Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Mrtvé tělo ve vesmíru představuje biohazard, uvnitř kosmické lodi však zůstat nemůže. Hledali jsme odpověď na morbidní otázku, co se stane, pokud někdo zemře na vesmírné misi.
„Chcete-li se vydat na Mars, připravte se na smrt,“ řekl jednou Elon Musk, zakladatel společnosti SpaceX. A věděl velmi dobře, o čem mluví.
Na to, jak dlouho už létáme do vesmíru, přišlo o život jen velmi málo astronautů a astronautek. Většina úmrtí se přitom odehrála ve výšce 80 až 100 kilometrů nad Zemí, tedy ještě před tzv. Kármánovou hranicí, za kterou oficiálně začíná vesmír.
Tragédie se v drtivé většině staly krátce po startu. V roce 1986 vybuchl jen 73 vteřin od startu raketoplán Challenger 73. Tragédii, která měla na svědomí sedm životů, viděly i děti, které start sledovaly v přímém přenosu.
Známá je i havárie raketoplánu Columbia z roku 2003. Horká plazma se roztavila až na teplotu 1 000 °C, vnikla do levého křídla a roztavila jeho vnitřek. Stroj se rozpadl při vstupu do atmosféry. Zahynulo všech sedm členů posádky.
Zdroj: TASR/AP
Všichni astronauti a astronautky mají špičkovou formu a jsou stoprocentně zdraví a připravení. S úmrtím na palubě se proto téměř nepočítá. Pokud však jednoho dne vyšleme posádku na Mars, budeme muset počítat i s jinými scénáři. A to není všechno. Komerční lety začínají být stále běžnější a už za dva roky by měl být otevřený i první vesmírný hotel.
K tomu, aby ses mohl*a podívat do vesmíru, nepotřebuješ speciální výcvik ani vyšetření, potřebuješ „jen“ peníze. Běžní pasažéři tak budou vystaveni mnohem většímu riziku, než hrozí dnešním astronautům. A tak se nabízí otázka, kterou si v minulosti kladl nejeden sériový vrah – co uděláme s tělem?
Když krev doslova vře
Tvou „heroickou“ smrt ve vesmíru by s největší pravděpodobností zapříčinily buď tvé vlastní zdravotní problémy, nebo by byla na vině nehoda raketoplánu. Vzhledem k bezpečnostním standardům je totiž velmi nepravděpodobné, že by ses „omylem“ ocitl*a uprostřed vesmíru bez přísunu kyslíku.
Pokud by se to ale stalo, máš pouze pár vteřin. Vesmír dokáže ze tvého těla „vysát“ prakticky veškerý vzduch, což by ovšem paradoxně zapříčinilo to, že by ses nafoukl*a jako balón. Vybouchnutí ale nehrozí, lidská pokožka je dost elastická na to, aby udržela tělo pohromadě. Nicméně je zapotřebí připravit se i na to, že by se ze tvého těla začaly vypařovat veškeré tekutiny – krev, sliny i oční bulvy, které se mohou doslova vyvařit.
Zdroj: Unsplash.com
Každopádně na smrt bys nemusel*a čekat moc dlouho, protože už po 15 vteřinách by ses zadusil*a. V závislosti na tom, kde by ses zrovna nacházel*a, bys buď zamrzl*a (ve vesmíru je teplota asi minus 270 °C), nebo by ses uškvařil*a na uhel (pokud bys byl*a blízko hvězdy).
Tělo by uložili k odpadkům
Co kdybys zemřel*a, ale tvé tělo by zachránili? NASA má vypracované podrobné protokoly, které se zabývají případnou smrtí člena posádky. Astronauti musí i v této oblasti absolvovat odbornou přípravu. V rámci „simulací nepředvídatelných událostí“ diskutují o tom, co by udělali s tělem zesnulého či zesnulé.
Bývalý astronaut Chris Hadfield ve své knize napsal, že taková diskuze probíhá přibližně takto: „Co budeme dělat s jeho tělem? Na stanici nejsou žádné vaky, měli bychom ho tedy strčit ve skafandru do skříňky? Ale co ten zápach? Měli bychom ho poslat zpět na Zemi na zásobovací lodi a nechat ho shořet spolu s odpadky? Nebo ho prostě odhodit a nechat odplout do vesmíru?“
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemčení?
Co by se stalo, kdyby někdo zemřel na oběžné dráze Země nebo na Měsíci.
Kam by uložili tělo, pokud by raketa přistála na Zemi.
Co by udělali s tělem, kdyby někdo zemřel na Marsu.
Zda lze vypustit člověka jen tak do vesmíru, jak to udělali se Spockem ze Star Treku.
