Pohled doleva či příliš dlouho zavřené očí. Lidé se zkrátka vždy prozradí.
Lži, lži a podvody jsou součástí našeho každodenního života. A i když ty možná nejsi zrovna notorický lhář, nepochybně se setkáváš s hromadou lidí, kteří na tom tak nejsou. Možná ani nevíš, kdy tě naposledy obelhali, kdo za tím stál a o co mu šlo.
Vyřešit tyto problémy se rozhodl Mark Bouton, který jako agent strávil ve službách americké FBI přibližně 30 let. Na téma odhalování lží napsal i knihu, How to Spot Lies Like the FBI, přičemž je díky dlouholeté praxi v oblasti skutečným expertem a my se od něj můžeme učit. Co tedy máme sledovat, abychom odhalili neupřímného člověka?
Neposedné oči
Pokud se chceš považovat za zkušeného lháře, musíš vědět, že oči jsou jednoznačným základem. Prozrazujeme jimi hromady neverbálních informací a také fungují jako jakýsi ventil našeho nepohodlí. Při lhaní do očí jsme pod silným sociálním tlakem a jen málo lidí dokáže vybruslit bez jakéhokoli podezření. Ty zbylé obvykle prozradí právě oči.
Už dávno však můžeš zahodit všechny ty nesmyslné triky o tom, jak máš či nemáš mrkat. Pokud se cítíš nesvůj a jsi pod tlakem z odhalení lži, oči ti skáčou z jedné strany na druhou. Možná si na to vzpomeneš i sám, snažíš se dívat na toho druhého, ale po čase to už nejde a alespoň na půl sekundy si musíš dát přestávku. Pokud někomu při tvé otázce přeskakují oči ze strany na stranu, pravděpodobně nemluví pravdu.
Na mrkání přeci jen něco je
Pokud se vrátíme k předchozímu odstavci, chceš-li někoho oklamat, mrkej zkrátka absolutně přirozeně. Lháři si to však ve vystresované situacích často nedokáží uhlídat a nad víčky získává kontrolu známý neurotransmiter jménem dopamin, což zvykne představovat několik rychlých mrknutí za sebou, například i pět nebo šest za sekundu. Pokud se však osoba snaží intervaly svého mrkání tvrdohlavě ovládat, přeci jen se může prozradit, zkrátka nemrkne příliš dlouho, třeba i dvanáct sekund.
Zavírání očí
Možná i ty někdy během rozhovoru z únavy zavřeš oči na přibližně jednu sekundu. Něco podobného však lidé dělají i jako obranný mechanismus, ať už před společenským tlakem nebo ze snahy získat čas na rozmyšlenou. Delší zavření očí však může být ošidné a neměl bys lidi posuzovat jen podle něj, vždy může jít pouze o silný tik, nezdařené mrknutí nebo silnou únavu.
Směr pohledu
Tady už se dostáváme do opravdu přesných podrobností, které nemají žádný vědecký základ a bývalý agent Bouton je jen odsledoval. Pokud si však na něco vzpomínáme a zamyšleně se díváme do dálky a mírně nahoru, máme tendenci dívat se opačným směrem, než je naše preferována ruka. Pokud si budeš matně vzpomínat na svou včerejší snídani a jsi pravák, bezděčně by ses měl zahledět alespoň trošku směrem doleva.
Směrem doprava (pokud jsi pravák, doleva pokud jsi levák) se díváme, když dáváme větší prostor své představivosti, jinými slovy si na místě vymýšlíme věci. Nechtěným zvykem lidí navíc bývá, že kromě pohledu mírně nahnutého do strany nahýbají i horní stranu hlavy trošku do daného směru.
Falešný smích
Určitě ti dává smysl, že se falešný smích od toho pravého pořádně odlišuje. Vydat ze svého hrdla zvuk a usmát se není nic náročného, ale zvládnout umění falešného smíchu dokonale není ani náhodou jednoduché. Pravý smích totiž z velké části zapojuje oči a okolní svaly. Ty se při smíchu zvláštním způsobem napínají, přičemž vznikají malé prohlubně, rýhy a vrásky. Falešný smích přitom bývá jen součástí prázdného úsměvu na dolní části obličeje.
Chemické reakce
Pokud chceš solidní a neprůstřelnou vědu, tak i díky ní se dá lež dokázat. Pokud viník zvládá sociální interakci náročně, vystresovaný mozek to začne řešit trojicí záchranných složek. Adrenalin, noradrenalin a dopamin se starají o to, aby tato osoba kvůli rozhovoru rovnou nezkolabovala, ale z mozku se musí také nějak vylučovat, což se děje zejména přes obličej.
Když lžeš, logicky se dostáváš do mnohem nepříjemnější situace, k jejímuž zvládnutí je třeba těchto látek více. Jejich vyplavování se tak pochopitelně děje ve větším množství než normálně a tebe může obličej začít svědit. Lhaní je tak snadno prozraditelné rukou na tváři.
Suchá ústa
Nervózní olizování rtů, podivný pohyb hrtanu či vysušený hlas. Není náročné odhalit suchá ústa, kterým už velmi chybí produkce slin. Tu však snížil stres právě kvůli lhaní. I kdyby ses snažil vylovit slinu z hloubky úst, zřejmě by to bylo naprázdno. Pokud jsi však tím lhářem ty, dej si dobrý pozor na jazyk, rty a ústa, protože pokud si z ničeho nic začneš zavlažovat rty, může za tím být jen jediný důvod. Mimochodem, tekutiny ze zmizelých slin se právě používají například k pocení, které je u nezkušených lhářů velmi běžné.
Pohyby hlavy
Největší výzvou při lhaní je získat dokonalou kontrolu nad svým tělem. I nejmenší pohyby mohou provinilce prozradit. Samozřejmě, nervózních pohybů nohou či rukama si nemusíš vždy všimnout, zvláště pokud všichni sedí za stolem, ale něco se dá vyčíst i z hlavy.
Nejde sice o běžné přikyvování, ale při říkání pravdy se naše hlava pohybuje shora dolů a opačně, čili vertikálně. Tím si jakoby sami sobě potvrzujeme naši osobní spokojenost s mluvenou pravdou. Pokud však mimovolné pohyby směřují ze strany na stranu, čili jsou horizontální, naše podvědomí se necítí komfortně s naším vyjádřením, což tímto způsobem dává najevo.
