Jako řidič autobusu nasbíral Ondrej tolik vtipných zážitků, že o nich napsal knihu a zanedlouho nás čeká rovnou její pokračování.
Ondrej Sokol se do autobusové dopravy zamiloval už dávno. Na vlastní kůži si vyzkoušel povolání řidiče autobusu v Norsku. Výsledek? Dnes je žádaným člověkem na pracovním trhu, v Norsku udělal parádní kariéru a mezitím stihl napsat knihu Jak jsem vozil Nory. A už zanedlouho vyjde její pokračování.
Bavili jsme se s ním o platu, norské mentalitě, korupci či nejhorších zážitcích. A Ondrej přiznal i to, zda mu už druhá kniha vydělává více než řízení auta.
- Co zažíval, když do Norska poprvé odešel;
- jak hodnotí napětí v norské společnosti;
- kolik jako autobusák v Norsku vydělává;
- jak se mu změnil honorář díky psaní druhé knihy;
- kdy měl kvůli arogantnímu cestujícímu chuť odejít i s laptopem;
- do jakých fyzických konfliktů se v autobuse dostal;
- jaká nejkrásnější a pro řidiče nejnáročnější místa Norska už zdolal;
- kdy měl už pocit, že by se chtěl nejraději vrátit domů.
Pije se v Norsku stejně jako u nás?
Norské alkoholické zvyky jsou ovlivněny tím, že mají k alkoholu ztížený přístup. V supermarketech koupíte jen pivo a cider, pro cokoliv tvrdšího musíte do státního obchodu, který má na prodej alkoholu monopol. Nebo do baru, jenže ty jsou také nebetyčně drahé.
Režim běžných Norů je být přes týden na suchu a opijí se pouze v pátek a v sobotu. Ale také na to musí jít finančně zodpovědně, takže večer začnou tím, že se alkoholem z obchodu připíjí do nálady doma.
Pak kolem deváté večer jdou do města, stráví večer v baru, kde se opijí akorát natolik, aby dokázali nad ránem přijít domů a tam se ze svých zásob dorazí. Zvláště v neděli pak obvykle ulice vypadají jako z postapo filmu. Prvního živého člověka uvidíte někdy kolem oběda.
Když v Norsku žiješ běžný život, kolik tam utratíš za živobytí?
U současného zaměstnavatele víceméně nic, protože mi hradí ubytko a stravu; vyvážené je to tím, že pro něj pracuji pouze v letní a zimní sezóně, a celý podzim jsem doma. Když jsem předtím pracoval celoročně, stály mě bydlení, strava, splátky na auto a občasný výlet asi tak polovinu měsíční mzdy. A to jsem se nijak zvlášť neomezoval.
Jak dlouho ti trvalo, než ses naučil norsky?
Firma, která mě sem dotáhla, pro nás nové zaměstnance uspořádala šestitýdenní rychlokurz, ale než jsem byl schopen mluvit jakžtakž plynule, trvalo to alespoň rok. Měl jsem štěstí v tom, že ve firmě, kam jsem nastoupil, nás cizinců bylo jen pár, takže jsem se socializoval převážně s domorodci.
Ve své knize se bavíš nad partou Poláků, kteří neměli ani ponětí o norštině, ale řidiči byli potřební, tak je hned nasadili na linky. Funguje to tam takto běžně?
Běžné to není, ale občas se to stane. Tehdejší situace byla specifická v tom, že se měnil dopravce. Řidiči od předchozího k novému odmítli přestoupit a našli si jiné práce. Navíc město navýšilo objednané výkony, takže i kdyby přestoupili hned všichni, i tak by měli málo lidí.
Obvykle takové změny proběhnou hladce, i když nedostatek profesionálních řidičů je celoevropský problém. Norové mají štěstí v tom, že mají jedny z nejvyšších platů v Evropě, a k tomu výborné pracovní podmínky, takže jsou, byť s problémy, stále schopni přilákat alespoň gastarbeitery z celého kontinentu. Kromě Poláků tu dělá i hodně Švédů nebo Němců.
Evropa zažívá v posledních letech vlnu nevole vůči imigraci. Jak se kdysi, když jsi poprvé nastoupil, a dnes vyrovnávají místní obyvatelé s přílivem levnější pracovní síly ze zemí jako Česko či Polsko? Nemají pocit, že jim krademe práci, čímž argumentují například podporovatelé Brexitu?
Norsko, na rozdíl od Česka, je cílem imigrace už desetiletí, takže domácí jsou na cizince zvyklí. U kolegů, dokonce ani v maloměstské firmě, kde do té doby gastarbeitery neměli, byla převládající reakce spíše zvědavost. A pokud měl někdo námitky, nechal si je pro sebe. Samozřejmě, záleží i na tom, jak k novému prostředí přistoupíte vy
Paradoxně nejčastěji jsem blbé řeči o cizincích slyšel od lidí, kteří o deváté ráno páchli chlastem a vypadali, že v životě neodpracovali ani minutu.
Co mi opravdu vytřelo zrak, byl cestující, který si na zastávce usmyslel, že si chce jít koupit kávu na cestu. A aby se pojistil, že mu neodjedu, nechal si uvnitř tašku s notebookem i kabát.
Když jsme už u politiky, v Norsku jsi zažil i výlet do míst u ruské hranice, kde jsi narazil na důchodce, ze kterého se vyklubal voják německého Wehrmachtu působící přímo v těch místech za druhé světové války. V Evropě zároveň poslední roky narůstají myšlenky pravicového extremismu. Setkal ses s takovými projevy i během svého života v Norsku?
Osobně ne a jako politický proud jsou tu osůbky s takovými názory marginální a zanedbatelné figurky. Hlavně proto, že za rétoriku, s jakou u nás běžně operují, se v Norsku jde natvrdo do basy.
Vybudoval sis v Norsku po letech úspěšného působení na pozici řidiče renomé, díky kterému se o tebe autobusové společnosti pomyslně perou, aby tě získaly do svých služeb?
Rád bych si pohladil ego, ale ne. Perou se o mě hlavně proto, že jsem nedostatkové zboží, osobní charakteristiky nebo renomé s tím bohužel nic nemají. Mám potřebnou kvalifikaci, dvanáct let praxe, dobré reference a ovládám plynule několik jazyků a na současném trhu práce to úplně stačí, abych neměl problém najít si práci kdekoli v Evropě.
A to je příjemné vědět hlavně teď, když můj současný zaměstnavatel prohrál velký kontrakt a toto je podle všeho moje poslední léto u něj. Nedostatek profesionálních řidičů je akutní problém v celé Evropě, jen v Německu chybí podle oficiálních údajů přes sto tisíc řidičů.
Zatím se situace má tak, že západní země vysávají řidiče z V4 a V4 na oplátku vysává Balkán a Ukrajinu. Ale podle toho, co jsem četl, se už i Němci začali dívat východnějším směrem.
Otázka, které zřejmě zajímá každého „správného“ Čecha. Pravděpodobně je to individuální, vždyť i ty jsi prošel několik různých společnosti i typů dopravy. Nicméně i tak, kolik vydělává řidič autobusu v Norsku?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Kolik jako autobusák v Norsku vydělává;
- jak se mu změnil honorář díky psaní druhé knihy;
- kdy měl kvůli arogantnímu cestujícímu chuť ujet i s laptopem;
- do jakých fyzických konfliktů se v autobuse dostal;
- jaké nejkrásnější a pro řidiče nejnáročnější místa Norska už zdolal
- kdy měl už pocit, že by se chtěl nejraději vrátit domů.
