Veronika Kamenská, spolutvůrkyně aplikace Nepanikař, dříve trpěla duševními problémy. Když se jí povedlo stav stabilizovat, rozhodla se, že s tím něco udělá, a pomůže sobě i světu.
Nezáleží na věku, s duševními poruchami se můžeš setkat kdykoliv. Veronika Kamenská, dnes jednadvacetiletá studentka VUT v Brně, si s podobnými problémy prožila své. Bylo jí jasné, že dostupnost rychlé úlevy napjatým nervům není rychlá ani efektivní tak, jak by si přála. Sama se proto rozhodla vyvinout mobilní aplikaci, která by nejen jí, ale i ostatním lidem, kteří pomoc potřebují, pomohla.
Její nápady byly zhmotněn v aplikaci Nepanikař, která funguje jako bleskurychlá alternativa duševní první pomoci, a to nejen pro mladé lidi. Každý z nás přeci jenom občas vezmeme telefon do ruky, ať už cestou v hromadné dopravě nebo třeba ve frontě na poště.
V momentě, kdy to uvnitř neladí, může software nabídnout stabilizační „lék“ v pěti modulech pro pět duševních poruch, kontakty na odborníky, a další. Přesnější informace autorka předala REFRESHERu v rozhovoru.
- K čemu slouží aplikace Nepanikař
- Jakým způsobem zachraňuje životy
- Jestli koronavirová karanténa působí na duševní zdraví lidí
- Kde můžeš projekt podpořit
- Kolik životů už aplikace zachránila
- Proč se software nikdy nezpeněží
Kde vznikl nápad vytvořit aplikaci Nepanikař?
Nápad vznikl v mé hlavě zhruba v lednu 2019. Inspirovala jsem se vlastním duševním onemocněním. Když u mě nemoc propukla, tak jsem hledala jednoduchou, rychlou a dostupnou aplikaci, která by mi mohla pomoc. Takové aplikace do určité míry existovaly, ale byly v angličtině, a moje angličtina nebyla v té době tak dokonalá, abych si dokázala všechny ty věci přeložit ve zhoršeném stavu, například v panické atace.
Zároveň, jak už to u duševního onemocnění bývá, nejde o jednu vyhraněnou věc, ale prolíná se to mezi sebou. Takže člověk, který má deprese, má často i myšlenky na sebevraždu nebo může mít třeba úzkosti. A aby dříve mohl člověk mít na všechny tyto věcí nějakou aplikaci, tak by jich musel mít třeba pět. Mým cílem tedy bylo dát lidem aplikaci v jejich rodném jazyce, a zároveň shrnout všechny problémy do jedné.
Rozumím. Je to tedy tak, že vám dokázala vaše vlastní aplikace pomoc?
Aplikace vznikla až v době, kdy jsem byla stabilizovaná. Vycházela jsem hlavně ze zkušeností, tedy z doby, kdy jsem měla zhoršený stav.
Aha. Takže jste jí tedy použít nemusela.
Ne, nicméně, když mám nějakou silnější úzkost, tak si pustím modul Úzkost Panika, ale jinak v podstatě ne.
To samozřejmě rád slyším. Pojďme se tedy rozebrat, co všechno v aplikaci Nepanikař najdeme?
Když to vezmeme modul po modulu, tak první modul, Deprese, slouží jako preventivní věc, protože pokud člověk trpí středně těžší nebo těžší depresí, tak je potřeba medikace. Nám jde ale o prevenci nezhoršení stavu. Člověk si v něm plánuje, píše si v něm své úspěchy.
Modul Úzkost Panika je určen pro akutní situaci, během níž proběhne u člověka ataka. Člověk má většinou pocit, že dostává infarkt. Nemůže dýchat, má bušení srdce, potí se a třese se. V momentě, když si jej pustí, tak si může vybrat. Původně jsme zde měli jen dechová cvičení a nějaké počítání, aby odvedl pozornost, ale teď jsme to už doplnili i o jednoduché minihry, v nichž může praskat balonky nebo vyvažovat houpačku.
V modulu Sebepoškozování jsme nedávno vyvinuli možnost sestavení si vlastního plánu z věcí, které mu už v předchozí době pomohly. Máme v něm i počítadlo, které ukazuje dobu od posledního sebepoškození. To znamená, že když si to uživatel pustí, tak jednoduše zjistí, že si už měsíc a půl zvládl neublížit, a motivuje ho to v tom, aby v tom pokračoval.
Jasně.
A v modulu Myšlenky na sebevraždu si uživatel v momentě, kdy je stabilizovaný, sepíše záchranný plán koho kontaktovat, kam by šel, a co by dělal, kdyby ho ty myšlenky napadly. Zároveň má u toho seznam důvodů, proč by sebevraždu neměl spáchat.
