Jelikož však od února 2017 začala platit novela českého zákona o střetu zájmů, Agrofert od Bruselu žádné peníze nedostal. České úřady o ně totiž nikdy nepožádaly. Odkud tedy Andrej Babiš (ANO) dotace čerpal? A kolik peněz bylo Agrofertu vyplaceno?
Abys tuto problematiku lépe pochopil, oslovili jsme vedoucího analytika Milana Eibla z organizace Transparency International, který nám odpověděl na všechny otázky, jež se ti pravděpodobně honí hlavou.
Z českého rozpočtu. Podobné dotace jsou totiž předfinancované státním rozpočtem, tedy, že členský stát zašle peníze uchazeči, který se svým projektem uspěl, a teprve následně zažádá u Evropské komise o proplacení. Právě tato procedura umožňuje, aby projekty, které jsou nějakým způsobem problematické (třeba v minulosti případ Čapího hnízda), byly vyňaty z evropských programů, takže se z nich stanou fakticky státem placené projekty, které mohou být následně vymáhány zpět do státního rozpočtu.
V tuto chvíli tedy, když vláda s veselým tónem tvrdí, že se nic EU vracet nebude, tak neříká druhou část příběhu, a to, že se tyto prostředky, pokud byly už vyplaceny ze státního rozpočtu, budou muset vymoci zpět po firmách Agrofertu. Pokud by tak stát neučinil, jednalo by se o nedovolenou veřejnou podporu, u které už by vznikala i trestněprávní odpovědnost.
O jaké dotace jde a v jaké výši byly vyplaceny?
Mluví se zatím o cca 150 milionech, nicméně ta částka může být mnohem větší. Tato částka totiž vyplývá pouze ze vzorku projektů, které Evropská komise zkoumala. Ale stát by si nyní měl zkontrolovat všechny prostředky, které vyplatil Agrofertu za dobu, co je platná novela zákona o střetu zájmů, a tam se můžeme dostávat na mnohem vyšší částky.
Zároveň se jedná pouze o výseč nenárokových investičních dotací, u kterých byla auditní zpráva dokončena k prosinci 2019. Mezitím ale stále probíhá auditní šetření k nenárokovým zemědělským dotacím a zároveň sílí hlasy (včetně nás), že onen střet zájmů je nezbytné zkoumat i u tzv. přímých zemědělských dotacích. Tyto dotace získávají zemědělské firmy zjednodušeně na základě velikosti polí či počtu krav, a představují ještě větší část evropského rozpočtu, který směřoval do firem premiéra Babiše.
Proč podle Vás Česko nepožádalo o vyplacení peněz z EU?
Protože si jsou dotčené instituce dobře vědomy toho, že střet zájmů je na úrovni EU prokázán nadevší pochybnost a tím pádem neexistuje scénář, že by tyto prostředky EK proplatila. Právě na tomto příkladě je hezky vidět rozpor slov a činů. Když jsme poukázali na Babišovu roli ve svěřenských fondech a podali evropský podnět, odpovědí byla jen plejáda emočních reakcí. Když unikl první draft, ministři se předháněli v tom, kdo je více rozčilen jeho závěry, ačkoliv byly podloženější než naše původní podezření. Paní ministryně Dostálová doteď neustále odmítá závěry auditu a nepokrytě se zastává svého „šéfa“, ačkoliv má bránit spíše české zájmy. Od úplného začátku nemá ani vláda, ani premiéra, ani Agrofert v zásobníku žádné argumenty, které by EK přesvědčily, že střet zájmů nenastal.
Proč podle Vás Evropská komise závěry auditu o střetu zájmů zveřejnila?
Česká republika nehrála s Evropskou komisí úplně rovnou hru. Zaujímala zdržovací taktiku, místo argumentů přicházely emoce, jak jsem zmínil výše. Vláda útočila na audit i auditory ještě dlouho poté, co byl audit uzavřen a jejich připomínky vypořádány, a nejevila snahu vyřešit to hlavní doporučení – vyřešit střet zájmů premiéra Andreje Babiše.
Právě proto mi takový krok vyznívá, že se Komise seznala, že těžko dojde k nějakému vyjasnění věci a že evropskému rozpočtu zatím nevznikla přímá škoda, protože všechny kontroverzní projekty ČR stáhla z financování. Z jejich pohledu je tak věc vlastně uzavřena a nyní zůstávají jenom v kontaktu se státem, aby viděli, jestli budou všechna doporučení naplněna.
Současně s tím byla sama Komise pod tlakem ať už od EU ombudsmanky nebo od nás, aby byla auditní zpráva zveřejněna z hlediska veřejného zájmu, a tak bych rád věřil, že ji zveřejnili v první možnou chvíli, protože si byly vědomi toho, že takový materiál by neměl být dostupný české i evropské veřejnosti.
Babišova vláda se chce vůči závěrům auditu soudně bránit, jaké má šance?
Do jisté míry to je bezprecedentní situace i na evropském poli, takže vše je možné, nicméně audit není žalovatelný, a podle všeho se Komise nechystá vydávat nějaké oficiální rozhodnutí, kterým by případ uzavřela, a které by žalovatelné bylo. Upřímně bych byl raději, kdyby si ministerstva konečně sundala pásku z očí, a především začala řešit, jak navrátit tyto peníze zpět do rozpočtu a střet zájmů Babiše vyřešit. Protože bez ohledu na EU jsou teď jejich konáním vystaveny riziku peníze českých daňových poplatníků.
Rozhodně by to byla záslužnější činnost, než neustále obhajovat zřejmý střet zájmů premiéra a vymýšlet další kličky, jak z toho vybruslit.
Pokud by padl definitivní verdikt a dotace by byly uznány jako neoprávněné, co může následovat? Je ve hře širší trest pro Česko, kvůli zneužívání dotací?
Tak on v zásadě padl. Dotace, které získal Agrofert, a které měly plynout z evropských peněz jsou nezpůsobilé – to je ta podprahová zpráva zveřejněním auditů. Teď je to na ČR, aby vymohla zpět neoprávněně předfinancované prostředky.
Nicméně co se týče dalších kroků, znovu bych vyzdvihl tu bezprecedentnost situace, čemuž odpovídají i možné varianty. EK může tento případ uzavřít s tím, že dokázala ochránit evropský rozpočet před střetem zájmů premiéra ČR a podobným způsobem uzavře i ten zemědělský audit. Takže všichni uvidíme černé na bílém, že je Babiš ve střetu zájmů, ale zároveň to bude práce ministerstev teď vedených Babišem, která by měla vymoci ty dotace zpět.
Současně ale na evropské rovině zaznívá oprávněná obava, že uchráněním rozpočtu to nekončí, a že je třeba se ujistit, že ČR si skutečně nastaví kvalitní kontrolní mechanismy, aby zachytily i méně flagrantní problémy, než je střet zájmů premiéra. Do té doby by však mohly být evropské finance dočasně suspendovány, což se v minulosti už stalo. V podobném scénáři by se EU měla podívat i na problematiku právního státu v ČR, jehož funkčnost je odnedávna jedním z předpokladů čerpání evropských dotací. On totiž střet zájmů premiéra je jenom jedna epizoda masivního rozkladu státní správy a fenoménu state capture, tedy jakéhosi ukořistění státu do rukou úzké vlivové skupiny.
Ano, je nezbytně důležité vyřešit symptom, ale nesmí se zapomínat na to, že ve střednědobém výhledu musíme napravit i pochroumanou státní správu, jinak se tu objeví akorát další Andrej Babiš v bledě modrém a znovu nebudou páky, jak nedodržování zákonů zamezit.
