Dvě tváře máku. Superzdravá potravina, ale zdroj drog – opia a heroinu

Opium z máku bylo tak žádané, že se kvůli máku vedly války. Jeho pěstování stálo při začátcích vzniku farmaceutického průmyslu. Věděl jsi, že olej z makových semen se přidává do olejových barev pro výtvarníky? A že největším pěstitelem máku na světě pro potravinářský průmysl je  Česko?

Šťáva z nařezaných nezralých makovic na vzduchu rychle tuhne a přeměňuje se ve tvrdou tmavohnědou hmotu – opium. Je v ní až 15 % návykového alkaloidu – morfinu. Opium se pak z tobolek seškrabuje a tvaruje do briket nebo bochníků.

Tradice pěstování a šlechtění máku se u nás znovu obnovuje

Omamná rostlina

V Česku je potřeba k pěstování máku vlastnit povolení. Na Slovensku je možné jej pěstovat bez povolení na poli do 100 metrů čtverečních. Co se týče dalších evropských zemí, je to různé. Na Ukrajině je například povoleno pouze pěstování nízko-morfinových máků. Od kvetení až do sklizně tam pole hlídají ozbrojené strážní služby.

Potravinové maky obsahují pouze minimální množství morfinu

Magické opium

„Laura se zaťatými zuby stoicky přispívala k pomalé smrti klientů, po očku však sledovala Joea, který se smíchem běhal po chodbách kuřárny. Nemohla se dívat na oběti nedobrovolně uvězněné v pasti hrozného návyku a soustavně trpící zácpou – s obrovskými obtížemi se nutili vyprázdnit střeva, ačkoli stále více ztrácely chuť k jídlu a měnily se v chodící mrtvoly. Jednou večer se vyděšeně dívala, jak umírá téměř průsvitný Číňan. Nedalo se určit, kolik mu je let, protože byl zcela zničen. Už první potažení z dýmky ho ochromilo. Nemohl dýchat a s otevřenými ústy se zmítal jako ryba na břehu. Umíral s chrapotem a z úst se mu valil nazelenalý proud zvratků,“ píše o atmosféře opiové horečky ve své knize Opiové války francouzský spisovatel José Fréches.

Magickou rostlinu máku znali již staří Slované, v Egyptě sloužil jako sedativum

Droga – opium se získává tak, že na tobolkách nezralých makovic se udělají speciálně upravenými noži zářezy, z nichž vytéká lepkavý šedobílý latex. Šťáva na vzduchu rychle tuhne a přeměňuje se ve tvrdou tmavohnědou hmotu – opium. Je v ní až 15 % návykového alkaloidu – morfinu. Opium se pak z tobolek seškrabuje a tvaruje do briket nebo bochníků.

Nejkvalitnější opiový mák pěstují v oblasti Zlatého trojúhelníku – tvoří ho Thajsko, Barma a Laos. Opiovému máku se stejně dobře daří i v Číně, Íránu, Pákistánu, Turecku, Indii a dokonce i v Austrálii.

Opiová horečka začala v polovině 19. století v Asii a Číně

Postupně se rozšířila i do Evropy

Klidná extáze a spánek

Zpracováním morfinu vzniká polosyntetický diacetylmorfin, známý pod názvem heroin. Jedna z nejnávykovějších a nejnebezpečnějších nelegálních drog.  

„Ve srovnání s 90. lety, kdy byla heroinová epidemie na špici, je posledních 10 – 15 let výrazný pokles. Heroinu už není tolik, jak bývalo a lidé přecházejí na jiné. Ale mezi mladými panuje i vědomost, že jde o opravdu nebezpečnou drogu. Pamatuji si, když přicházeli první závislí na heroinu. Podceňovali to a riziko heroinu považovali za přehnané a zveličené,“ řekl nedávno v rozhovoru pro REFRESHER odborník na léčbu drogových závislostí Ľubomír Okruhlica.

Seškrábaná ztuhlá hmota ze zelených makovic

V minulosti se opium nejčastěji kouřilo. Při kouření se vdechuje kouř přímo ze surového opia, případně ze směsi opia a hašiše nebo tabáku. V roce 1853 francouzský lékař Charles Pravaz představil veřejnosti svůj nový zlepšovák – jehlu a stříkačku. Morfinu chtiví narkomani reagovali okamžitě a vynálezu se zmocnili. Při podkožním aplikování totiž konzument necítí hořkou chuť a žaludeční nevolnost.

Při změnách vědomí vyvolaných opiem se narkoman dostává do stavu euforie, ztrácí pocit tělesné či duševní bolesti. Žádné fantastické halucinace však nemají. Celé opojení je o mírné a klidné extázi. Po několika hodinách takového stavu toxikoman usíná.

Ale po vystřízlivění nastává období velmi nepříjemných abstinenčních příznaků – deprese, průjmy, zvracení a poruchy krevního oběhu. Typickým znakem uživatele morfinu jsou nápadně zúžené zorničky.

Narkoman je pod vlivem opia či heroinu klidný, šťastný a vyrovnaný

Opiové války

Když ve třicátých letech 19. století čínská vláda omezila obchodování s Britským impériem, začali zahraniční obchodníci pašovat z Číny opium.

Jako protiopatření zabavila v roce 1839 čínská vláda z britských skladů v přístavu Kanton 20 tisíc beden s opiem a spálila je. Britové jako odvetu vyslali do Číny válečné lodě a začali přístav obléhat.

Tak začala první opiová válka mezi Číňany a Brity (1839–1842). Jejím výsledkem bylo, že vítězní Britové získali na 99 let od Číňanů Hongkong. Druhá opiová válka probíhala od roku 1856 do roku 1860 a také ji vyhráli Britové. Přinutili tak Číňany otevřít pro obchodování s evropskými obchodníky další čínské přístavy.

S první vlnou čínských přistěhovalců v polovině 19. století se dostává opiová horečka z Číny do Spojených států amerických. Droga si v USA rychle získává velkou oblibu napříč všemi společenskými vrstvami. Rozšiřuje se z čínské čtvrti v San Fransiscu. Západní pobřeží bylo totiž oblíbeným přístavem lodí připlouvajících z Asie.

V Paříži se koncem 19. století nacházelo 1200 opiových „doupat“

V doupěti opiových kuřáků

Opiová horečka vyvrcholila v Americe v letech 1880 až 1890, v roce 1909 bylo kouření opia v USA definitivně zakázáno. Opiovým centrem Evropy byl v té době Londýn. V Paříži se koncem 19. století nacházelo 1200 opiových „doupat“. Jedním z nich byl i známý kabaret Moulin Rouge.

Této droze v těch dobách propadly mnohé slavné osobnosti – básníci Charles Baudelaire a Jean Cocteau či malíř Pablo Picasso. Měl ho rád ho i římský císař Marcus Aurelius. Spisovatel Charles Dickens byl na opiu těžce závislý, dokud ho nepostihla cévní mozková příhoda. Hudební skladatel Frederic Chopin trpěl několika onemocněními a duševními chorobami. Proto nejednou sáhl po opiu.

Atmosféru opiové horečky popisuje ve své knize Opiové války

francouzský spisovatel José Fréches

A proč téměř všichni uživatelé opia leží na fotografiích na boku? Hlavně proto, že po kouření opia docházelo často ke zvracení, no a člověk ležící na boku se při zvracení neudusil.

Jak vypadaly opiové brlohy v době největší opiové horečky v Číně, Evropě i v Americe koncem 19. století si prohlédni galerii.