Mrtvé tělo ve vesmíru představuje biohazard, uvnitř kosmické lodi však zůstat nemůže. Hledali jsme odpověď na morbidní otázku, co se stane, pokud někdo zemře na vesmírné misi.
„Chcete-li se vydat na Mars, připravte se na smrt,“ řekl jednou Elon Musk, zakladatel společnosti SpaceX. A věděl velmi dobře, o čem mluví.
Na to, jak dlouho už létáme do vesmíru, přišlo o život jen velmi málo astronautů a astronautek. Většina úmrtí se přitom odehrála ve výšce 80 až 100 kilometrů nad Zemí, tedy ještě před tzv. Kármánovou hranicí, za kterou oficiálně začíná vesmír.
Tragédie se v drtivé většině staly krátce po startu. V roce 1986 vybuchl jen 73 vteřin od startu raketoplán Challenger 73. Tragédii, která měla na svědomí sedm životů, viděly i děti, které start sledovaly v přímém přenosu.
Známá je i havárie raketoplánu Columbia z roku 2003. Horká plazma se roztavila až na teplotu 1 000 °C, vnikla do levého křídla a roztavila jeho vnitřek. Stroj se rozpadl při vstupu do atmosféry. Zahynulo všech sedm členů posádky.
Všichni astronauti a astronautky mají špičkovou formu a jsou stoprocentně zdraví a připravení. S úmrtím na palubě se proto téměř nepočítá. Pokud však jednoho dne vyšleme posádku na Mars, budeme muset počítat i s jinými scénáři. A to není všechno. Komerční lety začínají být stále běžnější a už za dva roky by měl být otevřený i první vesmírný hotel.
K tomu, aby ses mohl*a podívat do vesmíru, nepotřebuješ speciální výcvik ani vyšetření, potřebuješ „jen“ peníze. Běžní pasažéři tak budou vystaveni mnohem většímu riziku, než hrozí dnešním astronautům. A tak se nabízí otázka, kterou si v minulosti kladl nejeden sériový vrah – co uděláme s tělem?
Když krev doslova vře
Tvou „heroickou“ smrt ve vesmíru by s největší pravděpodobností zapříčinily buď tvé vlastní zdravotní problémy, nebo by byla na vině nehoda raketoplánu. Vzhledem k bezpečnostním standardům je totiž velmi nepravděpodobné, že by ses „omylem“ ocitl*a uprostřed vesmíru bez přísunu kyslíku.
Pokud by se to ale stalo, máš pouze pár vteřin. Vesmír dokáže ze tvého těla „vysát“ prakticky veškerý vzduch, což by ovšem paradoxně zapříčinilo to, že by ses nafoukl*a jako balón. Vybouchnutí ale nehrozí, lidská pokožka je dost elastická na to, aby udržela tělo pohromadě. Nicméně je zapotřebí připravit se i na to, že by se ze tvého těla začaly vypařovat veškeré tekutiny – krev, sliny i oční bulvy, které se mohou doslova vyvařit.
Každopádně na smrt bys nemusel*a čekat moc dlouho, protože už po 15 vteřinách by ses zadusil*a. V závislosti na tom, kde by ses zrovna nacházel*a, bys buď zamrzl*a (ve vesmíru je teplota asi minus 270 °C), nebo by ses uškvařil*a na uhel (pokud bys byl*a blízko hvězdy).
Tělo by uložili k odpadkům
Co kdybys zemřel*a, ale tvé tělo by zachránili? NASA má vypracované podrobné protokoly, které se zabývají případnou smrtí člena posádky. Astronauti musí i v této oblasti absolvovat odbornou přípravu. V rámci „simulací nepředvídatelných událostí“ diskutují o tom, co by udělali s tělem zesnulého či zesnulé.
Bývalý astronaut Chris Hadfield ve své knize napsal, že taková diskuze probíhá přibližně takto: „Co budeme dělat s jeho tělem? Na stanici nejsou žádné vaky, měli bychom ho tedy strčit ve skafandru do skříňky? Ale co ten zápach? Měli bychom ho poslat zpět na Zemi na zásobovací lodi a nechat ho shořet spolu s odpadky? Nebo ho prostě odhodit a nechat odplout do vesmíru?“
Co se dozvíš po odemčení?
- Co by se stalo, kdyby někdo zemřel na oběžné dráze Země nebo na Měsíci.
- Kam by uložili tělo, pokud by raketa přistála na Zemi.
- Co by udělali s tělem, kdyby někdo zemřel na Marsu.
- Zda lze vypustit člověka jen tak do vesmíru, jak to udělali se Spockem ze Star Treku.
- Jakým způsobem by z člověka ve vesmíru udělali „kompost“.
