Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Miladě alias Renate je 64 let. Její minulost je mlhavá, přítomnost se však jeví jasně – dokud to půjde, bude dělat porno.
Když jsme udělali rozhovor s nejstarším českým pornohercem, který si můžeš přečíst tady, logickým krokem bylo oslovit i nejstaršíčeskoupornoherečkou. Podařilo se nám kontaktovat Miladu, čtyřiašedesátiletou Češku, která vystupuje pod uměleckým pseudonymem Renate, a jejíž kariéra byla vidět hlavně v Německu a v Nizozemsku.
Musíme ale přiznat, že zjistit podrobnosti nebylo jednoduché. Například to, co se dělo v jejím životě před pornem. Tajemná Milada, která vystupuje pod pseudonymem bez přízviska, čistě Renate, nebyla při rozhovoru dvakrát konkrétní. Jedná se totiž o dámu, která má ráda své soukromí, a během svého života udělala několik věcí, které by nejspíš ráda udržela pod pokličkou.
Říká, že porno je pro ní procházkou růžovou zahradou, odpočinek a zábava, ale pro její rodinu je tabu. Tvrdí, že ji baví se obnažovat před kamerou, ale na své snímky se nedívá, a když už na nějaký narazí, odvrací oči. Proč? Dozvíš se v rozhovoru.
Podle Pavla Halabicy, pravděpodobně nejstaršího pornoherce v Česku, jste nejstarší českou pornoherečkou. Je to pravda?
Já jsem se o to v tomto směru nezajímala, ale možná jsou i starší. Mají třeba i 70 let, ne?
Ve světě to tak určitě je, ale nejsem si jistý, jestli v Česku.
Na tohle vám nemůžu přesně odpovědět, protože v Česku nejsem až tak zkušená. Ale je pravda, že DVD se staršími jsem viděla v Německu… Takže v Česku asi nejsou. Já jsem totiž přijela v listopadu, a to je zatím nejdelší doba, co jsem tady.
Znamená to tedy, že jste se nezdržovala v Česku, ale žila jste v zahraničí.
Samozřejmě, celé ty roky. Bydlela jsem v Německu a budu se tam každopádně vracet.
Mé děti o tom také vědí, ale nebavíme se o tom, a neřešíme to.
Rozumím tomu tedy správně, že jste začala s natáčením už v Německu?
Ne, natáčela jsem jen v Česku. Tady jsem začala. A když bylo něco, co se zdálo i jako špás, a byly k tomu trošičku i finance nebo odměna, tak jsem to dělala tady.
Dle mých informací je váš pornopseudonym čistě Renate. Přijde mi to poměrně zajímavé, že jste si vzala pouze jméno bez přízviska. Proč?
Vím, ale nemyslím si, že by to bylo na nějakou závadu. Protože když si to někdo vyjel na telefonu „Renate Česko“, tak mě vždycky našli, když chtěli. Takže fanoušci jsou v pohodě. Mé děti o tom také vědí, ale nebavíme se o tom, a neřešíme to.
Kdy jste se k filmům pro dospělé dostala? A jak?
Já jsem to udělala z jednoho určitého důvodu, který byl pro mě důležitý. Samozřejmě, že jsem k tomu měla důvod, jinak bych nezačala. Tak jsem začala, a prostě to tak je.
Takže máte nějaký důvod, který nechcete uvádět.
Bylo to ze zdravotních důvodů, to vám můžu říct. A jediné štěstí jsem měla v tom, že jsem vždycky narazila na lidi, kteří byli úplně super. Na lidi, kteří brali ohledy, že mám bolesti, brali ohledy na tohle a na támhleto… Finance byly, špás byl. Taky vás to musí trošku bavit, nemůžete to dělat, když k tomu máte odpor. Ale já jsem trochu takové číslo. (smích) Sice jsem v letech, ale pořád jsem ještě číslo. Bez toho bych to asi nezvládla.
Nebylo to jenom o penězích; to přece nejde, když myslíte jenom na peníze. Pak tomu nedáte to, co je ve vás. Kdyby ti lidé nebyli takový, jací byli… Jednou nebo dvakrát jsem na začátku hrála s Rosenbergem, což bylo šílené, tak na to vzpomínám dodneška. Byl to super partner, fakt, že jo. Opravdu jednička. Byl to špás i spolupráce.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
nebo 30-dňová výzva s ChatGPT od Jazykového mentoringu ZDARMA
K tomu se ještě dostaneme. Zmínila jste vaši rodinu a to, že vaše děti mají o vašem hraní nějaké povědomí. Souhlasí s ním? A co na to říkají přátelé?
