„Sociální média jsou jako alkohol. V malé míře jsou příjemné, jakmile jim propadnete, jsou nebezpečné,“ říká odborník na problematiku médií
V rámci festivalu Jeden svět v Ústí nad Orlicí po zhlédnutí filmu Náš nový prezident s místními diváky debatovali novinář Libor Dvořák a profesor Karlovy a Metropolitní univerzity, který zde na sociální fakultě přednáší problematiku médií, Jan Jirák. Řeč se točila především kolem vlivu sociálních médií na dnešní společnost. Podle Jana Jiráka prožíváme v současnosti něco, co lze nazvat „krizí kritického odstupu“.
Ovlivnila ruská propaganda výsledky prezidentských voleb v Americe?
Film, který poněkud svérázným způsobem dokumentoval ruskou propagandu v době probíhajících prezidentských voleb v USA, nastolil řadu závažných otázek. Do popředí z nich vystupovala především ta týkající se vlivu médií na zdravý lidský úsudek.
„Jak je možné, že Rusové tak snadno a rychle skočili na špek a nadchli se pro miliardáře Trumpa?“ ptal se český kazatel, básník a publicista Erwin Kukuczka, který se debaty účastnil v roli diváka. Jak je možné, že se Němci jako národ Goetheho a Hegela nechali zfanatizovat afektovaným Hitlerem a hromadně vraždili ve jménu jedné velké Říše? Síla propagandy je neuvěřitelná. A podle Jana Jiráka je situace dnes navíc těžší v tom, že nežijeme s médii, ale v médiích.
Nežijeme s médii, ale v médiích
Klasický svět, který znali naši rodiče a prarodiče, se možná brzy ocitne v troskách. Velký vliv na to mají sociální média, kterým se dnes vyhne málokdo. „Dokonce i ti, kteří si myslí, že je sociální média neovlivňují, jejich vlivu propadají skrze ty, kteří jim již propadli,“ řekl o tom Jan Jirák. Sociální média pak přirovnal k alkoholismu: „Alkohol je příjemný, když si jednou za čas dopřejete sklenku nebo dvě. Ale jakmile mu propadnete, stane se nebezpečným.“
Problém pak vidí především v tom, že na rozdíl od dřívějších dob dnes nežijeme s médii, ale v médiích. Televizi a rádio můžeme vypnout. Noviny zahodit. Ale zmizet ze sociálních sítí? To by již znamenalo velký zásah do života, protože se zde dostáváme k důležitým profesním kontaktům i informacím. Podle Libora Dvořáka navíc sociální sítě totálně smývají hranice mezi soukromým a veřejným. Oproti minulosti je to něco zcela nového.
Emoce převládají nad rozumem
A právě ony zde publikované informace jsou dalším kamenem úrazu. Lidé často sdílí poplašné zprávy bez jakéhokoliv hodnotného obsahu nebo logiky pouze na základě toho, jak na ně zapůsobil výrazný titulek.
„Jsme rozštěpení, protože jsme emocionální,“ říká o tom Jan Jirák. Emoce převládají nad rozumem a lidé nepřemýšlí nad svými činy, pouze bez rozmyslu jednají. Výsledkem je chaos, strach a beznaděj. „Čelíme komunikační rakovině a nevíme, jak se s ní vyrovnat,“ pokračuje. Řešením je pracovat na budování kritického odstupu, který umožní poodstoupit od problému a podívat se na něj nestranně a s nadhledem.
Libor Dvořák to přirovnal k tomu vymanit se z proudu řeky, vylézt na břeh a podívat se, jak vlastně řeka teče. A jak tento odstup vypěstovat? „Obracet se k sobě,“ radí Jan Jirák. „U všeho, co mě ovlivňuje, se ptát: Proč si to myslím? Proč tomu věřím?“
Děti, čtěte klasiky
Zpravodajství je podle Jana Jiráka výklad světa. Seriózní žurnalistika jej pak veřejnosti prezentuje podle určitých pravidel. Důležité zprávy patří do popředí a přísluší jim velké titulky. Sociální média ale často zveřejní pouhé poznámky pod čarou, navíc ještě vytržené z kontextu. Lidé, kteří nemají kritický odstup a nejsou v sobě ukotvení, se pak chytnou jakékoliv záminky, upozadí zdravý selský rozum a rozhodují se na základě emoce, často bohužel navíc negativní.
Pomůže k nápravě situace a vytvoření potřebného odstupu a nadhledu mediální výchova? Podle Jana Jiráka je nejlepší mediální výchovou četba klasiků. A Libor Dvořák s ním souhlasí: „Všechny důležité příběhy v našich životech jsou archetypální,“ říká k tomu a připojuje doporučení číst kromě klasiků i moderní autory. Podle Jana Jiráka klasická literatura umožní pochopit, co se dnes ve světě děje mnohem více a lépe, než nepřehledná změť často zkreslených a nepravdivých informací, které nám ve velkém přinášejí především sociální média. „Stav dnešní společnosti nepoznám ani tak ze zpráv, jako z Kafkovy Proměny,“ říká na závěr profesor Karlovy univerzity a Metropolitní univerzity.
