Doris patří mezi nejakčnější, ale zároveň nejvíce diskrétní zloděje na světě.
Zatímco na zloděje se většina společnosti dívá přes prsty, někteří si na na svých nekalých choutkách vybudovali jméno. A to takové, že poklonu jim museli složit i samotní policisté či filmaři. Mezi ně se rozhodne řadí Doris Payne, dnes již 86letá stařenka, ale stále notorická zlodějka.
Doris se narodila ve Spojených státech v Západní Virginii a už celá léta je známá spíše pro své kriminální činy, kterými strávila hotová desetiletí. Za klasického zloděje ji však nelze považovat. Doris se totiž nikdy nesnížila k tomu, aby předmět ukradla a utíkala s ním z obchodu. Právě naopak. Zaměřila se na šperky a při krádeži používala osvědčenou taktiku. Do klenotnictví přišla vždy jako dáma a s cenným úlovkem z něj odešla dříve, než se stihl okraden prodavač vzpamatovat. Její zlodějská kariéra začala už v 50. letech minulého století a nekončí ani v tom aktuálním. Dávno po překročení osmdesátky se Doris neštítila opět krást a i tak ji mají všichni za celebritu.
Loni totiž stařenka znovu kradla, ale luxusní klenotnictví vyměnila za Walmart. Na kotníku přitom nosila elektronický náramek, neboť ji zatkli ještě předtím, ale ani to ji od rizika neodradilo. Některé věci si prý vložila do drobné kabelky, další do tašky od Walmartu a jiné do nákupního vozíku. U pokladny však zaplatila jen za obsah ve vozíku. Zatkli ji, jakmile opustila obchod. Za krádež však dostala jen podmínku. Následně vyslovila lítost. Ale ne nad tím, že kradla, ale že ji chytili. Krádeže jsou totiž její životní styl, který ji pohltil už v době, kdy jí bylo kolem 20 let. Tehdy ukradla svůj první diamant a stala se závislou.
O slavné zlodějce, která kvůli svým výletům za krádežemi překročila hranice amerických měst a zamířila si to i do Evropy či Tokia, vznikl i dokumentární film Život a zločiny Doris Payne. Ona se však netají tím, že krádeže šperků absolutně nelituje. A její advokát o ní prohlašuje, že vlastně nikdy nikomu neublížila a ve skutečnosti je to zábavná osoba se spoustou skvělých příhod. Doris je vlastně jen obyčejnou Američankou, ale možná i tak trochu gangsterkou, která jen zjistila, v čem je dobrá, a tak to využívá ve svůj prospěch. Takže vlastně o co tady vůbec jde?
Inu, jak to často u lidí páchající nepěkné věci bývá, i Doris si v mládí užila své. Takže v podstatě můžeme být rádi, že je z ní „jen“ slušná zlodějka, která využívá spíše nepozornosti prodavačů a prý ve skutečnosti ani nekrade, jen nevrací to, co jí dali. Přestože je Doris rozená Američanka, nelze přehlédnout její exotický vzhled. Její matka byla z indiánského kmene a otec byl Afroameričan, navíc násilný vůči své rodině. Mladičká Doris se tak setkávala nejen s rasismem, ale i krutým chováním jednoho z nejbližších lidí. A když se ji jednou v obchodě snažil prodavač vyhnat ven hned poté, co do něj vešel bílý zákazník, v Doris se něco zlomilo. Z obchodu sice vyšla, ale s novými hodinkami na ruce. Máma jí totiž slíbila, že když se bude dobře učit, jedny jí koupí. Příhoda z obchodu však způsobila, že prodavač zapomněl na hodinky, které si Doris zkoušela. A přestože mu je pak vrátila, v její mysli se začal rodit plán.
V následujících letech se z ní stala jedna z nejaktivnějších, ale zároveň nejvíce diskrétních zlodějek na světě. Taktiku měla promyšlenou do posledních detailů. Přišla do obchodu dokonale oblečená a působila zmateně. Prodavačům kladla fundované otázky, až si nevšimli, že šperk skončil v kapse či v tašce. Když z obchodu s noblesou odkráčela, rychle spěchala pryč. Často chodila do různých amerických měst, ale i do světa. Měla 22 různých měn a pět čísel sociálního pojištění. Krádeže, kterých se dopustila, se dají vyčíslit na miliony.
Jednou se rozhodla krást i v Monte Carlu. V elegantních šatech, se šperky a drahou kabelkou vstoupila do honosného obchodního domu. Ukradla odtud prsten s 10karátovým diamantem za půl milionu dolarů. Na letišti v Nice si však na ni posvítili. Jenže Doris se podařilo diamant vytáhnout nůžkami na manikúru, zašít ho do opasku a prsten vyhodit do moře. To vše se přitom stalo během vyšetřování. A tak se mohla vrátit zpět do Spojených států. Taková zkrátka slavná zlodějka je. Vychytralá, jednající promyšleně a ne prchlivě. Občas jí to sice nevyjde, chytí ji, uvězní, odsoudí i podmíněně propustí nebo zmírní trest, protože soucítí s jejím věkem. A ona? Slíbí, že tentokrát už bude opravdu hodná, že už nikdy nebude krást, ale ve skutečnosti to vášnivě dělá dál. Protože své závislosti se nemíní vzdát, dokud bude žít.