Vědí o tom všichni. A nikdo se o tom nebaví. Proč by se o tom bavili? Nikdo se mně nikdy například na otázku typu, co to jako děláš, nezeptal. Nikdy. My jsme taková docela normální rodina, i když má kritéria pro normální rodinu mohou být jiná od těch vašich, jestli mi rozumíte. (smích)
Chápu, že tam mohou být rozdíly. Ptám se ale proto, jestli se nesetkáváte s předsudky?
Ne. Nikdy. Celé ty roky vůbec. Já jsem člověk, který to táhne zpátky. Ke všem lidem jsem milá, ať si dělá, co chce. Ať se svléká, ať je nahatý, je mi to úplně jedno. Není tam žádná ztráta respektu, žádné problémy.
Jak dlouho jste součástí branže?
Nechte mě přemýšlet… V roce 2002 jsem začala mít zdravotní potíže, a to jsem začala přemýšlet, co budu dál dělat. To nebyla žádná legrace, jinak to prostě nešlo..
Já jsem totiž nikdy nechtěla vidět scénu, kterou jsem natočila. Ani žádné fotky, přestože jsem musela v poslední době pár z nich vidět. Když mi je ukázali, tak jsem musela hlavu otočit. Stále je mi to totiž proti srsti, nechtěla jsem s tím začít.
Co jste dělala za zaměstnání předtím?
Po převratu jsem se v roce 1989 seznámila s jedním Němcem, který mě naučil dobře německy. Dělala jsem mu doprovod, pouze doprovod na večeře, a následně jsme dohromady i spolupracovali. Vozili jsme do Česka karavany, a pak jsme je prodávali, řeknu vám, načerno. Ale to je všechno už minulost.
Pak jsem pracovala s různými věcmi, které jsem prodávala na burze. Sedla jsem si do auta, jela jsem do Německa, tam jsem přes známého nabrala nějaké věci, a přivezla jsem je do Česka, kde jsem je prodávala. Později jsem si řekla, že proč by to takto dělala, když z toho nedostanu tolik, kolik potřebuju na operaci.
Jaká byla vaše první scéna?
Bylo to přes noviny. Jela jsem na Žižkov, a tam jsem začala dělala autoerotiku, sólovky. Následně jsem obsluhovala erotickou linku i s obrazem, taky sólovky. Pak jsem se rozmýšlela, jestli jít dál. Nakonec mi dohodili práci v Brně. Pracovala jsem pro holandského režiséra, následně jsem jela do Berlína, a tak to pomalu začalo.
Takhle nějak fungovaly autoerotické linky na Floridě Zdroj: Georges De Keerle
Vzpomínala jste, že jste natáčela s Robertem Rosenbergem. Nedávno mi v rozhovoru říkala i Tarra White, že na Rosenberga ráda vzpomíná, jelikož s ním měla první scénu, a byl opravdu profesionální. Tak mě zajímá, jestli máte také podobnou scénu, na kterou ráda vzpomínáte?
Ten byl super, na to nezapomenu. Bylo to na zámku na Zbraslavi. Zepředu, ze strany, na koníčka... pomáhal mi při tom. Ráda na to vzpomínám. Potom jsem točila s Tomášem, to bylo v Brně, a to jsme se nasmáli! To je při této práci taky důležité. Je super, když všechno sedí. Když na muže sáhnete, kůže sedí. A jak to říkám, musí tam být chemie, jinak se přece nemůžu uvolnit.
Taky Pavel Faun (Pavel Halabica používá jako svůj pseudonym v pornu jména Pavel Faun a Pavel Terrier, pozn. red.), to je strašný samorost. Taky je to číslo! A s ním je to taky super, pohoda.
S kým nejraději hrajete? Preferujete starší muže nebo si ráda střihnete scénu s mladými?
Je to jedno. Nezáleží mi na tom, pokud oni nemají problémy. A to poznáte. Když toho kluka vidím, hned první pohled, dotek… tak to začíná. Ale musí tam být trochu sympatie, jinak nemůžu. Musí to směřovat k tomu, že mu to nevadí, že nechce holčičky. Prostě záleží na hodně věcech.
Ne, že by to bylo tak, že chci nějakého mladého kluka či staršího pána. Je to taky trošku práce, nemůžeme myslet na rozdíly. Jakmile dokážeme vypnout mozek, zavřou se dveře, a jsme tam my, kteří se na něčem shodnou, a pak dostanou odměnu, tak je to super, ne? Proč bych měla koukat na nějaké maličkosti, jestli mu je sto padesát nebo dvacet?
