Po letošním mistrovství Evropy jej nebude znát asi málokdo. Stačí se podívat do průběžné tabulky střelců turnaje; jediný, kdo jej dokázal přestřílet, je slavný Cristiano Ronaldo. Patrik Schick zatím podobnou formu na reprezentační úrovni neměl a je hlavně jeho zásluha, že si česká reprezentace hoví na prvním místě skupiny D právě před posledním zápasem s favoritem skupiny – Anglií.
Pro mnoho fotbalu neznalých fanoušků, jejichž vědomosti sahají k reprezentaci poskládané z Pavla Nedvěda, Jana Kollera, Petra Čecha nebo Milana Baroše, ale může být Schick stále ještě poměrně neznámým hráčem. Jak vlastně s fotbalem začínal a jaká je jeho situace nyní?
Česká reprezentace je pod tlakem. Hraje totiž první zápas mistrovství Evropy ve fotbale v Glasgow a jejím oponentem jsou domácí Skotové. Nervózní začátek, v němž měla jak štěstí, tak také připraveného Tomáše Vaclíka, se ale povedlo ukočírovat, a čtyři minuty před poločasem dokázala vsítit první gól na turnaji. Vytáhlý útočník s číslem 10 usměrnil centr Vladimíra Coufala, a zajistil jednobrankové vedení před odchodem do šaten.
Teď je ale situace jiná. Srdnatí Skotové se nechtějí smířit s tím, že během fotbalového svátku prohrají na domácím stadionu se soupeřem ve skupině, který je papírově nejlépe hratelný. Navíc v době, kdy dokonce i děti ve školách končily dříve, aby se mohly na zápas dívat. Vyvíjený tlak ale ne a ne vyeskalovat ve vyrovnávací gól. K tomu se nepovedla rozehrávka, kterou vystihla raketa West Hamu United – Tomáš Souček.
Míč následně doputuje k hráči v bílém dresu a shodou okolností se jedná o stejného hráče s desítkou na zádech. Ten neváhá – zvedá oči a vidí, že domácí brankář Marshall je venku z otevřené brány – v setině sekundy míří a s chladnou hlavou napřahuje. Trajektorie míče, kterou by přivodil snad jen legendární Roberto Carlos, nakonec donese kopačák ze 45,4 metrů až do branky Skotů. Z takové vzdálenosti nikdo nedal gól od roku 1980. Střelec? Patrik Schick.
K turnaji, na němž Schick vstřelil svůj zatím nejznámější gól, ale vedla poměrně náročná a klikatá cesta, v níž měl, jak on sám připouští, velkou dávku štěstí.
Kluk z Vestce
Kdo Schicka sleduje, ví, že se jedná o sebevědomého a velice rázného člověka, jenž se snaží vybrušovat svůj talent, řekněme, po svém. Vědom si svých silných stránek, dostal se až do AS Řím. Ale nepředbíhejme. Předtím, než se tak stalo, si kvůli své povaze několikrát vyslechl, že prostě na fotbal nemá a měl by kopačky pověsit na hřebík.
Nejvíce se o svém vztahu k fotbalu rozpovídal v rozhovoru pro časopis Reportér, v němž své fotbalové začátky upřesnil. Schick je pravý Pražan, narodil se v cukrářské rodině, která bydlela v Libuši, nicméně malý Patrik sladkostem moc nevěnoval pozornost. Přestože uznal, že občas něco uzobl, jeho primární soustředění směřovalo již od čtyř let k fotbalovému míči.
Hrál za Vestec, vesnici asi 14 kilometrů od Prahy, a už v té době jej vytáčelo, když jej někdo kritizoval. Sázel gól za gólem, ale jak je známo, nikdo, ani on, není dokonalý. Nejvíce mu vadilo, když jej častoval hlavně jeho otec, který zápasy prožíval. Schicka mrzelo, narozdíl od jeho spoluhráčů, že rodiče jezdí na jeho zápasy, jelikož byl vystaven narážkám svého táty. Jako dítě se dokázal při spálené šanci dokonce rozbrečet natolik, že musel střídat.
