Uřízl si část nohy, pozval 10 kamarádů a společně ji snědli. Nechutnala jako kuřecí maso, konstatovala parta nových kanibalů

Příprava amputované končetiny pro budoucí konzumaci nebyla nijak náročná. Když už ji měl Američan u sebe doma, vytáhl ji z přenosné chladničky, trochu ji umyl, a pak se pustil do práce. „Nejdivnější částí byl fakt, že to nebylo vůbec divné,“ popisoval chvíle, když se díval na svou useknutou končetinu.

„Rychle jsem vzal nožík z kuchyně a odřízl jsem kousek z vrchu holeně,“ pokračoval v popisu toho, odkud se vzalo maso, které pak s kamarády snědli. Prý už po prvotní operaci část kůže z nohy slezla, což obnažilo větší část lýtkového svalu. Američan neváhal, a právě kus svalu z nohy vyřezal, nacpal do plastového sáčku a uskladnil do mrazáku. Jakoby se nechumelilo.

A jak skončil zbytek nohy? „Odlili jsme ji, udělal jsem pár fotek, vložil do krabice s květinami a zpopelnil,“ konstatoval. Odlitek nohy si chtěl nechat jako památku na nehodu, která způsobila, že se podruhé narodil. Když nakonec nastal čas na slavnostní večeři z lidského masa, odevzdal maso svému kamarádovi–kuchaři a 11 lidí se setkalo u jednoho stolu.

Šanci sníst lidskou nohu už nedostaneme, tak přijdeme

Návrh sníst kus nohy svého kamaráda neproběhl tak dramaticky, jak by člověk mohl očekávat. Američan zkrátka pozval 11 lidí, kterým připomněl, jak vtipkovali o konzumaci lidského masa etickým způsobem, a tak se jich zeptal, jestli do toho jdou s ním. „Deset z nich řeklo ano. Jsme taková zvláštní skupina,“ okomentoval.

Většina kamarádů, které pozval na lidskou večeři, reagovala se slovy, že pravděpodobně už nikdy v životě nebudou mít šanci eticky sníst lidské maso. Neváhali proto, a i když měli své pochyby, pozvání přijali.

„Jedna kamarádka řekla, že se zeptá svého přítele–kuchaře, zda večeři uvaří. Perfektní,“ směje se Američan s amputovanou nohou. Alespoň se nemusel vařit sám.

Popis samotné přípravy lidského masa na pánvi zněl z úst Američana tak bizarně, a zároveň děsivě, až se člověku nechtělo věřit, že se takové vaření událo. „Přes noc maso naložíte, a potom podusíte s cibulí, paprikou, solí, pepřem a šťávou z limetky,“ doplnil se slovy, že následně kuchař maso naservíroval na tortillách s rajskou omáčkou.

Lidská noha nechutnala jako osmažené kuřecí

Ve svém příspěvku na Redditu, kde o zážitku vyprávěl, se ho samozřejmě stovky lidí začaly ptát na nejdůležitější otázku. Jak to chutná? Více lidí zajímalo, jestli noha chutnala například jako kuřecí maso. Ani zdaleka to tak nebylo.

„Chutnalo to jako bizon, ale bylo to dost žvýkací,“ popsal, co se mu odehrávalo v chuťových pohárcích na jazyku, když si do úst poprvé vložil opečený kus své amputované nohy.

„Chutnalo to skoro jako zvěřina. Ten odřezek měl silný hovězí nádech. Sval, který jsem uřízl, byl pevný a žvýkací. Chutnal dobře, ale ten zážitek nebyl nejlepší,“ detailně shrnul, jaké chutě mu kousky vlastní nohy připomínaly.

Prý se lidé řídí nesprávným předpokladem, že lidské maso chutná jako vepřové, protože ve filmech viděli, jak na místech jako Papua Nová Guinea domorodci přirovnávají lidské maso k vepřovému. Divoká prasata však chutnají spíš jako zvěřina než jako naše domácí prasata.

Najednou byl uvnitř deseti svých kamarádů

Příspěvek etického kanibala si na portálu Reddit si vysloužil zájem tisíců lidí, a tak není divu, že se v komentářích objevilo množství zajímavých, ale i zvláštních otázek.

Koneckonců, člověk nejenže často nemá příležitost sníst kousek nohy svého kamaráda, ale ani možnost promluvit si se skutečným kanibalem, který nikoho nezavraždil a ani neskončil za mřížemi. A tento Američan se nebál odpovídat.

Jednoho z komentujících zajímalo, jestli s kamarády užili nějaké drogy předtím, než se lidské maso rozhodli ochutnat, ale prý to tak nebylo. Opravdu šlo o mladický žertík, který se změnil ve slavnostní večeři. Drogy však v celém případu sehrály svou roli.

„Drogy nebyly faktorem v mém rozhodnutí. Nicméně, když jsem přemýšlel nad svou smrtí, zatímco jsem byl na tripu napříč prostorem a časem díky ketaminu na palubě záchranářské helikoptéry, změnil se mi celkový pohled na život,“ konstatoval s úsměvem.

