Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Pojďme si připomenout deset nejhorších chorob, které se rozšířily po světě a vyžádaly si životy milionů lidí.
Od konce minulého roku děsí pozemšťany nový virus. Panika z nového koronaviru Covid-19 se vetřela pod kůži nejen obyvatelům skoro desetimilionové čínské metropole Wu-chan, která je celosvětově označována jako epicentrum nákazy, ale postupně se začala prohlubovat a přesouvat všemi světovými stranami.
Velká čínská města začala posléze počítat nakažené, stát virus neuhlídal a svět začal hlásit další nakažené. Mezitím si Covid-19 samozřejmě vyžádal v ohnisku nákazy i nějaké životy. Hysterie z neznámé choroby, na kterou ani v této chvíli neznáme lék, dosáhla vrcholu v našich končinách v posledních dnech, během nichž zmizely z velké většiny supermarketů zásoby trvanlivých potravin, hygienických potřeb a samozřejmě roušek.
Co když vám ale řekneme, že nový koronavirus Covid-19 u Vídně, těsně před branami do české kotliny, je pouhým čajíčkem v pohnutých dějinách všelijakých smrtících nákaz a chorob? Představíme vám deset chorob-zabijáků, které rozsévaly mezi obyvatele nynější, ale i dřívějších lidských epoch hrůzu stejně jako války nebo nevysvětlitelné nadpřirozeno.
Poslední pandemií, která si vyžádala obrovské množství životů, je stále probíhající nákaza virem HIV. Tato nebezpečná choroba je největším strašákem obyvatel subsaharské Afriky s nízkými a středními příjmy. Podle webu Averta jeho statistik z roku 2018 je vidno, že téměř 38 milionů lidí žije s tímto virem v těle, z nichž je 1,7 milionů dětí. Děsivá je skutečnost, že zhruba 21 % nakažených ani nevědí, že nakaženými jsou.
Virus HIV pod mikroskopem
Zdroj: commons.wikimedia.org/CC0
Od začátku vypuknutí pandemie HIV se virem nakazilo téměř 75 milionů lidí. Pouze v roce 2018 viru podlehlo 770 tisíc osob, a to stále můžeme mluvit o štěstí a správném směrování vědy v oblasti účinného boje proti této zákeřné chorobě. Světovým zdravotníkům se totiž od vrcholu úmrtnosti, v roce 2004, ji podařilo snížit o 55 %. Tehdy totiž nemoci podlehlo 1,7 milionu lidí, v roce 2010 to byl skoro milion a půl. Ani pokrok však nezabránil tomu, aby se v roce 2018 nenakazilo virem HIV dalších 800 tisíc lidí.
Hongkongská chřipka (1968)
Oběti: 1–4 miliony
Příčina úmrtí: chřipka
Encyklopedie Britannica nás informuje o tzv. Hongkongské chřipce, která se objevila poprvé v Číně v roce 1968, a její největší boom trval až do roku 1970. Je jednou ze tří velkých chřipkových pandemií 20. století; zároveň je z nich ale také nejmladší, tudíž se ji povedlo poměrně rychle utlumit.
Pandemii měl na svědomí virus typu A, který dostal označení H3N2, vědci se totiž domnívají, že vznikl z dřívějšího smrtícího viru tzv. Asijské chřipky H2N2. A přestože vešel tento virus do dějin jako méně smrtonosný než předchozí dva, jeho doménou byla přenosnost. Byl extrémně nakažlivý. Během dvou červencových týdnů v Hong Kongu se jím nakazilo na 500 tisíc lidí, což bylo, podle MPHonline, 15 % jeho tehdejší populace. Situace proto vyústila v rychlé zamoření celé jihovýchodní Asie.
