Když se tě někdo zeptá na otázku, kdo patří mezi legendy české pornografie, koho zmíníš? Možná si vzpomeneš na prakticky nejznámějšího českého pornoherce Roberta Rosenberga, na mysli ti také pravděpodobně přistane Paula Wild, ale nám je jasné, že jedním z prvních jmen, které si vybavíš, je stále okouzlující Tarra White.
Proto asi pochopíš, když řeknu, že jsem se na rozhovor těšil, ale zároveň jsem byl docela nervózní. Martina Mrakviová, jak zní její občanské jméno, byla totiž v prvních deseti letech nového tisíciletí všude. Zahrála si s Roccem Siffredim, vystupovala v médiích, a nejeden muž se viděl v jejím obětí, když byl sám a padla noc. Její legendární status je potvrzen, nicméně v poslední době se v pornu prakticky neangažuje. Jak retrospektivně vnímá svou kariéru a co dělá dnes?
Co já to tak vidím okolo, tak si myslím, že jsem možná i jedna. (smích) Takže je to samozřejmě pocta, ale když je člověk v kategorii jediný, tak to není úplně výhra.
Spíš bych řekla, že blondýny. Blondýny jsou takový stereotyp. Jde o klasickou Pamelu, která jede. Zrzek není moc ani ve světě, i když se to teď trošku rozšiřuje. Mně ta barva přišla zajímavá právě tím, že není. A když potom dá člověk k sobě zrzavou, blondýnu a brunetu, tak jsou to takoví Charlieho andílci a vypadá to i esteticky dobře.
Začalo to v 18 letech. V té době nebyly žádné sociální sítě, tak kamarádka dostala vizitku od Roberta Rosenberga na diskotéce. Sháněli lidi na castingy. Já jsem tam nakonec šla s tím, že budu dělat hrozné umění, maximálně akty, a nic dalšího nebude. Samozřejmě Robert má své kouzlo, jeho tehdejší asistenti a asistentky měli také své kouzlo a velmi dobré přesvědčovací prostředky, takže jsem si řekla, proč to porno nezkusit. Já jsem takový střelec, že ráda zkouším nové a zajímavé věci.
Čím tě Robert Rosenberg přesvědčil?
Úplně sám mě nepřesvědčil. Já jsem přišla k nim do agentury, a on měl asistentku, která točila. Ta byla prvním přesvědčovacím motorem. Šla jsem k ní domů, měla krásný byt na Vinohradské, v té době v novostavbě, s obrovským balkónem a luxusní terasou. Měla jeden pokoj plný oblečení, které jsem snad ani v životě neviděla. Potom mi tak nějak řekla, že akty jsou sice super, ale pokud chci udělat trošku díru do světa a nechci být upejpavá, tak že bych měla radši zkusit rovnou točit.
Vzhledem k tomu, že mi bylo 18, a na všechno jsem si vydělávala na brigádě, kde dostaneš 2 000 korun na měsíc, které stačí akorát na jednu krabičku zakázaných cigaret a jízdenku na tramvaj, tak se mi to prostě zalíbilo. (smích)
Škola pro tebe nebyla priorita?
Ne. Já jsem šla na docela těžkou střední, přírodovědný gympl. Na základce jsem byla takový typ, že jsem se vůbec nemusela učit, a v podstatě jsem měla dobré známky. Což pro mě byl na střední velký šok, protože přístup tam byl takový až trochu vysokoškolský. Velká část byla samostudium, které jsem neuměla.
Takže vysoká už vůbec nic?
O vysoké jsem nepřemýšlela vůbec. Mým snem od dětství sice bylo stát se doktorkou, ale když jsem zjistila, že na to studuješ víc než 10 let, tak mě to velmi opustilo. Navíc tím, že pro mě byla střední šok, na vysvědčení už nebyly samé jedničky a nikdo mi s tím nepomohl, tak mě škola přestala motivovat a bavit. Tohle bylo pro mě zajímavější, protože jsem se začala stýkat se zajímavými lidmi, cestovala jsem, vydělávala jsem peníze. Škola ti peníze nedá.
Četl jsem, že ti porno docela udělalo nepořádek ve vztazích ve tvé rodině…
Ze začátku to bylo docela komplikované. Já jsem to dlouho tajila, potom se na to od všech okolo přišlo, a tři čtvrtiny rodiny mě zavrhly. My jsme původem ze severní Moravy a tam se tyto věci hodně těžko skousávají. Je to blízko k Polsku, takže mají prostě dáno, že se vdáš, uděláš si dítě, a pak jedeš pracovní kariéru. Jdeš do důchodu, jsi babička, a tím jsi prostě skončila. Plus všichni očekávali, že půjdu na vysokou školu, když jsem měla dobré známky.
