Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Tomáš Hromják dal výpověď v rakouském korporátu a chtěl procestovat svět. Namísto toho nechtěně na osm měsíců uvízl na exotickém ostrově v Tichém oceánu.
„Moje cesta na Tongu skončila úsměvně, protože jsem původně přijel na 15 dní, ale když mi zůstávaly dva dny do odletu, Nový Zéland uzavřel hranice a zrušil všechny lety kvůli pandemii,“ konstatuje dnes Tomáš Hromják, který učinil před více než rokem a půl rozhodnutí, o jakém sní spousta z nás.
Ze dne na den dal výpověď v korporátní práci, díky které měl slušný plat a komfortní život, aby se vydal poznávat zákoutí naší planety. Nejdříve odletěl do Asie, ale to bylo v době, kdy o koronaviru nikdo ani neslyšel.
V momentě, kdy se svět začal uzavírat, zůstávaly mu dva dny do odletu z odlehlého ostrova Tonga uprostřed Tichého oceánu. Z Tongy už ale neodletěl a místo dvou týdnů prožil na ostrově osm měsíců.
Dnes ničeho nelituje, protože tam potkal úžasné lidi a poznal mentalitu, o jaké můžeme v současné Evropě leda číst v desítky let starých knihách. Život na Tonze ovšem nebyl vždy ideální, zpět domů na Slovensko se stále nevrátil. I když je pandemický turismus mnohem komplikovanější, zadostiučinění z objevování světa zůstává stejné.
V tomto článku si přečteš:
Jak přestaly Tomáše bavit problémy, které řešili kolegové v rakouské firmě.
Proč snil od dětství o tom, že jednou procestuje naši planetu.
Proč ho starší kolegové nechtěně motivovali dát výpověď.
Jak mu lidé říkali, že už 15 dní na Tonze je příliš dlouhý pobyt a bude se nudit.
Jaké byly jeho první pocity, když si uvědomil, že na ostrově Tonga náhle uvízl.
Díky čemu si našel ubytování u místní majitelky obchodu za tři minuty.
Proč za ubytování nemusel platit.
Jak je možné, že Tongané patří mezi nejobéznější lidi světa.
Proč jsou životní náklady na Tonze extrémně vysoké navzdory nízkým platům.
Jak se Tomáš opil s místními ministerskými úředníky a dostal práci.
Kdy měl pocit, že se najednou probudil do dystopického světa.
Zdroj: Instagram/Tomáš Hromjak
Před více než rokem ses rozhodl dát výpověď a odejít z dobře placené korporátní práce. Proč?
Když jsem dostudoval, téměř sedm let jsem žil a pracoval v Rakousku. Postupem času jsem se rozhodl, že minimálně na jistý čas potřebuji změnit svůj život a prostředí, což jsem koneckonců plánoval od svého prvního dne v práci, respektive už od dětství. Vždy jsem si sliboval, že pokud se mi taková možnost odejít a procestovat svět naskytne, tak to chci udělat.
V Rakousku jsem během kariéry potkal spoustu lidí, kteří mi říkali, že měli stejné cestovatelské plány, jenže dnes už jim je 56 let a zřejmě je pozdě. Vešla jim do toho rodina, pak přišly děti... Ale já jsem věděl, že takhle dopadnout nechci . Ne každý dostane takovou šanci, ale je horší takovou šanci dostat a nevyužít.
Původně jsem z práce odešel s myšlenkou, že chci cestovat přibližně rok. Mezitím do mých plánů vstoupila korona, a tak dnes cestuji více než rok a půl a zřejmě to ještě potrvá, protože momentálně stále nevidím smysl v návratu domů v současné situaci.
Existuje teorie, podle které je ideální, pokud člověk změní každých 5 až 7 let pozici v práci nebo zcela otočí svou profesi, které se věnuje. Díky tomu se může naučit víc.