Odtud se pak virus dostal s pomocí vojáků, vracejících se z Vietnamu do Kalifornie, přes Panamský průplav až do Ameriky a dále do světa. Způsoboval respirační problémy, zimnici, horečku a svalové bolesti a projevil se obvykle od čtyř do šesti dnů. Nejhorší dopad měl samozřejmě na starší osoby a děti, a přestože se na něj lék našel, bylo to až v době, kdy vrchol pandemie byl ve většině států už dávno dosažen.
Asijská chřipka (1957)
Oběti: 1,2 milionu
Příčina úmrtí: chřipka
Chřipkový virus H2N2, označovaný jako Asijská chřipka, byl v pořadí druhým chřipkovým zabijákem 20. století. Jak popisuje Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, poprvé se vyskytla v únoru roku 1957 ve východní Asii, konkrétně v Singapuru, načež se v dubnu dále rozšířila do Hong Kongu a v létě se s ní už mohli setkat obyvatelé pobřežních měst ve Spojených státech.
Přesně 168 pacientů, kteří byli hospitalizováni s Asijskou chřipkou v tělocvičně ve městě Luleå, Švédsko (1957)
Zdroj: commons.wikimedia.org/CC0
Nikoho asi nepřekvapí, že následky většinou nesly osoby starší. Ve Spojených státech se rozšířila pomocí dětí, které se nakažené vrátily do školy, v nichž nemoc bujela a zdraví si ji poté odnášely domů. Nicméně, jak informuje medicinenet.com, u tohoto viru mělo lidstvo štěstí, na rozdíl od viru Španělské chřipky, že byl velice brzo identifikován. V květnu roku 1957 byla vyvinuta vakcína, která však úplně nezabránila největšímu bujení choroby mezi zářím 1957 a březnem roku 1958. V prosinci roku 1958 už byla nemoc pod kontrolou.
Nejhorší chřipka, kterou kdy planeta Zem zažila, byla ta s přízviskem státu na Pyrenejském poloostrově. V pořadí to byla také první ze tří velkých pandemií chřipek, které se ve 20. století objevily. MPHonline ji popisuje jako nejvíc smrtonosnou pandemii, během níž přišlo o život mezi 20-50 miliony lidí. Nejzvláštnější věcí na této nemoci však bylo, že oběťmi nebyli většinou lidé starší či hodně mladí, tedy ti s podlomenou imunitou, ale naopak jedinci v produktivním věku, kteří by měli mít imunitu v pořádku.
Pohotovostní lazaret pro pacienty se Španělskou chřipkou, Camp Funston, Kansas (1918)
Zdroj: commons.wikimedia.org./CC BY 2.0, Autor: Nationa Museum of Health and Medicine
Chřipkou nakonec onemocnělo na 500 milionů lidí, což bylo, jak píše TIME, tehdy asi třetina celosvětové populace. Asi 25 milionů lidí umřelo v prvních 25 týdnech osudného roku 1918, což bylo mnohem více obětí, než si vyžádala, už tehdy končící, první světová válka. Smrt nakažených byla rychlá, ale extrémně bolestivá. Když se následně dělaly pitvy těch, kteří nákaze podlehli, doktoři zjistili, že se jim plíce promočily a zbarvily do modra, jako by se oběti utopily.
Kde se tato nemoc vzala, stále není jasné. Španělská se jí říká proto, jelikož ji pyrenejský stát nejvíc odnesl. Jak uvádí History, pandemie se ukončila sama v roce 1919 tím nejhorším možným způsobem. Buď člověk nemoci podlehl, nebo si na ni vyvinul protilátky sám.
Cholera byla metlou lidstva dlouhé věky, sedmá pandemie cholery přece jen trvá dodnes. Podle History se nemoc, vzniknuvší kvůli bakterii Vibrio cholerae, v těle šíří poté, pokud člověk požije slanější a teplejší vodu, ve které bakterie obvykle žije. Stačí například sníst kontaminované jídlo či syrové nebo nedovařené maso. Až 80 % nakažených nemusí vykazovat symptomy, 20 % z nich pak zvrací, má průjem a křeče v nohou.
