Upozornění: Tento článek je silně subjektivní a je možné, že někoho urazí.
Pojďme ale pěkně od začátku.
Na začátku jsem si musela nastavit profil. Vyplnila jsem si ho v angličtině, abych tak dala šanci i mužům, kteří nemluví slovensky. Nakonec mi ale i Slováci psali v angličtině, přesto, že jsem v profilu naznačila, že umím slovensky.
Přidala jsem pár stručných informací o sobě: co dělám, co právě čtu a že mám ráda kávu a víno. Není to nejpropracovanější profil na Tinderu, ale chtěla jsem v něm zahrnout informace, které by mužům pomohly začít rozhovor.
Pokud ještě nevíš, jak Tinder funguje, je to poměrně jednoduché: doprava posuneš profil člověka, který se ti líbí, doleva profil toho, který se ti nelíbí. Posunutí doleva nelze zrušit (pouze pokud si zaplatíš za prémiový účet). Psát si můžeš jen s těmi, s nimiž máš shodu, tedy oba jste se navzájem posunuli doprava.
Nebyla jsem na Tinder poprvé a v minulosti jsem s ním měla zejména pozitivní zkušenosti. Z hrstky shod jsem zažila tři rande a všechna dopadla výborně. Proto jsem si myslela, že pro potřeby článku to zvládnu i celý měsíc, ale nebylo to snadné.
Zaprvé, nechtěla jsem se prozradit, takže jsem si při konverzacích i při osobních setkáních dávala pozor na to, jak popíši svou práci. Zadruhé, nebyli jsme si jisti, zda z toho vznikne něco zajímavého. Lidé jsou však ideálním zdrojem všech příběhů a i třicet aktivních dní na Tinderu mi ukázalo, pro koho se aplikace vyplatí a pro koho to bude pravděpodobně ztráta času.
Přesně vím, co tě pravděpodobně jako první v souvislosti s Tinderem napadne. Z velké části máš pravdu. Nebudeme se tvářit, že lidé nechodí na Tinder i kvůli sexu. Chodí a mnozí vůbec nemají problém to pojmenovat.
Jeden z mužů, který shodou okolností neuměl slovensky, mi dal svůj návrh po několika stručných zprávách: „What kind of men do you like?“ (Jaké muže máš ráda)
Později se mě ještě otevřeněji zeptal, jestli jsem dobrá v orálním sexu. Už jsem mu neodepsala.
A takových online rozhovorů jsem zažila několik. Všimla jsem si deseti profilů, ve kterých muži rovnou uváděli, že hledají jen sex. Jednu věc je třeba jim uznat: věděli, co chtějí a rovnou mi to oznámili. Netahali mě za nos a rovnou mi dali na výběr. Jak si ale můžeš domyslet, právě toto byly rozhovory, které rychle začaly a také rychle skončily.
Humor je specifická záležitost při chatování. Každý má hranice posunuté jinam, může se velmi snadno stát, že to jedna strana přestřelí. Podobně jsou na tom různé klišé fráze (tzv. pickup lines), které mohou zabrat, ale nemusí. Pokud je ale člověk dobře podá (velká výzva v online prostoru), rozproudí to příjemný rozhovor.
Mezi klišé fráze na sbalení musím zařadit první zprávu od anglicky hovořícího mladíka. Dal si námahu, přečetl si můj profil a zareagoval něj slovy: „So you write for a living, huh? What's your favourite font?“ (Takže ty se živíš psaním, co? Který typ písma je tvůj oblíbený?)
S odstupem času vím, že je to trapný vtip. Ale v moři pusinek, nabídek na sex a otázek na to, odkud jsem, nebo zda mluvím slovensky, to byla vzácná perla, která mě rozesmála. A smích byl místy jediné, co mě v tomto sociálním experimentu drželo nad vodou.
