Pete z organizace NePornu: Drtivé procento závislých na pornografii jsou stále muži, ale píší nám i ženy (Rozhovor)

Když jste byl tak mladý, tak co vás k pornu táhlo? Neznámo nebo sexuální apetit?

Nejprve, a spousta lidí to tak má, to bylo ze zvědavosti. Ono v nějakých těch 11 letech je člověk velmi zvídavý. Ale doba jde kupředu, dnes je společnost ještě více sexualizovaná a sexuální podněty jsou v podstatě všude kolem nás, což v lidech vyvolává dřívější nutkání začít sexuálně žít a objevovat. Roli v tom hraje i masturbace, která přináší pozitivní pocity a člověk si to velmi rychle propojí.

Jak určit hranici, kdy se ze sledování porna stává závislost?

Hranice se velmi špatně poznává, neboť se jedná o behaviorální závislost, která se buduje v průběhu času. Vybudovat si závislost může trvat několik měsíců nebo i let a poznáme ji tak, že nám začne negativním způsobem zasahovat do našeho života. Když bychom se bavili o některých nižších stupních závislosti, protože existuje i střední a silná závislost, tak bychom řekli, že následně nastávají problémy v komunikaci s opačným pohlavím, člověk si sledováním porna může kompenzovat frustraci, může mít problémy se soustředěním, vyjadřováním a začne se izolovat sám do sebe. Vše však zatím v přijatelné míře, kdy je i nadále schopný nějak fungovat, ale nedokáže s takovým chováním přestat sám od sebe a pravidelně se k pornografii vrací.
 
Kdybychom se bavili o vyšších stupních, tak závislí mohou prožívat stavy úzkostné deprese, agresi, může se u nich objevit porucha erekce, problémy s vyvrcholením během sexu nebo předčasnou ejakulací, sexuální a vztahové problémy a může dojít i k narušení pracovního života, kdy člověk není tolik produktivní a motivovaný.

Odvíjí se závislost na pornu od toho, jak často na něj člověk kouká nebo od toho, jak často u něj masturbuje?

Ani jedno není závazné kritérium, protože pokud se podíváme na diagnostiku jakékoliv závislosti, tak uvidíme šest charakteristických prvků a pointou není ani tak to, jak často se dívám na pornografii, ale jestli se sledování stupňuje, že ho například sleduji častěji a častěji nebo že sleduji tvrdší a tvrdší porno, porno, které nemusí nutně odpovídat mojí sexuální orientaci, fetiše a podobně. To znamená, že je tam eskalace a kdybychom se bavili o frekvenci, tak by muselo jít o narůstající frekvenci.

Jednou měsíčně sleduje porno zhruba 79 % mužů a 76 % žen

Je závislost na pornu častá?

Vzhledem k tomu, že oficiálně psychiatrické a diagnostické systémy ještě neumožňují diagnostikovat závislost na pornografii, tak k tomu nemáme přesné statistiky. Ale momentálně se připravuje revize diagnostických nástrojů, tzn. že Světová zdravotnická organizace chystá klasifikaci ICD-11 a American Psychiatric Association bude mít DSM-6, takže se závislostí budeme moci pracovat na oficiální úrovni.
 
Kdybychom brali statistiky v rámci frekvence, ale musíme je brát s rezervou, tak třeba americký výzkum Barna Research z roku 2016 ukázal, že jednou měsíčně sleduje porno zhruba 79 % mužů a 76 % žen. Několikrát týdně, o čemž už by se dalo uvažovat jako o stavu závislosti, ho pak sleduje zhruba 63 % mužů a asi 25 % žen, což lze označit za mírnou závislost či špatný návyk.

Doporučeno

Razie v největší české porno produkci: Ženy k sexu měli nutit, některé chtěly spáchat sebevraždu, viníkům hrozí 12 let vězení 22. července 2020 v 14:09

Je možné, že pandemie koronaviru tuto závislost prohloubí?

Pandemie určitě bude mít nějaký vliv, protože veškeré výzkumy a statistiky, které se zaměřují na pornografické stránky, ukazují, že během lockdownu se zvýšilo procento lidí, kteří pornografii sledují. Lidé jsou osamělí, zavření doma, nemají co dělat a nudí se, což bývá jedním ze spouštěčů. Spousta našich klientů nám píše, že v době lockdownu, kdy je omezená komunikace s dalšími lidmi a není jednoduché navazovat vztahy, které jsou motorem našich životů a výzkumy ukazují, že jsou i nejlepší prevencí před závislostí na pornografii, opravdu mají tendenci trávit u porna více času, což může přispět k tomu, že závislost na pornu bude ještě větší problém.

Jak dlouho váš projekt NePornu již funguje?

NePornu jsme začínali formulovat zhruba v polovině roku 2017 a na plno jsme ho rozjeli začátkem roku 2018 s tím, že projekt postupně narůstal a v roce 2020 jsme založili samostatnou neziskovou organizaci. Pro představu můžu zmínit, že v roce 2018 se nám ozvalo 66 klientů, v 2019 to bylo 243 klientů, minulý rok 426 klientů a tento rok už máme přes 220 klientů.

