Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Na enormní úspěch i30 N navazuje jeho nový malý sourozenec. Jaký je?
Jistě jsi postřehl, že Hyundai způsobil v nižší střední třídě mezi etablovanými hot–hatchy doslova zemětřesení. Jeho prvotina i30 N totiž zaznamenala obrovský úspěch, čemuž se ani nedá divit, protože korejský výrobce pozitivně překvapil, místy až šokoval. Nyní se chystá obdobným stylem zamíchat kartami i v segmentu malých aut, do kterého vstupuje zcela nový a stejně ambiciózní hráč — i20 N.
Právě tato novinka nám přistála v redakci na test, proto ti přinášíme náš úhel pohledu. Vzhledem k tomu, že je na našem trhu malý pekelník k dispozici výhradně ve vrcholném provedení, bude řeč rovnou o verzi s dodatkem Performance, která disponuje vším, co Hyundai v této kategorii nabízí.
Kompaktní agresor
Přestože se s enkem váže především pověstný odstín performance blue, nám dělala společnost o něco nenápadnější, ale snad ještě atraktivnější konfigurace — lak dragon red s perleťovovínovým nádechem a volitelná černá střecha, respektive celá vrchní část karoserie, čímž je docíleno větší optické šířky i20 N.
Tím ale přicházíš o červené detaily, které se v kombinaci s červeným lakem nedodávají. O co ovšem rozhodně nepřijdeš, jsou 18“ tmavé disky obuté do pneumatik Pirelli P-Zero HN, rozměrná maska se šachovnicovou strukturou obsahující odkaz na motorsport a agresivní vzhled full–LED světlometů.
Pokud však máme být upřímní, světla svým světelným účinkem příliš neoslní, a to doslova, protože v potkávacím režimu svítí i v nejvyšší poloze relativně nízko a obecně na Matrix–LED technologii konkurence (Polo GTI) ztrácejí. Díky tvaru zpětných zrcátek by člověk řekl, že je Biermannův bavorácký rukopis cítit i v designu, nejeden venkovní detail ale nezapře svůj pravý původ.
Jistě nám dáš za pravdu, že hlavně vzadu převládají asijské výstřednější kontury, které reprezentují zejména koncová světla. Ta mají svébytný tvar, jsou značně protáhlá do stran a vzájemně propojená. Střední prvek ale nesvítí. Oku rozhodně neunikne chuligánské křídlo, pozornost musíme upřít i na kratičký zadní převis či hranatější zadní nárazník, který opticky rozšiřuje vozidlo.
V jeho spodní části je naznačený difuzor, nechybí pověstná centrální mlhovka a koncovka výfuku. Je sice jen jedna, ale, chválabohu, enko není své pověsti nic dlužné. V dané třídě jde o auto s nejlepším zvukem.
Filozofii přiblížit i20 N závodnímu WRC speciálu evidujeme nejen v aerodynamických prvcích, ale i v halogenových směrovkách a couvačkách. Vyzdvihnout musíme přední 320milimetrové kotouče, které jsou na svou váhovou kategorii skutečně velkorysé. A velkorysý je také průtok vzduchu přes přední, statečně děravou masku.
Nechceme tvrdit, že má i30 N nejkrásnější a nejkvalitnější kabinu ve své třídě, ale i20 N nás po designové stránce nechytilo za srdce. V kokpitu je už také více znát asijský rukopis, nemluvě o tom, že uvnitř je vše plastové víceméně od shora dolů. Řeč je však o sportovním autě, což enka bezpochyby jsou, a zde jsou priority jinde. Posed, řazení, řízení a informace, které musí být na očích. No a právě tyto čtyři aspekty jsou v případě i20 N na jedničku s hvězdičkou.
Začněme výbornými sportovními sedadly s integrovanými opěrkami. Sedadla jsou překvapivě široká a pohodlná, bočnice umí slušně podržet. Pochvala. Šestistupňový manuál má po vzoru i30 N bezkonkurenční kulisu, krátké a jednoznačné dráhy. Velkou pochvalu udělujeme i volantu s ideální logikou ovládání a vyvedenými tlačítky na volbu jízdních režimů, které nově doplňuje i tlačítko pro aktivaci meziplynem.
Spleť superlativ uzavřeme fantastickými, standardně dodávanými 10,25“ digitálními budíky. V klasických režimech je to místy neslané nemastné, ale když zvolíš jeden z enkových režimů, musíme uznat, že jsme hezčí grafiku a animace zažili snad jen ve vrcholných modelech AMG. Škoda, že takové budíky nemá i větší i30 N po faceliftu.
