Ženy se ve věznici dostávají do konfliktu často. Muži to nemohou pochopit, říká ředitelka ženské věznice (Rozhovor)

My nejsme nástupní věznice. Když jí je určen nástup do výkonu trestu, tak jdou do nástupní věznice. Každopádně má s sebou nějaké základní věci osobní hygieny, zcela určitě má nějaké civilní oblečení sportovního charakteru a civilní oblečení na jiné zájmové aktivity nebo návštěvy. Často si s sebou berou menší zásoby, pokud nemají kontakt s rodinou, většinou tabák. Nedávno se mě ptala jedna žena, jestli si s sebou může vzít i čokoládu, že jí má hrozně ráda.

Co se týká hygieny a kosmetiky, je to o tom, aby to tam nevypadalo jako v drogerii. Samozřejmě máme určeny nějaké počty.

Vy jste zmínila, že nejste nástupní věznicí. Které věznice teda nástupními jsou?

Nástupní věznice bývají zpravidla vazební věznice, které jsou nástupními věznicemi pro výkon trestu. Po republice jich je mnoho. Po odsouzení ženy, jakmile přijde příkaz k nástupu, soud určuje, do které věznice nastoupí. K nám jsou ženy z těchto nástupních věznic eskortovány.

Práce je tedy výsada, nebo je to nutnost?

U nás z 830 žen pracuje 550. My jednotlivé ženy na pracoviště samozřejmě zařazujeme podle rizik, které vyplývají z trestné činnosti. Musíme zohlednit také délku trestu. Nemohu si dovolit, abych ženu s trestem za závažnou trestnou činnost pustila ven na pracoviště s takzvaným volným pohybem. To je něco, k čemu se žena propracovává. 

Proto máme těch pracovišť mnoho. Některá jsou uvnitř věznice, máme vnější střežené pracoviště, a tam dáváme ženy zařazené právě v tom vysokém stupni. Potom máme nestřežená pracoviště, jež jsou mimo věznici, kam ženy dojíždí a jsou pod dozorem mistrů nebo příslušníků vězeňské služby. Nakonec máme pracoviště, na které ženy posíláme až po domluvě s odbornou komisí, a to je právě to s volným pohybem.

Moc si nedokážu představit, že trestaná pracuje mimo zdi věznice. Jak to funguje v praxi?

Vypadá to tak, že si ráno zaměstnavatel pro ženy před věznici přijede, odveze je na pracoviště, a odpoledne nám je po pracovní době přiváží. Jsou tam tedy bez dozoru. A to je ten poslední krok k důvěře, kdy si zkoušíme, jak budou ženy fungovat, zda jsou schopny začít běžný život. Jestli je nezláká to, že nad sebou nikoho nemají. Zatím se nám ale tato metoda osvědčila, ženy pracují velmi dobře.

Věznice Světlá nad Sázavou má zaměstnanost pořád kolem 78 %, což je velmi dobré číslo. Většina žen chce práci, vidí v ní umoření dluhů a podporu. Dost často totiž mají děti, mohou proto platit výživné a podpořit je tím.

Jaká je náplň jejich práce?

Je různá, podle charakteru pracovišť. Pracujeme v potravinářství, v automobilovém průmyslu, v dřevařském průmyslu, děláme drobné obrábění kovů, v úklidech. Je to velmi rozmanité.  

Odtud věznice vypadá jako obyčejná bytovka

Když tedy vezmeme klasický den odsouzené, jak bude vypadat?

Klasický den odsouzené, která je pracovně zařazená vypadá asi nějak takto. Ráno, podle odjezdu na pracoviště, vstává odsouzená mezi pátou a šestou hodinou, a je odvedena na snídani. Po snídani se přepraví na odjezd na pracoviště. Pracuje tak, jak je stanovena pracovní doba, obvykle to je klasických osm hodin se zákonem stanovenými přestávkami. Stejně jako v normálním zaměstnání. Poté se vrací do věznice.

