Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
13. dubna 2019 15:22
Čas čtení 0:00
Karin Filkaszova

Janka v hlavě slyší hlasy, které ji nutí nejíst. Od 6 let bojuje s anorexií (Rozhovor)

Janka v hlavě slyší hlasy, které ji nutí nejíst. Od 6 let bojuje s anorexií (Rozhovor)
Zdroj: Ondrej Schottert
REFRESHER
Uložit Uložené

Rozhovor s Jankou Žampachovou, která se svým vlastním příběhem snaží šířit veřejnou informovanost o anorexii.

Janka Žampachová je 18letá studentka střední školy ve slovenském Hlohovci, navzdory jejímu nízkému věku může sloužit jako inspirace pro mnohé mladé lidi, kteří se někdy ocitli v podobné situaci jako ona.

Janka totiž už od svých šesti let bojuje s anorexií, která jí ovlivnila obrovskou část jejího krátkého života. Už od útlého dětství si začala odpírat jídlo a to mělo závažné psychické i fyzické následky.

Janka se však rozhodla otevřeně mluvit o svém příběhu a v červnu dokonce plánuje o své cestě natočit film, aby dokázala pomoci dalším lidem, kteří chtějí také překonat tuto závažnou psychickou chorobu.

Nyní ti přinášíme upřímnou zpověď mladé bojovnice s anorexií, která nám bez zaváhání odpověděla na všechny otázky, které nás o životě s anorexií někdy zajímali.

V tomto článku si přečteš:
  • Proč Janka přestala jíst a jak se u ní projevila anorexie;
  • jaké následky měla tato nemoc na její život;
  • jaký byl zlomový moment, kdy s nemocí začala bojovat;
  • jaké byly reakce rodiny a okolí na Jančinu rapidní ztrátu váhy;
  • jakým způsobem se snaží šířit osvětu o anorexii;
  • proč se rozhodla stát se inspirací pro jiné mladé lidi;
  • jak se snaží potlačovat nepříjemné myšlenky, které ji nutí hubnout;
  • jaké má plány do budoucna.

Kdy tvé problémy s příjmem potravy začaly?

Všechno to začalo, když jsem měla 6 let. Začalo to tak, že strašně mnoho lidí v rodině mi říkalo, jak jsem baculatá, jaká jsem kulička. Nemysleli to ve zlém, ale můj mozeček to vzal tak, že lidé mě budou mít raději, když zhubnu. Čili poprvé jsem přestala jíst, když jsem měla 6 let.

Rodiče si okamžitě všimli, že se s tebou něco děje?

Jelikož jsem tehdy byla jedináček, rodiče si samozřejmě všímali všech změn a máma si uvědomila, že se mnou něco není v pořádku. Po dvou měsících mě vzala k všeobecné lékařce a ta řekla, že mě rodiče mají vzít do obchodu a koupit mi všechno, na co bych měla chuť. Takto jsem se opět rozjedla, protože jsem měla dovoleno jíst i sladkosti.

Předtím, než jsem šla spát a uvědomila jsem si, jak jsem hladová a jak mě bolí břicho, tak mě to neskutečně těšilo a motivovalo, abych nejedla.

Takže během těch 12 letech jsi měla období, kdy jsi jedla normálně?

Ano. Nejprve to začalo, když jsem měla 6 let a pak zase, když jsem měla 10 let, protože se opět vyskytly poznámky na mou váhu. Myslela jsem si, že mě ve škole budou mít spolužáci radši, pokud budu hubenější. Lékařka tehdy zjistila, že mám fobii z toho, že se jídlem udusím, takže nejprve jsme si to, že jsem přestala jíst, vysvětlovali takto. Odtud se to však rozvinulo na vážnější psychické problémy.

Rozhovor s anorektičkou
Rozhovor s anorektičkou Zdroj: Archív Janky Žampachovej

Vedla k tomu tedy šikana spolužáků?

Nevinila bych z toho šikanu, spíše to, jak jsem si v hlavě zafixovala některé poznámky. Například si vzpomínám, jak mi někdo říkal, že to, co mám na břiše, vypadá jako kolo na plavání. Také jsem nepatřila mezi populární děti a myslela jsem si, že pozornost získám tím, že zhubnu a budou mě za to chválit. Když jsem však byla opravdu nemocná, tak mě lidé podporovali a povzbuzovali mě, že to porazím.

Kdy jsi začala pociťovat první následky anorexie?

Když jsem měla těch 10 let, tak jsem byla strašně společenská. Dokázala jsem se mluvit s kýmkoli, dokonce i s cizinci, aniž bych věděla, co povídají. Když jsem však přestala jíst, tak se ze mě stal velký introvert. Nechodila jsem vůbec ven, neměla jsem kamarády a hned, jak jsem přišla domů, tak jsem se zavřela do pokoje. Mámě jsem začala lhát, že jsem snědla oběd či svačinu, kterou jsem přitom rozdávala spolužákům. Chtěla jsem se jí proto co nejvíce vyhýbat, a tak jsem se zavřela do pokoje s mými myšlenkami.