Ve vyspělých státech s ní však museli naposledy potýkat na přelomu 19. a 20. století. Přes 800 tisíc životů si tehdy choroba, šířící se z Indie přes Střední východ, Rusko až do Ameriky. Byla to také poslední pandemie cholery, která zasáhla Spojené státy. Zde, v roce 1911, umřelo pouhých 11 lidí. Do roku 1923 se povedlo choleru dostat prakticky pod kontrolu, což neplatilo akorát v ohnisku nákazy – v Indii.
Ruská chřipka (1889–1890)
Oběti: 1 milion
Příčina úmrtí: chřipka
Všechno zlé je pro něco dobré. S tímto pořekadlem bychom mohli spojit pandemii tzv. Ruské chřipky. Objevila se na jaře roku 1889 a vyvrcholila téhož roku v prosinci v Petrohradě. Magazín 100+1uvádí, že takzvaný chřipkový virus 1 subtypu H3N8 byl nemocí ruské smetánky. Jakmile se rozšířilo povědomí o této chorobě, každý jí chtěl utéct.
Ruská chřipka byla „zajímavá“ v tom, že se jednalo o první nákazu, která se mohla v Evropě rychleji šířit pomocí nově vybudované železnice. Podle Wired jí bylo už tehdy položeno přes 200 tisíc kilometrů. Aniž by to to tehdy ruští pánové a dámy tušili, napomohli mnohem rychlejšímu rozšíření nemoci.
„Všichni mají chřipku," křepčí kolem nemocného muže politici, doktoři, kostlivci-hudebníci a dvě ženy, reprezentující látky fenazon a chinin, na stránkách satirického magazínu Le Grelot z 12. ledna 1890
Zdroj: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0, Autor: Le Grelot/E. Guillaumin
Člověk by však mohl namítnout, že pokud se nemoc poprvé objevila u movitějších pacientů, ti ji mohli lépe potlačit díky doktorům, na které měli prostředky. Podle 100+1 ale ani peníze například nezabránily tomu, aby v Paříži po dobu jednoho měsíce vystrojovali 450 pohřbů denně.
Abychom tedy uvedli to dobré v pořekadlu na pravou míru, výzkumníkům rozšíření Ruské chřipky pomohlo hlavně během zkoumání šíření podobných nemocí. Tyto poznatky byly velice cenné hlavně v boji s budoucími nemocemi.
Za nejvíce smrtonosnou ze sedmi pandemií cholery, které lidstvo zažilo, je brána ta třetí. Vypukla v druhé polovině 19. století a stejně jako první, druhá i šestá, kterou jsme už zmínili, se rozšířila z indické delty řeky Gangy. Její vodu totiž hinduisté považují za svatou. V ní se do dnešní doby koupou, pijí ji a užívají si ji bez jakékoliv filtrace. Nehledě na to, že je do ní vyveden nejeden septik a občas v ní plavou lidské ostatky.
Průjmové onemocnění se neslo Asií, Evropou, Severní Amerikou a Afrikou. Doneslo se také do Británie, kde mu podlehlo na 23 tisíc osob. Podle CBC se původ nemoci povedlo tehdy identifikovat britskému doktoru Johnu Snowovi, vystopoval dokonce i pumpu, která byla tamním ohniskem nákazy, a donutil úřady jí vyměnit ručku. Jednoduchá výměna slavila úspěch, čísla nakažených cholerou dramaticky klesla a tento příběh se zapsal do historie.
Černá smrt (1346-1353)
Oběti: 75–200 milionů
Příčina úmrtí: dýmějový mor
V České republice, a pravděpodobně asi ani jinde na světě, neexistuje člověk, který by neznal nemoc, které označuje slovní spojení Černá smrt. Tak se přezdívalo dýmějovému moru, který bez nadsázky skosil celý tehdejší známý svět. Původ nemoci není úplně jasný, předpokládá se, že se poprvé objevila v Asii, TIME označuje za epicentrum region Černého moře, každopádně devastující účinky měla i na celou Evropu a Afriku.
