Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nejenom o životě na pervitinu, ale také o party drogách nebo o Twitteru.
Naslepo vyzvedávám před nejmenovaným supermarketem autorky dost možná nejznámějších uživatelek pervitinu na Twitteru. Dvě holky s uživatelskými jmény @druhy_zivot a @el_tajne už nějakou dobu píší otevřeně, občas s humorem a občas s mrazivou reálností o tom, jaký je život se závislostí na droze, v jejíž konzumaci i výrobě patří Česku smutné prvenství.
Pervitin provází i jejich přes rok dlouhý milostný život. Postupně přicházím na to, že jejich uživatelská jména nejsou tak úplně náhodou. Obě žijí tajný, druhý život na pervitinu, o němž nevědí ani jejich nejbližší.
Zároveň se ale možná blýská na lepší časy. Obě holky byly v čas rozhovoru deset dnů čisté a chtějí v tom nadále pokračovat.
Jestli podle tvého Twitteru dobře počítám, tak máte obě dnes desátý den abstinence. Jak se cítíte?
@druhy_zivot: Rozhodně lépe než před týdnem. Každý den, co jsme teď čisté, je nám líp a líp. Celý život je najednou hned zábavnější, když se věnuješ i jiným činnostem než jenom fetování.
@el_tajne: Věnujeme se věcem, kterým jsme se věnovaly dřív. To, co nás dřív bavilo.
Tajný druhý život. Rozhovor s autorkami nejpopulárnějšího twitterového účtu na pervitinu Zdroj: Refresher / Antonín Havlík
Co to je za věci?
ET: Seriály.
DŽ: Filmy, čtení knížek, hry, výlety. To všechno ti fetování vezme, a i na začátku absťáku se do toho musíš nutit, protože bys nejradši zase jenom fetoval.
Myslím, že je na místě si na začátku říct, jak jste se vlastně každá dostala do své závislosti na pervitinu.
DŽ: Já začala, když mi bylo 16, 17 let. Chtěla jsem to zažít a vyzkoušet…
ET: Prozkoumat lidské dno.
DŽ: Ano. Chtěla jsem žít ten životní styl. Nechtěla jsem zkusit brát pervitin, chtěla jsem se stát závislou na pervitinu.
Co obnáší tenhle životní styl? Jenom žít a brát pervitin?
DŽ: Tak mi to tehdy přišlo.
A teď?
DŽ: Teď si myslím, že stát se narkomanem je opravdu životní styl, ale rozhodně to není životný styl, který bych dál chtěla žít.
Můj problém s párnem má už jen 44%. To je o polovinu méně než dva měsíce zpátky. A ten graf se mi líbí, je to další motivace, dohnat to až na 0, i když to ještě nějakou dobu potrvá. pic.twitter.com/eiuPWQZv1T
ET: Já jsem se dala dohromady tady s touhle ochechulí a věděla jsem, že měla roky problémy s touhle konkrétní závislostí. Začalo mě vlastně zajímat, co ji na tom tak přitahovalo, co jí to dávalo, a tak jsme to jednoho dne vyzkoušely. Bohužel člověk ani netuší, jak rychle ho to může chytnout.
DŽ: Tohle se stalo po mé čtyřleté abstinenci. Já tu situaci podcenila. Myslela jsem si, že to jenom zkusíme, že to skončí u jedné čáry.
Musím se zeptat – necítíš kvůli tomu výčitky? Že jsi do své závislosti s sebou vzala i svoji holku?
DŽ: Dlouho jsem cítila výčitky, ale nakonec jsme si to nějak vyřešily. Dnes to uzavírám s tím, že jsme každá individuální osobnost, která funguje sama za sebe. Já jsem do ní drogy nenacpala násilím, bylo to její rozhodnutí, stejně jako já musím brát zodpovědnost za svoje činy.
O čem bych se chtěl především bavit je, jak především ty (@druhy_zivot) funguješ na Twitteru. Jaký byl pro tebe hlavní impuls, proč začít psát Twitter o životě se závislostí na pervitinu?
DŽ: Začali jsme Pykovníkem (@pykovnik). To byl účet, kam jsme psaly takové ty klasické feťácké tweety. Storky, příběhy, random bullshit. Tam nás začalo hodně lidí sledovat, a to především velmi mladí feťáci. Z nějakého důvodu se ale na nás začalo i hodně lidí obracet. Věděli, že jsem dlouhodobý a zkušený uživatel a začali mi psát o rady.
Potom jsem si založila svůj účet (@druhy_zivot), kde jsem to začala brát zodpovědněji. O tom, kolik lidí mě tam začne sledovat a kolik mi jich začne psát, se mi ani nesnilo. Psali mi také, že díky mně a mému účtu nezkusili tu první čáru. V té době mi napsalo třeba 400 nebo 500 lidí.
Kdo jsou lidé, co tě čtou?
DŽ: Dominantní skupina lidí, kteří mi píšou, jsou teenageři. Řekla bych, že tam jsou takové tři skupiny: ti, kteří to vyzkoušet chtějí a jsou vlastně stejní, jako jsem byla já, fascinuje je ten životní styl. Pak jsou ti, kteří už nějakou dobu aktivně užívají a pak ti, kteří nic neberou a nějak je ty věci obecně zajímají
ET: Ještě bych řekla, že tam je jedna skupina lidí, a to jsou lidé, kteří mají v okolí nějakého člověka, který tenhle problém má, chtějí mu pomoct a vlastně neví jak. A pak se obrací na tebe.