A ono se to úplně zbortilo. Navíc tím, že jsem nebyla ani herečka či zpěvačka, ale byznysem, který není pro lidi něčím, o čem by si pokecali u kafe. Úplně jsme utli vztahy. S mámou to bylo ze začátku taky těžké, jelikož v tom, co jsem popsala, taky vyrůstala, a náhled měla dost podobný. Časem ale všichni zjistili, že žiju, nekradu, nevraždím a nedělám nic, co by bylo úplně tabu. Společnost se změnila, všechno se změnilo. Takže postupem času se to všechno dalo samo do kupy. (smích)
Proč sis začala říkat Tarra White? Je za tím nějaký hlubší smysl?
Když jsem v té době koukala na videa, tak mým vzorem byla Tera Patrick, kterou dneska v Čechách už málokdo zná, ale ona byla taková říznutá asiatka, trošku mulatka… Taková specifická superženská, která byla v tu chvíli superhvězda. Jenom jedna. Ano, těch dvacet dalších blondýn tam bylo taky, ale tuhle člověk poznal na první dobrou.
Ona byla Tera, tak jsem si řekla, že nebudu úplná opice, a vyvrhla jsem Tarru. (smích) Pak jsem si zkoušela příjmení, které by k tomu šlo, a všichni, o kterých se tehdy mluvilo a nebyli ze zahraničí, se pojmenovávali buď po drahých kamenech, třeba Diamond, nebo po barvách. Na mém jménu se mi líbilo to, že se tak může jmenovat i sekretářka někde v Americe.
Vzpomínám na specifické scény, kdy jsem točila s Roccem Siffredim. Například jsme točili scénu na takových kšandách, které používají vysokolezci, když myjí vysokopodlažní budovy.
Pověsili mě do altánku, který má na zahradě, a různě se mnou točili dokola. A já mám nízký tlak. Takže ve chvíli, kdy jsem byla dvě minuty hlavou dolů, a pak mě zvedl, tak jsem omdlévala. Jeho to hrozně bavilo!
Svou kariéru jsi tedy odstartovala s Rosenbergem, což bylo v Česku asi těžké trumfnout. S kým dalším jsi spolupracovala?
Já myslím, že na koho si vzpomeneš, tak ten prošel okolo mě. (smích) Když chlapi řeknou, že měli tisíc, deset tisíc, dvacet tisíc, milion ženských, tak je to dost možné. Ale těch chlapů tolik není, oni se točí dokolečka. Na ně se moc nekouká, a když, tak ho zajímají scény s konkrétním chlapem. Takže jsem natočila spoustu scén, ale spousta z nich byla s těmi samými herci.
Pravdou je, že máš mnoho snímků za sebou. Tak možná lepší otázka, jaký typ scén byl pro tebe nejoblíbenější?
Nejvíc mě bavilo holka – kluk. Žádné přídavky navíc.
Proč?
Protože si myslím, že si to může člověk nejvíc užít. Pak jsem hodně točila filmy, které byly pro spoustu lidí hodně náročné, například plážové scény v Karibiku. Mně to tolik nevadilo, spíš mě to bavilo, protože takové scenérie u nás ve studiu nezažiješ.
Měla jsi radši scény se staršími, nebo s mladšími muži? Je v tom rozdíl?
Líbilo se mi, když už měl někdo něco trošku za sebou. Nesnášela jsem, když to byla například klukova druhá scéna. Nevím, jak je to úplně teď, ale v té době, když kolem mě prošel kluk, který začínal, tak měl představu, že je to jako doma, že je borec, a že to strašně dá. Ale ono to není tak, jak to vypadá. Je to náročné a pozice jsou úplně jiné na kameře než ve skutečnosti. Musí to být všechno vidět.
Spoustě kluků se zbortila představa, vlezlo jim to do hlavy, a pak se čekalo nebo se muselo všelijak pomáhat. To nebylo fajn. Takže asi mi bylo jedno, jestli mu bylo 18 nebo 40, ale spíš mi šlo o profesní zkušenosti.
Nemám ráda extrémní odvětví typu golden shower a podobně. To jde mimo mě. Jsem docela konzerva, řekla bych.