Přenašeči nemoci byly malé blechy a vši v kožiších krys, které se rády zabydlovaly v podpalubí obchodních lodí. Vzhledem k tomu, že přístavy byly tehdy největšími urbanizovanými centry, nemoc zde měla dokonalé podhoubí. Mezi lety 1347–1351 přišla Evropa o dvě třetiny své populace.
Mapa znázorňující šíření moru po Evropě (1347–1351)
Zdroj: commons.wikimedia.org/CC BY 2.5, Autor: Roger_Zenner
Podle Marka Wheelise z Univeristy of California se jednalo o největší zdravotní katastrofu v historii. Mor měl neuvěřitelný dopad nejen na zdraví lidí žijících ve středověku, ale také na kulturu a smýšlení. Strach z nemoci, kterou má na svědomí bakterie Yersinia pestis, je zhmotněn v každém městě, které má vlastní morový sloup.
Článek Centra pro kontrolu a prevenci nemocíuvádí, že se mor do Evropy dostal přes Itálii. V oblasti Černého moře totiž operovali obchodníci z Janova a ve 14. století si zde, po dohodě s chánem mongolské Zlaté hordy, pronajali vesnici Kaffa, ze které udělali obchodní centrum. Avšak po šarvátce v ruském městě Tana mezi muslimem a Janovanem na město chán zaútočil, prý však z nesnášenlivosti vůči křesťanům.
Michael Wolgemut a jeho Tanec smrti. (reakce na morovou nákazu z Norimberské kroniky, 1493)
Zdroj: commons.wikimedia.org/CC0
Janované obléhání přežili díky dobrému zásobování a armádně z Janova, která usmrtila na 15 tisíc Mongolů. Ti sice odtáhli, vrátili se však zpátky s opravdu smrtícími zbraněmi – lepšími obléhacími stroji a morem z Číny. Mongolové umírali po tisících a do města se nedostali, chán tak nařídil útok na město mrtvými těly nakaženými morem. Historie tento čin nazývá jako první užití biologických zbraní vůbec. Janované se ubránili i podruhé, začali však také umírat. Vydali se proto zpět přes Konstantinopol do sicilské Messiny, odkud se nákaza šířila dál.
V Itálii se však také začalo s nemocí bojovat poprvé. Od té doby, než se mohla obchodní loď v tamních centrech vylodit, musela počkat 40 dní. Od slova quarante, tedy čtyřicet, máme dnešní výraz pro prostor, ve kterém musí jedinec zůstat, pokud je v izolaci – tzv. karanténa.
Rok 541 byl pro Byzantskou říši rokem hrůzy. Za vlády císaře Justiniána se totiž dařilo získávat jeho armádám ztracené dědictví v boji proti barbarům, kteří rozvrátili velkou Římskou říši, avšak ve východním Středomoří se mu postavil mnohem mocnější zabiják – dýmějový mor. Do jeho říše jej přivezli obchodní krysy v egyptském obilí. Toto rozšíření se nakonec zapsalo do historie jako první globální morová nákaza.
Svatý Sebastián prosí Ježíše o život hrobníků, kteří manipulují s těly nakažených morem během Justiniánova moru (Josse Liefernixe, 1497–1499)
Zdroj: commons.wikimedia.org/CC0
Choroba ochromila celou říši, zabila asi čtvrtinu obyvatel v této oblasti a asi polovinu obyvatel tehdejší Evropy. Historické prameny, jak popisuje MPHonline, tvrdí, že se v tehdejší Konstantinopoli, hlavním městu říše, konalo 5 000 pohřbů denně, čímž ztratilo asi 40 % populace.