Drtivé procento jsou stále muži, ale píší nám i ženy

Jedná se spíše o muže nebo o ženy?

Drtivé procento jsou stále muži, ale píší nám i ženy, kterých je přibližně 20 %. Z nich řeší vlastní závislost zhruba polovina a druhá polovina závislost svého partnera.

O jakých věkových kategoriích je řeč?

Nemám přesné údaje, neboť je od klientů nesbíráme, ale když se rozpomenu na úvodní zprávy, které nám lidé píší s žádostí o pomoc, tak si myslím, že se převážně jedná o mladou generaci v průměru kolem 20-25 let. Ale píší nám všechny věkové kategorie, máme klienty nad 40 let, 50 let, dokonce i nějaké šedesátníky. Závislost si nevybírá.

Odrážíme se od principu komunity NoFap, kde se procesu abstinence říká restart mozku a s klientem se proto dohodneme na výzvě, kterou musí splnit.

Jak vaše podpora probíhá? Někdo vám napíše, že má problém a co následuje?

Naše koordinátorka e-koučů dostane žádost, zkusí z ní vytáhnout podstatné informace a následně ji přiřadí jednomu z e-koučů, který bude s klientem komunikovat. Komunikace probíhá e-mailově a první fáze je poznávání, kdy se e-kouč doptá na situaci v životě člověka, zda již zkoušel závislost řešit, co mu pomáhalo a co zase ne a pomůže mu nastavit úvodní výzvu.

Odrážíme se od principu komunity NoFap, kde se procesu abstinence říká restart mozku a s klientem se proto dohodneme na výzvě, kterou musí splnit. Její délka, náročnost i to, zda klient bude abstinovat pouze od pornografie, od pornografie a masturbace nebo podstoupí kompletní sexuální abstinenci, je velmi individuální. Teprve poté začínáme řešit jednotlivé kroky, jako jsou zamezení přístupu k pornografii, řešení spouštěčů, jak s nimi pracovat, jak budovat nové zdravé návyky, jak budovat vztahy, které závislí lidé mnohdy začnou zanedbávat a podobně.

Vaši koučové jsou psychologové, terapeuti nebo vyškolení pracovníci, kteří vědí, jak postupovat?

Jsou to dobrovolníci a naše hlavní heslo je „nebuď na to sám,“ takže jde o takové doprovázení. Dobrovolníci jsou vyškolení, aby věděli, jak s lidmi pracovat, jakým procesem je provádět a neškolíme je jen jednorázově, ale pracujeme s nimi i průběžně. Nejde tedy o vystudované psychology, primárně nabízíme laickou pomoc, ale v týmu máme i pár psychologů, profesionálních koučů a když si zveme školitele, tak vybíráme právě z řad psychologů a odborníků z oboru, kteří nám mohou poskytnout odborné zaštítění.

Proces restartu mozku může trvat minimálně 90 dní, ale v průměru šest měsíců až rok a teprve pak nastává rekonvalescenční období,

Máte přehled, kolika lidem jste již pomohli zbavit se závislosti na pornografii?

Přesnou statistiku nemáme, neboť spíše počítáme s dokončením restartu mozku a úvodní výzvy, což lze snáz monitorovat. Ale ani to nevnímám jako znamení, že je závislost na 100 % překonaná. Proces restartu mozku může trvat minimálně 90 dní, ale v průměru šest měsíců až rok a teprve pak nastává rekonvalescenční období, kdy s klientem udržujeme kontakt, abychom věděli, jak se mu daří a podobně.
 
Co se týče našich dlouhodobějších kontaktů, tzn. lidí, kteří abstinenci drží i několik měsíců a dokončí výzvu restartu, tak tam se pohybujeme kolem nějakých 10-20 %. Dlouhodobější kontakt, který ale není ve fázi toho, že by závislost byla vyřešena, se může pohybovat okolo 20-40 %. Ale tím, že je restart individuální, se liší i délka rekonvalescence.

Jak dlouho trvalo vám, než jste se zbavil závislosti?

Mně osobně to trvalo přibližně 10 let, ale tehdy se o závislosti vůbec nemluvilo, ani já jsem o ní nechtěl mluvit a snažil jsem se ji řešit sám. Jedno z našich hlavních hesel je „nebuď na to sám,“ protože podle nás, kteří jsme si závislostí prošli, je to jeden z hlavních a klíčových momentů, díky kterému se v podstatě přirozeně učíme mluvit o svých problémech.
 
U mě se to po deseti letech zlomilo v momentě, kdy jsem závislost na pornografii přiznal manželce a začal jsi si kolem sebe budovat podpůrnou skupinu dalších mužů, se kterými jsem to mohl řešit, díky čemuž jsem se se závislostí naučil bojovat a postupně odezněla.

Doporučeno

Nejstarší česká pornoherečka: Porno je procházka růžovou zahradou. Vždy jsem přidala plyn a něco dokázala, jsem spokojená 21. dubna 2021 v 10:51

Jak velký tým pracovníků a dobrovolníků nyní máte?