Ve zbývajícím čase má osobní volno. Na oddíle se umyje, v kulturní místnosti může sledovat televizi nebo jí následně na to navazují nějaké zájmové či speciálně výchovné aktivity. Ty se ale snažíme více orientovat do víkendových časů tak, aby se nám to s prací nekřížilo. O víkendu čekají ženu také návštěvy, jednou za měsíc tři hodiny. Tudíž aktivit je poměrně hodně. Večer, zhruba kolem desáté hodiny, je večerka. Musí být dodržen klid i vzhledem ke spoluodsouzeným, jelikož ženy vstávají na svá pracoviště různě. 

Pokud žena něco požije, velmi rychle to objevíme, protože takové osoby jsou pak na oddílech velmi rychle čitelné.

A takhle je to každý den?

Takhle je to každý den. Samozřejmě  v tom mohou být různé nuance. Žena například potřebuje k lékaři, tak je ponechána ve věznici. Nebo si potřebuje vyřídit něco se svým advokátem či sociálním kurátorem v pracovní době. Řešíme to operativně.

No a když odsouzená nepracuje, tak ten její den vypadá jak?

Má stanovený minimální program zacházení, taková žena je zpravidla zařazena ve třetí diferenciační skupině. Pokud není zařazena do práce a nechce pracovat, tak v podstatě kromě toho, že odejde na snídani, oběd a večeři, tak zůstává na tom oddíle po celý čas. Nemůže ale očekávat, že jí věznice napíše kladné hodnocení například k podmínečnému propuštění. My potřebujeme vidět nějaký posun. 

Vy jste už také mluvila o návštěvách. Probíhají stejně jako ve filmech? Volají si návštěvy s odsouzenými přes sluchátko, nebo je to jinak?

Návštěvy u nás jako ve filmech nefungují. Jak jsem řekla, zákonem jsou stanoveny tři hodiny, které realizujeme jednou měsíčně. A zase, jsme ženská věznice a ty ženy mají mnoho dětí, hodně jsme tedy nakloněni tomu podporovat kontakt s dětmi.

Čili přijdete do velké návštěvní místnosti, kde návštěva proběhne u stolečku jak s dětmi, tak rodinnými příslušníky. Nyní máme už i dvě menší místnosti s dětskými koutky, abychom dětem ten pobyt zpříjemnili, protože aby vydržely v klidu tři hodiny bychom po nich asi nemohli chtít. Nicméně ta žena má možnost pro dítě nakoupit nějaké dobrůtky, aby se cítilo dobře. 

Samozřejmě zamezujeme tomu, aby během návštěv probíhala předávka zakázaných předmětů nebo jiných věcí. O což se někdo občas pokusí. Mohou si zkusit potají předat nějaký lék nebo drogu. Tím ale dochází k závažnému porušení pravidel. V tom případě můžeme podle závažnosti porušení zařídit návštěvu bezkontaktní, což je potom to, o čem hovoříte – návštěva za přepážkou. 

Pokud žena něco požije, velmi rychle to objevíme, protože takové osoby jsou pak na oddílech velmi rychle čitelné. Tam potom není naše důvěra ani u osob, kterým jsme návštěvu povolili, proto si je poté zkoušíme během návštěv za přepážkou. 

Stalo se vám někdy, že by se vám ve zdech věznice rozmohl obchod s podobnými zakázanými věcmi?

Naštěstí ne. Myslím si, že ženy obecně se bojí protiprávních kroků více než muži.

Umožňujete intimní návštěvy?

Intimní návštěvy u nás nemáme.

V návaznosti na zjištění nějaké zakázané věci, děláte následně ve věznici i osobní prohlídky?

Pokud máme podezření, že odsouzená má nějaký zakázaný nebo třeba i nebezpečný předmět, se kterým by mohla zranit příslušníky při běžné kontrole, tak samozřejmě uděláme prohlídku cely i osobní prohlídku odsouzené.

Bohužel tu máme také násilné trestné činy, spojené například s usmrcením novorozence.

A když něco najdete, jaký je trest?

Jakmile něco objevíme něco mimo soulad s vnitřním řádem věznice, zákonem nebo vyhlášku, tak následuje výčet různých kázeňských trestů, které můžeme udělit. Pokud jde o méně závažnou věc, můžeme ženu napomenout a upozornit, což může být způsobeno také nevědomostí odsouzené. Může však také následovat písemná důtka. 

