Vyzkoušej krmení opic či lovení piraní.
Můžeš tam lovit piraně a pozorovat divoké plameňáky. Bolívie, jedna ze dvou vnitrozemských zemí Jižní Ameriky, sice nepatří mezi tradiční turistické destinace, ale nabízí opravdu nezapomenutelné momenty. Proč by ses tam měl vydat?
1. Můžeš se tam levně najíst a obléci
Bolívie patří mezi země s nejnižším hrubým domácím produktem v celé Latinské Americe. Například v roce 2015 žilo přibližně 15 % populace Bolívie za méně než 3,20 dolaru denně.
Proto se nepozastavuj nad tím, jak je tato země levná. Za méně než 10 eur si v některých městech můžeš dovolit koupit například čtyřchodový oběd pro dva, svetr vyrobený z vlny lamy nebo desetihodinovou jízdu autobusem.
2. V Bolívii se dá plavat s delfíny a lovit piraně
V Bolívii máš možnost koupit si třídenní ekotrip. Paul Barbato z youtubového kanálu Geography Now tento výlet popisuje jako unikátní. Můžeš během něj plavat s říčními delfíny, obdivovat krokodýly či krmit divoce žijící opice. Pokud ti nechybí odvaha, můžeš se dokonce vydat lovit piraně.
„Na tomto výletu je nejlepší, že tě to všechno bude stát přibližně sedmdesát dolarů. Ano, tak dobrý je kurz,“ dodává Barbato.
I v případě, že se na dobrodružný výlet nevydáš, máš možnost zažít divočinu na vlastní kůži, ta je totiž v Bolívii všude. V pralese můžeš vidět kapybaru, v horách zase lamu alpaku či symbol Bolívie – kondora.
3. Hlavní město je vysoko a jsou v něm zebry
Jedno z hlavních měst Bolívie, La Paz, je nejvýše situované na celém světě. Ačkoliv oficiálně má statut hlavního města Sucre, v La Paz sídlí vláda a administrativní budovy. La Paz se nachází v nadmořské výšce 3 640 metrů.
Dokonce ani některé plazmové televizory v La Paz nefungují tak, jak by měly a na vině je právě nadmořská výška.
Můžeš zde však vidět zajímavě oblečené lidi. Jsou mladí a mají kostýmy zebry. Často drží v jedné ruce tabulku s nápisem „Pojďme příkladem“, v druhé ruce svírají dlaň nejbližšího dítěte přecházejícího přes silnici.
Zebry se na scéně objevily v roce 2001, protože se do La Paz stěhovalo spoustu lidí z venkova a ve městě měli pak problém se soužitím chodců a aut na silnicích.
Jméno dostali po přechodu pro chodce, kterému se v zemích Latinské Ameriky někdy říká zebra, podobně jako je tomu i v Česku.
Na začátku lidé/zebry v La Paz zažívali trapné situace, jak píše web britského listu The Guardian, protože čtyřnohý kostým byl určen pro dva lidi.
Nicméně, ukázalo se, že pohybovat se na čtyřech „nohách“ a pomáhat při tom chodcům je mimořádně náročné, a tak se koncept zebry „dva v jednom“ vytratil a obyvatelům La Paz během hodin dopravní špičky pomáhají lichokopytníci chodící jen „po zadních nohách“.
4. Nejnebezpečnější cesta světa
V metropoli La Paz se vše točí kolem nadmořské výšky. Proto je mimořádně nebezpečná i cesta do ní, zejména pokud se rozhodneš cestovat autem.
Budeš se tam totiž muset vydat nebezpečnou cestou Yungas. Pokud ti její název nic neříká, možná ji znáš pod jménem Cesta smrti. Toto jméno si vysloužila pro katastrofální bilanci – každoročně připraví o život přibližně 300 lidí.
Cesta místy nemá zpevněnou krajnici a svodidla bys na některých úsecích hledal marně. V nejužších částech má vozovka šířku jen tři metry, takže dvě auta se tam za žádných okolností nevejdou.