Co mu ale vadilo ještě více, bylo herní vytížení. Vestecký útočník byl srdcem sparťan, a jako malý chodil na Letnou, hlavně na zápasy Ligy Mistrů. Sám si pamatuje moment, kdy viděl po trávnících běhat sedmnáctiletého Waynea Rooneyho, když slavní United přijeli do Prahy. Vzory měl jiné; od tuctu dresů Davida Beckhama, přes Cristiana Ronalda až ke Zlatanu Ibrahimovičovi, nicméně tehdy si prý uvědomil, že fotbal není pouze hobby, ale povoláním, které chce v životě vykonávat.
Přesun do Sparty
Prospěch měl dobrý a času po škole mnoho. Ve Vestci se mu nedostalo dostatečného vytížení a tak se rozhodl, že chce někam, kde bude moci kopat prakticky denně. A kam jinam by měly vést jeho kroky než do Sparty, proti které také jako malý hrával a která jej velmi dobře znala. Zde také ukončil své trápení s rodičovským hodnocením; jak sám Tomáši Poláčkovi uvedl, tátovo pokřikování během jedné ze spálených šancí počastoval zdviženým prostředníčkem.
„Bylo mi dvanáct, byl jsem už hráčem Sparty a účastnili jsme se halového turnaje. Nějak mi to nešlo, táta zase kroutil hlavou, a když na mě nakonec něco křikl, nevydržel jsem, otočil se jeho směrem a ukázal mu prostředníček,“ uvedl Schick. Jeho táta byl nad věcí a zasmál se, máma se jej zastala. Od té doby prý malý Schick žádnou poznámku od táty neslyšel.
„V ten moment jako by se mi něco přeskládalo v mozku,“ vysvětlil svou proměnu. „Hrozně jsem se změnil. Do té doby jsem si všechno moc bral, ale najednou mi došlo: Kdo tady vlastně hraje fotbal? On? Nebo já? Přece já! Táta přestal, ale objevovali se další, kteří měli spoustu zbytečných rad a řečí. Jim už jsem prostředníček neukazoval, obvykle stačilo mávnout rukou –ale myslel jsem to úplně stejně,“ popsal svůj charakter v rozhovoru.
Mladý Patrik si začal věřit, ve Spartě podával kvalitní výkony, a místo si našel i v mládežnických reprezentacích. Umí si vybrat místo, zakončit nebo popřípadě přihrát do gólovky, za což si vysloužil v 16 letech smlouvu na 10 tisíc korun měsíčně. Za dva roky již trénoval s A týmem a získal smlouvu na 30 tisíc.
I když jistou kaňku to asi mělo; stejně jako Ibrahimovič vytáčel své trenéry tím, jak se choval. Někdo může říct arogantně, on by řekl, že prostě věděl, kde je jeho talent. Není dříčem jako Jágr, ani snaživcem, který by zápas odlítal od půlky na hrot a zpátky. Ve Spartě to špatně nesli, z čehož pramenila jeho nejhorší vzpomínka na Letnou. I přes dva vstřelené góly v zápase v dorostu jej trenér Martin Hašek se sportovním ředitelem Hřebíkem seřvali za to, že nehrál týmově. To jej jen utvrdilo v tom, že má zůstat sám sebou. Přestože mu pak Sparta zatrhla působení v reprezentacích, zůstal jí věrný.
Z Bohemky do Itálie
I přes jeho neshody s realizačním týmem dostal první šanci v Áčku už v roce 2014. Čtvrtého května 2014 naskočil do zápasu s Teplicemi na posledních 7 minut, ve kterých gól nedal, jednalo se však o velký krok, jenž jej dostal do profesionálního fotbalu. Zbytek roku ale nenastupoval tak, jak chtěl, proto se chtěl s vedením domluvit na hostování. Sparta nabídla druholigové celky Vlašim nebo České Budějovice, Schick ale obezřetně počkal na pomocnou ruku Bohemky.