Tresty vyššího stupně jsou omezující tresty. To je uzavření do takzvaného výkonu kázeňských trestů. Trest může být udělen až na 28 dní s výjimkou doby plnění programu zacházení. Odsouzená může při tom také chodit do práce.

Ale může to být také celodenní uzavření, kdy potom žena práci nenavštěvuje, pouze speciálně výkonné programy, což může trvat až 20 dnů. Další možností je samovazba, kde je žena sama. K tomuto příliš nepřistupujeme, zatím jsem takových trestů udělila fakt málo, protože trestu samoty se ženy opravdu obávají.

Doporučeno

Zabíjení jako výnosný byznys: na dně Orlické přehrady i uprostřed McDonaldu. Takhle se vraždilo v Česku v 90. letech 22. dubna 2019 v 21:05

Dostávají se odsouzené mezi sebou do fyzických konfliktů?

Poměrně často, protože jsou to ženy. Vy, jako muž, to nedokážete pochopit. Ale já, jako žena, ano. Nemohu říct, že by to byla každodenní záležitost, ale je to poměrně často. Jedná se z velké části o vytrhané vlasy a poškrábané tělo. Nebývá to nic vážného.

Za celé období jsem zaznamenala tři závažnější případy, kdy jsme řešili zlomeninu nosu nebo ruky. Jinak na sebe spíš křičí, vulgárně se napadají a pak to přestane.

A můžete mi prozradit, jakými delikty se ženy k vám nejčastěji dostávají?

Trestná činnost, konkrétně u žen, je stále rozmanitá. Nejčastěji tu máme recidivistky páchající pod vlivem drog různé drobné krádeže. Porušují tím třeba podmíněné propuštění, což bych řekla, že je hodně časté.

Trestná činnost je vůbec hodně spojena s užíváním drog. Bohužel tu máme také násilné trestné činy, spojené například s usmrcením novorozence. Dále například i vraždy, kdy došlo k usmrcení druha. Často tu jsou také za podvody.

Jaký nejdelší trest byl odsouzené ve Světlé nad Sázavou uložen?

Nejdelší trest byl samozřejmě doživotní. Odsouzená doposud ve výkonu trestu je, akorát vzhledem k tomu, že je to doživotí, tak je chvíli u nás a chvíli v jiné věznici. Kvůli změně prostředí. 

Jedná se pouze o jednu osobu?

Těch doživotních trestů je v republice několik. Pokud se nepletu, tak jsou doživotně odsouzeny tři ženy, které tu ale nemáme. V průměru jsou ty nejdelší tresty kolem 25 let.

Zaznamenali jste někdy nějaký pokus o útěk?

To, že by nám žena utekla z věznice, se nestalo. Ani v dobách, kdy jsme tu neměli velkou zeď. V jednom případě akorát žena v rámci svých vycházek šplhala na oplocení vycházkového dvora. Z hlediska bezpečnosti k narušení došlo, ale ta věznice je tak zabezpečená, že by se do prostoru zakázaného pásma nedostala, protože to všechno monitorujeme.

Zasněžená věznice Světlá nad Sázavou

Potkala jste se ve vězení s odsouzenou, kterou byste znala z osobního života? 

Ne, ale mohu říci, že jedna žena byla z míst, odkud pocházím. Takže jsem znala širší rodinu, to ano. Nebyly to ale osoby mně příbuzné. 

Teď trochu obecněji. Znáte nějakou smíšenou věznici? Protože v zahraničí, například v Indonésii, je taková věc normální.

Co se týká mužů a žen ve vězení a jejich společného umístění, tak jediný okamžik, kdy je najdete v jedné budově, je ve vazební věznici. Jinak ty trestové věznice, kdy dojde k odsouzení, jsou odděleny.

A proč to tak vlastně je?

Myslím, že je to poměrně jasné. Docházelo by určitě k nějakým kontaktům a my bychom v rámci vězeňské služby museli otevírat další specializované oddíly pro matky s dětmi. Já jsem ráda, že to tak je. 

