Hlavní a největší město Severního Irska má temné dějiny plné nepokojů.
Belfast v Severním Irsku je poměrně mladé město, jehož historie je i přes svůj relativně nízký věk zbrocena krví.
Jeho jméno je odvozeno od řeky Farset, galsky feirste, což znamená pískovec nebo písečný brod. Starý galský název tak zněl „Beál Feirste“, což doslovně znamená něco jako „ústa Farsety“. Farset vtéká do řeky Lagan, která se nedaleko Belfastu vlévá do moře a vytváří zde průsmyk zvaný Donegall Quay.
Belfast je nejen hlavním, ale též největším městem Severního Irska a provincie Ulster. Po irském hlavním městě Dublinu je rovněž největším městem na celém irském poloostrově. Žije v něm přibližně 300 tisíc obyvatel. Dnes má Belfast dvě letiště – George Best Belfast City Airport u zátoky Belfast Lough a Belfastské mezinárodní letiště ležící u Lough Neagh. Královská univerzita v Belfastu je belfastskou hlavní univerzitou, významný post si ale drží i univerzita v Ulsteru, která se pyšní zejména fakultou užitého umění a designu.
Rodiště pohádkového cestovatele Gullivera
Belfast se rozkládá na východním severoirském pobřeží na hranicích krajů Antrim a Down. Jeho sever je lemován kopci, mezi nimiž se nachází i známý Cavenhill, který se stal Jonathanu Swiftovi inspirací pro jeho populární dílo Gulliverovy cesty.
Na jihozápadě se rozkládá dlouhá přírodní zátoka jménem Belfast Lough, díky níž se stal ideálním místem pro loďařský průmysl. Ten jej také mimo jiné proslavil. Věděl jsi, že v době, kdy byl postaven Titanic, měla právě v Belfastu společnost Harland & Wolff největší loděnice na světě? Zaměstnávala tehdy více než 35 tisíc lidí.
Rozhodně je kam zajít
Belfast je znám kouzelnou architektonickou rozrůzněností. Najdeš zde stavby historické i velmi moderní. Za zmínku stojí třeba koncertní síň Waterfront Hall nebo stavby z viktoriánské doby, jako je Lanyon Building v areálu Královské univerzity v Belfastu navržena Sirem Charlesem Lanyonem. Za návštěvu stojí i Belfatská radnice pocházející z roku 1906 s 53metrovou kupolí, Ulsterská banka z roku 1860 nebo Severní banka z roku 1769.
Zajímavý je také Královský soudní dvůr, který je sídlem Nejvyššího soudu, nebo loděnice, jejichž součástí je největší suchý dok na světě. Nachází se zde i dva gigantické jeřáby zvané Samson a Goliáš (jak příznačné, že?) patřící společnosti Harland & Folwff, která se proslavila stavbou Titanicu. Jak je vidět, ve velikosti má zálibu do dnes. 80metrový Windsor House se svými 23 podlažími nacházející se v Belfastu je vůbec nejvyšší budovou Irska. Alespoň zatím. V Dublinu už mu prý roste konkurence.
Během nepokojů byla několikrát bombardována budova Velké opery, která byla dokončena v roce 1895. Dnes ji již můžeš vidět v její původní podobě. Ulster Hall pocházející z let 1859–1862 dnes slouží zejména pro pořádání koncertů a sportovních akcí, původním záměrem ale bylo v ní pořádat taneční zábavy.
Přistěhovalci z Anglie, Skotska i Francie dali Belfastu novou tvář
V okolí Belfastu se nachází připomínky skutečnosti, že místo, na němž se dnes rozkládá, bylo osídleno již v době bronzové. Jedná se třeba o pět tisíc let starý Giant's Ring. V okolních kopcích jsou k vidění i zbytky hradišť pocházejících z doby železné. Další počátky belfastské historie sahají do roku 1177, kdy zde postavil Norman John De Courcy hrad, kolem nějž vyrostlo malé osídlení. O 20 let později byl hrad zničen a město se výrazněji začalo rozvíjet až od roku 1611, kdy zde baron Arthur Chichester postavil nový hrad a podpořil tak růst osídlení.