Vršovický celek nebyl zrovna vysněnou destinací, ale spíše nutným startem. Tvrdá realita boje o každý bod a udržení se v lize jej zocelila, navíc dokázal vsítit 8 gólů v sezóně. Přirozeně to po konci sezóny neuniklo Spartě, jež Schickovi nabídla vylepšenou smlouvu na 60 tisíc měsíčně. Osmigólový střelec měl pobírat zhruba pětkrát méně než někteří hráči, kteří zůstávali na střídačce. V momentě, kdy se o něj zajímaly evropské kluby. Nedalo se tedy nic dělat; Sparta byla odmítnuta, nadějný útočník se nechal vykoupit janovskou Sampdorií.
Jak to tak bývá, ani první evropská štace nebyla úplný med. S platem milion korun měsíčně se však trpí mnohem lépe. Jenže když je člověk mladý, nový, a zároveň ne zrovna oblíbený trenérem, jímž byl tehdy Marco Giampaolo, jedince napadají různé myšlenky. Naštěstí měl kolem sebe přítelkyni, hezký byt, a spoluhráče Milana Škriniara. Co se fotbalu ale týkalo, Schick nerostl. Spíše stagnoval a nasazován nebyl. Až jednou v „jasně prohraném“ zápase se slavným Juventusem dostal šanci a povedlo se mu skórovat. Místo chvály ale zase přišla střídačka a leštění lavičky.
Schick údajně již propadal menší depresi. Neustále volal do Prahy manažerovi, jelikož nevěděl jak dál. Pohnutím osudu se mu však povedlo znovu dostat do hřiště později, jelikož byl Giampaolo vykázán ten den ze hřiště. Stačilo mu pár minut, aby vstřelil gól. A pak další a další. Patrik Schick proslul jako střelec, jenž dokázal rozhodovat zápasy a střílet góly jako střídající hráč těsně před koncem hry. Tím jeho kvalita jenom stoupla.
AS Řím a další stagnace
V Sampdorii vydržel nakonec jedenáctigólový střelec pouze rok; začaly se o něj totiž zajímat velké celky. Za nejžádanějšího muže italské ligy musely ale zaplatit. Ze Sparty se do Janova dostal za 4 miliony eur, a Sampdoria byla více než ochotná Schicka pustit i dále, jenže za 25 milionů eur. Světe div se, největší celky světa platit chtěly. Dlouho to vypadalo, i díky přičinění držitele zlatého míče za rok 2005 Pavla Nedvěda, na Juventus Turín, avšak kvůli Schickovu problému se srdcem z nákupu sešlo.
Jednání se prodlužovala a nadějnému útočníkovi šlo o čas: jestli chce přestoupit za 25 milionů v klauzuli, je třeba jednat, jelikož mu měla do konce roku vypršet. Což se nakonec stalo a znamenalo to jediné – šroubování jeho ceny do závratných výšin. A to se také stalo – jeho tržní cena vyrostla na závratných 40 milionů eur, tedy jednu miliardu korun. Za tolik peněz přestupoval pouze jediný český hráč – právě Nedvěd.
On se ale kupec našel, a ne jen tak ledajaký. Schick měnil adresu a stěhoval se do Říma. Slavný AS v čele s legendárním Francescem Tottim se těšil na to, jak si český forward podmaní Apeninský poloostrov. Realita? Jednou zranění, podruhé jen slabý odvar toho, jakým způsobem se probíjel v Janově. Dvouletá štace se prostě nepovedla, osm gólů byly pouhým stínem toho, jak dosluhující bosenský kanonýr Edin Džeko ničil obrany soupeře.
Řím navíc po nepřesvědčivých výkonech musel změnit trenéra, a nový kouč Paulo Fonseca s českým kanonýrem nepočítal. Podle něj byl moc měkký a málo hladový. Holt Schick se prostě nemění. Bylo tak na čase zase měnit adresu a tentokrát to vypadalo, že se změní i státy. Nejdražší posila římského celku byla přeci jen pořád zajímavým zbožím. Možností bylo několik: hostování v anglickém Newcastlu Schick odmítl, zájem měla prý i Fiorentina, Everton nebo Marseille. Nejblíže měl však podle spekulací do Dortmundu a do Německa se nakonec skutečně podíval. Ale trochu více na východ, na hostování do Lipska.