Přestože jsme v ženské věznici, pracují zde i muži. Kolik jich je a jakou práci vykonávají?

Co ze týče zaměstnanců mužů, je jich kolem 130. Část z nich jsou příslušníci, převážně na oddělení vězeňské stráže. Část pak tvoří občanští zaměstnanci, kteří zastávají různé pozice až po vedoucí oddělení.

V jednom případě nám žena v rámci svých vycházek šplhala na oplocení vycházkového dvora.

Jaké kulturní aktivity mohou ženy ve vaší věznici dělat?

Nejen kulturní aktivity. My se například snažíme, vzhledem k tomu, že jsou to ženy, aby se naučily vařit, uměly vyžehlit, uměly vyprat. Mají k dispozici pračky, žehličky, krásné kuchyňské linky. V kulturní místnosti si mohou uvařit. Což je takový bonus navíc. Ženy to přijímají velmi rády a jsou za to vděčné. 

Dochází za nimi i sociální pracovnice, které jsou takovou spojkou s vnějším světem. Snaží se, aby se naučily orientovat v tom, co je čeká. Protože pokud vyjdete po několika letech trestu ven, tak si jistě uvědomujete, že je tam mnoho nového.

Technologie postupují, takže se ženy učí například pracovat v IDOSu s jízdními řády, máme zde totiž pilotní projekt simulovaného internetu. Rozšiřují si také znalosti o dění ve státě. Chceme, aby věděly, kam zajít na úřad práce. Pokud mají problémy s drogami a my je řešíme, tak jim chceme pomoci zajistit následnou péči. Ale nyní jsem jen velice krátce a stroze nastínila, co všechno zajišťujeme, je toho mnohonásobně více.

S čím jim tedy ještě pomáháte?

Třeba s dluhy. Téměř každá žena, a troufám si říct, že i muž, bojuje s dluhy. A pokud my je nějakým způsobem nemotivujeme k tomu, aby s tím něco dělaly, aby využily pracovních nabídek ve výkonu trestu, které zde poskytujeme, a začaly splácet dluhy, tak vychází z výkonu trestu, aniž by mohly situaci zvládnout. Kupí se jim v první řadě množství dluhů a ony začnou zvažovat, jestli má práce vůbec smysl.

A tam začíná druhý problém. Často se nám vrací k recidivě. To všechno se snažíme eliminovat a troufám si říct, že ta úspěšnost je velká díky kvalitní spolupráci s „venkem”. S neziskovými organizacemi, které jsou osvědčené, a které si ženy hned po skončení trestu přebírají do péče. Často, když odchází, tak jim zajistí práci, bydlení i dočasné pozastavení dluhů. Ty organizace je vlastně provází, poskytují jim tu „post-péči“, kterou je potřeba udržet, aby mohl člověk nastartovat nový život a nespadl do potíží, které měl předtím. 

Já jsem si všiml, že máte před věznicí na nástěnkách i možnosti vzdělání, že si zde můžete dodělat školu nebo rekvalifikační kurz.

Ano, máme školské a vzdělávací středisko. Na jednu stranu je důležité, aby ty ženy pracovaly a vydělávaly peníze, nicméně, co je z hlediska budoucnosti ještě důležitější, tak je vzdělání. Mnoho odsouzených má často pouze základní vzdělání. U nás si mohou dokončit dva učňovské dvouleté obory – provozní služby a šití konfekce. Shodou okolností se jedná o obory, které se na trhu práce tak nějak vytrácí, málo žen umí dneska šít. A teď, vlastně jako novinku ve spolupráci s Úřadem práce, budeme otevírat aranžování květin a kadeřnici. 

Doporučeno

V Česku se otevírá první věznice bez stráží. Vězně zde čeká mnohem větší volnost i hezčí prostředí 18. října 2017 v 16:33

Máme zde také základní školu. My musíme základní školu samozřejmě naplňovat u mladistvých žen, kterých tady několik máme. Dále tam dáváme ženy, které mají stále problémy s učením nebo ji nedokončily. Mají šanci si ji doplnit a potom třeba pokračovat dále. Je to odvislé také od délky trestu.

