Jak probíhá studium na prestižních amerických školách a co vše nám Honza prozradil o svém angažmá ve vesmírné agentuře.
Dnes si představíme dalšího talentovaného Čecha, konkrétně Jana Kolmaše, který vystudoval Yale a následně kosmonautiku na Stanfordu. V rozhovoru nám prozradil detaily ze studentského života na renomovaných vysokých školách ve Spojených státech amerických. Popovídal si s námi i o svých dosavadních úspěších v oblasti výzkumu vesmíru, kterých má na svůj věk za sebou více než dost. V průběhu studia si vedl blog, který vám může velmi pomoci, pokud se chystáte na podobnou náročnou studijní cestu jako Honza. V současné době byste ho našli v Evropské vesmírné agentuře (ESA), kam ho jako absolventa přijali pracovně.
Ahoj Honzo. Mohl by ses našim čtenářům v krátkosti představit? Po střední jsi začal studovat na Yale University. Proč sis vybral zrovna tuto školu a co tě motivovalo ke studiu v zahraničí?
Ke studiu v zahraničí mě motivovala jistota přijmutí na ČVUT, starší spolužáci a vůbec existence možnosti studia v zahraničí. Co se týče Yale, skoro by se dalo říci, že si spíš škola vybrala mě. Přihlášky jsem podal na celou řadu škol, ale ze všech škol v USA mě vzali pouze na Yale. Dá se tedy mluvit o šťastné náhodě, které jsem se snažil pomoci.
Bylo pro tebe obtížné zapadnout do kolektivu? Musel sis na studium v angličtině zvykat, nebo jsi v té době rozuměl už tak dobře, že ti to nedělalo problém? Jakou formou výuka probíhala?
Vůbec. Jak Američané, tak mezinárodní studenti na Yale, byli neuvěřitelně vstřícní a kamarádští. Anglicky jsem se dorozuměl dobře, ale byl jsem z toho asi první měsíc dost unavený, než si mozek zvykl pracovat v novém jazyce. Výuka velmi záležela na předmětu a na vyučujícím, našly se tam přednášky a cvičení, které byste našli i v ČR, ale i semináře, kde jsme diskutovali různé texty nebo předměty vedené formou projektů.
Yale je soukromá a navíc velmi prestižní univerzita. Získal jsi stipendium, nebo sis na vysoké školné přivydělával prací ve volném čase?
Získal jsem stipendium od univerzity. Yale je jedna z mála škol, kde je finanční pomoc need-based a need-blind. To znamená, že výši stipendia určí rodinné příjmy a žádost o stipendium nemá vliv na přijímací proces. Dále jsem dostal stipendium od Bakala Foundation a část peněz mi přispěla rodina. Na univerzitě jsem si přivydělával různými pracemi každý semestr, ale v porovnání s výší školného to bylo zanedbatelné
.
Na univerzitě jsi mimo jiné také spoluzaložil studentskou organizaci Yale Aerospace. Na čem tato skupina pracovala a funguje i po tvém odchodu ze školy?
Tato organizace pracovala a stále pracuje na různých projektech se zaměřením na letectví a kosmonautiku. Během mého času na Yale jsme vypustili celou řadu atmosférických balónů, raket, stavěli jsme letadla a kvadrokoptéry. V dalších letech se v Yale Aerospace pustili do projektů jako například radioteleskop nebo nanosatelit.
Z různých filmů známe tzv. tajné spolky. Funguje něco takového reálně i na Yale? Byl jsi členem některého z nich?
Tyto spolky jsou součástí studentského života na univerzitě, zejména v posledním (čtvrtém) ročníku. Nemalá část studentů je členy těchto spolků.
Následně jsi přestoupil na magisterské studium letectví a kosmonautiky na Stanfordu. Jak bys Yale a Stanford porovnal? Co tě motivovalo zrovna ke studiu vesmírných technologií?
Největší rozdíl byl asi v tom, že na Yale jsem byl v prostředí, které bylo nesmírně různorodé, co se týče předmětů, aktivit, sportů, přátel a společenských akcí, což mě velmi obohatilo. Na Stanfordu jsem byl již v magisterském programu, kde bylo prostředí více technické a profesionální. Vesmír mě fascinuje již dlouho, a přestože mám vystudováno a v oboru pracuji, tak mě stále fascinuje, že dokážeme například dohnat kometu, přistát na ní a poslat fotografie zpět na Zem.
Na Stanfordu jsi také pracoval na nanosatelitu formátu CubeSat. Co přesně jsi měl za úkol?
Začal jsem prací na pozemní komunikační stanici, dále jsem se věnoval různým analýzám, managementu, a nakonec jsem se plně věnoval psaní letového programu a testování satelitu.
V létě 2015 jsi absolvoval stáž u Evropské kosmické agentury v Nizozemsku. Jaké zkušenosti sis odtamtud přivezl a na čem jsi tam pracoval?
Ve výzkumném centru ESTEC jsem stavěl demonstrační systém pro dálkové ovládání vědeckých instrumentů a kamer na modelu měsíčního přistávacího modulu. Poprvé jsem získal zkušenost s prací v reálném pracovním prostředí, získal kontakty a sledoval jsem, čemu bych se mohl v budoucnu věnovat.
V jakém oboru vesmírných technologií by ses do budoucna chtěl pohybovat?
Zajímá mě stavba a provoz satelitů, pilotované mise a vesmírné stanice, těžba asteroidů a průzkum sluneční soustavy. Kde nakonec skončím, je ve hvězdách.
Jaký máš názor na cestu na Mars, komerční cesty do vesmíru a podobné avizované projekty? Myslíš, že je reálné, že budou v průběhu příštích deseti let realizovány?
Jsem velký fanda pilotovaných misí na Mars, komerčních letů do vesmíru a komerčních orbitálních stanic, kolonií na Měsíci a jiných planetách. Vesmírné projekty se odvíjejí velmi pomalu, takže bych řekl že v průběhu deseti let toho uvidíme jen zlomek, ale časem na to určitě dojde.
Co považuješ za svůj dosud největší úspěch? Máš nějaký vysněný cíl?
Asi účast a vítězství v soutěži Caltech Space Challenge 2013, kde jsme v týmech navrhovali pilotovanou misi k Marsovu měsíci Phobosu. Můj vysněný cíl je dělat to, co mě baví a přitom posouvat hranice. A to jak v pracovním životě, tak v osobním. Například bych velmi rád dokončil triatlonový závod Ironman.