Kolegové ti vyprávěli, jak chtěli za mladých let odejít i oni, ale nikdy se k tomu neodhodlali. Měl jsi nakonec ke svému rozhodnutí dát výpověď konkrétní důvod?
Mnoho kolegů mi říkalo o tom, jak chtěli odejít z práce a cestovat po světě, když byli mladí, ale nakonec se jim to nepodařilo. Potkal jsem ale i takové, kteří to opravdu udělali, dva roky byli pryč a nakonec se vrátili. Jeden kolega z Finska cestoval 21 měsíců, jiný kolega nad 40 let vyhořel a vzal si na rok volno. V práci mu dali „opušťák“, aby se pak mohl vrátit, ale já jsem dal rovnou výpověď, protože jsem se vrátit neplánoval.
A jaký důvod k odchodu jsem měl? Bylo jich víc. V Rakousku sice všechno funguje suprově, ale zřejmě to není kultura, která by ke mně pasovala. Lidé tam řešili problémy, které se mi na první pohled zdály postupem času příliš banální.
Měl jsem pocit, že se už v práci neposouvám dopředu a neučím se nové věci, což je pro mě v životě velmi podstatné, a tak jsem se to rozhodl změnit. Existuje teorie, podle které je ideální, pokud člověk změní každých 5 až 7 let pozici v práci nebo zcela otočí svou profesi, které se věnuje. Díky tomu se může naučit víc.
Bylo tvé okolí překvapené, když jsi dal výpověď a vydal se do světa?
Moje okolí odjakživa vědělo, že jsem tvrdohlavý a stejně nakonec udělám to, co chci. Mnoho lidí si říká, že jednoho dne budou cestovat, ale ne vždy jsou na to možnosti a příležitost. Když jsem ji dostal já, chytil jsem se jí a většinu lidí z mého okolí to nepřekvapilo.
V práci ale byli kolegové, kteří se jen pousmáli, neboť jsem o cestování vyprávěl od prvního dne, a vždy nad tím jen tak mávli rukou, že prý s nimi i tak zůstanu na stejném místě. A já nezůstal. Zřejmě podcenili mé odhodlání a také to, že nejsem Rakušan, tak jsem ke konkrétnímu místu, kde jsem pracoval, nebyl příliš vázán.
Zdroj: Tomáš Hromjak
Začal jsi cestovat ještě před vypuknutím pandemie.
Na cesty jsem se vydal v září 2019, když jsem odletěl do Japonska. Následně jsem přejel přes pevninskou část Malajsie, Thajsko, Laos, Vietnam, Kambodžu, opět Thajsko, Myanmar, Indonésii, malajské Borneo, Brunej a Singapur až na ostrov Tonga v Polynésii uprostřed Tichého oceánu. Vždy mě na Tonze něco lákalo, i když tuto zemi možná většina lidí ani nezná.
Na Tonze jsi ale nezůstal jen pár dní, jak zněl původní plán.Moje cesta na Tongu skončila úsměvně, protože původně jsem přijel na 15 dní, ale když mi zůstávaly dva dny do odletu, Nový Zéland uzavřel hranice a zrušil všechny lety kvůli pandemii.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak mu lidé říkali, že už 15 dní na Tonge je příliš dlouhý pobyt a bude se nudit.
Jaké byly jeho první pocity, když si uvědomil, že na ostrově Tonga uvízl.
Díky čemu si našel ubytování u místní majitelky obchodu za tři minuty.
Proč za ubytování ani jídlo nemusel celé měsíce vůbec platit.
Jak je možné, že Tongané patří mezi nejobéznější lidi světa.
Proč jsou životní náklady na Tonze extrémně vysoké navzdory nízkým platům.
Jak se opil s místními ministerskými úředníky a dostal práci.
Kdy měl pocit, že se najednou probudil do dystopického světa.