Pak existuje velké množství různých kurzů. Od počítačových nebo výroby keramiky po výuku cizích jazyků. Taktéž velkým přínosem jsou různé rekvalifikace. Jednu z velmi oblíbených rekvalifikací jsme realizovali v oboru kuchař-číšník a já jsem ráda, že máme od vězeňkyň zpětnou vazbu, že se jim díky této rekvalifikaci podařilo získat práci.

V civilním životě by tuto rekvalifikaci, která stojí průměrně kolem pěti tisíc korun, nezaplatily. My tyto projekty různě získáváme ve spojení s neziskovými organizacemi, které si umí požádat o finanční prostředky skrze jednotlivé projekty Evropské unie i projektů nabízených pouze v rámci České republiky. 

Abych se vrátil k tomu kulturnímu vyžití, mají ženy možnost vstoupit například do nějakého divadelního spolku?

U nás máme hudební skupinu, kterou vedou naši vychovatelé oddělení výkonu vazby a trestu. Já jsem na skupinu velmi hrdá, dosahují velmi pěkných výsledků. My jsme kdysi vytvořili program prevence kriminality, během kterého jezdíme po školách a v podstatě ve spojení s ženami, které žákům sdělují svůj osobní příběh, jim v rámci toho vystupuje zmíněná hudební skupina.

Má to velký ohlas, jezdit bychom mohli prakticky celý rok po celé republice. Studenti se navíc hodně zajímají. Musíme si uvědomit, že jsou to dost často i děti, které mají leckdy tatínka nebo maminku ve výkonu trestu. Jsme rádi, když jim ty příběhy vypráví ženy, které měly obyčejné dětství. Rodinu, která je podporovala. Ale bohužel, třeba pod vlivem kamarádů, se daly na scestí. Začaly brát drogy a potom se ta trestná činnost kolem nich nějak nakupila, což vedlo akorát k výkonu trestu. Je nutné si uvědomit, že taková věc může potkat každého, nejen problémového člověka. 

Ložnice ve výstupním oddílu

Jaké předpoklady musí člověk splňovat, aby se stal ředitelkou věznice?
Aby se někdo stal ředitelem nebo ředitelkou věznice, musí splnit několik základních předpokladů. Jedním z nich je magisterské vzdělání. Dále hraje roli délka praxe, musíte mít za sebou desetiletou službu. Musíte být také příslušníkem Vězeňské služby nebo jiný příslušník, který splní podmínky a přihlásí se do výběrového řízení v rámci služebního zákona. Důležitá je také bezpečnostní prověrka, kterou musíte projít. 

Na toto místo je hlavně vypsáno výběrové řízení, na které se musíte připravit. Komise se vás ptá na otázky z oblasti právních předpisů. Kromě toho ale musíte mít i nějakou vizi o věznici. Kam s ní chcete směřovat, jak budete pracovat s odsouzenými, jaká je vaše personální vize. To znamená, jak budete podporovat zaměstnance, jaká bude personální politika, jakým způsobem chcete rozvinout věznici i v oblasti investic.

Směřovala jste k této pozici cíleně?

Já jsem nikdy nesměřovala k pozici ředitelky věznice, jelikož jsem před mnoha lety nastupovala do uniformy k policii. To byly moje začátky. S tím, že v určitém období jsem se rozhodla, právě během zakládání věznice Světlá nad Sázavou, že se zkusím ucházet o místo, kde budu dělat podobnou práci. Přešla jsem tedy k Vězeňské službě na oddělení prevence a stížností. Ale že bych se rovnou přihlásila na pozici ředitelky, to vůbec ne.

Nedá se tedy mluvit o tom, že to byl váš sen? 

Vůbec ne. Sen jsem měla velice krátce, a to ještě na gymnáziu, kdy začínali do služebního poměru k policii přijímat ženy. Nicméně mé kroky měly původně směřovat úplně jinam. Já jsem se připravovala na medicínu. Avšak v té době jsem se v této oblasti natolik zhlédla, že jsem se dál ucházela o pozici v uniformě.

