Dva muži s jedním srdcem, stejnou ženou a totožnou smrtí. Tak by se dal ve zkratce popsat ojedinělý příběh, na který se v následujících řádcích podíváme trochu podrobněji. Může transplantace změnit osobnost?
Vše začalo přibližně někdy na přelomu let 1995 a 1996. V té době trpěl asi 57letý Američan Sonny Graham závažnými srdečními komplikacemi a jeho osud byl závislý na nepříliš vysoké šanci, že se podaří nalézt vhodného dárce, jehož srdce by mohlo být použito pro nezbytnou transplantaci. Když už muži zbývalo méně než posledních šest měsíců života, byl informován, že potřebný orgán se skoro jako zázrakem přeci jenom podařilo najít. Srdce patřilo 33letému muži jménem Terry Cottle, který si přiložil k bradě brokovnici a zastřelil se, přičemž Sonny Graham podstoupil operaci ještě téhož dne.
Terry Cottle a jeho žena Cheryl ve svatební den v roce 1989
Sonny Graham zpočátku neznal identitu sebevraha, jehož srdce mu zachránilo život, ale asi po roce se obrátil na agenturu zabývající se dárcovstvím orgánů, aby mohl pozůstalé rodině zemřelého muže poděkovat za záchranu života. Díky tomu se tak dostal do kontaktu s tehdy 28letou Cheryl Cottle, ovdovělou matkou čtyř dětí. Dvojice nejprve udržovala spíše korespondenční kontakt, ale v lednu (január) roku 1997 se dvojice poznala osobně a brzy se do sebe zamilovali. V roce 2004 pak svůj vztah Sonny a Cheryl posvětili sňatkem a posléze se společně přestěhovali do státu Georgia.
Novomanželský pár měl ze svých předešlých manželství celkem šest dětí a k tomu šest vnoučat a zdálo se, že nový život, který dvojice spolu začala, by snad ani nemohl být lepší. „Ohromně mi to pomohlo,“ nechala se po svatbě slyšet Cheryl Graham. „Setkání se Sonnym mi moji situaci velmi usnadnilo, věděla jsem totiž, že z něčeho špatného nakonec vzešlo něco dobrého.“ Sonny Graham pak v novinovém článku publikovaném v roce 2006 uvedl, že k Cheryl okamžitě po střetnutí cítil nezvykle silné pouto, které si ani on sám nedokázal vysvětlit. „Cítil jsem se, jako bych ji znal již léta. Nedokázal jsem z ní vůbec spustit oči. Jen jsem na ni zíral,“ popisuje dále Sonny Graham své počáteční pocity z počátku seznámení.
Zdánlivě šťastný a bezstarostný život nicméně ukončila nenadálá tragédie. V roce 2008, tedy 12 let od úspěšného provedení transplantace srdce, byl Sonny Graham ve věku 69 let nalezen mrtvý. Jeho náhlé úmrtí bylo vyhodnoceno jako sebevražda, přičemž zabít se měl za skoro až děsivě podobných okolností jako právě Terry Cottle, bývalý muž jeho manželky, jehož srdce nyní nosil v hrudi, tedy výstřelem z brokovnice do hlavy. Podle jeho přátel však Graham před svojí sebevraždou nevykazoval žádné známky deprese nebo stresu, jeho smrt tak pro ně byla zcela nečekanou ránou a vyjádřili se, že ve svých myslích na něj budou vždy vzpomínat jako na člověka, který druhému nikdy neodepřel pomoc. „Kdykoliv měl někdo nějaký problém, jeho první reakcí bylo zavolat Sonnyho Grahama,“ vzpomínal po mužově úmrtí na jeho dobrou povahu Bill Carson, který byl Grahamovým přítelem po více než čtyřicet let. „Nezáleželo přitom, jestli stojíte u krajnice s píchlou pneumatikou, nebo se vám třeba porouchala myčka na nádobí. Pomohl by vám, i kdyby vás neznal,“ dodává.
Sonny Graham a Cheryl na fotografii z roku 2006
Proč se Sonny Graham znenadání rozhodl vzít si život a proč zrovna stejným způsobem jako Terry Cottle, se již zřejmě nikdo nedozví. Je možné však vypozorovat hned celou řadu případů, kdy se u pacienta, který podstoupil transplantaci orgánu, začne projevovat změna osobnosti, kterou následně připomíná právě svého dárce. Například v roce 2008, krátce před sebevraždou Sonnyho Grahama, se na veřejnost dostal příběh 37leté Cheryl Johnson, která tvrdila, že se po transplantaci ledvin rozhodla odložit životopisné knihy o celebritách a namísto nich začala preferovat díla od uznávaných autorů jako Jane Austen nebo Fjodor Dostojevskij, kterých by se dříve ani nedotkla a věří, že tato charakteristika se na ni přenesla z osobnosti jejího dárce. Podobných případů je však zdokumentováno minimálně několik desítek. Dokáže ale transplantace skutečně změnit pacientovu osobnost, aby se pak podobala dárci či dárkyni orgánu, nebo se jedná jen o jakousi souhru náhod? Většina zdravotních expertů k této problematice pro nedostatek přesvědčivých důkazů zaujímá spíše skeptický postoj a stále se tak jedná o poměrně diskutabilní otázku. Mezi laickou veřejností má však fenomén množství příznivců.