V naší organizaci jsou momentálně 3 placení lidé – já jsem na plný úvazek a další dva členové jsou na částečné úvazky. Co se týče e-koučů, tak momentálně pracujeme s 36 dobrovolníky a 13 jich je ve školení.

Musí dobrovolníci splňovat nějaká kritéria nebo vám může pomoci kdokoliv?

Kdokoliv, nabízíme různé formy zapojení. Člověk se hned nemusí stát koučem a nejjednodušší forma, jak se do projektu NePornu zapojit, je sledovat naše sociální sítě a sdílet naše příspěvky, protože díky tomu se povědomí o závislosti na pornografii může dostat k dalším lidem a rozšíří se i to, že existuje nabídka pomoci. Sdílením můžeme pomoci někomu dalšímu.
 
Další forma je sdílení příběhu o tom, jak se někdo zbavil závislosti na pornu. Kdokoliv nám může napsat svůj zážitek a my ho anonymně zveřejníme. Životní příběhy jsou největší motivací k tomu, aby lidé začali řešit svoji závislost, neboť se v nich identifikují a uvědomí si, že zažívají to samé a může je to nakopnout k léčbě.
.
Lze nás také podpořit finančně, jsme nezisková organizace, nebereme žádné státní dotace, nestojí za námi žádná velká nadace ani nic podobného, takže fungujeme na bázi malých dárců a jednorázový nebo pravidelný měsíční příspěvek nám může neskutečně pomoci.
 
A samozřejmě tu je i zmíněná možnost stát se e-koučem, k čemuž si zájemci mohou vyhledat informace na našich webových stránkách.

Neplánujete i nějaké besedy na školách? Edukace je přeci jenom nejlepší prevence.

Něco takového je v pohybu. Před dvěma lety jsem začal spolupracovat s lektorskými organizacemi na tom, abychom vytvořili školní lektorský program, jehož přípravu jsme dokončili minulé léto. Na podzim se pak měl začít testovat ve školách, ale bohužel přišel covid, takže nyní čekáme, až se školy otevřou a budeme ho moci otestovat na žácích, poupravit a v případě zájmu dát k dispozici i dalším lektorům.
 
Pokud by byly nějaké školy, které by obecně měly zájem o besedu, přednášku, či cokoliv jiného, tak často dělám semináře, které přizpůsobuji cílovému publiku, takže je možné domluvit se i na něčem takovém.

Když pak žákům představím například kluka, který se nedokázal soustředit ve škole, nedokázal si najít holku, zažíval depresivní stavy, a dokonce přemýšlel o sebevraždě, tak o této problematice začnou přemýšlet.

Mají semináře úspěch? Zajímá studenty téma závislosti na pornografii?

Ano, semináře navíc pojímám takovou „šokovou metodou”, kdy rozeberu nejčastější dopady závislosti a vytáhnu i anonymní komunikaci s našimi klienty. Když pak žákům představím například kluka, který se nedokázal soustředit ve škole, nedokázal si najít holku, zažíval depresivní stavy, a dokonce přemýšlel o sebevraždě, tak o této problematice začnou přemýšlet. Nebo třeba patnáctiletého kluka, který nám napsal, že zkusil mít sex s přítelkyní, ale bohužel zjistil, že mu při sexu nefunguje „nádobíčko“ a obrátil se na nás, protože se dočetl, že to může být způsobené právě pornografií.

Takže je vyděsíte a porno už si nikdy nepustí (smích).

Kdyby to tak fungovalo, tak by to bylo pěkné, ale bohužel to tak není (smích). Snažím se jim ukazovat realitu a ne něco, co by se možná jednou teoreticky mohlo stát a oni o tom začnou přemýšlet.

Pornografii z etického hlediska, i vzhledem k tomu, jak funguje pornografický průmysl, nevnímám pozitivně. Navíc zvýšená poptávka vede ke zvýšené nabídce.

Dokážete na pornografii najít i něco pozitivního?

Většinou na takovou otázku odpovídám, že ne. Mnoho lidí jako pozitivum vidí inspiraci, ale já si stojím za tím, že existují mnohem lepší zdroje inspirace, díky kterým se naučíme, jak utužit a okořenit manželský či sexuální život a nemusíme sahat po pornografii. Pornografii z etického hlediska, i vzhledem k tomu, jak funguje pornografický průmysl, nevnímám pozitivně. Navíc zvýšená poptávka vede ke zvýšené nabídce. Takže já osobně se momentálně nacházím ve fázi, kdy na pornografii nevidím nic hezkého, bohužel (smích).

Zmiňujete jiné zdroje. Odkud se lze přiučit a čerpat inspiraci?

Existují sexuálně-vzdělávací knihy, jak okořenit intimní život, články od nejrůznějších sexuologů, přínosná může být i práce se sexuologem nebo sexuálním koučem, a hlavně je důležité pracovat na tom v páru a bavit se o věcech společně. Skvělé jsou i intimní hry pro partnery, což je mnohem lepší varianta než uchylovat se k pornografii.

Doporučeno

Je mu 66 let a točí porno. Toto je nejstarší český pornoherec Pavel Halabica (Rozhovor) 25. března 2021 v 17:27