvatu vzteku zvedl Ivan IV. Hrozný železnou tyč a udeřil syna smrtelnou ranou do hlavy. Princ ležel v bezvědomí několik dní předtím, než podlehl svým hnisajícím ranám. Ivana popadl hrozný smutek a bil svoji hlavou o synovu rakev. Ivan se stal závislým na požívání rtuti, kterou vařil v kotli ve svých komnatách pro svoji potřebu. Později exhumace prokázala, že trpěl otravou z rtuti. Ivanova sexuální nevázanost a mnoho rysů jeho osobnosti podporuje i diagnózu syfilisu, pohlavní nemoci, která byla často léčena rtutí. 

 

Ke konci svého života byl Ivan velmi popudlivý. Prý zuřil a chrčel, přičemž měl u úst pěnu jako kůň. V posledních letech svého života musel být přenášen na nosítkách. Jeho tělo se zvětšilo, kůže se loupala a vydávala hrozný zápach. Dne 18. března (marec) 1584, když se připravoval na hru v šachu, náhle omdlel a zemřel. Za jeho vlády byla jen stěží rodina urozeného původu nedotčena vraždou, a některé byly zcela eliminovány. Tak vypadal život a osudy jednoho z nejkrutějších vládců všech dob.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
NAHORU
Sdílet
Uložit Uložené
Sdílet Sdílet článek
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější články
Nyní
24 hod
7 dní
30 dní
Více z tématu zajímavosti
více článků
Sponzorované články
více článků
Další news více news
Mohlo by tě zajímat
Přejít na úvodní stránku
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.
Zavřít