Už je tomu téměř 50 let, co Švédsko prožilo svůj historický Den H, kdy řidiči vyměnili levý jízdní pruh za pravý, ačkoliv se lid této změně dlouhá léta vzpíral.
Termín Dagen H (česky den vpravo) označuje historickou událost, kdy Švédské království po vzoru ostatních skandinávských zemí a států kontinentální Evropy vyměnilo levostrannou dopravu za pravostrannou. K této změně došlo v neděli 3. září (september) 1967, a jak si asi každý dokáže představit, hromadný přechod z jednoho jízdního pruhu na druhý se neobešel bez menších zmatků a vzbudil nemalé pozdvižení. Celkový počet nehod se nicméně krátce po zavedení jízdy vpravo podařilo podstatně snížit. V následujících odstavcích se tedy podíváme na to, jaké důvody k této změně vedly a jak probíhalo ukotvení tohoto nového pravidla do každodenních životů švédských občanů.
Jízda po levé straně měla ve Švédsku poměrně dlouhou historii, levostranná doprava zde totiž byla oficiálně zavedena již ve 30. letech 18. století. Vzhledem k razantnímu nárůstu automobilové dopravy ve 20. století a skutečnosti, že obyvatelé začali mnohem častěji cestovat do okolních zemí, kde již fungovala právě pravostranná doprava, začalo se uvažovat o jejím zavedení i ve Švédsku, kde jízda vlevo způsobovala stále více nehod. To jednak proto, že například pro turisty nebylo snadné držet se na opačné straně vozovky, než na jakou byli zvyklí ze svých zemí, ale svoji důležitou roli sehrál také fakt, že většina místních automobilů disponovala volantem na levé straně, nikoliv na pravé podle běžné praxe jiných států s levostrannou dopravou. To řidičům značně komplikovalo předjíždění, během kterého čelní srážky nebyly ničím ojedinělým.
Návrh na zavedení pravostranné dopravy se však u lidu setkal spíše s nevolí, nežli s přízní. To se zřejmě nejvíce projevilo v roce 1955 po vyhlášení referenda, v němž necelých 83 procent švédského národa hlasovalo proti zavedení jízdy vpravo. I přesto však byla změna s neustále přibývajícími auty na silnicích víceméně nevyhnutelná a bylo tedy jen otázkou času, kdy k ní dojde. Jednalo se však o vysoce nákladný a složitý proces, a tudíž definitivnímu zavedení pravostranné dopravy předcházelo několik let důkladných příprav. To kromě jiného obnášelo úpravy dopravních značek, semaforů, designové obměny křižovatek, přemalování nejrůznějších silničních značení a v neposlední řadě také přestavbu autobusů, které na rozdíl od běžných vozidel měly jako jediné dopravní prostředky volant zabudovaný na pravé straně. Součástí příprav byla také masivní reklamní kampaň propagující logo chystaného Dagen H, které se tisklo na všemožné produkty od krabic s mlékem až po spodní prádlo. Za účelem připravení obyvatelstva na kvapem blížící se změnu byl rozdán také obsáhlý informační materiál, který měl přechod o něco usnadnit. A pak to přišlo.
Přeplněná ulice Stockholmu v den přechodu k pravostranné dopravě
Když Dagen H konečně nadešel, byly v ulicích všechny soukromé cesty autem zakázány. Jednotlivá města si přitom stanovila vlastní časy, během nichž měl zákaz soukromé dopravy platit, kupříkladu v případě hlavního města Stockholmu tomu bylo již od 2. září od 10:00 až do 15:00 následujícího dne. Později v odpoledních hodinách 3. října musela být zastavena bez výjimky veškerá doprava a kolem 17:00 vozidla plynule přejela na opačnou stranu silnice. Krátce poté už pak mohli řidiči pokračovat v cestě dále, nyní už nově po pravé straně silnice. Tento velkolepý okamžik si nenechaly uniknout ani početné davy obyvatel, které se v hodinu historického přechodu sešly v ulicích, aby Dagen H spatřily na vlastní oči. Některé novinové plátky celou událost přirovnávaly k jakémusi karnevalu a na místě byly přítomny i televizní kamery, které zajišťovaly satelitní přenos do Spojených států amerických. K vidění byly podél silnic taktéž nové šestihranné dopravní značky s velkým písmenem „H“ (podle švédského slova höger – vpravo), které měly řidiče upozorňovat na nové pravidlo, aby je náhodou síla zvyku zavedla na špatnou stranu silnice.
V den přechodu k pravostranné dopravě bylo nahlášeno 157 menších nehod, dalšího dne v pondělí pak podle údajů došlo ke 125 kolizím (to je pro srovnání o několik desítek méně než během několika předešlých pondělků za původní levostranné dopravy), z nichž žádná nebyla smrtelná. Krátce po změně se tedy podařilo razantně snížit počty nehod a výskyt pojistných událostí klesl až o 40 procent, ačkoliv jejich frekvence se dle výzkumů později zvýšila zpátky na původní hodnoty. Jedním z důsledků proložení dopravy bylo také ukončení tramvajových spojů v mnoha švédských městech, dnes proto tramvaje nalezneme už jen v ulicích Göteborgu, Norrköpingu a Stockholmu.
Post scriptum
Zajímavou kapitolou je bezesporu také přechod k jízdě vpravo na území Československa. K zavedení pravostrannému provozu se naše země se společně s dalšími signatářskými státy zavázala v rámci dodatku k Pařížské úmluvě v roce 1926, přičemž v platnost mělo toto nové pravidlo vstoupit dne 1. května (máj) 1939. Vlivem německé okupace republiky v březnu (marec) 1939 se však toto ustanovení dočkalo uspíšení účinnosti, a tak řidiči v Protektorátu Čechy a Morava poprvé vjeli do ulic na pravé straně již 17. března 1939, v hlavním městě Praze pak o několik dní později. Nicméně vůbec prvními oblastmi dnešní České republiky, kde byla zavedena jízda vpravo, byly ty části země, které se staly součástí Německé říše v roce 1938 v rámci Mnichovské dohody, zatímco na Slovensku byl zase pravostranný provoz uváděn do praxe postupně v letech 1939 až 1941.