Mimochodem, 10,25 palce má i středový displej, kde je již nová generace infotainmentu, podpora Apple Carplay a stejně nezvyklé centrum sportovního nastavení, kde si můžeš všechno parádně nastavit. Dokonce je v něm jedna zajímavost — i20 N má systém, který ti automaticky nabídne aktivaci režimu N, jakmile rozpozná dopravní značku dvojité zatáčky.
Ve smyslu tradic v interiéru převládají decentní světlemodré detaily, které se alespoň trochu snaží vizuálně oživit spíše ponuře laděný vnitřek bez jakéhokoliv mimořádného dekoru. Je ale třeba dodat, že od béčkového segmentu snad nikdo nečeká zázraky, i když svou prostorovou nabídkou dokáže dvacítka překvapit.
Emoce na prvním místě
Hyundai i20 N je na papíře snad ve všech oblastech horší, slabší a pomalejší než jeho větší bratr, ale když si sedneš za jeho volant, vydáš se do serpentin a zvolíš sportovní režim N, zůstaneš v úžasu z toho, jak výborně tohle auto funguje.
Pod kapotou je přeplňovaný čtyřválec 1,6 T-GDi, který má 150 kW/204 koní a 275, respektive krátkodobě přes 300 Nm. Všechno jsou to ovšem jen čísla, o kterých ani toto enko není. Pocitově bychom přitom řekli, že se o pohon stará i více koní — a dokonce kdyby nám někdo řekl, že máme vpředu dvoulitr, absolutně bychom neměli důvod o tom pochybovat.
Projev, síla i výbušnost jsou skvělé. Už při cca 3 000 otáčkách auto příjemně zabírá, výkon příjemně graduje, po překročení 4 000 ot./min. to už doslova šlape. Samozřejmě, do nemalé míry za to může především nízká hmotnost — malé i20 N váží jen o trochu více než 1 200 kilogramů, což je na dnešní dobu zázrak.
Zmiňme ale i nějaké ty stinné stránky. Nízká hmotnost je na jedné straně fajn, na té druhé se je třeba připravit na ne zrovna ideální zvládání nezpevněné vozovky. V kombinaci s krátkým rozvorem může malé enko na cestě létat jako hadr na holi a chybí mu stabilita, jakou umí nabídnout větší i30 N. Je náramně hravé, ale když začneš dělat hlouposti, zadek tě chce předjíždět ostošest. Jistější a jednoznačnější vlastnosti většího i30 N nám vyhovují přece jen víc.
S krátkým rozvorem v neposlední řadě souvisí i další věc — podvozek. Popravdě jsme začali lovit v paměti, které auto má ještě tvrdší podvozek než toto, a dosud jsme si na nic konkrétního nevzpomněli. Model i20 N totiž nemá adaptivní tlumiče a v kombinaci s tuhým naladěním, vyztuženou karoserií, jednoduchou zadní nápravou a 18“ koly je to na rozbité cestě slušná divočina. Jedním dechem je však třeba dodat, že zejména díky takto naladěnému podvozku auto výborně funguje při sportovní jízdě.
Zmínit můžeme, že akceleraci z 0 na 100 km/h zvládne novinka za přibližně 6 sekund, zatímco její maximálka je 230 km/h. Model i20 N ale o jízdě rovně není. Je o pocitech. Má velmi dobré a přesné řízení. Za jeho volantem se vysloveně nadchnete, má perfektní manuál, úžasné meziplyny. S výkonem si umí ukázkově poradit mechanický samosvorný diferenciál — kam zatočíš, tam to prostě ihned jede. Brzdy mají sice vlažnější nástup, ale když přitlačíte, auto dají hned do pozoru.
Hyundai jednoduše z dostupné techniky vydoloval maximum a enko jezdí jako malý bůh, který ti dopřeje nečekaně velký zážitek za volantem. Na pohled možná nemusí sednout každému, po řidičské stránce jsme ale přesvědčeni, že v dané cenové hladině nic lepšího nenajdeš. Testovaný model totiž stál cca 600 000 korun, což je v kontextu schopností a radostí za volantem velmi atraktivní cena. A spotřeba? Pokud se snažíš, můžeš podlézt i hranici 8 l/100 km, při ostré jízdě je to skoro dvojnásobek. Z dlouhodobého hlediska jsme se udrželi na úrovni necelých 10 litrů.