Téměř vždy padla v mých konverzacích otázka „A co hledáš na Tinderu?“ Kromě těch, kteří tam opravdu hledají pouze sex, je tam podle mých zkušeností spousta pohodových lidí, kteří prostě jdou s dobou a vyzkoušeli Tinder. Nic víc za tím nemusíš hledat. Mnozí z těch, se kterými jsem se setkala, měli s aplikací málo zkušeností a podle jejich slov tomu nechávali volný průběh. V profilech měli často napsáno, že opravdu nehledají jen někoho na jednu noc a že touží po přátelstvích.
Pro introverty, stydlivky či lidi, kteří nemají čas seznamovat se jinak, je tak Tinder prostor, ve kterém si někoho najdou. Je to zároveň prvotní filtr, ne sice úplně férový, vždyť to není osobní kontakt, ale účinný. Přibližně s polovinou mých Tinder rande bych se nikdy nesetkala, nebýt této výzvy a mého sebezapření, že každému opravdu dám šanci.
A právě tato polovina setkání byla nakonec ta lepší. To pouze dokazuje, že výběr na první pohled nemusí být nejšťastnější, přestože je zcela normální, že nemáš čas ani chuť se s každým člověkem setkat. Nevadí, já jsem to udělala pro tebe.
První rande dopadlo v pohodě, toto půjde jako po másle...
Než ti prozradím detaily, budu muset upřesnit několik věcí. Formát článku a novinářská etika neumožňují, abych popsala každé sekání. Tak jako je subjektivní celý článek, subjektivní je i můj výběr a je silně motivován tím, co si myslím, že nejlépe definuje výběr mužů na Tinderu obecně. U každého z nich jsem změnila skutečné jméno, abychom ochránili jejich identitu a soukromí. V případě, že se kterýkoli z nich v článku najde, nezbývá mi než pevně doufat, že se neurazí...
Byl deštivý čtvrtek a já jsem si po práci skočila na kávu s Petrem. Vybrala jsem kavárnu, ale když jsme tam přišli, už byla zavřená. Po úvodním trapasu jsme nakonec našli jiný podnik a u koláčku a flat white jsme se začali seznamovat.
Bylo to milé, slušné, ale nebylo to ono. Nelétaly žádné jiskry, měla jsem spíš dojem, že se seznamuji s pohodovým kolegou než s potenciálním partnerem. Mluvili jsme zejména o práci a sportu, utrousili pár vtipů a při tom to i zůstalo. Podnik byl blízko mého domu, takže jsem slušně odmítla nabídku, že mě odveze autem a rozloučili jsme se.
V každém případě to bylo fajn první rande v rámci mé měsíční výzvy a jednoznačně to odbouralo velkou část strachu, který jsem pociťovala. Dovolím si citovat myšlenku z toho dne, kterou jsem si zapsala do diáře: muži jsou fajn, výzva půjde v pohodě.
Tehdy jsem netušila, jak moc jsem se mýlila.
Více než sto shod, desítky konverzací a pocit, že jsem lehce „dostupná“
Jednou jsem po práci utíkala na rychlé rande. Nejzvláštnější na setkání bylo představování, při kterém mi řekl jiné jméno, než jaké měl na Tinder. „Ahoj, já jsem Milan,“ zahlásil s úsměvem a rovnou začal s omluvou za zmatek.
Nebylo to poprvé, co se mi to stalo – muži (a pravděpodobně i ženy) se často schovávají za jiná jména, nezveřejňují své skutečné fotografie a nechávají profil prázdný, nebo jej vyplňují něčím méně osobním. Zda se tím chrání, nebo jde jen o přetvářku, těžko říct.
Milan pracuje ve stejné oblasti jako já, mluvili jsme ale o všeličem, nejen o práci. Setkání s ním bylo přelomové, protože mi poprvé došlo, jak moc mě Tinder unavuje. V té době jsem už měla za sebou více než deset setkání a nechtělo se mi ptát na stejné otázky a stále začínat od nuly. Člověk je sice společenský tvor, ale lepší je mít málo hlubokých vztahů než hromadu povrchních.