Snažím se s nimi všemi, i s mladšími, držet tempo. I když je to teď po roce pandemie koronaviru takové těžší. Člověk trošku zpohodlněl.
Poslední rok byl ale složitý kvůli koroně a nedostatku pohybu. Je to to samé, jako když dáte auto na dlouho do garáže, a po dlouhé době chce, aby mu startovalo.
Kolik filmů máte za sebou?
To nevím. Já jsem totiž nikdy nechtěla vidět scénu, kterou jsem natočila. Ani žádné fotky, přestože jsem musela v poslední době pár z nich vidět. Když mi je ukázali, tak jsem musela hlavu otočit. Stále je mi to totiž proti srsti, nechtěla jsem s tím začít.
Máte k tomu tedy odstup.
V očích rodiny to tak dobře nevypadá. Věřím tomu, že to pro někoho není hezké, ale mě k tomu opravdu přivedl život. Život je nejlepší učitel.
To, že je váš věk v české pornobranži poměrně neobvyklý, jsme už probírali. Porno se přitom zdá jako fyzicky velice náročná disciplína. Takže přestože jsme se bavili o tom, že podle vás věk nehraje roli, se chci zeptat, jestli by to natáčení nemohlo být limitující po zdravotní stránce?
Po té zdravotní stránce jo. (smích) Já se musím smát, ale ono to není nic k smíchu. Nic bližšího vám k tomu ale říkat nebudu. Kdybych byla venku, a měla ten pohyb, a kolem sebe lidi, které chci a myslí pozitivně, tak bych to zvládla líp. Poslední rok byl ale složitý kvůli koroně a nedostatku pohybu. Je to to samé, jako když dáte auto na dlouho do garáže, a po dlouhé době chce, aby mu startovalo.
Jenže kdo maže, ten jede. Kdo jezdí s autem pořád, nejen dvakrát do roka, a je v provozu, tak je to úplně super. A to je i můj jediný problém. Za ten rok je to v háji. Když je člověk starší, tak musí dbát i na trochu jiné věci, a musí trochu přidat plyn. No, co si budeme povídat, vy jste asi dvakrát nebo třikrát mladší, než já. A jestli můžu radit, držte se při pohybu a ve své branži, protože jak z toho vypadnete, tak bude složité se vracet. (smích)
Navážu ještě na zdraví. Musela jste řešit během kariéry nějaká zranění?
Ne. Vůbec ne. Vždycky jsem byla spokojená. S těmi, se kterými jsem pracovala, jak kluci tak holčiny, všechno bylo super.
Já jsem si všiml pouze scén s muži. Jak vidno, tak ani scény s ženami vám nejsou cizí.
Nejsou.
Říkala jste, že jste se na sebe nikdy nedívala při práci. Někdy tomu ale nejde úplně uniknout, ne?
Je pravda, že jsem jednou šla v Německu večer kolem televize, a měla jsem puštěné zprávy, tak to tam na mě přeskočilo, na nějakou reklamu. Když jsem se viděla, tak jsem radši otočila hlavu.
Jak dlouho jste v tom Německu žila?
Já vám to říkat nebudu, ale hodně dlouho.
Vy se pornem živíte? Pan Halabica mi říkal, že už je v důchodu, a že porno má jako přivýdělek. Nebo máte nějaké jiné povolání?
Já nejsem v důchodu. Co pobírám či nepobírám, do toho nikomu nic není, ale důchod neberu. Stát nevydírám. (smích)
Vyslýchat vás nechci. Ptám se proto, jelikož mě zajímá, jestli vás porno uživí na plný úvazek.
No, kdyby byla práce, tak ji beru.
Ale není?
No, ne, jako mohla by být. Ale teď je tu ještě ta pandemie, a každý si dává pozor.
Čili vás od toho drží ta korona.
No jistě, to nikdo nebude riskovat. Samozřejmě se dá otestovat, zjistit, jestli je člověk pozitivní nebo ne, ale já nebudu nikoho přivádět do žádného rizika kvůli pár korunám. Radši si počkám, a pojedu do Německa za mým přítelem. Přihlásím se jim tam, zůstanu 14 dní v karanténě, a tím to končí. Každopádně nemám problém s tím, kdyby se to v Česku stabilizovalo, a našla se nějaká práce. Pak bych zůstala nějakou dobu tady.
Když zůstaneme u porna a peněz, dá se podle vás pornem uživit?