Postupně se ze mě stal příslušník. Po gymnáziu jsem studovala další střední školu, abych si doplnila vzdělání, a potom jsem pokračovala ve studiích na vysoké škole. Byl to ten okamžik, o kterém můžu říct, že jsem se zhlédla ne v pozici, ale v práci jako takové. 

Doporučeno

Největší loupež na České poště nemá dodnes viníka. Trest za krádež 28,5 milionů korun tehdy odnesli její zaměstnanci 10. října 2019 v 17:52

A proč to tak bylo?

Určitě to nebylo na základě nějakých filmů nebo akce. Přišla mi zajímavá ta nabídka. Ta osvěta, která v té době probíhala. Líbilo se mi to. Líbila se mi žena v uniformě. Takže možná tyto až prostoduché cíle dostat se do uniformy mě zavedly až sem. 

Jaký je váš klasický den v úřadu?

Můj den začíná rodinným maratonem, protože máme dvě malé děti a musím je nějakým způsobem připravit. Jsem samozřejmě velmi spjata s prací, každopádně ji musím zvládnout tak, aby ji neodnášely naše děti. 

Přicházím o půl osmé do práce a poté, co se seznámím s novinkami z noční služby, které mi vrchní inspektoři přednesou, mi začíná koloběh různých malých porad a řešení aktuálních věcí. Musím říci, že každý den je samozřejmě jiný. Každý den mám totiž jinou schůzku. Musím komunikovat s vnějším světem, realizovat schůzky s hasiči, policií, řešit problémy ohledně zaměstnávání odsouzených, řeším problémy kolem odborného zacházení. 

Samozřejmě řeším i stížnosti odsouzených, takže je toho opravdu mnoho. K tomu všemu nabývá administrativa, v níž musím já sama spoustu věcí zpracovat nebo je delegovat a vyžadovat jejich splnění. Můj den tedy nelze popisovat do úplných detailů. 

Práce mě naplňuje právě proto, že máme stále zpětnou vazbu. Že se nám podařilo zachránit nějaký lidský život, i když to někdy zní paradoxně.

Očividně to vypadá jako hodně časově náročný program. Stává se vám, že si práci nosíte domů?

Práci si odnáším domů každý den. Má práce je náročná v tom, že se ve věznici může dít cokoliv a kdykoliv. Odsouzené ženy jsou zde 24 hodin denně. To znamená, že když mi zavolá inspektor, který má zrovna věznici na starosti a řekne, že řeší nějaký problém, a já bych mu to nezvedla nebo mu řekla, že mě to nezajímá, tak to nepřipadá v úvahu. Musím být stále na příjmu, můj první zástupce a má první zástupkyně taktéž. Samozřejmě, trochu si můžu odlehčit v období dovolené, kdy jsou moje povinnosti delegovány na mé zástupce.

Když jsem sem přicházel, všiml jsem si, že tu máte opravdu kvalitní bezpečnostní opatření. Máte vy, z pozice ředitelky, ještě nějakou ochranku navíc?

Nemám. Že by existovala nějaká zvláštní ochrana mé osoby, se říct nedá. Kdybych měla z těch žen a vyhrožování strach, kterého už je teda nyní na pozici ředitelky méně než na pozici vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu, během něhož jsem s nimi přímo komunikovala a činila ve vztahu k nim nepopulární rozhodnutí, tak to rozhodně nebyly příjemné chvíle a lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem se nad některými útoky nezamýšlela.

Ne teda ve vztahu k sobě, ale ke svým dětem. Naštěstí, od roku 2000, co tady působím, k žádnému útoku odsouzených ani rodinných příslušníků nebo jiné osoby nedošlo. Zcela jistě by se to řešilo. I když musím říci, že jak pracuji celý život v uniformě, tak jsem velmi obezřetná. Dávám si pozor na to, koho kolem sebe mám. Někdy možná až zbytečně moc, ale tak nějak to s sebou přinesl profesní život. 

Vyhrožoval vám někdo i tak, že si třeba o vás zjišťoval konkrétní soukromé informace?