Nikde na Yungas se však nenachází dopravní značka, která by zakazovala obousměrnou provoz. A tak obyvatelé v duchu hesla „co není zakázáno, to je dovoleno“ odvážné jezdí po Cestě smrti v obou směrech. A když se náhodou potkají dvě auta, musí jen doufat, že někde nablízku bude možnost se vyhnout.
Přidej k tomu 900metrové útesy a dostaneš konečnou podobu cesty Yungas. Přesto ji lidé milují proto, jaké krásné výhledy si mohou užít. V posledních letech se stala také vyhledávanou cyklistickou trasou.
5. Zápasící ženy v ringu
Už jsi někdy sledoval zápasení žen? Zvláštní zvyk sice nepatří k těm nejstarším v Bolívii, ale rozhodně se vyplatí ho vidět. V praxi jde o Indiánky, takzvané Cholitas, oblečené v tradičních dlouhých sukních a zápasící v ringu.
Tento zvyk vznikl, aby ženy patřící mezi původní obyvatele daly najevo, že s uvolněním lidských práv mohou být kýmkoliv – soudkyněmi, lékařkami, vědeckými pracovnicemi a dokonce i zápasnicemi.
Předtím si nemohli například ani vzít taxi, vejít do některých restaurací, a dokonce ani do městské hromadné dopravy. Pojem Cholitas se tehdy používal v hanlivém slova smyslu k označení ženy pocházející ze skromných poměrů z indiánských kmenů.
V roce 2006 se všechno změnilo. Prezidentem jihoamerické země se stal Evo Morales pocházející z kmene Ajmarů. Proto s jeho příchodem na prezidentský post dostali původní obyvatelé práva, o jakých se jim předtím ani nesnilo.
Ajmarky, které byly často oběťmi domácího násilí, se nejprve naučili zápasit, aby se zbavili stresu a znovu nabyli pocit síly, dnes už mnohé z nich zápasí především pro pobavení publika.
Zápasení zvané Cholito wrestling si můžeš prohlédnout dvakrát týdně, ve čtvrtek nebo v neděli. Můžeš se těšit na dvě hodiny unikátní zábavy, za které zaplatíš jen kolem deseti.
6. Lístky koky v restauraci
Protože je hlavní město Bolívie tak vysoko, lidem se v La Paz může těžko dýchat, bolí je hlava a celkově se cítí slabí.
Z toho důvodu přišly některé restaurace a bary s opravdu originálním bolivijským nápadem. Turistům na stoly servírují lístky koky, aby se jim ulevilo od „nemoci z výšek“.
Proto když se rozhodneš navštívit hlavní město Bolívie, určitě tuto netradiční přírodní medicíny vyzkoušej, vždyť pěstitele koky v Bolívii podporuje i prezident země Evo Morales.
Žvýkat lístky koky nebo si z nich udělat čaj není jediný způsob, jak rostlinu využít, ale to zřejmě už víš...
V Bolívii ročně vypěstují koku na ploše až 20 tisíc hektarů, oficiálně pro tradiční spotřebu. Ve skutečnosti se odhaduje, že jen 12 tisíc hektarů je potřebných na koku pro domácí použití, přičemž zbytek údajně skončí v rukách obchodníků s drogami, kteří z lístků vyrábějí pastu a odvážejí ji do sousedních zemí za obrovské zisky,“ píše web Culture trip.
Bolívie se v tomto směru dokonce může pyšnit i světovým unikátem, protože zde vznikl první kokainový bar na světě.
Route 36 se nachází v La Paz, ale jen málokdo ví kde. Dokonce i někteří taxikáři tápou a nevědí, kam mají zákazníka odvézt. Bar vznikl proto, aby si turisté měli kde koupit kokain a nemuseli chodit k nebezpečným dealerům.
7. Ve vnitrozemí
V Bolívii můžeš zažít Jižní Ameriku v malém, uvidíš vše od jihoamerických travnatých pamp, přes vysoké hory Andy až po prales rozprostírající se na severu. Jediná věc, kterou Bolívie nemá, je moře.
Ve skutečnosti je jen jednou ze dvou jihoamerických zemí, které žádné moře nemají. Ta druhá je Paraguay. Jen to nesmíš říci před domácími. Bolívie měla přístup k moři ještě v devatenáctém století, ale přišla o něj po válce s Chile.