Plantáž v Ulsteru pochází z počátku 17. století, kdy sem přišly první vlny skotských a anglických osadníků, po nichž koncem 17. století následovaly další vlny francouzských protestantů hugenotů. Ti uprchli před pronásledováním ve Francii a v Belfastu položili základy prosperujícího ložního průmyslu.
S příchodem dalších osadníků ze Skotska a Anglie se začalo dařit i dalším odvětvím. Vyráběla se lana, pěstoval tabák, dařilo se strojírenství a stavěly se lodě.
Belfast se stal významnou součástí průmyslové revoluce
Se svými textilními mlýny a loděnicemi se z Belfastu stalo město, které se velkou mírou podílelo na průmyslové revoluci. Začal se rozšiřovat a rozpínat do okolí. To se projevilo i na zalidněnosti. Pro dělníky z továren a loděnic byly postaveny pevné řady cihlových terasových domků.
Belfast, který v roce 1800 čítal pouhých 20 tisíc obyvatel, se tak do začátku první světové války dostal na nějakých 400 tisíc. Tehdy tak dosáhl téměř rozměrů hlavního Irského města Dublinu – jak rozlohou, tak počtem obyvatel.
Nové hlavní město – od rozdělení Irska
Roku 1920 dostal Belfast novou roli. Stal se hlavním městem Severního Irska. To mu sice přineslo určitou důležitost a prestiž, ale znamenalo to rovněž pokles jeho průmyslového růstu.
To se ale skutečně projevilo až po konci druhé světové války, kdy byl Belfast intenzivně bombardován. Roku 1941 německé bombardéry v rámci jediného útoky způsobily smrt přibližně tisícovky lidí a další desetitisícům sebraly střechu nad hlavou. Vedle Londýna se tak tento nálet stal vůbec nejtragičtějším nočním náletem v Bitvě o Británii.
Krvavá historie nejen náboženských konfliktů
Skutečnost, že se Belfast v roce 1920 stal hlavním městem Severního Irska, znamenala i další fakt. Zároveň se totiž, jak je patrno z předchozích řádků, začala psát krvavá historie Belfastu. Konflikty měly zejména náboženský charakter a nesly se ve znamení neustálého boje mezi nacionalisty (římskými katolíky) a unionisty (protestanty).
Nejhorší bylo období mezi lety 1969 a 1990, kdy konflikty v některých obdobích přecházely do otevřené občanské války. Roku 1969 se Belfast stal centrem teroristických bombových útoků, v jejichž rámci zde došlo k nezměrnému násilí a brutálnímu krveprolití.
Roku 1960 začal upadat i belfastský průmysl, což se projevilo velkou mírou nezaměstnanosti. Do února 2006 se ale situace zlepšila poté, co bylo do městské infrastruktury vynaloženo nemalé množství financí. Míra nezaměstnanosti se tak posunula nad zbytek Severního Irska i celkově britský průměr. Činila jen něco přes 4 procenta.
Dějiště nepokojů
V roce 1998 se po uzavření Belfastské dohody začalo město znovu rozvíjet a docházelo k velkým přestavbám. Dohoda položila základy pro sdílení moci mezi různými politickými frakcemi v decentralizovaném shromáždění Severního Irska. Znamenala vyvolání nadějí na lepší budoucnost.
Od té doby Belfast zaznamenal obrovský příliv investic, zejména ze strany Evropské unie. Obrovské plochy se rekonstruovaly, nezaměstnanost začala klesat, ceny nemovitosti naopak zaznamenaly růst, a to dokonce více než v jakémkoliv jiném městě ve Velké Británii, a došlo i k čilému rozvoji cestovního ruchu.
Odhodlaný optimismus věstí zítřky plné míru
Stále zde samozřejmě existuje spousta připomínek někdejších potíží, které od sebe Severní Irsko po desítky let odtrhávaly. Jejich rány jsou ještě stále příliš hluboko. Navzdory příležitostným překážkám zde ale nyní převládá atmosféra odhodlaného optimismu, která vede Belfast k budoucnosti v míru.
Destinace, která je podle průzkumu z roku 2003 místem s nejspokojenějšími měšťany v celé Británii, je tak dnes i přes vysokou míru kriminality, jíž je známé celé Severní Irsko, populární.
