I před dobou mobilních aplikací lidé přemýšleli nad různými službami.
Miliony lidí po celém světě každičký den využívají aplikace jako Uber nebo Airbnb, ale většina z nich se nikdy nezajímala o to, jak se vlastně tyto koncepty usnadňující naše životy dostaly na světlo světa. Uber byl spuštěn až v roce 2009 a Airbnb jej předběhlo, protože své brány prvním uživatelem otevřelo ještě v roce 2008, jenže už dříve museli lidé přemýšlet nad tím, že by se doprava či ubytování daly zajišťovat efektivněji.
Psal se rok 1999, když Jason Finger seděl v kanceláři právnické firmy O'Sullivan, Graev & Karabell a přemýšlel nad tím, co chutného si objedná hned poté, co dokončí svou práci. Jason byl čerstvý absolvent právnické fakulty, takže patřil mezi pracovníky, kteří přicházeli brzy ráno a odcházeli až pozdě večer. Ve firmě nebyl ani zdaleka jediný a protože se vždy rád socializoval, jednoho dne ho napadlo, že by se mohl i ostatních zeptat, co by si dali k večeři, vzal by od nich peníze a pak vše vyřídil a obtelefonoval sám. Samozřejmě, že neexistovaly donáškové služby, kde jedním kliknutím vyřídil to, co Jason vyřizoval třemi telefonáty, ale jemu to nevadilo.
Právě naopak, tato organizační činnost ho bavila natolik, že se zanedlouho rozhodl založit vlastní byznys a společně s kamarádem vytvořili společnost SeamlessWeb. První objednávky přišly v dubnu roku 2000 a v praxi šlo o to, že si Jason zamluvil množství newyorských firem, kde měl hromadu kontaktů díky práci v právnické firmě, a vytvořil portál, kde si zaměstnanci mohli jednoduše vybírat, na co měli chuť, peníze byly vyúčtovány samotné firmě a Jason se pak postaral o hladký průběh donášek. Všechny strany byly dlouhou dobu spokojené, protože Jasonovi tekly do společnosti slušné peníze, firmy si jeho služby oblíbily díky přehledným fakturám o výdajích a restaurace byly nadšené, protože jim přicházelo stále více objednávek.
Podnikatelský úspěch Jasona Fingera, který mu umožnil neustále se rozvíjející internet, pokračoval několik let a pomalu se z něj stávalo doslova newyorské impérium. Jeho systém sice nebyl tak propracovaný jako dnešní aplikace, jenže společnostem usnadňoval každodenní život a jak se říká, co není zkažené, to není třeba opravovat. S vědomím svého dopadu na newyorskou scénu, Jason proto začal přemýšlet o nových nápadech, které by mohl přeměnit na firmy s obrovskými zisky, a tak ho napadlo doprava a automobily. Svou první společnost přejmenoval na Seamless Meals a v roce 2003 k ní přidal Seamless Wheels.
Jak již název napovídá, mělo jít o podobný byznys model jako v případě služby s jídlem, ale společnosti by si místo donášky hamburgerů mohli objednat vozy přímo ke dveřím jejich budov. Jason to považoval za skvělý způsob, jak se posunout dál a rozvinout, avšak lidé z okolí mu rychle připomněli, že v New Yorku zřejmě neexistuje prostor pro další službu poskytující vozidla na krátkou dobu velkým společnostem. Zdálo se, že tento byznys byl zabarikádovaný a uzavřen zevnitř, ale Jason se přesto nevzdal a nezvážil ani povídačky o tom, jak pronájmy aut společnostem ovládá ruská mafie. Vzal to na lehkou váhu a pokračoval v získávání nových zákazníků, v čemž ho zastavil až moment, při kterém pochopil, že překročil stávající hranice.
Po příchodu do kanceláře si tradičně vyslechl vzkazy na telefonu a jeden z nich zněl takto: „Jasone, dozvěděli jsme se, že se velkým společnostem v New Yorku snažíš nabízet služby na pronajímání aut. Nemyslíme si, že by to byl dobrý nápad. Máš přece takovou krásnou rodinku. Proč netrávíš více času se svou maličkou dcerou? V tvém byznysu s jídlem se ti tak skvěle daří, proč by ses chtěl roztahovat a zasahovat do jiných oblastí?“ Tehdy si Jason uvědomil, že drby o ruské mafii byly pravděpodobně správně a jak se dozvěděl, ruské zločinecké organizace prý nezabíjejí toho, kdo jim uškodil, ale pozabíjejí raději celou jeho rodinu a to nechtěl dopustit.
Svou službu s auty sice nechal pokračovat ještě několik let, ovšem pro jistotu ji nijak nepropagoval a od inkriminovaného vzkazu se už nikdy nepokusil rozvinout ji tak, jak se mu to podařilo se službou Seamless Meals. Když Finger v roce 2006 prodal svou společnost firmě Aramark, její zástupci naléhali, aby Seamless Wheels zcela zrušil a raději pracoval na zlepšování jídelních služeb, které nakonec rozšířil i do obyčejných domácností. V roce 2011 se mu dokonce podařilo získat zpět podíly od Aramarku a nakonec se v roce 2013 sloučil s konkurentem Grubhub, díky čemuž je jeho myšlenka dodnes živá a stále je jedničkou na trhu v oblasti internetového objednávání jídel. A jak se objednávání jídel rozšířilo od nedostupných společností do obyčejných domácností mezi běžné lidi, tak to mohlo v ideálním případě vypadat i se službou Seamless Wheels. Kdyby bylo kdyby, možná bychom dnes neznali žádný Uber, ale volali bychom si i v Praze nebo Brně Seamless.