Chodila jsem k té psychiatrička a smála jsem se jí do obličeje. I na ostatní jsem byla protivná. Pokud mi řekli, že mám problém a mám s ním něco dělat, tak jsem jim odsekla, že já jsem se sebou spokojená.

Jak ses přinutila nejíst? Nepociťovala jsi žádný hlad?

Právě to bylo na tom zajímavé, že když jsem začala cítit hlad, tak mě to udělalo tak šťastnou, že mě to povzbudilo, abych opět nejedla. Předtím než jsem šla spát a uvědomila jsem si, jak jsem hladová a jak mě bolí břicho, tak mě to neskutečně těšilo a motivovalo, abych nejedla. Vlastně jsem si vsugerovala, že tím, že mě bolí břicho, hubnu. V pokoji jsem měla i váhu, na které jsem se vážila i 15krát za den.

Jaký byl tvůj postoj k jídlu? Hnusilo se ti?

Řekla bych, že to je strašně ironické, protože když jsem na tom byla nejhůř, začala jsem vařit. Chodili jsme do obchodu a kupovala jsem si tolik ingrediencí a tolik jsem vařila, že jsem byla prostě celý den u jídla.

Vařila jsem, nakládala jsem to mámě a dívala jsem se, jak to jí. Jak jsem se na to dívala, tak jsem se cítila, že to jím sama, ale bez těch kalorií. Dokonce jsem si vytvořila i vlastní deník s recepty. Ty jsem si je vystřihla z magazínů o jídle, které jsem si také kupovala.

Já jako anorektička jsem se vlastně celý den zabývala jídlem a dělalo mě to šťastnou. Vše bylo o tom jídle a dosud umím vařit a péct a baví mě to. Bylo tedy zajímavé, jakou lásku k jídlu má anorektička.

Rozhovor s anorektičkou
Rozhovor s anorektičkou Zdroj: Archív Janky Žampachovej

A kromě společenské izolace, měla jsi kvůli anorexii i nějaké zdravotní následky?

Hrávala jsem házenou, ale musela jsem přestat, protože se mi z ničeho nic začaly tvořit modřiny. Šla jsem s tím k lékařce a ta zjistila, že mám o několik tisíc krevních destiček méně, než by měl mít průměrný člověk. Zakázali mi tedy hrát házenou, protože pokud by mě silně udeřil míč, mohla jsem vnitřně vykrvácet. Také mi rapidně začaly vypadávat vlasy a když jsem měla 13 let, tak mi na 8 měsíců přestala menstruace.

Kdy jsi poprvé zjistila, že to, co se s tebou děje, je anorexie?

Když jsem měla 13 let, tak mě máma poprvé vzala k psychiatrička, neboť do té doby bylo jediným vysvětlením, proč nejím, jen to, že se bojím udušení. To se začalo řešit u psycholožky, ale když jsem nepřestávala hubnout, tak mě doporučila k psychiatričku.

Zlomový bod tedy nastal, když jsem se dostala na psychiatrii a tam zjistili, že to není fobie, ale anorexie. První, co psychiatrička řekla, bylo, že si mě tam chtějí nechat. Nechtěli, abych byla bez dozoru, protože jsem byla opravdu kriticky vyhublá.

Máma však podepsala revers, protože léčebna nebyla specializovaná pouze na poruchy příjmu potravy, ale byla bych zavřená s lidmi s různými psychickými problémy.

Tehdy jsme začali hledat různá jiná řešení a zjišťovat, zda jsou zde specializovaná zařízení na přesně tyto problémy. Nejbližší léčebny však byly někde u Prahy a v Rakousku, ale máma nechtěla, abych byla tak daleko od blízkých.

Nakonec jsme našli jednu psychiatričku v Bratislavě, která se s lidmi s takovými problémy zabývala. Tam jsem tedy chodila rok.

Co se stalo poté, co jsi přišla od psychiatričky domů?

Vyzkoušej předplatné
za 129
a čti vše bez omezení
Přidej se k předplatitelům
nebo Odemkni článek přes SMS
Pošli SMS na 90211 s textem CLANEK 64677 a dočti tento článek.
Cena SMS za otevření článků je 89 Kč s DPH. Jak to funguje?
Dočti článek do konce za SMS v hodnotě 89 Kč. Jak to funguje?
POSLAT SMS
Čti články bez omezení celý měsíc – předplatné jen za 36 Kč navíc v porovnaní s jedním článkem. Jak to funguje?
POSLAT SMS
Čti bez omezení celý měsíc. Stačí poslat SMS (za 125 Kč). Jak to funguje?
POSLAT SMS

Co se dozvíš po odemknutí?

  • Jak reagovala její máma na fotky z jedné rodinné dovolené;
  • kdy si uvědomila, že má opravdu problém;
  • kdy začala proti anorexii aktivně bojovat;
  • jak se dostala k natáčení vlastního filmu;
  • co se musí stát, aby se považovala za vyléčenou;
  • jaký měla anorexie dopad na její milostný život.
Domů
Sdílet
Diskuse