Prý se nyní nepovažuje za kanibala, ale za auto–kanibala. O svých kamarádech se ale o jako o kanibalech vyjadřovat může. I proto během večeře, a ani po ní, nechyběla ve skupině novopečených kanibalů sprška černého humoru. V jednu chvíli se Američan během večeře zamyslel a prohlásil, že dnes nastal ten den, kdy byl uvnitř deseti svých kamarádů najednou.

Druhý den zřejmě nečekal, že mu žertík jeden z účastníků večeře opětuje. „Kamarád mi zavolal se slovy, že mě jen chce informovat, že mě právě vykakal a opravdu ho to mrzí,“ směje se Američan. I když tomu mnoho lidí nechtělo uvěřit, jemu taková forma kanibalismu pomohla posunout se v životě dopředu. „Mohli jsme spolu sdílet tuto unikátní zkušenost. A pro mě to byl způsob, jak za touto částí mého života obrátit stránku,“ vyznal se.

V Americe žádný trestný čin nespáchal

Odříznout si kousek nohy a sníst ji se svými kamarády zní od počátku jako bláznivý nápad, ale tento Američan se nejprve obával, zda takovou neobvyklou večeří s partou nechtěně nespáchal hromadu trestných činů. Ve Spojených státech amerických ovšem na federální úrovni neexistuje zákon, který by kanibalismus zakazoval, uvádí Vice.

Mnohem problematičtější se ukázaly zákony o vraždě a obchodování s lidským masem, což jsou samozřejmě zakázané skutky, ale najít mezi zákony paragraf, podle kterého by člověk nemohl ze své amputované nohy odříznout kousek svalu, upéct si ho a sníst s kamarády, bylo nemožné.

Ve Spojených státech amerických tak kromě státu Idaho, kde je zákonem zakázána konzumace lidského masa, taková forma kanibalismu zákony technicky neporušila. Pokud by se ovšem do celé situace zamíchalo ubližování, ponižování nebo pobouření veřejnosti, člověk by mohl skončit ve vězení.

Mateji Čurkovi kanibalismus nikdy nedokázali

Přestože i na Slovensku mají zkušenost s ohavným případem kanibalismu, jen těžko je po právní stránce můžeme porovnávat, protože se tomu o konzumaci amputované nohy moc nepodobá. Zatímco Američan svou useknutou končetinu dobrovolně nechal uvařit a zkonzumovat své kamarády, Matej Čurko své oběti nejprve zmanipuloval, vylákal do lesa a tam vlastnoručně zavraždil, uvádí Plus 7 dní.

I kdyby neexistoval žádný paragraf zakazující akt kanibalismu, Čurko si naplánoval úkladné vraždy, a tak v případě slovenského kanibala nebylo na co brát ohled. Krátké vyhledávání klíčových slov jako kanibalismus, lidské maso nebo konzumace lidského masa nenašlo ve slovenském trestním zákoníku žádnou shodu.

Pokud se i případ takového kanibalismu, jaký vyzkoušel Američan z tohoto příběhu, na Slovensku odehrál, nebyl medializován

Samotný kanibalismus mu dokonce slovenská policie nikdy nedokázala. „Vyšetřování navíc neprokázalo, že by spáchal jakýkoliv další trestný čin, včetně kanibalismu, ať už u nás nebo v zahraničí,“ informovala TV JOJ v roce 2012.

Na druhou stranu dvě potvrzené oběti Čurka, jejichž ostatky našli policisté, údajně předem souhlasili s tím, co se bude v lese dít. Ale nevíme, jak by na tyto okolnosti, a zda vůbec, naše orgány činné v trestním řízení a soudy přihlížely.

Odsouzený za vraždu, ale oběť s kanibalismem souhlasila

Takový neobvyklý případ museli v roce 2015 řešit německé soudy, když se zabývaly vraždou s prvky kanibalismu, informuje BBC. Soud v Drážďanech rozhodl, že 56letý Detlev Guenzel stráví ve vězení osm a půl roku za vraždu a rozřezání 59letého Wojciecha Stempniewicze na kousky, aby ho mohl zkonzumovat.

Háček byl v tom, že oba muži se poznali na stránce pro kanibaly, kde Stempniewicz souhlasil s vlastní vraždou i následným kanibalismem. Prý snil o takové smrti od dětství.

Na případě bylo nejzvrácenější to, že Guenzel ve svém sklepě do Stempniewicze pomaličku sekal jen ve spodním prádle, dokud Polák nezemřel, a celé si to nahrával na video. U soudu se pak hájil i tím, že Stempniewicz nejenže s vraždou souhlasil, ale ani ho přímo nezabil, uvádí Vice.

Prý se nejprve Polák udusil při sexuálních praktikách, a Guenzel už pak „jen“ poškozoval jeho mrtvé tělo. Trest osm a půl roku, který Guenzel dostal od soudu v Drážďanech, byl nakonec nižší, než původně navrhoval státní žalobce.