„Z kapiček v moři se nám povedlo udělat Atlantik.“ Lucie Stejskalová z Armády spásy je koordinátorka projektu Nocleženka, díky které dostalo mnoho lidí bez domova možnost se přes zimu schovat před tuhými mrazy. Jak se jí pracuje na takovém projektu?
Venkovní teploměry začínají v polovině dubna ukazovat i dvacetistupňové hodnoty a lidé se snaží raději zapomenout na ty nepříjemně ledové dny, které je ještě před pár týdny donutily nahodit na sebe ne dvě, ale rovnou tři vrstvy oblečení, k tomu čepici a obrovskou pohodlnou šálu, přes kterou je bylo jen stěží poznat.
Jsou však lidé, kteří na mrazivé včerejšky nezapomínají. Musejí být totiž na ulici, kde se před třeskutými mrazy dá jen těžko schovat. A pocit, že sice je konečně teplo, ale to nevydrží nekonečně dlouho, může být pro ně skličující. Naštěstí tu existují organizace, jakými je Armáda spásy a její projekt Nocleženka, tedy poukaz za sto korun, díky kterému může každý zájemce přispět člověku bez domova na jednu noc v teple spolu se sprchou, polévkou a čajem a v případě potřeby i čistým oblečením.
Koordinátorkou celého projektu je Lucie Stejskalová. Díky jejímu projektu mohlo tuto zimu přečkat v teple obrovské množství lidí, což některým z nich mohlo i zachránit život. Rozhodli jsme se proto navštívit pražské ústředí Armády spásy a zeptat se na detaily její inspirativní práce.
Čemu konkrétnímu se věnujete v Armádě spásy?
Kromě svých dalších pracovních aktivit se hlavně věnuji projektu Nocleženka. Je to charitativní projekt, kdy dárci zakupují noclehy pro lidi bez domova.
Fundraising je zajímavá práce, jak jste se k ní dostala?
Pro mě to bylo dílem náhody. Po dostudování jsem nastoupila na pracovní místo v marketingu, které mi přišlo z hlediska nějakého vnitřního naplnění relativně neuspokojující. Rozhodla jsem se tam proto skončit a hledat práci v neziskovém sektoru. To, že jsem narazila na Armádu spásy, byla náhoda. Je to asi rok a půl zpátky a od té doby pracuji na projektu Nocleženka, který beru za svůj vlastní.
Měla jste už od mala vztah k sociálním aktivitám?
Já byla klasický typ dítěte, co pláče nad každým pejskem se třema nohama. Veškeré sociální problémy světa mi vždycky byly hrozně líto. Poté jsem se ale vrhla na studium práv, což je úplně mimo tuto oblast a pracovala pod Českou fotbalovou asociací. To mi ale nevyhovovalo a vrátila jsem se tedy zpět k původní myšlence pomáhat. V Armádě spásy mám volnou ruku v kreativitě a skvělý tým okolo sebe.
Je těžké shánět peníze pro takový charitativní projekt?
V České republice jsou lidé ochotni pomáhat. Pokud jim projekt dává smysl a vidí v něm nějakou zpětnou vazbu, tak jej rádi podpoří. Nicméně získávat peníze je samozřejmě těžké. V žádném projektu, který se vymyslí, dopředu není jistota, že bude fungovat. Myslím si, že Nocleženka se lidem líbí kvůli tomu, že Češi mohou pomáhat přímo Čechům.
Jak vás napadlo tento projekt založit?
Nocleženka fungovala v různých obměnách a názvech vždycky při akci Noc venku. Dělá ji více neziskovek a je to událost, při které si veřejnost vyzkouší, jaké je to přespat na ulici. Na těchto akcích byly podobné poukazy prodávány s tím, že je zájemci mohli přímo předat člověku bez domova, který na tu akci dorazil. Tento způsob darování mi přišel zajímavý a napadlo mě jej převést do onlinu...
Jaká byla cesta Nocleženek, než se tak masivně rozšířily?
