Longyearbyen je malé městečko na severu Norska, kde je legálně zakázáno zemřít.
Norské město má od roku 1950 nulovou úmrtnost. Ne, ve městě nepotkáš zástupy upírů ani zombie, v Longyearbyenu je prostě ilegální zemřít.
Tento bizarní zákon vstoupil v platnost v 50. letech minulého století. Důvod je jednoduchý, oblast se nachází tak severně, že půda je neustále zamrzlá. Proto zde není možné vykopat hrob a pohřbít zesnulé. Těla mrtvých se v zemi nedokáží přirozeně rozložit, proto se místní obyvatelé pochopitelně obávali virů, které se z mrtvol mohou šířit.
Ačkoli to zní bláznivě, viry jsou skutečně schopné přežít dekády. Vědcům se podařilo získat aktivní virus chřipky z těla člověka, který ve městě zemřel už v roce 1918, kdy ho ovládla pandemie chřipky.
Longyearbyen je ostrovní městečko, které je považováno za jedno z nejsevernějších na světě. Slunce zde nevychází několik měsíců v roce. Nachází se mezi norskou pevninou a severním pólem.
Nemocnice ve městě je tak malá, že se v ní většinou nerodí ani žádné děti. Maminky většinou převážejí do větších zdravotnických zařízení na pevnině. Ačkoli kremace je zde reálná, těžce nemocné lidi také převážejí na norskou pevninu, kde je i pohřbívají.
Jan Christian Meyer z Norské univerzity vědy a techniky o tomto nevšedním místě řekl: „Pokud to s vámi vypadá tak, že zanedlouho zemřete, obyvatelé Longyearbyenu udělají vše proto, aby vás dostali na pevninu.“