A jelikož politika Tongy je do velké míry navázána právě na Nový Zéland, udělali totéž — i oni zavřely hranice. A nakonec se z 15 dní stalo 222 dní na ostrově. Tonga má mimochodem hranice směrem dovnitř zavřené dodnes a opětovné plnohodnotné otevírání prý mají naplánované až na září 2022.
Jak to vlastně na Tonze vypadalo po začátku pandemie?
Tonga je maličká země se 100 tisíci lidmi, jejíž hlavní město má jen kolem 26 tisíc obyvatel. V podstatě jsem ovšem uvízl na jednom z nejlepších možných míst během pandemie, protože koronavirus tam dodnes prakticky není.
Dlouho neměli žádný případ, neboť dohromady pustili domů jen pár desítek domácích, kteří žádali o návrat na ostrov. Na dva týdny zavedli uzamčení, když ho nacvičovali pro případ potřeby, ale kromě toho tam platil jen zákaz vycházení od jedenácté večer do rána. Já jsem měl na sobě roušku až v době, kdy jsem z Tongy v říjnu 2020 odlétal a směřoval do Mexika, Kolumbie, Ekvádoru, Chile a později Peru.
Pokud jede někdo na Phuket v Thajsku, místní moc nepozná.
Sám říkáš, že na cestách nejraději poznáváš místní kulturu a soustřeďuješ se na své okolí, ne na sebe. Našel jsi recept, jak se k místním dostat co nejblíže?
Velmi záleží na tom, kde se člověk nachází. Kdybych Evropana vyložil někde v Chile, tak si 90 procent lidí řekne, že je někde v Evropě, protože místní obyvatelé se chovají víceméně jako my. To je jeden extrém, ale druhý extrém je právě Tonga, kde nejde ani tak o místa, ale o čas. Jednoduše je tam třeba zůstat déle, aby měl člověk možnost poznat místní život. Tonžská kultura je navenek velmi formální, proto člověk mnoho věcí zjistí a pochopí až po dlouhém čase.
Vše závisí i na cestovateli, který se vydá do světa — zda mu záleží na odškrtávaní zemí na mapě, nebo chce poznat jednu zemi do hloubky. Mně upřímně nejlépe fungoval recept vyhnout se hlavním městům a místům. Pokud někdo jede na Phuket v Thajsku, místní moc nepozná. Což samozřejmě nemusí být zákonitě špatné, vždyť každý cestuje z jiného důvodu.
Zdroj: Instagram/Tomáš Hromjak
Jak jsi pak Tongu vnímal po více než 200 dnech?
Nejvíce místních lidí jsem poznával, když jsem se vyhýbal turistickým místům. Většinou sice neuvidíš nic krásného, ale ten život je autentický. Když jsem jel na Tongu na 15 dní, lidé mi říkali, že je to příliš dlouhý čas, ale po 200 dnech člověk ten ostrov vnímá úplně jinak.
Ale to platí o každé zemi, navštívit místo nebo žít na něm je rozdíl.
Zaručeně funguje, pokud se člověk účastní aktivit souvisejících s každodenním životem. Pokud někdo bydlí v hotelu, kde jsou ubytováni jiní turisté, tak se k místním ani nedostane. Během mého pobytu na Tonze jsem se zúčastnil například pohřbů, aktivit organizovaných vládou nebo odstraňování škod po cykloně, takže jsem se dostal k běžným aktivitám.
I když je pravda, že je dnes poznávání místních vzhledem k pandemii komplikované a občas prakticky nemožné, dá se cestovat a vidět zajímavá místa. Interakce s místními je ale těžká, protože každý se kontaktu s lidmi straní. V Kolumbii například uzavřeli regiony, kde žijí etnika a menšiny, aby je chránili před pandemií.
Tongané jsou tak milí, že mi hned nabídla, abych přišel bydlet k ní. Já jsem jí poděkoval, ale čekal jsem, že za pár dní odletím, takže jsem uctivě odmítl.