Začínala jsem tak, že jsem je zasdílela na Facebook do jedné skupiny, která sdružuje ženy. Hrozně se jim to líbilo a pak už se to začalo šířit poměrně rychle. Velmi nám pomohlo, když jsme letos před sezónou natočili s hercem Ondrou Havlem propagační video, kde jsme vysvětlili lidem, proč je potřeba pomáhat. Veřejnost začala projekt sdílet na sociálních sítích, pak se toho chytli influenceři a Nocleženka si začala žít svým životem.
Mrazy jsou za námi – je možné Nocleženky stále kupovat? Co se s nimi děje mimo sezónu?
Zájem byl tak obrovský, že jsme začátkem března překlopili dary do další sezóny. Tohle je pro lidi bez domova skvělé, protože většinou nepřichází pomoc od dárců hned začátkem zimy. Dárcům chvíli trvá, než zjistí, že je opravdu zima a že je potřeba jejich pomoc, takže nyní můžeme začít už s prvním úderem mrazů distribuovat poukazy tam, kde jsou potřeba.
Takže sezóna Nocleženek začíná s úderem zimy? Kdy končí?
Začínáme podle počasí, většinou v listopadu a končí se na přelomu dubna a května. Nelpíme ale na konkrétních datech.
Co se stane ve chvíli, kdy člověk zakoupí poukaz?
Když dárce zakoupí Nocleženku, dostane velmi jednoduché informace o tom, co to vlastně je. Po pár dnech se rozesílají poukazy do našich nocleháren, které jsou po celé České republice a odtud je pak terénní pracovníci rozdávají lidem bez střechy nad hlavou. Jakmile je Nocleženka uplatněna, dárce dostane tuto informaci do e-mailu.
Co všechno poukazy pokrývají? Mají přesah i do jiných služeb?
Reálný náklad nocleháren je vyšší – je to místo, kde se každou noc vyspí jiný člověk. Každé ráno je tedy potřeba pokoje kompletně uklidit, převléknout povlečení, vyprat a připravit na další noc. Člověk bez domova k tomu dostane teplý čaj, jídlo, může se osprchovat a popovídat si se sociálním pracovníkem. Někdy dárci posílají i vyšší částky, které slouží k rozvoji nocleháren, za což jsme obrovsky rádi. Vypadá to, že se nám dokonce povede postavit i nové zařízení.
Kolik bylo celkem letošní zimu zakoupeno Nocleženek?
30 tisíc voucherů. Je to hodně vysoké číslo. Máme z toho velkou radost a je to tak akorát, abychom je dokázali uplatnit.
Je to tedy tím, že Češi rádi pomáhají? Jsou dobrotiví?
Podle mě jsou Češi moc fajn. Jde to vidět často: jakmile jde do tuhýho, tak se semknou a jsou ochotni pomoct. Je potřeba, aby byli správně požádáni a dávalo jim to smysl. Dostala jsem takové množství krásných mailů... nemůžu si stěžovat.
Jaké podmínky musí člověk v noclehárně splnit?
Snažíme se o co nejméně podmínek, ale absolutní stopka je agresivita klienta. Je to nebezpečné jak pro ostatní ubytované, tak pro pracovníky noclehárny. Máme i alkoholovou netoleranci, je to půl promile alkoholu, s tím, že pokud je opravdu zima, tak se dá přimhouřit oko i nad tímto.
Jak je to s lidmi, kteří mají psa a chtějí do noclehárny?
Doufám, že potěším všechny čtenáře, když jim teď v premiéře sdělím, že je to téma, které jsme se rozhodli řešit. Budeme se snažit nabídnout vhodné řešení i pro lidi s pejsky, protože ti samozřejmě mají také právo přespat v teple. Sama jsem se rozhodla na tomto tématu pracovat.
Využívají lidé noclehárny i přes léto?