Německá jízda
V momentě, kdy si Schickovy kopačky přivykly saskému trávníku, jako by ho polila živá voda. Lipsko bylo štírkem Bundesligy, čekala jej Liga mistrů, přičemž mladá sestava, kterou řídil rovněž mladý trenér a bývalý kouč Hoffenheimu Julian Nagelsmann, se netajila velkými útočnými ambicemi. Ono to s útočníky jako Timo Werner nebo Yussuf Poulsen ani jinak nešlo.
Jenže co se nestalo. Útočník, který myslel, že na německém trávníku konečně najde klid, byl akorát častěji zraněný. Na trávník se dostal až 5. října proti Leverkusenu, v následné reprezentační přestávce se ale zase zranil. Situace jako tato zlomí i silnější povahy, každopádně Patrika Schicka spíše namotivovala k práci. Jak je již ostatně zapsáno v historii, v posledních 15 zápasech nastřílel 7 gólů a stal se třetím nejlepším střelcem týmu.
Lipsko proto uvažovalo, že Schickovo hostování promění v přestup. Na stole byla částka 29 milionů eur, tedy více než 780 milionů korun. Co čert ale nechtěl, přišla světová pandemie, a i takový tým jako Lipsko se skvělým sponzorem musel někde utáhnout opasky. Ne, 29 milionů eur je prostě moc, dáme 20. S tím ale Římané, kterým Schick patřil, nesouhlasili. Proto se začal hledat jiný kupec.
Nakonec se ukázalo, že pražský kanonýr zanechal v Německu velkou stopu. I přes vysokou cenu byl z italského velkoklubu vykoupen. Novým zaměstnavatelem nebyl nikdo menší než celek každoročně hrající o ty nejvyšší příčky – Bayer Leverkusen. Schick byl vykoupen za 26,5 milionů eur (700 milionů korun) a těšil se, že znovu prožene soupeře v lize našeho západního souseda. To však již řádila pandemie naplno a nikdo nevěděl, jak to všechno bude.
Nakonec se liga odehrála a nutno podotknout, že pro Schicka to byl poměrně slušný nástup. I přes počáteční zranění, omezenou sezónu a vypadnutí již v šestnáctifinále Evropské ligy ukázal, že na Bundesligu rozhodně má. Vsítil devět branek v lize a na jednu přihrál, čímž se stal třetím nejlepším střelcem týmu. K tomu přidal navrch tři góly a jednu asistenci v evropských soutěžích. S touto formou se následně na začátku června přihlásil trenérovi Šilhavému jako klíčová posila pro úspěch na Euru.
Budoucnost
Zbytek je historie, jak se říká. Schick válí, Skoty usměrnil dvěmi brankami, z níž jedna vešla do historie. Ve druhém zápase ve skupině zase proměnil penaltu i s krvavým nosem. Můžeme jen hádat, co přinese zápas s Anglií a postup do osmifinále, ale Češi se netají tím, že by se chtěli v turnaji dostat co nejdále. Minimálně tam, kam se dostala legendární výprava v Anglii v roce 1996, kdy Češko bralo stříbro.
Co se českého útočníka týče, nabízí se další debata o tom, jestli famózním individuálním výkonem pouze znovu nevhodil rukavici mezi světové megakluby, které se nyní poperou o to, kdo ji zvedne. Je třeba mít ale na paměti, že Schick v posledních pěti letech začínal čtyřikrát od nuly, nyní má platnou smlouvu v Leverkusenu, která mu bude platit ještě 4 roky a navíc mu to v Leverkusenu pálí.
S myšlenkou, že se i po ne moc povedené klubové sezóně do Evropy podívá i příští rok není moc pravděpodobné, že by odcházel. A pokud ano, půjde zase o hodně velký obnos peněz.