Vraťme se k samotnému uvíznutí na ostrově v Tichém oceánu. Přijel jsi na 15 dní, ale odjel jsi po osmi měsících. Kde jsi během té doby bydlel? Co jsi dělal? Čím ses živil?
Tonga má čtyři hlavní souostroví, které tvoří dohromady kolem 170 ostrovů a obydlených je asi 40 ostrovů. Moje nečekané uvíznutí na Tonze začalo tak, že jsem se vracel z jednoho z odlehlejších ostrovů v souostroví, a tak jsem mobilní signál dostal až po 24 hodinách, neboť cesta trajektem trvala 28 hodin. V té chvíli jsem dostal zprávy od rodiny, že se vše zavírá a co budu dál dělat.
Naštěstí jsem byl před odjezdem na jiné souostroví nakoupit v jednom místním obchodě, kde jsem si popovídal s majitelkou. Vyptávala se mě, co na Tonze dělám a kde jsem ubytovaný, tak jsem jí vysvětlil, že jsem si pronajal dům pro turisty přes Booking. Ona překvapeně reagovala, proč si pronajímám dům od cizího člověka. Tongané jsou tak milí, že mi hned nabídla, abych přišel bydlet k ní. Já jsem jí poděkoval, ale čekal jsem, že za pár dní odletím, takže jsem uctivě odmítl.
Zřejmě byla pro tebe tato nabídka zanedlouho užitečná.
Zdálo se mi zvláštní nabídnout po třech minutách cizímu člověku ubytování, protože podle toho, co známe z Evropy, by taková nabídka měla vyznít podezřele. Možná ve východní Evropě to takhle někde stále funguje, ale na většině míst by člověk spíše uvažoval, jak ho chce ten druhý obelhat.
Já jsem jí po příchodu zpět z jiného souostroví zavolal s dotazem, zda nabídka stále platí. Hned souhlasila a dokonce mě přišla vyzvednout do přístavu. Šlo hlavně o to, že země oznámila, že všechna turistická ubytování musí na neurčito zavřít, což byl největší problém.
Tato paní se jmenuje Tupou a je jí 61 let, takže ji dnes s odstupem času vnímám jako druhou babičku. Vzala mě k sobě domů, dala mi pokoj a očekávali jsme, že zavření hranic potrvá možná dva, tři nebo čtyři týdny a pak budu moci odletět.
Zdroj: Tomáš Hromjak
Jak tehdy vypadaly tvé myšlenkové pochody? Očekával jsi, že na Tonze zůstaneš tak dlouho?
Tehdy jsem byl optimistický. Šel jsem na ministerstvo zahraničí a informoval se, jakou vízovou povinnost musím splnit. Občané Evropské unie mají právo zůstat na Tonze na běžné vízum 90 dní, tak jsem si pomyslel, že je to dostatek času. Tehdy jsem netušil, že si toto vízum budu muset dvakrát prodlužovat.
Na ministerstvu jsem se rovnou zeptal, jestli můžu někde na Tonze pomoci jako dobrovolník, ale řekli mi, že to na běžné vízum to není povoleno. Jenže v té chvíli to bylo každému jedno, tak mě poslali na ministerstvo turismu.
Hledal jsi tedy místo dobrovolníka?
Na ministerstvu turismu mi oznámili, že právě posílají domů všechny dobrovolníky z Nového Zélandu i Austrálie a nemají pro mě žádnou pozici. Když jsem byl na odchodu, zastavila mě parta místních a pozvali mě, abych si s nimi popil.
Po pár hodinách se ukázalo, že pracují na ministerstvu, které právě dostalo novou budovu, což se chystají oslavit na velkolepém večírku. Dostal jsem pozvání s tím, že mě seznámí s šéfem ministerstva a budu se ho moci zeptat i na práci.
Ministerstvům na Tonže šéfují ředitelé alias CEO, i když na čele oficiálně stojí zvolený politik, který však není odborník. Všechno má proto pod palcem CEO jako manažer. Když byla pokročilá hodina i hladina, seznámili mě s CEO, který mi řekl, že mám přijít v pondělí po víkendu a on mi nějakou pozici najde.