Dostaly se k nám zprávy od lidí, od nichž víme, že si ten modul vyplnili a pomohl jim. Například jedna dívka, které bylo 14 nebo 15 let, seděla v okně a chtěla skočit. Neviděla východisko. Naštěstí ji ale napadlo se podívat do jejího záchranného plánu, podle kterého se nakonec zařídila. Dostala se do nemocnice, kde dostala adekvátní péči.
Modul Poruchy příjmu potravy jsme vyráběli s centrem Anabell (centrum, které se zabývá léčbou poruch příjmu potravy, pozn. red.), který podobně jako v ostatních případech slouží k tomu, že v momentě, kdy u uživatele propuknou myšlenky spojené s anorexií nebo i s bulimií, tak se v aplikaci, v ukázkách jídelníčku, může inspirovat, jak má vypadat zdravá porce jídla. Člověk s poruchami příjmu potravy má totiž hodně zkreslené myšlenky o tom, jak správná porce vypadá.
Osobní informace z formulářů, do kterých si uživatelé zapisují, se pak následně někam posílají?
Ne, všechno je to v aplikaci. Uživatel není s ničím propojen, všechno je anonymně. V dnešní době může mít člověk mobil řádně zamknutý, takže se k těm informacím nikdo nedostane. Jediná možnost odesílání dat je v rámci záznamu.
Uživatel si může zaznamenávat například jídelníček, a pokud by chtěl, a například navštěvuje odborníky z centra Anabell, s nimiž pracuje na své poruše příjmu potravy, tak jej jednou za týden, například před sezením, odešle na mail své psycholožce nebo nutriční terapeutce.
Jaké jsou na Nepanikař ohlasy? Zlepšila se situace lidí s duševním onemocněním po vydání vaší aplikace?
My máme spoustu zpráv od uživatelů, kteří nám píší, že jim opravdu pomohla, a že ji využívají pravidelně. Samozřejmě, nedostaneme zprávu od všech uživatelů, jelikož jde o zprávy například z Google Play, kde mohou hodnotit, nebo nám napíšou mail či na sociálních sítích.
Nicméně víme o tom, že naše aplikace zachránila minimálně 100 životů. Ten přínos tam určitě je, my si to uvědomujeme, a právě proto se to snažíme nadále zlepšovat.
Je aplikace vhodná pro všechny, kdo trpí duševními poruchami? Pomohou cvičení i někomu jinému, kdo například nemá diagnostikovanou ani jednu z poruch, které máte v modulech?
Jak se to vezme. Když máte schizofrenii, tak ta aplikace pro vás úplně vhodná není. Koncipovali jsme to přímo na pět konkrétních typů duševního onemocnění, které jsou v podstatě ty nejčastější.
Aplikace ale na druhou stranu může pomoci tak, jak jsem říkala, že schizofrenii mohou doprovázet hluboké úzkosti, a proto využije modul Úzkosti. Nicméně v rámci těch pěti modulů je vhodná k použití kdykoliv.
Jak dlouho se aplikace vyvíjela?
První nápad vznikl někdy v listopadu 2018, ale to byl opravdu jenom nástřel. Napadlo mě to během jedné přednášky. Pracovat jsme na tom začali až v lednu 2019 a 11. března jsme to spustili. Od té doby ji neustále aktualizujeme, vylepšujeme, a přidáváme moduly a funkce. Vývoj tak trvá do teď.
Čerpali jsme z obecně známých faktů, které pomáhají, tak jsme je doplnili o mé názory, zároveň jsme se ptali i lidí na Instagramu, co pomáhá jim. Vytvořili jsme z toho obrovský seznam, ze kterého jsme vyhodnotili věci, které se opakují, a zase to konzultovali s odborníky. Věděli jsme, že tipy, které tam jsou, obecně pomáhají.
My se totiž snažíme tu aplikaci přizpůsobovat našim uživatelům. Když nám někdo napíše, že by chtěl počítadlo, aby věděl, jak dlouho si neublížil, a my jsme takových proseb měli víc, tak jsme to zvážili a konzultovali s odborníky. Ti řekli, že je to v pořádku, tak jsme to do ní vložili.
Zmiňujete spolupráci s odborníky, například centrum Anabell. S kým dalším tedy na vývoji spolupracujete?
Background aplikace funguje tak, že já řeším obsahové záležitosti, což zkonzultuji s odborníky, a pak máme kolegu programátora, který všechny mé nápady promění ve skutečnost.
Každopádně teď, když konzultujeme, tak operujeme i s vlastní skupinou odborníků. Ze začátku jsme ale spolupracovali i s psychology a psychiatry z Brna, ze Zlína nebo z Břeclavi.