DŽ: Ty počítám mezi ty, co neberou no. Mezi těmi je i v poslední době čím dál tím větší skupina lidí, kteří mi jenom posílají pozitivní zprávy, že mi drží palce a že to zvládnu. Vůbec to nechápu, kde se to bere, ale hrozně mě to těší.
Tajný druhý život. Rozhovor s autorkami nejpopulárnějšího twitterového účtu na pervitinu Zdroj: Refresher / Antonín Havlík
Nečekala jsi, že se lidé zachovají takhle hezky?
DŽ: Já tam mám fakt úplné minimum nějakých haterů, co by mi tam psali nějaké negativní věci. Do zpráv mi nepřišlo snad nikdy nic. Dodnes vlastně nechápu, že to, co dělám, se setkalo s takhle pozitivní odezvou.
Pomáhá ti, nebo vlastně vám oběma, vést si účet na sociální síti a na něm sdílet tyhle věci se světem?
DŽ: Mě to hodně bavilo, ale ne vždy to bylo jednoduché. Mám ještě instagramový účet a na ten jsem občas dávala takové ty anketní otázky. Psalo mi tam hrozně moc lidí a některé ty otázky byly fakt na tělo, což mi nebylo úplně příjemné sdílet takhle veřejně, ale odpověděla jsem tak otevřeně, jak jsem jenom uměla, protože mám dojem, že právě tahle otevřenost lidem pomáhá. To jsou věci, které na preventivních přednáškách člověk často neslyší, takhle otevřené a negativní zkušenosti feťáka. Přitom si myslím, že to jsou právě ty věci, které většinu lidí nejvíce odradí.
Náš streetworker bude při nejbližší návštěvě mile překvapen. Nebo spíš zděšen, kolik buchen jsme za ty dva týdny spotřebovaly. Ty tři kyblíky jsou plné. pic.twitter.com/YCjhnauYq8
Všiml jsem si, že během některých dnů jsi napsala hned několik tweetů. Nenahradila jsi vlastně závislost na pervitinu závislostí na sociálních sítí?
DŽ: Ne, takový pocit nemám.
Připadá ti, že současná generace teenagerů má nějaké specifické vnímání drog, které se pak promítá do toho, jak s nimi nakládají?
DŽ: Jak kteří. Určitě je tam skupina lidí, která to vnímá jako přitažlivý životní styl. Někteří to ale třeba vnímají jako formu zábavy – to je ta velká skupina dnešních mladých, kteří berou drogy na party, ať už je to extáze nebo speed nebo třeba i pervitin. Berou drogy takhle třeba každý druhý týden a neuvědomují si, že můžou mít velmi solidně nakročeno k tomu mít vážný problém.
Myslíš si, že to, že má tahle mladší generace větší přístup k informacím o drogách, má spíš pozitivní nebo negativní vliv?
DŽ: Podle mě víc než dřív záleží na osobnosti a psychickém stavu jedince. Psychicky zdravý a stabilní jedinec prostě nesáhne po pervitinu a nezačne ho aktivně užívat. Maximálně ho ze zvědavosti vyzkouší a tam končí, protože ví, že to je nebezpečná zóna. Musí tam podle mě být nějaký sklon k sebedestruktivitě nebo ten člověk musí mít nějaké problémy, které tím řeší.
Já si osobně myslím, že takhle to má i spousta lidí, kteří berou drogy „ze zábavy“. Snaží se v sobě něco zabít, utišit nějakou bolest, nebo naopak vyvolat radost, kterou běžně v životě necítí. Navíc pokud se ti lidé dostanou do nějaké těžké životní situace, tak automaticky sáhnou k drogám jako k řešení toho problému a vlastně je začnou brát „normálně“. Spousta lidí závislost podceňuje, myslí si, že jsou silnější, než doopravdy jsou.
Vyhazuju všechno feťácké vybavení. Taky bez výjimky.
Dala bych je k-centru, ale místní káčko má streetworkera kreténa, tomu nedám nic. pic.twitter.com/yra2vATbvS
Důvod, proč se na to ptám, je i ten, že mě zajímá, jestli si myslíš, že je v současné populární kultuře hodně silně zastoupená nějaká romantizace života na drogách a předávkování se? Každý rok se několik slavných umělců přefetuje k smrti.
DŽ: Pokud někomu přijde super, že se předávkuje a umře, tak to svědčí o tom, že je ten dotyčný labilní jedinec a neměl by se k drogám ani přibližovat. Na druhou stranu si myslím, že v kultuře tohle bylo zastoupené vždycky – Jimi Hendrix, Janis Joplin a umělci o pár generací nazpět. Rozdíl je dnes podle mě v tom, že drog nebylo tolik a nebyly tak přístupné. Podle toho, co mi ti mladí píšou, tak se to dá sehnat ve školách, v každém druhém klubu.
V současné době jsi ve fázi realizace projektu, který vychází z tvé twitterové aktivity. O co se jedná?
DŽ: Chtěla bych rozjet přednášky na školách, které by byly formou otevřené diskuze mezi mnou a studenty. To, co dělám na Twitteru, akorát face to face. Přednášky o prevenci dneska dělá spousta organizací a já bych to chtěla doplnit mojí zkušeností. Většina lidí na přednáškách ti řekne, že drogy jsou jenom špatné. Proč je pak teda tolik lidí bere?
Smutná pravda je to, že drogy na začátku přináší i něco dobrého, a já si myslím, že mladí nejsou hloupí. Chtějí vědět, proč to tolik lidí bere a co jim to dává. Pak to tím spíš chtějí ze zvědavosti vyzkoušet. Chci ukázat nějaký kompletní obraz té závislosti. S dobrým i špatným. A říct, že to špatné vždycky nakonec převáží.