A tak se i stalo. Občas jsem se zúčastnil i oficiálních vládních večírků, mší a programů. Na Tonze se přitom recepce pořádají snad 50 procent pracovní doby, protože mám pocit, že oni pijí a jedí více, než pracují.
Postupem času člověku začnou chybět kopce, protože Tonga je plochá — až na jeden jediný ostrov. Z jednoho konce ostrova na druhý je to půlhodina autem, a tak je ta země postupně příliš malá a klaustrofobická.
Čím se živila tvá paní domácí, u které jsi bydlel?
Paní, u které jsem bydlel, má vlastní malý obchod, jaké jsou na Tonze na každém kroku. Její synové ale bydleli v Austrálii a na Novém Zélandu, takže mi postupně rovnou řekla, že mě bere jako svého dalšího syna, a po osmi měsících u ní doma si dosud voláme a píšeme. I s lidmi z ministerstva turismu si občas napíšeme a zavoláme.
Tonga je v tomto úplný unikát, protože místní lidé jsou neuvěřitelně dobrosrdeční. Oni sami o sobě občas říkají, že jsou až naivní a vědí o tom. Opravdu to tam funguje tak, že si vás někdo všimne na ulici, popovídá si s vámi, vezme vás k sobě domů a nebo vás někam sveze. Sousedé si mezi sebou nosí úrodu ze zahrad a funguje tam silné komunitní pouto, což už v Evropě moc nevidíme.
Na Tonze jsi strávil dlouhý čas, ale dokážeš si představit, že bys tam prožil celý život?
Musím přiznat, že jsem měl po osmi měsících Tongy plné zuby. Postupem času člověku začnou chybět kopce, protože Tonga je plochá — až na jeden jediný ostrov. Z jednoho konce ostrova na druhý je to půlhodina autem, a tak je ta země postupně příliš malá a klaustrofobická.
Už po chvíli je to malé, ale někdy jsem měl obrovskou chuť změnit prostředí a ocitnout se ve velkém městě. Na Tonze například nemají kino, neboť jim před lety shořelo během nepokojů a dodnes nikoho nenapadlo postavit nové. Na druhé straně se tam člověk naučí ocenit jiné věci v životě a pochopí, že některé věci mu chybí zbytečně.
Na Tonze jsi měl ubytování u paní domácí, ale jaké byly tvé náklady na život? Kolik stálo ubytování a jak jsi řešil stravu?
Za ubytování jsem neplatil nic. Majitelka ode mě peníze nechtěla. Když jsem jí naznačil, že chci zaplatit, vysloveně se urazila. Říkala mi, že jsem její syn a ona si nepřeje, abych jí platil.
Nakonec jsem to vymyslel šalamounsky, za ubytování jsem sice neplatil, ale platil jsem za opravy domu, benzín do jejího auta a za ovoce, zeleninu a zdravé potraviny. To poslední bylo pro mne nejpodstatnější, protože jsem to využil k tomu, abych zbavil její jídelníček nezdravých instantních jídel z importu.
Měly zelenina a ovoce úspěch?
Moje nakupování zeleniny a ovoce dopadlo fajn, protože když jsem odjížděl, vypadala teta mnohem zdravěji a měla lepší návyky. Nyní mi vždy posílá, co si vaří, a vypadá to lépe než předtím.
Za normálních okolností je Tonga vysoko v žebříčcích zemí s vysokými životními náklady, což je dost těžké, protože běžný plat se tam pohybuje pod úrovní běžného českého platu, ale suroviny jsou mnohem dražší.
Je to způsobeno zřejmě i blízkostí Nového Zélandu, přičemž asi 100 tisíc Tonganů žije na Tonze a 100 tisíc v Austrálii, na Novém Zélandu či v USA. Mnoho Tonganů žijících v zahraničí posílá výplatu domů, a tak množství místních lidí ani nepracuje a žije jen z toho, co dostanou od rodiny.