Jakým způsobem jste aplikaci před vydáním testovali?
Než vznikla, tak jsme se snažili sehnat pár lidí, kteří by ji otestovali. Snažili jsme se sehnat lidi, kteří mají stabilizovaný stav. Naším cílem totiž nebylo otestovat účinnost aplikace ve smyslu, jestli jim opravdu pomůže, ale jestli nebude v různých systémech padat nebo tam nejsou chyby v kódu.
Konkrétní výsledky z toho duševního hlediska jsme neřešili. Navíc jsme měli jen vzorek takových 20 lidí, což by nemělo ani vypovídající hodnotu.
Vy, kromě takových modulů, máte v aplikaci i prostor, ve kterém jsou uvedena čísla na krizové linky. Vaše práce nicméně pokročila tak daleko, že jste si založili i vlastní poradnu. Můžete ji trochu uvést?
Napadlo nás to před 4 měsíci. Vzniklo to z jednoduché úvahy. Faktem je, že jsou krizové linky v Česku přetížené, nemají takové kapacity. Na Linku bezpečí se denně dovolá asi 500 lidí, ale dalších třeba 400 ne. I v tomto směru jsme chtěli prostě přispět. Jenomže většina mladých lidí má problém jít a někam zavolat.
Proto jsme vycházeli z jednoho specifického modelu, který funguje na Islandu. Když je v České republice poradna, která pomáhá v krizových situacích, tak je ten proces anonymní. Člověk neví, s kým si píše, a psycholog také neví, o koho se jedná. A my jsme to trochu pozměnili.
Fungujeme anonymně, ale máme to udělané tím způsobem, že pokud bude chtít klient na naši poradnu napsat, tak v ní máme rozepsané služby. Není to úplně vyzkoušeno, jelikož fungujeme první týden, ale zatím to vypadá dobře.
Co to znamená?
Představme si například situaci, v níž jsou online dva operátoři, Vašek a Lucka. Místo fotky je u jejich jmen avatar. Volající si následně sám může určit, s kým si zavolá. Pokud je to například kluk, který by nechtěl mluvit s psycholožkou, tak si řekne, že napíše klukovi. Je tam možnost volby podle jména nebo avataru, kdo mu je sympatičtější. Uvidíme, jestli to bude fungovat i nadále, zatím jsme na to měli pozitivní zpětnou vazbu.
Reálně ta poradna ale není v pravém slova smyslu psychologická a zároveň to není ani krizová linka. My spíše poskytujeme orientační psychologické poradenství, a naším cílem je vytvořit most mezi klientem a odbornou pomocí. To znamená, že s klientem probereme, co ho trápí, a společně se snažíme najít cestu, jak se dostat k odborníkovi. Směrujeme na školní psychology, klasické psychology, psychiatry. Různě to vymýšlíme.
Jednou nám totiž psala i třináctiletá holčička, která, vzhledem k tomu, že není plnoletá, nemůže jít psychologovi. Tak jsme řešili, jestli by nemohla kontaktovat například školní psycholožku, popřípadě rodiče nebo třídní učitelku.
Z vaší strany se tedy jedná o pomoc dobrovolníků, kteří poradnu obsluhují.
Jo. Jsou to dobrovolníci, studenti psychologie, kteří mají absolvovaný výcvik v kompletní krizové intervenci, což je asi 180hodinový výcvik, který dělali ve svém volném čase, a teď pro nás dobrovolničí.
Rád bych se ještě pobavil o současné situaci. Pandemie koronaviru asi zahýbala nejen fyzickým zdravím lidí, ale předpokládám, že i tím duševním. Nezaznamenali jste nárůst uživatelů vaší aplikace?
Určitě zaznamenali. Ten nárůst byl kolem 25 až 30 procent. Ono to strašně souviselo s tím, kde ta epidemie zrovna propukala, což bylo docela zajímavé sledovat. Jak máme aplikaci přeloženou do devíti jazyků, tak nejprve rostl počet stažení ve Španělsku, pak v Americe a nakonec ve Francii a v Německu. To jsou státy, kde to narostlo asi nejvíc.
Když si chce člověk aplikaci stáhnout, zjistí, že je zdarma, což je důležité v momentech, kdy lidé opravdu potřebují rychlou pomoc. S časem ale pracujete s čím dál větším objemem nejen dat, ale i lidí. Proto si říkám, jestli jste nepřemýšleli o tom ji v budoucnu zpoplatnit? Jakým způsobem projekt financujete?
Zpoplatnit to v žádném případě nechceme. Deklarujeme, že aplikace byla, je a bude vždycky zdarma. Minulý týden jsme spustili darovací výzvu na portálu Darujme.cz, abychom mohli dobrovolníkům na poradně zaplatit supervize nebo proškolit další z nich.
