Chovatelé začínají být opatrně optimističtí, že by se Sudán mohl uzdravit. Jeho život však stále visí na vlásku.
Minulý týden přišli pracovníci z přírodní rezervace Ol Pejeta v Keni se smutnou zprávou. Pětačtyřicetiletého Sudána, posledního žijícího samce severního bílého nosorožce, postihla zákeřná infekce na zadní pravé noze a vzhledem k vysokému věku zvířete už chovatelé nepředpokládali, že by se ještě dokázal uzdravit. Nyní však u jeho zdravotního stavu přes všechna očekávání došlo alespoň k mírnému zlepšení.
Mohou za to vydatné deště, které se dostavily v několika posledních dnech. Právě o těch se veterináři domnívají, že Sudánovu zdraví prospěly a chovatelům se tak díky tomu vrátil do žil vrátil opatrný optimismus, že by nosorožec mohl na nasazenou léčbu začít reagovat příznivě. „Dešitvé počasí Sudánovi zvedlo náladu. S pomocí našich ošetřovatelů si teď užívá povalování v blátě,“ napsali chovatelé. Osud zvířete však i nadále zůstává velmi nejistý.
Do přírodní rezervace v Keni byl Sudán převezen v roce 2009 z české ZOO Dvůr Králové nad Labem, kde předtím žil dlouhých 34 let. Společně s ním chovatelé přemístili i dvě samice a dalšího samce téhož druhu, ten však již zemřel. Ve volné přírodě je už zvíře považováno za vyhynulé.
Sudán tak nyní zůstává zcela posledním samcem bílého nosorožce na světě a chovatelé doufají, že se jim tento vzácný druh zvířete podaří zachránit díky umělému oplodnění. Nosorožci proto odebrali spermie s tím, že oplodněná vajíčka by potom mohla donosit náhradní matka příbuzného druhu, konkrétně nosorožce jižního.
„Na vývoji technologie umělého oplodnění spolupracuje zahrada úspěšně s dvěma hlavními partnery - institutem Leibniz-IZW-Akademie v Berlíně a italskou laboratoří Avantea,“ uvedla dvorská zoologická zahrada, které Sudán stále patří.
Na Sudánovu bezpečnost čtyřiadvacet hodin denně dohlíží ozbrojená ochranka, roh tohoto vzácného zvířete totiž představuje lákavou kořist pro pytláky, kteří svou činností vzácný druh bílého nosorožce za několik posledních desetiletí prakticky vyhubili. Ještě v roce 1960 jich přitom ve volné přírodě existovalo přes dva tisíce, nyní už žádný. Uřezané rohy pobitých zvířat pytláci za tučnou odměnu prodávají na černém trhu.