V průměru jsem potkávala mužů každý druhý-třetí den a neustálé seznamování mě vyčerpalo. Musela jsem nanovo vysvětlovat, co dělám, kde jsem studovala, co ráda poslouchám, kde jsem byla na Erasmu. Bylo to jako speed dating, ale každé rande trvalo více než hodinu a přesto se scénář – s výjimkou jednoho muže – opakoval.
Jeden z nich příliš sportoval, další málo. Jeden tvrdil, že miluje knihy, později se ukázalo, že nečte ani klasiky, ani nové knihy, a tedy jsem nevěděla, o čem si povídat. A to jsme se setkali na kávě v knihkupectví a já měla na stole tři nové knihy. Další dokázal čistých 90 minut mluvit o svém fantastickém nápadu na podnikání. Nesmím zapomenout ani na muže, který mi během jednoho večera stihl několikrát vysvětlit, že plánuje zhubnout. Což je zcela legitimní. Jen jsem to nepotřebovala slyšet opakovaně.
Neměla jsem to štěstí potkat někoho, s kým si politicky nebo jinak odporuji natolik, že by z toho vznikla debata. Takže bohužel nevím, jaké je první rande s veganem nebo někým, kdo je ostře proti očkováni. Možná příště?
Pokud jde o rozhovory online, byly tak fádní, že jsem si musela začít vést podrobné poznámky. Jinak bych si neměla jak pamatovat, který z nich pracuje s auty a který s cly, kdo z nich poslouchá pop a kdo rock a kolik jich vlastně nežije v Bratislavě, jen sem dojíždějí za prací.
Pokud sleduješ seriál You, tak tento popis ti možná připomněl scénu z druhé série. Hlavní postava, Joe, se rozhodl vyzkoušet appku na randění a litoval toho velmi rychle. Perfektně ilustruje moje zážitky.
Čím více mi přibývaly shody, tím víc jsem si přála, aby toto utrpení skončilo. Vysloveně jsem už neměla chuť objevovat nové lidi. Kromě únavy ze seznamování, se kterou jsem počítala, mě však šokovaly moje vlastní výčitky svědomí.
V momentě, kdy si sedl, jsem věděla, že toto bude klapat.
Někteří mě pozvali na druhé rande, musela jsem proto vysvětlit, že se nesetkávám jen s nimi. Kromě toho, měla jsem obavy, jestli mě někdo z předešlého týdne neuvidí na dalším rande. Neměla jsem se za co stydět. Zaprvé jedno rande není manželstvím a zadruhé, nikomu jsem nic neslíbila, ani jsem s nimi nic neměla. Přesto jsem se stále více cítila levně a příliš dostupně.
S těmito pocity jsem šla v polovině výzvy na rande, které vše (skoro) změnilo.
Uprostřed měsíce jsem výzvu téměř ukončila
V tomto případě si dovolím mírně poupravit starý známý výrok: Za vším hledej muže. Celá tato výzva téměř ztroskotala, protože se stalo to, co jsem nepředpokládala.
V jeden nedělní večer jsem se setkala s Karlem. Je jen o něco starší než já a setkání předcházelo několikahodinové chatování. Baví nás knihy a muzika, rychle jsme si sladili humor a několikrát se mu podařilo rozesmát mě. Měla jsem tedy očekávání, že večer dopadne skvěle – a měla jsem pravdu. Naštěstí pro mě, naneštěstí pro potřeby tohoto článku.
V momentě, kdy si přisedl, jsem věděla, že to bude klapat. Mluvili jsme o knihách, které jsme přečetli, o rodinných dramatech, o nadcházejících volbách i o práci. Sice jsme se seznamovali, téměř okamžitě jsem se ale uvolnila a úplně jsem zapomněla na to, že jsem tam vlastně pracovně.