Dokážeš si vybavit nějakou scénu, kterou sis opravdu užila? Že na ni i vzpomínáš po letech?Toho bylo spoustu. Ale já spíš vzpomínám na specifické scény, kdy jsem točila s Roccem Siffredim. Například jsme točili scénu na takových kšandách, které používají vysokolezci, když myjí vysokopodlažní budovy. Oni mě pověsili do altánku, který má na zahradě, a různě se mnou točili dokola. A já mám nízký tlak. Takže ve chvíli, kdy jsem byla dvě minuty hlavou dolů, a pak mě zvedl, tak jsem omdlévala. Jeho to hrozně bavilo! (smích) Bylo to super, protože to bylo něčím jiné.
Evidentně se nebojíš experimentovat.
Ne.
Bylo by něco, do čeho bys nikdy nešla?
Já nemám ráda extrémní odvětví typu golden shower a podobně. To jde mimo mě. Jsem docela konzerva, řekla bych. (smích)
To mi nesedí, podle toho, cos mi právě řekla.
Ne, ale nemám ráda ty různé extrémnosti. Úchylky, když to řeknu blbě, ale ony to nejsou úplně úchylky. Dneska to je ve spoustě domácnostech vlastně dost normální. Jinak když vím, že bych to mohla zvládnout, tak nemám limit. Měla jsem například nabídku na točení v Alpách na lanech jako horolezci, a strašně jsem se pro to nadchla a chtěla jsem to zkusit. Nejsem horolezec, ale všechny tyto malé věci ti dají zkušenost a zážitky. Bohužel z toho nakonec sešlo, už ani nevím proč.
Vzpomeneš si na nějaký bizarní zážitek?
Jé, to ale… (smích) Mám dva zážitky, které mi ulpěly v paměti. Jeden je takový, že jsme točili někde v Dominikánské republice nebo na Guadeloupe na pláži, která byla sešikmená. A já jsem byla hlavou dolů a opírala jsem se o rameno. Tak jsme točili, točili, všechno to skákalo, a najednou mi režisér říká: Ježíš, Tarra, ty ale brečíš. Co se děje? A já říkám: Já mám vykloubené rameno a docela mě to bolí! (smích)
Jak často se stane, že se herci stane na scéně nějaké zranění?
Vykloubené rameno je věc, která se stává minimálně. Ale například při penetraci do zadku může vzniknout nějaké natrhnutí nebo holka může mít skrytý hemeroid, který jí praskne. To se občas stane, ale zase to přichází s tou zkušeností. Většinou se to stane lidem, kteří nemají těch zkušeností tolik.
Holka točí poprvé, kluk podruhé a nevědí, jak na to. Ona se špatně vyčistí, dají si tam málo gelu, a problém je na světě. V momentě, kdy ale točíš dlouho a s lidmi, které znáš, tak těch zranění je minimum. Potom zase můžeme mluvit o zraněních po scénách, které se točí 12 hodin, ale to už dneska málokdo točí.
Teď pár konkrétnějších otázek k pornu. Předstírala jsi během natáčení orgasmus?
Ne. Spíš bych řekla, že jsem předstírala minimálně. (smích)
To je zajímavé. Vycházím totiž z toho, co říká spousta pornohereček, tedy že sex před kamerou je pouhá práce, a to, jestli si to užijí, nebo ne, je moc nezajímá.
Jde o to, co jsem říkala. Že ty pozice nejsou jako doma. Mě na tom naplňuje, že to bylo jiné, víc jsem si to užila. Tím, jak jsem to dělala od osmnácti, tak se pro mě tato forma sexu stala, když to řeknu blbě, přirozenější.
Ženám se úplně nelíbí, když jim stříkáte na obličej. To je věc, ze které ženská nemá podle mě potěšení. Nedej bože, když se trefí do oka! To je opravdu masakr.
Hodnotila sis někdy své výstupy?
Minimálně. Když jsem se na něco koukala, tak, jak my tomu říkáme, na komedii. Když natočíš film, tak tam máš nějaký dialog a přechodné scény. A mě zajímalo, jak ten výsledek dopadl. Během natáčení vlastně nevíš, co s tím ta postprodukce udělá.
My jsme třeba jednou točili takový válečný film, v němž jsme tři týdny skákali po tancích a stříleli z historických zbraní. To jsem chtěla vidět, protože víš, že jsi musel ve tři ráno po celém dni točení jít před kameru, abys natočil scénu, ve které za tebou něco bouchne a ty ses nesměl leknout. Přirozeně chceš vidět, jak to nakonec dopadlo.