V tuhle chvíli se samozřejmě snažíme získat finance na další provoz, ale dokud máme dobrovolníky, tak se to dá dělat s minimálními náklady. Já, programátor i další koordinátorky to dělám dobrovolně v našem volném čase.
S tím se podle mě pojí otázka pro případné zájemce, jestli je ještě možné se u vás jako dobrovolník přihlásit?
Momentálně máme rozjeté aktivity na sociálních sítích, mapu pomoci, poradna, workshopy do škol a aplikace, proto jsme během léta nábor dobrovolníků spustili. Naším cílem ale je, aby byli odborníci kvalifikovaní a měli znalosti v oboru psychologie. Tudíž, pokud by se někdo chtěl stát dobrovolníkem a byl absolventem minimálně bakalářského studia psychologie nebo sociální práce, stačí nám poslat životopis s motivačním dopisem na mail. My se mu ozveme a zvážíme to.
V tuto chvíli ale úplně dobrovolníky nehledáme, jelikož jsme přijali zhruba dvacet dobrovolníků. Dalších dvacet, kteří mají zájem, ale máme v záloze. Nezbyla na ně kapacita.
Podobná situace každopádně otevírá možnost se v budoucnu rozšiřovat.
Ano. V momentě, pokud se rozjede poradna, dozví se o ní víc lidí a bude o ni zájem, což předpokládáme, že bude, tak bude potřeba dobrovolnické řady rozšiřovat, aby se pokryly časy, kdy lidé píší.
Je vidět, že je ta vaše práce potřeba. Vaše aplikace byla oceněna Cenou Gratias Tibi. Mohla byste přiblížit, co to bylo za ocenění?
Cena Gratias Tibi každoročně oceňuje projekty, které se snaží zlepšovat dění ve společnosti. V překladu to znamená děkuji tobě, je to teda nějaké poděkování projektům, které dělají dobro, a dělají ho třeba i dobrovolně. My jsme získali cenu v kategorii do třiceti let.
Teď se zeptám na vás. Během rešerše jsem zjistil, že je vám jednadvacet let a ještě chodíte do školy, a jak jste zmínila, tak na práci na aplikaci vám zbývá váš volný čas. Co vlastně studujete?
Biomedicínu a bioinformatiku.
A jak vaše aplikace koresponduje s vaší školou? Jde to ruku v ruce?
No, to úplně ne, no. Biomedicína je primárně zaměřena na kardiologii a neurologii a bioinformatika zase na studium a programování nukleových sekvencí, proteinů a dalších. Takže je to asi úplně mimo můj obor. Nicméně bakalářka, kterou teď píšu, je směřována směrem k duševnímu onemocnění. A tu mi schválili. Tak aspoň něco.
Rozumím tomu, že pro vás bude asi klíčové rozjet poradnu, která se spustila nedávno. Přesto bych se vás ještě rád zeptal, jak to vidíte s aplikací do budoucna? Máte nějaké další plány?
Plány mám. Momentálně vytváříme Mapu pomoci, v níž naši dobrovolníci mapují síť kontaktů, kde lze dohledat všechny psychology, psychiatry nebo pedagogicko-psychologické poradny, kteří pracují na pojišťovnu. Jak to bude hotovo, tak to dáme k dispozici nejen našim uživatelům, ale také ji nabídneme všem linkám důvěry v České republice.
Například Linka bezpečí tyto kontakty má, ale nejsme si jistí, jak aktuální jsou. Každopádně některé linky takto propracovanou síť nemají.
Dále chystáme, kvůli nynější situaci, webináře, které se budou zaměřovat na jednotlivé moduly v aplikaci. Například se zaměříme na úzkost, jak s ní pracovat, jak podpořit člověka, který ji cítí. Máme rozpracovaný i webinář na sebepoškozování. Workshopy se, bohužel, nyní uspořádat nedají.
Mimochodem, s těmi workshopy se zaměřujete na konkrétní skupinu mladých lidí? Nebo jsou vhodné pro všechny?
Zatím jsme pracovali se středoškoláky z prvních a druhých ročníků, ale myslíme si, že by bylo fajn začít od druhého stupně základní školy. Protože duševní onemocnění propukají v čím dál mladším věku, a zhruba 65 % našich uživatelů jsou lidé mezi 14 a 24 let, což jsou i žáci osmých a devátých tříd.
Chápu.
Proto bychom chtěli, až to půjde, znovu rozšířit workshopy do škol. Máme za sebou workshopy pro zhruba 250 žáků, které měly velice pozitivní ohlasy. Tudíž, jakmile se situace trochu uvolní, bychom v tom chtěli pokračovat.