Šlo celkem o téměř 680 kilometrů pobřeží, Chile od Bolívie také získala 120 tisíc kilometrů čtverečních území a přesto, že se územní boje odehrály už dávno, někteří obyvatelé stále věří, že s přístupem k moři by na tom byla Bolívie mnohem lépe než dnes.
I přesto má Bolívie námořnictvo. Tvoří ho přibližně 4 800 zaměstnanců, námořníků je jen 600. Jelikož lodě bolivijského námořnictva nemají moře, které by brázdily, místo toho se plaví po jezerech – především Titicaca. To je největší jezero na kontinentu. Kromě toho má i světové prvenství – je nejvýše položené.
8. Největší přírodní zrcadlo světa
Bolívie sice nemá moře, ale slaná je dost. Ve výši více než 3 600 metrů nad mořem se zde totiž nachází obrovská slaná poušť Salar de Uyuni – pozůstatek po slaném jezeře starém desetitisíce let.
Je to unikátní pohled. Kamkoli, kam se podíváš, se rozprostírá široká slaná rovina. Jednou ročně se celá zaplaví, a tak se změní v největší „přírodní zrcadlo“ na světě. V listopadu je zase domovem pro tři druhy jihoamerických plameňáků.
V Salar de Uyuni se nachází 50 – 70% všech dosud objevených lithiových rezerv na světě, takže možná i baterka v tvém telefonu pochází odtud.
Na Salar de Uyuni stojí stavba, která je zvláštností sama o sobě. Jde o obrovský hotel, který se v překladu nazývá Solný palác. Postavili ho z milionu solných cihel, a přestože již neslouží svému původnímu účelu, dodnes ho používají jako muzeum.
9. Velmi zvláštní vězení
V hlavním městě kromě koky a zeber můžeš vidět i další světový unikát, který představuje vězení San Pedro.
Odborníci ho popisují jako stát ve státě a neměl by ses tomu divit – tato věznice funguje jako samostatná komunita, vězni si zde mohou pronajímat bydlení či pracovat. Ve vězení s nimi mohou žít i jejich rodinní příslušníci. Školka pro děti či domácí výrobna kokainu – San Pedro má opravdu všechno.
To však stále není všechno. Zařízení totiž mohou navštívit i turisté, kterým se vězni již více než dvacet let snaží prodávat kokain, aby si tak vydělali na živobytí. Brány vězení jsou pro návštěvníky otevřeny čtyřiadvacet hodin denně, tři sta šedesát pět dní v roce.
Jak píše BBC, britská cestovatelka Lydia Docking v roce 2008 věznici navštívila tak jako mnozí jiní, a to nejen jednou, ale opakovaně. Ve věznici si nakonec našla i budoucího manžela. Tehdy jí bylo 24 let.
„Když jsme chtěli s někým zahájit konverzaci, říkali jsme, že jsme se setkali v bolivijské věznici,“ řekla pro BBC Docking, která se sice s manželem už rozvedla, ale stále má společného psa Pedra, kterému dali jméno po věznici.
10. Otisky stop dinosaurů
Světovým „nej“ se může pyšnit i druhé hlavní město země – Sucre. Nachází se zde nejvíce otisků dinosauřích stop na světě. Celkově se zde nachází 5 055 otisků minimálně osmi různých druhů ještěrů starých bezmála šedesát osm milionů let.
Útes Cal Orck'o se nachází jen necelých pět kilometrů od centra města. Útes je dlouhý jeden a půl kilometru a vysoký téměř sto metrů. Nejzvláštnější je, že dinosauří otisky jsou na něm umístěny svisle, takže to vypadá, jako by ještěři chodili po stěnách místo po zemi.
Nenech se zmást, může za to pohyb tektonických desek v regionu. Útes tedy byl v dobách dinosaurů opravdu vodorovný, svislým se stal až po zemětřeseních.
Kromě stop dinosaurů můžeš v Parque Cretácico, jak se atrakce jmenuje, obdivovat téměř třicet soch dinosaurů v jejich životní velikosti, mezi nimiž je i obrovský titanosaurus, který má neuvěřitelných 36x18 metrů.