Vyvrátíš nějaký mýtus z porna, podle kterého si muži myslí, že se něco ženám líbí, ale není to pravda?
Lidi to musí brát tak, že porno je film. V reálném životě taky neskáčeš z budovy na budovu, a nebouchají pod tebou motorky. Na videu se to přehání třeba i s velikostmi, které tam jsou vidět. Nejsou úplně standardní. Takže mít standardní velikost je třeba úplně normální, a má to tak 95 % lidstva.
Jinak ženám se úplně nelíbí, když jim stříkáte na obličej. To je věc, ze které ženská nemá podle mě potěšení. Nedej bože, když se trefí do oka! To je opravdu masakr. Většina chlapů to samozřejmě neovlivní, protože v rámci toho vzrušení to úplně nejde, ale tohle je třeba situace, která se vyvinula právě pro kameru.
Spousta chlapů si pak myslí, že to standard. Ale co z toho ta ženská má? Já si to třeba doma nedokážu představit, že by mi manžel řekl, zlato, pojď, udělám se ti na obličej. A proč? Z jakého důvodu? Jestli se ti můj obličej nelíbí, tak se otočím! (smích)
Spoustu lidí taky zajímá, jak je porno výdělečné. Dá se na pornu dobře zbohatnout? Jak to funguje s výplatou?
Člověk je většinou placený každý den od scény, pokud nepracuje pro nějakou produkci dlouhodobě. Což je ale zavádějící, protože když víš, že jsi dneska dostal prachy na ruku a zítra jdeš do práce zase, tak máš pocit, že když vidíš hezké boty nebo tašku, že můžeš utrácet. Dojdeš si na kafe, na večeři, do baru… (smích) Najednou zjistíš, že peníze, co jsi vydělal, už nemáš.
Tím si podle mě musí projít každý, kdo začíná. Některým lidem zůstane tento zlozvyk dlouho, ale některým dojde, že třikrát týdně nové boty nepotřebujou, a těch peněz pak mají hodně. Takže se tím dá vydělat, ale musíš na to mít mozek.
Co považuješ za svůj největší pracovní úspěch?
Za největší úspěch jsem vždycky považovala moment, kdy jsem se mohla sejít s fanoušky, a oni byli rádi, že mě vidí. Co mě nejvíc potěšilo, tak byly samozřejmě festivaly. Pamatuju si, že v Austrálii mě lidi taky znali. A já jsem si říkala, ty jo, vždyť jsem prostě Češka, Američan si myslí, že jsem z Balkánu, a v Austrálii na druhé straně planety na mě lidi stojí řadu. (smích)
Navíc to je tak, že oni si za fotku, kterou si s tebou udělají, platí. Udělá se fotka, vytiskne, podepíše, a pak ji zaplatí. Byla jsem fascinovaná tím, kolik lidí za mnou přišlo, a fakt se se mnou bavilo o filmech.
Zažila jsi i moment z druhé strany, že sis říkala, že by ses na to nejradši vykašlala?
Pár jich bylo. Nicméně já jsem taková, že když vím, že mě něco naplňuje natolik, že je to můj život, tak to nepouštím. Přišly ale chvíle, kdy jsem si řekla, sakra, už dost. Pamatuju si, že jsme byli tři týdny v Řecku na výletní lodi, a byli jsme pouze na ní. Na palubě bylo pět nebo šest různých crew. Někde jsi dotočil a u další crew jsi měl další scénu, takže jsi měl 12 nebo 16 hodin práce, a mezitím sis stihnul dát akorát sušenku a jedno kafe.
Po jednom takovém dlouhém dni jsem šla do své kajuty a nesla jsem si studenou večeři, která mi tam stála tři hodiny, a najednou mi spadla na zem. V tu chvíli jsem se zhroutila na zem, začala brečet, a křičela jsem: ‚Do p**ele, já se na to vys**u! Všechny tady točí jednu scénu denně, a já tady jako kráva lítám na tři scény a ani najíst se nemůžu! Okolo mě šel kameraman, viděl mě zoufalou na zemi, překročil mě a šel dál. Tak říkám: Končím! Už tady nebudu! Jdu dělat sekretářku! Ale ráno jsem se vyspala, a dobrý.‘ (smích)
Mě ta práce bavila proto, jelikož byla každý den jiná. Když celý život cestuješ, a pak jsi dlouho v Čechách, tak je z toho člověk docela vyblitej a nálada není tak pozitivní.