Jakým způsobem by z člověka ve vesmíru udělali „kompost“.
Pokud by někdo zemřel během mise na oběžné dráze Země – například na palubě Mezinárodní vesmírné stanice –, posádka by mohla vrátit tělo na Zemi v kapsli během několika hodin. Pokud by se to stalo na Měsíci, návrat by trval několik dní.
Pokud by během mise někdo zemřel, jedním z hlavních problémů by bylo, jak zajistit bezpečnost zbytku posádky. Když se totiž tělo začne rozkládat v uzavřeném prostředí vesmírné lodi, stává se biologicky nebezpečným. Patogeny uvolněné během rozkladu mohou totiž kontaminovat vesmírnou loď.
Tělo by tedy ponechali ve skafandru, ačkoli by se v něm rozložilo rychleji, zápach by se šířil pomaleji. Uložili by ho zřejmě blízko torpéd – mimo obydlené prostory, kde je největší zima. Posádka ISS tímto způsobem například skladuje odpadky.
A ač to není nejdůstojnější způsob přepravy nebožtíka, je to ten lepší případ. Stále by totiž mohl zemřít při misi na Mars, která trvá několik let. A právě tady se nám proces značně komplikuje.
Marťanský „pohřební rituál“
Pokud by posádku čekal ještě několik měsíců dlouhý návrat na Zemi nebo bychom začali kolonizovat vesmír, tělo by nemohlo zůstat na palubě.
Pohřbít ho se zdá být ideální možností. Ostatně kdo může říct, že měl pohřeb na rudé planetě? Není to však zdaleka tak jednoduché. Vesmírné agentury si dávají velký pozor, aby se planety ničím nekontaminovaly. Dokonce i rovery, které zkoumají Mars, nesmí přinést na planetu žádné pozemské mikroby.
Zdroj: Unsplash.com
Kromě toho by nešlo zřejmě tak úplně o pohřeb jako spíše o mumifikaci. Planeta není hostitelem žádné známé bakterie, která by lidské tělo dokázala rozložit.
Kremace? Taky ne. I lidský popel je považován za kontaminaci. Navíc když se nacházíš téměř 400 milionů kilometrů od Země, nechceš plýtvat kyslíkem ani palivem.
Fanoušci Star Treku si jistě pamatují scénu s pohřebním ceremoniálem Spocka, při kterém jeho tělo „odhodili“ do vesmíru k věčnému odpočinku. Tento scénář ovšem také nepřichází v úvahu. Cokoli, co vypustíš do prázdna vesmíru, se buď vleče za raketou, nebo zůstane na místě. Astronauti by se tak časem mohli plavit vesmírným mořem mrtvol.
NASA si v roce 2005 nechala od švédského ekologického pohřebnictví vypracovat systém, který dokáže lyofilizovat tělo (usušit jej mrazem). V praxi by robotické rameno zavěsilo tělo uzavřené v pytli do mrazivé vesmírné prázdnoty, kde by zkřehlo a nakonec se rozlomilo na kousky ledového masa. Tento proces by mohl přeměnit dospělého muže na malou hromádku, kterou by bylo možné skladovat na kosmické lodi celé roky.
Čím se zdá být expedice na Mars reálnější, tím více se vesmírné agentury zamýšlejí nad otázkou smrti a hledají důstojnější alternativy, jak uctít zesnulého. Podle portálu Space budou mít lidé v budoucnosti na Marsu podobné pohřební rituály jako na Zemi.
Bioinženýrka a šéfka první simulované mise na Mars J. J. Hastings vymyslela spolu s módní designerkou Piou Interlandi speciální marťanské „pohřební roucho“. Sestává z různých typů hedvábí a je 100% biologicky odbouratelné. Je bílé, má několik vrstev a jemný závoj zakrývá zesnulému tvář. Hastings se domnívá, že by toto roucho mohli místo rakví používat i budoucí kolonizátoři Marsu.
Zdroj: Youtube/VideoFromSpace
Tím však „marťanský pohřební rituál“ nekončí. Co dál dělat s tělem? Bioinženýrka vysvětlila, že ve vesmíru jsou jakékoli přírodní zdroje včetně lidského těla mimořádně vzácné. To může žijícím členům posádky zajistit sůl a jiné minerály, uhlík či vodu. Aby tyto zdroje nepřišly nazmar, bioinženýrka vymyslela něco jako „lidský recyklátor“.
Astronauti by využili technologii alkalické hydrolýzy, označovanou jako „zelená kremace“, která v podstatě rozpouští bílkoviny lidského těla. Na jejím konci zůstává jen tekutina a kosti. Kapalina by mohla poskytnout živiny rostlinám a z lidského těla by se tedy v zásadě stalo „hnojivo“.
