Místo plné tmy, netopýrů a zvláštních předmětů.
Francie si toho v historii vytrpěla už dost. Obě světové války znamenaly útoky ze strany Německa a nejdříve dlouhou zákopovou válku, po níž o dvacet let později následovalo téměř totální obsazení francouzského území nacisty. Okupace po sobě zanechala mnohé stopy viditelné až do dnešních dnů a protože fenomén zvaný urbex, čili prozkoumávání opuštěných míst, získává neustále větší popularitu, parta kamarádů se vydala i do opuštěného podzemního lomu.
Obrovské zásoby vápence přilákaly první lidskou aktivitu už v 11. století, kdy se v podzemním lomu začalo těžit poprvé a fungoval až do roku 1925, kdy se už těžba ukázala jako neefektivní. Na stěnách bys dodnes našel různé nápisy a zápisky zaměstnanců staré desítky let, například z února roku 1897 a v lomu se očividně před dlouhými lety ocitli i američtí vojáci, protože na jedné stěně zanechal nápis poručík americké armády v roce 1919, čili krátce po skončení první světové války. Ještě před nimi někdo, zřejmě pracovníci lomu, zaznamenali na stěnu informace o provedeném úkolu ve spojení se slovem hnůj, čemuž při prohlížení lomu parta kamarádů nerozuměla, ale ukázalo se, že počátkem 20. století bylo ještě zcela běžným jevem využívání mezků na tahání vozíků s nashromážděným materiálem.
Když pak první světovou válku vystřídala druhá, nacisté po celé Francii začali takové opuštěné lomy využívat na stavbu svých raket V1 a V2, aby je pak pod zemí mohli i efektivně ukrývat a skladovat. Podle záznamů využívali nacisté prostory tohoto lomu více než 4 roky, od roku 1940 do roku 1944, a protože si chtěli být naprosto jisti, že se jejich raketám nic nestane, postarali se i o to, aby bylo okolí stabilní a nepředstavovalo nebezpečí. V některých částech lomu proto vystavěli zcela nové stěny, které byly v jednotlivých místech tlusté až 1 metr a i přesto nezabránily občasným sesuvům půdy a propadům stropů. Není známo, zda byl i tento konkrétní lom využíván nacisty přímo na stavbu raket, nebo je tam jen uskladňovali, ale s určitostí můžeme říci, že když se druhá světová válka chýlila ke konci, nacisté se při urychleném útěku nestihli sbalit zcela a zanechali za sebou hromadu nástrojů či obalů, o které se již postarali místní obyvatelé.
Podzemní lom starý v té době téměř deset století naneštěstí po opuštění oblasti nacisty neměl žádné další využití, protože pokračování v těžbě bylo vyloučeno a už tam koneckonců ani nebylo co skladovat. Na druhou stranu, obrovská rozloha podzemních prostorů dosahovala až 35 hektarů, takže Francouzi rychle pochopili, že by se dala využívat například na pěstování hub. Nešlo o žádný nelegální byznys s drogami a halucinogenními houbami, protože v přítmí podzemí se firma France Champignon pustila do pěstování obyčejného žampionu dvouvýtrusého, latinsky Agaricus bisporus, a vypěstované houby se používaly jako doplňky do pokrmů.
Naši odvážlivci byli nejprve při prohledávání podzemních prostor opatrní, i když si předem zjistili, že za posledních dvacet let se v lomu nestala žádná katastrofa a byl relativně bezpečný. Pobyt v jakýchkoliv podzemních prostorách využívaných na těžbu, které vytvořil člověk, je však mimořádně nebezpečný, protože se všude mohou nacházet skryté šachty a někdo se během pár vteřin může zranit či zabít. Naštěstí se to v případě těchto chlapíků nestalo a čirou náhodou se jim podařilo najít i mapu podzemních prostor, takže se dokázali alespoň trochu lépe orientovat.
Přes celý lom vede jedna hlavní chodba dlouhá několik kilometrů, přičemž chlápci se ani nedostali na její konec kvůli mnohým křižovatkám, z nichž by se zřejmě již nevymotali a zabloudili by tam, kde by je nikdo určitě nehledal. Po pěstitelích hub se tedy v podzemním lomu zachovaly další předměty jako plachty, různé světelné doplňky a zařízení, jenže na fotografiích bys našel i pár znepokojivých objektů. Snad nejhrozivější z nich je zrezivělé dětské kolo, který se dolů do podzemí dostal neznámo jak a ani jen nechceme pomyslet na to, zda se tento francouzský lom náhodou kvůli své nedostupnosti nestal místem zločinu nebo zločinů. Každopádně, dnes ho oficiálně obývají pouze mnohé kolonie netopýrů, které nejsou příliš nadšené vyrušováním ze strany zvědavých lidí, a my si můžeme být jisti, že v hloubce lomu, kam se chlápci nedostali, se ještě určitě skrývá hromada dalších předmětů a pohledů, které bychom klidně oželeli. A kdybys měl zájem dozvědět se něco více o fenoménu zvaném urbex, pak klikej na tento odkaz.
