Veronika Kamenská, spolutvůrkyně aplikace Nepanikař, dříve trpěla duševními problémy. Když se jí povedlo stav stabilizovat, rozhodla se, že s tím něco udělá, a pomůže sobě i světu.
Nezáleží na věku, s duševními poruchami se můžeš setkat kdykoliv. Veronika Kamenská, dnes jednadvacetiletá studentka VUT v Brně, si s podobnými problémy prožila své. Bylo jí jasné, že dostupnost rychlé úlevy napjatým nervům není rychlá ani efektivní tak, jak by si přála. Sama se proto rozhodla vyvinout mobilní aplikaci, která by nejen jí, ale i ostatním lidem, kteří pomoc potřebují, pomohla.
Její nápady byly zhmotněn v aplikaci Nepanikař, která funguje jako bleskurychlá alternativa duševní první pomoci, a to nejen pro mladé lidi. Každý z nás přeci jenom občas vezmeme telefon do ruky, ať už cestou v hromadné dopravě nebo třeba ve frontě na poště.
V momentě, kdy to uvnitř neladí, může software nabídnout stabilizační „lék“ v pěti modulech pro pět duševních poruch, kontakty na odborníky, a další. Přesnější informace autorka předala REFRESHERu v rozhovoru.
- K čemu slouží aplikace Nepanikař
- Jakým způsobem zachraňuje životy
- Jestli koronavirová karanténa působí na duševní zdraví lidí
- Kde můžeš projekt podpořit
- Kolik životů už aplikace zachránila
- Proč se software nikdy nezpeněží
Kde vznikl nápad vytvořit aplikaci Nepanikař?
Nápad vznikl v mé hlavě zhruba v lednu 2019. Inspirovala jsem se vlastním duševním onemocněním. Když u mě nemoc propukla, tak jsem hledala jednoduchou, rychlou a dostupnou aplikaci, která by mi mohla pomoc. Takové aplikace do určité míry existovaly, ale byly v angličtině, a moje angličtina nebyla v té době tak dokonalá, abych si dokázala všechny ty věci přeložit ve zhoršeném stavu, například v panické atace.
Zároveň, jak už to u duševního onemocnění bývá, nejde o jednu vyhraněnou věc, ale prolíná se to mezi sebou. Takže člověk, který má deprese, má často i myšlenky na sebevraždu nebo může mít třeba úzkosti. A aby dříve mohl člověk mít na všechny tyto věcí nějakou aplikaci, tak by jich musel mít třeba pět. Mým cílem tedy bylo dát lidem aplikaci v jejich rodném jazyce, a zároveň shrnout všechny problémy do jedné.
Rozumím. Je to tedy tak, že vám dokázala vaše vlastní aplikace pomoc?
Aplikace vznikla až v době, kdy jsem byla stabilizovaná. Vycházela jsem hlavně ze zkušeností, tedy z doby, kdy jsem měla zhoršený stav.
Aha. Takže jste jí tedy použít nemusela.
Ne, nicméně, když mám nějakou silnější úzkost, tak si pustím modul Úzkost Panika, ale jinak v podstatě ne.
To samozřejmě rád slyším. Pojďme se tedy rozebrat, co všechno v aplikaci Nepanikař najdeme?
Když to vezmeme modul po modulu, tak první modul, Deprese, slouží jako preventivní věc, protože pokud člověk trpí středně těžší nebo těžší depresí, tak je potřeba medikace. Nám jde ale o prevenci nezhoršení stavu. Člověk si v něm plánuje, píše si v něm své úspěchy.
Modul Úzkost Panika je určen pro akutní situaci, během níž proběhne u člověka ataka. Člověk má většinou pocit, že dostává infarkt. Nemůže dýchat, má bušení srdce, potí se a třese se. V momentě, když si jej pustí, tak si může vybrat. Původně jsme zde měli jen dechová cvičení a nějaké počítání, aby odvedl pozornost, ale teď jsme to už doplnili i o jednoduché minihry, v nichž může praskat balonky nebo vyvažovat houpačku.
V modulu Sebepoškozování jsme nedávno vyvinuli možnost sestavení si vlastního plánu z věcí, které mu už v předchozí době pomohly. Máme v něm i počítadlo, které ukazuje dobu od posledního sebepoškození. To znamená, že když si to uživatel pustí, tak jednoduše zjistí, že si už měsíc a půl zvládl neublížit, a motivuje ho to v tom, aby v tom pokračoval.
Jasně.
A v modulu Myšlenky na sebevraždu si uživatel v momentě, kdy je stabilizovaný, sepíše záchranný plán koho kontaktovat, kam by šel, a co by dělal, kdyby ho ty myšlenky napadly. Zároveň má u toho seznam důvodů, proč by sebevraždu neměl spáchat.
Dostaly se k nám zprávy od lidí, od nichž víme, že si ten modul vyplnili a pomohl jim. Například jedna dívka, které bylo 14 nebo 15 let, seděla v okně a chtěla skočit. Neviděla východisko. Naštěstí ji ale napadlo se podívat do jejího záchranného plánu, podle kterého se nakonec zařídila. Dostala se do nemocnice, kde dostala adekvátní péči.
Modul Poruchy příjmu potravy jsme vyráběli s centrem Anabell (centrum, které se zabývá léčbou poruch příjmu potravy, pozn. red.), který podobně jako v ostatních případech slouží k tomu, že v momentě, kdy u uživatele propuknou myšlenky spojené s anorexií nebo i s bulimií, tak se v aplikaci, v ukázkách jídelníčku, může inspirovat, jak má vypadat zdravá porce jídla. Člověk s poruchami příjmu potravy má totiž hodně zkreslené myšlenky o tom, jak správná porce vypadá.
Osobní informace z formulářů, do kterých si uživatelé zapisují, se pak následně někam posílají?
Ne, všechno je to v aplikaci. Uživatel není s ničím propojen, všechno je anonymně. V dnešní době může mít člověk mobil řádně zamknutý, takže se k těm informacím nikdo nedostane. Jediná možnost odesílání dat je v rámci záznamu.
Uživatel si může zaznamenávat například jídelníček, a pokud by chtěl, a například navštěvuje odborníky z centra Anabell, s nimiž pracuje na své poruše příjmu potravy, tak jej jednou za týden, například před sezením, odešle na mail své psycholožce nebo nutriční terapeutce.
Jaké jsou na Nepanikař ohlasy? Zlepšila se situace lidí s duševním onemocněním po vydání vaší aplikace?
My máme spoustu zpráv od uživatelů, kteří nám píší, že jim opravdu pomohla, a že ji využívají pravidelně. Samozřejmě, nedostaneme zprávu od všech uživatelů, jelikož jde o zprávy například z Google Play, kde mohou hodnotit, nebo nám napíšou mail či na sociálních sítích.
Nicméně víme o tom, že naše aplikace zachránila minimálně 100 životů. Ten přínos tam určitě je, my si to uvědomujeme, a právě proto se to snažíme nadále zlepšovat.
Je aplikace vhodná pro všechny, kdo trpí duševními poruchami? Pomohou cvičení i někomu jinému, kdo například nemá diagnostikovanou ani jednu z poruch, které máte v modulech?
