Životní příběhy samotného Oskara Schindlera, sadistického Amona Götha, odvážného účetního Itzhaka Sterna nebo židů zachráněných z koncentračního tábora Płaszów.
Schindlerův seznam byl poprvé vydán 15. prosince 1993 a stále se považuje za jeden z nejdůležitějších filmů o holocaustu, jaký se dosud natočil. Na počest 25. výročí od vydání filmu se Spielbergova klasika od 24. ledna promítá ve vybraných českých kinech.
Film sleduje příběh Oskara Schindlera, člena německé nacistické strany, který využil své vlivné postavení, aby zachránil životy více než tisíce židů během druhé světové války. I když se tyto události staly přibližně před 75 lety, Spielberg zdůrazňuje, jak je tento příběh relevantní i dnes, a to možná ještě víc, než byl během své originální premiéry v roce 1993.
„Myslím si, že v dnešní době je opětovné vydání tohoto filmu naprosto nezbytné,“ řekl režisér v úvodní řeči před zahájením filmu. Tvrdí, že je v něm důležitá zpráva, kterou doufá, že si s sebou dnešní publikum odnese: „Individuální nenávist je strašná věc. Když se však stane kolektivní a rozšíří se, klidně to může směrovat k další genocidě.“
My jsme si nyní na počest 25. výročí Schindlerova seznamu a 74. výročí památky obětí holocaustu připravili článek o skutečných lidech, kteří inspirovali děj filmu. V článku se dozvíš, v čem se film lišil od reality a jak skutečné osoby prožily zbytek svých životů.
Liam Neeson jako Oskar Schindler
Oskar Schindler určitě nebyl světec. Pil mnoho alkoholu, podváděl svou manželku, a dokonce dělal v Československu špiona pro Abwehr, což byla kontrarozvědka Wehrmachtu (německá armáda během druhé světové války). Oskarova špionážní činnost jménem Německa mu později umožnila zachránit mnoho životů, když si získal důvěru armády.
Poté, co Německo napadlo Polsko v roce 1939, Oskar Schindler založil v Krakově továrnu na smaltování. Tam zaměstnával židovské dělníky. Jako u každého obchodníka, i jeho počátečním zájmem bylo vydělat rychlé peníze. Postupem času se opravdu začal zajímat o životy svých dělníků, protože s nimi přicházel do každodenního kontaktu.
Největším rozdílem mezi filmem a skutečností bylo, že Oskar Schindler nevytvořil Schindlerův seznam. V roce 1944, kdy bylo Německo ohroženo, se vyvražďování židů zintenzivnilo, aby se odstranili svědci.
Také bylo nevyhnutelné, aby se profitující továrny přesunuly do jiných zemí, aby nadále podporovaly německou ekonomiku. Schindlerovi se podařilo přesvědčit německé autority, že jeho továrna generuje velký zisk, a proto potřebuje vyškolené dělníky. Nenadiktoval však přesný seznam lidí, kteří budou přepraveni do jeho továrny, jak bylo dramaticky znázorněno ve filmu Stevena Spielberga.
Namísto toho sehrál největší roli při sestavování seznamu Marcel Goldberg, židovský úředník, který byl přidělen novému veliteli koncentračního tábora Płaszów Arnoldu Buscherovi. Historici se shodují, že SS důstojníkovi Buscherovi bylo úplně jedno, kolik lidí se dostane na seznam.
Nemění to nic na skutečnosti, že Schindler mohl kdykoliv zavřít své továrny v Krakově, v nichž vydělal tolik, že mohl v bohatství dožít zbytek života. Místo toho se rozhodl riskovat svůj život a peníze, aby zachránil co nejvíce židů. Během posledních dvou let války prošel dramatickou morální proměnou a v mnoha ohledech se více přidružoval ke svým židovským dělníkům než k jiným Němcům.
Po skončení války se Schindler přestěhoval do Západního Německa, kde získával finanční pomoc od židovských organizací. Brzy mu však začali vyhrožovat bývalí nacističtí důstojníci a v zemi se cítil ohrožen. Emigroval do Buenos Aires v Argentině, kam vzal svou ženu, milenku a desítku svých židovských dělníků (tzv. Schindlerových židů). Tam si založil nový život a věnoval se zemědělství.
V roce 1958 zbankrotoval a opustil svou manželku Emilii, aby se vrátil do Německa. Navzdory jeho úsilí všechny jeho další projekty zkrachovaly. Zůstal tak závislý na finanční pomoci svých židovských kamarádů, s nimiž byl v kontaktu.
Ralph Fiennes jako Amon Göth
Naneštěstí, zvěrstva, která Göth dělal v reálném životě, byla ještě horší než ta ve filmu. Zahrnují štvaní psů, aby žrali vězně v koncentračním táboře, i když byly oběti stále naživu. Stejně jako ve filmu, střílení do lidí pokládal za svou každodenní ranní rutinu.
Zaznamenaný byl i hrůzostrašný případ, kdy Göthe přinutil chlapce, který měl průjem, aby snědl své exkrementy, a následně ho zastřelil. Jeho zábavou byla i zvrácená schovávačka, při níž označil červeně několik lidí a nakázal jim schovat se. Vzápětí je po táboře hledal, a když je našel, zastřelil je.
Göth věřil, že pokud jeden člen pracovního týmu utekl nebo se dopustil nějakého přestupku, musí být potrestán celý tým. Při jedné příležitosti nařídil zavraždění každého druhého člena pracovní jednotky, protože se jednomu člověku podařilo uprchnout.
Byl také osobně zodpovědný za likvidaci židovského ghetta Tarnow, které bylo domovem pro 25 tisíc židů na začátku druhé světové války, z nichž 10 tisíc bylo posláno do Płaszówa jako nucená pracovní síla.