Noclehárny jsou k dispozici celoročně. Kapacity nejsou tak naplněné jako v zimě, ale psychologicky vzato – teplá postel je vždycky dobrá věc. Nabízí pocit určitého zázemí a hlavně také možnost se vysprchovat přichází v létě daleko více vhod než kdy jindy. V zimě se jedná o ochranu zdraví a života, v létě spíše o komfort a větší psychickou pohodu.
Jací jsou lidé bez domova? Je to, že nepracují, jen předsudek?
Často to může být předsudek, spousta z nich totiž pracuje. Před Vánoci jsem se setkala s příběhem paní, která několikrát využila Nocleženku, ale přitom chodí celoročně na brigády. Příjem jí bohužel kompletně nepokryje její potřeby a ona si nic jiného než noclehárnu dovolit nemůže. Lidem bez domova se více daří sehnat brigádu než plnohodnotnou práci a tam si stačí zlomit nohu nebo dostat chřipku a už jen ten výpadek může způsobit veliké problémy.
Dostáváte se, byť někdy nepřímo, do styku s lidmi, jejichž osudy nejsou tak úplně veselé – a je jich hodně. Jak nevyhořet v takové situaci?
Je to poměrně náročné. Při tak velkém projektu si nesmíte věci brát osobně a je také potřeba si držet odstup od toho sociálního tématu. Setkala jsem se totiž i s negativními reakcemi.
Opravdu?
Jak už jsem avizovala, problematika lidí bez domova je poměrně složitá. Někteří lidé nám psali opravdu ošklivé zprávy na Facebook. Psali věci typu „ať si chcípnou, když nepracujou” a podobně. S tímhle já mám problém. Nechápu, jak může být někdo takhle zlý.
Souhlasím. Co se týče té sociální problematiky, jak se s tím dá profesně popasovat?
Je potřeba si říct, že ten problém bezdomovectví – nejenom – tady je, my ho musíme přijmout a je jen na nás, jak pomůžeme a zkusíme tu situaci zlepšit. Nemůžeme pomoct každému, ale každý může pomoct někomu. Setkávala jsem se tím, že se dárci omlouvali, že poslali „jenom“ stovku, ale tak to není. Každá pomoc se počítá. Každá kapička v moři se počítá a nám se z těch kapiček povedlo udělat Atlantik.
Jaké jsou z vašeho pohledu nejtěžší příběhy?
Jsou to příběhy mladých lidí, kteří se stanou bezdomovci, když odejdou z dětského domova, protože jim chybí zázemí rodiny. Je jednoduché přijít o střechu nad hlavou – stačí, když vám vypadne jeden příjem, nemůžete si dovolit uhradit nájemné a ve chvíli, kdy není ke komu jít, tak to bývá bohužel velmi rychlé.
Pokud by chtěl někdo pomoci v terénu, jaké jsou nejlepší způsoby?
Důležitá je komunikace. Někdy stačí věnovat konkrétnímu člověku spacák nebo teplý čaj, někdy jen to, že je o něj projeven zájem, mu může změnit život. Spousta lidí si připadá přehlíženo, odvrhováno. Všichni toužíme po uznání, doteku, teplu lidské smečky. A ve chvíli, kdy někdo žije absolutně osamělý život, tak stačí málo, aby se v mozku změnilo to nastavení. Stačí se nebát...
Plánují se do budoucna nějaké další nové formy pomoci?
V současnosti je naším největším projektem zdravotní péče pro lidi bez domova. Často totiž bojují s jejím těžkým nedostatkem, a to z různých důvodů. V Ostravě vznikla ordinace pro chudé, kde máme úžasnou paní doktorku, která tyto lidi ošetřuje a slavíme obrovský úspěch. Chceme to rozšířit i do ostatních měst.
Má Armáda spásy i nějaké jiné projekty, které mohou lidé podpořit?
Seznam všech kampaní naleznou zájemci na stránkách Armády spásy, ale myslím, že ta ordinace je teď nejvhodnější projekt k podpoře.
Pokud tě rozhovor zaujal, můžeš se podívat na webovou stránku Nocleženek, kde najdeš více informací o tom, jak pomoci lidem bez střechy nad hlavou.