Nezaznamenala jsem, že by mi odsouzená vyhrožovala a měla o mně detailní informace. Odsouzené ženy spíše tak akorát něco náhodně pochytí. Ale v dnešní době, kdy technologie postupují tak strašně rychle, toho zjistí daleko více. Každopádně já po sítích komunikuji tak, jak mám. Na Facebooku si k tělu určitě nepřipouštím osoby, které by o mně mohly šířit nějakou osobní zprávu.

Přicházíte ještě s vězeňkyněmi do přímého styku?

Pravidelně chodím po věznici, takže ano, setkávám, avšak samozřejmě méně častěji než v předchozí pozici. Nicméně odsouzené ženy se mnou často chtějí hovořit samy, mají na to právo. Hovoří se mnou prostřednictvím pohovoru s ředitelkou věznice. Řeším s nimi jejich různé problémy a starosti. 

Dále jsem také členem různých speciálních komisí, z nichž jedna je právě výjimečná komise přijetí odsouzené ženy jako matky s dítětem na naše specializované oddělení pro matky s dětmi, kde ten přímý kontakt s odsouzenou proběhne, a sdělujeme jí nějaké závěry. 

My tu po určitou dobu žijeme život dětí, které sem přijímáme. Naším cílem je, aby tyto děti zažívaly po propuštění jejich matek krásný život.

Co to znamená, že je ten oddíl specializovaný?

Oddíl pro matky s dětmi je specializovaný v tom, že je matka ve čtyřiadvacetihodinovém kontaktu s dítětem, nedochází tedy k odtržení dítěte od matky. Je prokázáno, že matka je pro dítě do 10 let důležitým a nezastupitelným člověkem během vývoje, a to se na začátku podchytí.

Snažíme se v matkách, které měly určité rezervy v péči, a rozhodneme se je do oddílu přijmout, precizovat výchovu a rozvoj dítěte. Chceme, aby se matky naučily hospodařit s financemi, aby se uměly řádně postarat o dítě, aby uměly ty běžné činnosti, které jim občas schází. Jako třeba uvařit.

Takto vypadá kulturní místnost oddělení pro matky s dětmi

Naplňuje vás práce ředitelky věznice?

Musím říci, že nejen práce ředitelky věznice, ale i ty předchozí práce, mě naplňovaly. Právě proto, že máme stále zpětnou vazbu. Že se nám podařilo zachránit nějaký lidský život, i když to někdy zní paradoxně. Pro nás je důležité, aby naše odsouzené ženy život restartovaly. Aby je začaly znovu a lépe. A proč? Protože to jsou právě ty ženy, které se mohou přistěhovat do vašeho sousedství. A vy třeba nikdy nezjistíte, že byly ve výkonu trestu. Když to zjistíte, budete si přát, aby fungovaly dobře a nedělaly potíže. 

To je naše práce. Chceme minimalizovat recidivu. A jelikož tu máme i specializovaný oddíl pro matky s dětmi, tak je to pro nás citlivá oblast. My tu v podstatě po určitou dobu žijeme život těch dětí, které sem přijímáme. A naším cílem je, aby tyto děti zažívaly po propuštění jejich matek krásný život. Nechceme, aby skončily někde v ústavní péči a ta matka z toho důvodu, že bude znovu páchat trestnou činnost, je od sebe odpudila a ony byly z toho nešťastné. 

Já jsem ráda za tu zpětnou vazbu a možná, kdybych ji neměla, tak by to bylo horší. Nicméně zde na jednotlivých projektech, které realizujeme, vidím ten smysl. 

Existuje na vaší práci něco, co vás vyloženě baví?

Jelikož jsem komunikativní člověk, tak jsem ráda v komunitě lidí. Jsem ráda, že tady mám skvělý tým, se kterým mohu realizovat projekty, které nám dávají smysl. To je pro mne takovou hybnou silou a na tom stavím svou teorii být dobrým ředitelem. Vždy tvrdím, že dobrého ředitele tvoří dobří zaměstnanci.

Pro mě je zase výzvou jim vytvářet přívětivé prostředí v maximální možné míře a dobrý systém ohodnocení. Což se mi vrací v dobrém. Necítím se vyhořelá, ani jinak znechucená, přestože tu neřešíme každý den zrovna optimistické věci.