Podle webu TIMEbyly po morové ráně Byzantská s Perskou říší natolik oslabeny, že se z toho nevzpamatovaly ani další století. Historici se tudíž domnívají, že Justiniánův mor byl důvodem, proč říše nedokázaly udržet své postavení. Jejich oslabení následně využili muslimové, kteří jsou v oblasti dodnes.
Antoniánský/Galénův mor (165 př. n. l.)
Oběti: 5 milionů
Příčina úmrtí: neznámá
Časopis Epocha citoval záznam římského historika Dia Cassiuse: „Denně umírá 2 000 Římanů, tedy čtvrtina nakažených.“ Takový dopad měla tehdejší mocichtivost římského císaře Marca Aurellia a spoluvládce Lucia Aurelia Vera, když se paradoxně vítězně vrátili s velkými římskými legiemi z válečného tažení proti městu Selucia.
Neznámá nákaza, kterou vojáci přitáhli do domoviny, si nakonec vyžádá 5 milionů životů. „Nemoc se projevuje horečkou, průjmy a zánětem hltanu. Provází ji kožní vyrážka, která se objevuje devátý den nemoci,“ zapsal si tehdy řecký doktor Galén, který se snažil přijít neznámé chorobě na kloub. Nemoc zastavit nedokázal, jisté bylo ale to, že i přestože se nemoci říkalo mor, nejspíš se jednalo o neštovice nebo spalničky.
Nákaza se následně rozšířila z Říma do Gálie, oblasti tehdejší Francie, a do Řecka. Nechala za sebou zdecimovanou armádu, nalomené císařství a pravděpodobně i bezvládná těla obou císařů.
Oproti těm největším nákazám a svět devastujícím nemocem se teď koronavirus Covid-19 musí s tím, jak pokročilo zdravotnictví, jevit docela nevinně. Statistiky z worldometers.info mluví jasně: celosvětově je 83 909 nakažených a 2869 mrtvých. Extrémně důležitá statistika je však ta s těmi vyléčenými pacienty, kterých je dodnes 36 872. O koronaviru víme, že zabijí hlavně starší osoby, a to hlavně ty, které trpí ještě nějakým dalším onemocněním, a to závažnějšího charakteru.
Zdroj: FOTO TASR – František Iván
Zděšení kolem tohoto viru už mají dost i někteří odborníci. K situaci se na Facebooku vyjádřil i doktor MUDr. Josef Jonáš. Uvádí, že koronavirus je běžný typ respiračního viru, který akorát zmutoval. Tak, jak každý rok mutuje například chřipka. „Lidstvo se obává, že se jednoho dne objeví mutace viru velmi zhoubná, virulentní mutace, jako byl například ve středověku dýmějový mor. Decimoval 90 % obyvatel Evropy. Úmyslně vyzvedávané počty mrtvých v Číně jsou politickou manipulací," uvádí.
Obavy lidstva jsou podle něj prý oprávněné, jelikož imunita lidí klesá. „V začátku chřipkového období v Čechách v některých školách chybí 90 % dětí. Jaká bude asi jejich imunita v budoucnosti? K prevenci koronaviru mohu říci, že nejdůležitější je celková imunita (střevo) a slizniční imunita dýchacích cest. Nikdo nezná genetiku koronaviru a vzhledem ke znalosti chřipkového viru je její stanovení komerční záležitostí. Příští rok nebo dříve bude genetický profil jiný," říká.
Ponaučení z toho plyne takové: Viry, jako koronavirus, jsou kolem nás pořád. Může se stát, že zmutují, nicméně v nejbližších hodinách se to nestane. Není proto třeba dělat unáhlené zásoby za 15 tisíc korun. Pokud chceme, aby se nám viry vyhýbaly, tužme svou imunitu. Jednou se to totiž, až nějaký z virů opravdu zmutuje, může hodit, o čemž nás může přesvědčit celá řada příkladů z minulosti.