Karel byl vtipný, šarmantní, trošku nesvůj a vysekl mi několik komplimentů, které byly nenucené a nepůsobily vulgárně. Cítila jsem se při něm v bezpečí, což, ženy to určitě potvrdí, není běžné během prvních rande. Navíc měl ty nejkrásnější oči a příjemný smích. Z kavárny jsme se před závěrečnou přesunuli na večeři do Soho, odtud jsme pokračovali na pivo do baru. Zoufale a opakovaně jsem prohrávala v Člověče, nezlob se, ale přesto jsem se výborně bavila.
Rande s Karlem jsem rychle zařadila do top 3 rande, jaké jsem v životě zažila. Nešlo přitom o aktivity nebo místa, ale prostě o tu atmosféru, jeho upřímný zájem o mě a také o vzájemnou přitažlivost, kterou nemohu popřít.
K setkání došlo přibližně v polovině výzvy a i po jejím skončení je to jediný muž, který ve mně zanechal silný dojem. Těžko pojmenovat, čím to bylo. Myslím, že byl sám sebou, nastaly i trapné chvilky ticha, bylo to přirozené a nepříliš dokonalé.
Ještě několik dní po tom setkání jsem o něm přemýšlela, což mohlo zkreslit můj dojem z nadcházejících setkání. V ten den jsem si do diáře zapsala tato slova: to rande bylo fakt velmi dobré a já nevím, jestli chci pokračovat ve výzvě.
Jedno rande bylo tak nudné, že jsem z něj rovnou odešla na další
Nakonec jsem se ale hecnula a v setkáních i každodenním používání Tinderu pokračovala dále. Jelikož jsem si vůbec nefiltrovala muže, tak jsem měla za několik minut řadu shod, přičemž některé z nich byly fakt bizarní. Jednou se mi podařilo mít shodu s vajíčkem (jmenoval se Egg, na profilovce vajíčko a dokonce byl vzdálen jen 3 km!).
Jindy jsem měla štěstí na desítky mužů, kteří se první neozývali. Zpočátku jsem se to snažila napravit, protože jsem nechtěla, abych náhodou nepřišla o fantastický příběh. Časem jsem ale měla řadu konverzací, proto jsem nepotřebovala iniciovat další. Kdykoli přišlo pozvání na rande, souhlasila jsem.
V jednu sobotu večer mě čekalo rande, které s odstupem času musím označit za nejnudnější rande, na jakém jsem kdy v životě byla. Přitom mělo obrovský potenciál.
Chlapík – pro účely článku ho budeme nazývat Juraj – je původem z Ruska. Studoval na západě a žil v několika zemích světa. Má vlastní podnikání a rád čte. Živě to ale bylo tak trochu zklamání.
Přestože měl několik příběhů, které byly zajímavé, chyběly mi osobnější otázky, jako od někoho, kdo mě opravdu chce poznat. Mluvili jsme o počasí, o politice, o vtipných příbězích ze studentských dob. Občas mu bylo těžko rozumět, protože si mumlal, navíc jsme se často točili kolem stejných věcí dokola. Byl milý, ale fádní.
Z rande jsem po téměř dvou hodinách suverénně odešla, vymluvila jsem se na setkání s kámoškou. Nebyla to pravda, šla jsem na další rande. Ano, bylo to až tak zoufale nudné. Nemohu sice soudit podle jedné zkušenosti, ale věděla jsem, že druhou už bych zažít nechtěla.
Jedna z mála konverzací, které jsem vedla maďarsky, byla s fešákem, kterému budu říkat Mátyás. Byl vtipný, rád cestoval a téměř okamžitě jsme si dohodli schůzku na neděli odpoledne. Mělo být slunečné počasí a chtěli jsme se setkat u Národní galerie. Cíl byl jasný: dáme si kávu a pak skočíme na jídlo, pokud se nám bude chtít.