Takže nešlo o nic dlouhodobějšího.
Ne. Nicméně vím, že jsem měla jednu dobu, kdy mi říkali i mí známí, že jsem byla na facku, ale to bylo takové období, kdy člověk pořád potkává stejné lidi a jede to samé. Prakticky „syndrom vyhoření“. Mě ta práce bavila proto, jelikož byla každý den jiná. Když celý život cestuješ, a pak jsi dlouho v Čechách, tak je z toho člověk docela vyblitej a nálada není tak pozitivní.
Jak to máš vlastně s pornem dneska?
Skoro nijak, dneska vypnuto. Poslední rok určitě, protože jsem matka na plný úvazek. Tím, že mám manžela z byznysu, tak člověk občas nakoukne, ale od doby, co mám děti… Když jsem měla jedno, tak jsem ještě hodně pracovala, ale ve chvíli, kdy se narodilo druhé dítě, tak času zbývalo minimálně. Kdyby bylo něco akutního a důležitého, tak se do toho ráda vložím a ráda to vyřeším. Dnes jsme ale ve stádiu, že na všechno máme lidi, takže se angažuju málo. Prioritou jsou děti.
Jak je to dlouho, co jsi točila nějakou scénu?
Malé bude pět, takže takových pět nebo šest let to bude. A co jsem byla někde ve společnosti, tak kromě českých festivalů, které dělám každý rok, tak jsem byla na Ibize, a to budou dva roky.
Podíváš se občas jen tak na porno, když už v něm nejsi tak moc pracovně angažovaná?
Jo, ale málo. Je to ale složitý. U nás každý večer něco běží, když děti usnou, protože manžel musí kontrolovat trailery ke svým scénám. Takže, ať chci nebo nechci, furt to mám pod nosem. (smích) Samovolně ale ne.
Problém je v tom, že 90 % lidí známe. Takže pokud to zapneme, tak čistě z profesionálního hlediska; co je nového, jakým stylem se točí, make-upy, oblečení… Žádné užívání.
Jestli se mýlím, tak mě oprav, ale podle mých informací jsi se po prvním dítěti pokoušela i o porno produkci. Rozdíl mezi produkcí a samotným hraním je asi jasný. Mě zajímá, co tě víc bavilo?
Bavilo mě obojí. Ke konci, když jsem někam přišla, tak lidi věděli, koho si volají. Nebyli překvapení z toho, když jsem jim kafrala do práce a říkala, že bych to udělala trochu jinak. (smích) Akorát u produkce jsem měla problém v tom, že můj manžel, který je také produkční, měl tendence mě usměrňovat.
Zjistila jsem, že na to nemám, takže jsem se v rámci zachování manželství rozhodla, že toho nechám. Navíc jsem otěhotněla podruhé, a to už prostě nešlo. Samozřejmě něco se ještě teď naskytne, ale jsou to takové malinké věci. Není to tak, že bych byla paní produkční.
Ještě si pojďme probrat dnešní trendy. Určitě znáš Onlyfans. Jaký máš, jako zkušená pornoherečka, na tuto službu názor?
Přijde mi to super, a speciálně teď, kdy spousta lidí nemá práci a v tomhle se najde. Myslím, že je to fajn, kdy se to dělá v rámci mezí, nikoho to nepohoršuje a nepřekračují se tím zákony.
Na té stránce se čím dál tím víc objevují holky, které nabízí své nahé fotky nebo videa, aniž by měly s pornobranží cokoliv společného. Myslíš, že je trend takhle vydělávat?
Ono to tak vždycky nebylo, protože dneska je doba online. A prodávat něco online je mnohem snazší, než se s člověkem sejít naživo. Množství lidí, kteří si užívali pozornost, bylo vždycky stejné, ale prostředky to nedovolovaly. Proto to teď vypadá, že jsou najednou všude lidi, kteří se chtějí prodávat a na tomhle vydělávat. Mají štěstí, že mají ten prostředek. Dřív by museli do bordelu nebo před kameru, žádná jiná cesta nebyla.
Co se nějakých tvých dalších aktivit a zkušeností týče, všiml jsem si, že ses minulý rok zabydlela v Blesku, kde jsi vystupovala v poradně Pornoherečka radí. Předtím jsi moderovala třeba Red News. Baví tě vystupovat v médiích?