Dá. Když máte dobrou agenturu, a ti kluci, holky, dámy a páni jsou taky dobří, tak se to dá, a ani se nesetkáte s žádným problémem.
Opravdu žádným?
No, jednou jsem jela do Nuslí za pánem, který mi napsala opravdu ošklivou zprávu, kterou jsem nechápala, a která mi ublížila.
A v jakém kontextu?
Já vám to řeknu, jak to je. Nebylo mi dobře a v únoru jsem u něj něco měla. Zrovna byl ale mráz, všude namrzlo, a přitom jsem měla zlomenou patní kost, kterou mi kvůli koroně nemohli operovat. V nemocnici mi řekli, že mít v patě šrouby na zimu, tak by mě to ještě víc bolelo, a bylo by to nepříjemné. Tak jsem šest měsíců byla doma a čekala, až mi to sroste.
Měla jsem tam pět sólovek. Snažila jsem se to udělat dobře, nicméně vím, že to nebyl super výkon, protože mi vážně nebylo dobře. Ale přece i lidi ve 30 letech bolí noha po zlomenině, když se změní počasí. On mi k tomu ale napsal, na to nezapomenu, že piju a ještě k tomu beru tablety. To mě úplně dorazilo. Prostě když mě to bolí, tak si přece tablety na bolest vezmu, ne? K němu už v životě nepojedu, i kdyby mi nabízel milion.
Což mi samozřejmě nenabídne, protože jsem alte hexe, stará čarodějnice, že jo. Nicméně mě to urazilo. Já jsem se k němu v tom sněhu a mrazu lámala pěšky, jelikož jsem auto prodala, a on takhle. Podobný problém se mi stal fakt poprvé.
Dá se tedy říct, že je to váš nejhorší zážitek v pornobranži?
Ano.
Porno bylo pro mě procházka růžovou zahradou, odreagování. Potkávala jsem samé sympatické lidi, až na toho jednoho. V pornu jsi prostě takový, jaký jsi.
Cítíte se jako pornohvězda?
To ne.
Takže vás na ulici nepotkávají fanoušci? Nechtějí se s vámi fotit?
Tady, kde bydlím, ne. Proto jsem to tak taky udělala. Před více než dvaceti lety jsem si tu koupila baráček, a jsem v klidu.
Řekněte mi, čím je pro vás porno?
Porno bylo pro mě procházka růžovou zahradou, odreagování. Potkávala jsem samé sympatické lidi, až na toho jednoho. V pornu jsi prostě takový, jaký jsi.
Je to pro vás zábava i v tom smyslu, že vás to baví jen sledovat?
To ne, to nemůžu říct. Baví mě to jen dělat.
Do vlastní produkce byste nešla?
Ne. Já mám tři dětí, šest vnoučat a tři pravnoučata. Takže tady z toho důvodu, nejen časově. Nemohla bych se tomu věnovat, protože ty děti jsou pořád tady. A já moc miluju svá vnoučata a pravnoučata.
Je pro vás sex stále ještě způsob, jak se odreagovat? Nebo máte ještě, kromě vnoučat, další koníčky?
To každopádně. Ještě ráda masíruju, to je moje. Tím jsem v Německu vlastně začínala. Není tělo jako tělo. Ruce, nohy, hlava, uší… Když to vezmeš do ruky a zavřeš oči, tak s tím můžeš něco dělat, a lidem to pomáhá. Lidi se potřebují odreagovat, protože ten dnešní stres...
Já jsem se ale nikdy masírovat nenechala, protože vím, že by to mohl někdo zkazit. Ještě se mi nestalo, aby to někdo uměl. Já vím, kam mám šáhnout. No, a jinak cvičení. My máme doma malé fitness, běžící pás, to mě baví. Ono se říká, že sport je mord, ale bez sportu to vůbec nejde.
To nemám. Záleží, jak mi bude. Ale kdyby bylo s kým, a šlo to, tak klidně i za deset let.
A poslední otázka, jak vidíte své plány do budoucna?
Nad tím nepřemýšlím. Nevíme, co bude za hodinu, nebo zítra ráno. Nemůžeš nad tím přemýšlet. Jak bylo v jednom indickém filmu: Žij dneškem, nemysli na zítřek. Já jsem si tak nějak svoje splnila, šla jsem si za svým cílem, a teď uvidím, co svět přinese.
Taky musím myslet na to své zdraví, člověk se nešetřil. Já jsem vždycky přidala plyn, něco jsem dokázala, a jsem spokojená. Kdyby to fungovalo ještě pár let, nezlobila bych se.