Z osobní zkušenosti, kterou setkání s Jurajem pouze posílilo, doporučuji i tobě nejdříve chodit na rande do kaváren. Z kávy se snadno utíká, pokud je to nuda. Burger za 5 minut nesníš.
Rande s Matyášem ale bylo to nejbizarnější, které jsem zažila. Tedy, vlastně jsem ho nezažila. Vypadalo to takto:
- Ahoj, já už jsem tady. Prý za hodinu zavírají.
- Aha, na to jsem zapomněla. Tak se přesuň do Martinusu.
- Do Martinus?
- Jo, to knihkupectví na Obchodní. Mají i kávu a budou do večera.
- V Budapešti?
Rozesmála jsem se. Sice jsme oba čekali před národní galerií, byli jsme ale v naprosto jiných městech: on v Budapešti a já v Bratislavě. Rande jsme tedy zrušili a dohodli se, že se setkáme jindy. Po čase jsme si ale přestali psát a nepředpokládám, že se to v blízké budoucnosti změní.
Co pravděpodobně nezabere na Tinderu (s příklady pro snadnější pochopení):
- Otázky o tom, kde bydlím (a když odpovím, že v Bratislavě, tak odpověď typu „ale kde přesně?“).
- Ptát se na věci, které mám v profilu jako malé dítě („Ahoj, takže ty jsi novinářka a žiješ v Bratislavě?“ Není divu, že je facepalm nejčastějším emoji na Tinderu. Nejednou jsem si vlastní hlavu skrývala v dlaních, od vyčerpání.)
- Pusinky, dráček, kapičky vody a jiné pokusy o dvojsmyslnou komunikaci hned od první zprávy. Jsi nadržený. Chápu. Ale takto to nefunguje.
- „sy krásně opálená“, „Je to kůly práci“ a vlastně všechny ypsilon, které jsou jinde, než by měly být.
- A vlastně jakékoliv poznámky o opálení. Nejsem opálená. Jsem mulatka.
- Vzdálenost více než 100 kilometrů (protože já za ním nepojedu a pokud přijede on za mnou, je to divné).
U mnoha zpráv jsem pociťovala zástupnou ostudu, přičemž to paradoxně nebyly zmíněné klišé věty, ale spíše nepříjemné vtipy nebo žádosti o sex. Největší cringe byla oslovení (pusinka, čokoládka, růžička...), v těsném závěsu za nimi poznámky o tom, že vypadám exoticky.
Ty by jinak byly v pohodě, kdybych je neposlouchala celý život, od pokladní v obchodě přes úředníky až po muže, kteří se mě touto větou snaží sbalit. Kdo ví, možná kdybych vyrostla v zemi, kde mi to neztěžovalo život, spojovala bych si s touto poznámkou příjemnější pocity. Takto musí člověk odhadnout, kdy je na ni vhodný čas. Usnadním ti to: na Tinderu v první zprávě to nebude.
Top trojku situací, při kterých jsem se šla propadnout pod zem, byly otázky o tom, co právě v té chvíli dělám, nebo kde přesně bydlím. V těch dnech najdeš v historii mého vyhledávání na Google hesla jako „dá se z Tinderu zjistit adresa?“ a „jak zjistím, že je někdo psychopat“.
Abychom uzavřeli mou výpravu do světa randění v roce 2020: Tinder určitě několik měsíců nechci ani vidět.
Tato výzva mi připomněla, jak moc mi chybí ty náhodné rozhovory s baristou v poloprázdné kavárně, či s tím chlápkem, který mě nechtěně polil na párty, nebo s odvážlivcem, který si na festivalu ode mne vyžádal číslo. Samozřejmě, mnozí z těchto, nazvěme je „normálních“ mužů, se nachází také na Tinderu. Pokud se k appce někdy v budoucnu vrátím, určitě budu moudřejší ve výběru a půjdu na to postupně. Například jedno setkání s někým novým za měsíc?