Jo, docela jo. Red News mě bavily neuvěřitelně, ale hlavně z toho důvodu, že se člověk naučil něco nového. Měli jsme rétoriku, hodinu dýchání a moderování, čili věci, které bych si normálně nenaordinovala. Zas mě to posunulo ve zkušenostech jinam. Lidi v televizi jsou taky jiní než lidi v péčku, bavilo mě se s nimi bavit. Spousta z nich má obrovský přehled a vědí o věcech, které s pornohercem úplně neprobereš. (smích)
Natáčení porna jsi kvůli těhotenství na chvilku pověsila na hřebík. Jaká byla ta doba bez natáčení? Chybělo ti to?
Myslím, že mi už navždy bude chybět cestování. Byla jsem jednou z mála, která minimálně točila v Česku. Fungovalo to tak, že jsem na týden odjela do Itálie, přijela jsem, vyprala jsem, přebalila jsem, a pak jsem jela zase někam dál. To byla věc, která mě nejvíc naplňovala. V letadle jsem strávila více času než doma, ale strašně mě to bavilo.
(Mít vlastní děti) před kamerou by se mi úplně nelíbilo, protože vím, že ne vždy mohou ti lidi dopadnout jako já. Někteří jsou na tom mnohem hůř. Ale uvidíme, třeba dceři budu pomáhat s jejím profilem na Onlyfans, co já vím.
Zeptal jsem se na to také proto, jelikož jsi maminka již nějakou dobu a chtěl jsem navázat na ratolesti. Děti vyrostou a začnou být zvídavější. Padla už otázka, kde mamka pracovala dřív?
Ne. Maminka je maminka. Mám prvňáka a druhý bude příští rok předškolák, takže je to v pohodě.
A jsi na to připravená? Víš, jak odpovíš?
To nevím. Uvidíme, až to přijde. Záleží, kolik jim bude, a tak. V tuhle chvíli je to ale ta poslední starost, kterou mají. Teďka řešíme písmenka, čtení… Nebavíme se o tom, co bylo, ale co potřebujou oni teď.
Kdyby se jim náhodou v budoucnu pornobranže zalíbila a chtěli by jít ve tvých šlépějích, podpoříš je?
Záleží. Třeba můj manžel plánuje, že naše starší dcera půjde na byznys školu, a povede jeho firmu. Už to má nalajnované. (smích) Před kamerou by se mi to úplně nelíbilo, protože vím, že ne vždy mohou ti lidi dopadnout jako já. Někteří jsou na tom mnohem hůř. Ale uvidíme, třeba jí budu pomáhat s jejím profilem na Onlyfans, co já vím. (smích)
Říkala jsi, že kdyby přišla ještě nějaká zajímavá nabídka, tak bys do toho šla. Máš nějakou hranici, třeba že 50 let je maximální věk, kdy by sis stoupla před kameru?
Nevím. Teď bych aktuálně do ničeho nešla, protože se na to necítím fyzicky. Ale když budu v pětačtyřiceti vypadat podobně jak teď, akorát budu třeba o pět kilo hubenější, tak klidně. Do budoucna ale moc nepřemýšlím, zajímá mě, co je teď.
Kdyby ses mohla v 18 znovu rozhodnout, šla bys do porna?
Jo. Určitě bych do toho šla, i když mě to stálo hodně sil a všeho. Díky tomu, co jsem dělala, jsem tím, co jsem dneska. Strašně mě to vychovalo, naučilo, posílilo. Ale asi bych zamakala i na té škole. Sice jsem ji někde jinde nakonec dodělala, ale asi bych se snažila to skloubit líp.
Máš ještě nějaké další ambice? Střihla sis například i roličku v seriálu Modrý kód, tak kam budou směřovat tvé kroky? Herectví?
To byla životní role! Když mi řekneš, jak se tam dostat, tak to ráda zkusím! Hlavní ambicí je ale nyní rodina, abychom byli v pohodě, a aby děti měly vše, co potřebujou. Co se týče mě, tak já jsem až na několikátém místě.
Samozřejmě děti potom odrostou a v tom momentě se nechci najít samotná a brečící u sklenky vína, takže budu muset nad tím přemýšlet. Třeba bych chtěla v šoubyznysu nějak pokračovat, protože ta vazba s lidmi je to, co mě naplňuje nejvíc. Dnes ale řeším, jak se připojit na distanční výuku, a tak…
Je rozdíl mezi Tarrou White a Martinou?
Jedna osobnost určitě nejsme, ale ve spoustě věcí máme stejný názor.
Rozhovor byl poskytnut respondentce k autorizaci. Vzhledem k odmlce ze strany respondentky jej vydáváme bez autorizace.