Nezdravě se opravdu stravují skoro všichni obyvatelé Tongy, která je možná druhou nejobéznější zemí světa, kde má 35 procent populace cukrovku. Země je ovlivněna čínským importem, přičemž své nachytané ryby exportují, protože z nich mají parádní peníze, a pak sami jedí nezdravě.
Milují nejtučnější části jehněčího zvané mutton flaps, jedí konzervy a polívky z pytlíku. Strašně brzy potom umírají, protože Tonga je země, kde se věk dožití postupně snižuje.
A co ty náklady na život a výdělky?
Já jsem sice většinu času pomáhal jako dobrovolník, ale ke konci jsem poslední dva měsíce od ministerstva turismu dostal i nějaké zakázky, takže jsem měl výdělek. Fotografuji sice jako hobby, ale protože na ministerstvu na Tonze fotografují hůř než Andrea Bocelli a Stevie Wonder dohromady, tak mě oslovili s nabídkou na nové fotky a dohodli jsme se.
Oni potřebovali oživit svou databázi fotek země, tak jsem pár míst nafotil a nakonec moje záběry i použili. Loni na Tonze zažili silnou cyklonu, která zničila mnoho cest, a tak když stavěli nové, moje fotky použili na obloucích vedle nich.
Z Tongy bez korony a poté do Střední a Jižní Ameriky. Jak ta realita změnila tvůj pohled na svět?
Je skvělý film Contagion o vypuknutí podobné pandemie, jakou dnes zažíváme. Tehdy, když jsem ho poprvé viděl, se ten film zdál jako dystopie, ale po odchodu z Tongy jsem ho zažil na vlastní kůži. Já jsem z Tongy odjížděl v říjnu loňského roku poté, co jsem tam neznal nošení roušek ani lockdown, takže jsem si na novou realitu ve světě zvykal těžko a byl to pro mě šok.
Na Tonze jsem jednou fotil místní děti, jak žijí a jak si hrají. Tehdy už probíhala pandemie, ale ty děti neměly žádné roušky ani rukavice, hrály si stejně vesele jako kdykoliv předtím. Když jsem ty fotky posílal domů známým, nevěřili vlastním očím a říkali mi, že žiji v paralelním vesmíru. Ten kontrast byl obrovský.
Nikdo na Tonze neřešil hygienická opatření?
Na Tonze nikdo neřešil dezinfekční gely, PCR testy tam začali používat někdy v září minulého roku. Běžný život pandemie příliš neovlivnila, ale očividný byl nedostatek turismu. Před pandemií na ostrov dorazilo čtyři nebo pět výletních lodí denně, ale podnikatelé, kteří měli své resorty nebo agentury, vysloveně trpěli. Mnozí z nich dokonce vše prodali a odešli z Tongy pryč.
Když jsem z Tongy odletěl do Aucklandu na Novém Zélandu, letiště po osmi měsících vypadalo jako ve válce. Jeden koridor, možná 20 lidí na celém letišti. Pokračoval jsem do Los Angeles, kam nás letělo kolem pěti cestujících v celém letadle. Odtud jsem jel přes Houston do Mexika a postupně až do Jižní Ameriky.
Máš představu, kam tě tvé cesty zavedou v následujících týdnech a měsících?
Momentálně nemám představu, jak dlouho chci cestovat. Musím přiznat, že občas jsou dny, kdy mám cestování plné zuby, jako když jsem jel z Ekvádoru do Chile a musel jsem splnit nekonečné množství podmínek od testů a karantén až po štít na obličeji.
V tom okamžiku jsem se už ptal sám sebe, jestli to má smysl. Předtím jsem pracoval v oblasti strategického managementu, kde se neustále plánuje a proto si momentálně užívám, že nemusím plánovat nic.
