Co se lidem děje v mozku, když si myslí, že vidí ducha? Zeptali jsme se psycholožky (Rozhovor)

Může mít podobný „paranormální“ zážitek i člověk, který je duševně zdravý?

Halucinace nejsou přirozené. Pokud jedinec netrpí psychickým onemocněním, může zažít halucinace ve stavu intoxikace drogami, převážně LSD či extází. Případně se vyskytují i při narušení vnitřního prostředí organismu, například při vysoké horečce, dehydrataci.

 Co když někdo tvrdí, že viděl ducha, a přitom nebyl pod vlivem žádné návykové látky, neměl horečku a ani jinak narušené vnitřní prostředí organismu a je psychicky zdravý? Může při takových vidinách hrát podíl i lidská fantazie?

Pokud nejde o halucinace a člověk věří, že duchové existují, jeho mozek bude hledat důkazy. Jednoduše řečeno, vidíme to, co chceme vidět. Samozřejmě, i fantazie, věk a osobnost hrají svou roli. Nebo se možná jen snaží zaujmout pozornost.

Věk? Jsou na vidiny náchylnější starší nebo mladší lidé?

Pokud se ptáte na halucinace, zde hraje roli spíše psychický stav než věk. U dětí předškolního věku se mohou vyskytovat konfabulace, můžeme je označit i za nepravé lži, které se vytvářejí mícháním reality s fantazijními představami. Operují nimi děti zejména tehdy, když se jim už žádnou konkrétní zkušeností s nejbližším světem nedaří vysvětlit konkrétní jev nebo objekt.

V jiném věku, a tedy i u seniorů, se konfabulace vyskytují jako porucha paměti, když se dotyčný snaží vyplnit mezeru v paměti myšlenkami, přičemž je přesvědčen o jejich pravdivosti.

Pokud má někdo strach ze tmy, je to spíše pro pocit nejistoty. Když jasně nevidíme, co se kolem nás děje, můžeme se cítit ohroženi.

Zde mě ještě napadá zmínit poruchu paměti, tzv. pseudologia phantastica, která se projevuje tím, že jedinec říká různé neskutečné události s fantastickým obsahem, jakoby je přežil. Je maximálně vystupňovaná fantazie a dotyčný nerozlišuje mezi tím, co je realita a co ne. Jde o poruchu, která vychází z poruchy osobnosti. Zpočátku jsou produkovány neskutečné zážitky jako snaha dosáhnout pro sebe určité výhody a v další fázi se do svých příběhů jedinec vžívá natolik, že už nerozlišuje mezi fantazií a skutečností a ani to nepovažuje za nutné.

Pokud tedy předpokládáme, že nemají halucinace, může mít nějaký vliv na člověka, že si, lidově řečeno, „vsugeruje“, že někde straší, a proto popisuje nepříjemné pocity/zážitky z nějakých míst opředených negativní minulostí? Mnohdy totiž lidé popisují nepříjemné pocity právě z míst, kde se v minulosti například vraždilo. Co dělá s lidskou psychikou to, že se člověk nachází na takovém místě?

Všem informacím, které k nám přicházejí, dáváme hodnotu my. My hodnotíme, zda jsou pro nás negativní nebo pozitivní. Pokud věříme tomu, že někde straší, znamená to pro nás, že nemáme věci pod kontrolou. To v nás vyvolá strach.

Strach je emoce, která nám říká, že jsme v ohrožení. Pokud se nacházíme na místě, kde se vraždilo, s někým to neudělá nic, protože tomu místu nepřisuzuje vyšší význam než jen „místo činu“. Jiní lidé si mohou naopak začít živě představovat, co se tam odehrávalo, a může to v nich vyvolat negativní emoce, jako smutek, strach či úzkost.

Proč mají lidé obecně strach ze tmy? Člověk někdy různé předměty vnímá ve tmě jako například siluetu jiného člověka. Může mít i toto nějaký podíl na tom, že si lidé myslí, že vidí ducha?

Pokud má někdo strach ze tmy, je to spíše pro pocit nejistoty. Když jasně nevidíme, co se kolem nás děje, můžeme se cítit ohroženi. Navíc předpokládáme, že většina násilných trestných činů se páchá během noci, což v nás strach jen zvyšuje. Evolučně jsme podmínění všímat si nebezpečí, abychom si zachránili život. Proto jsou lidé více všímaví a obezřetní, když se cítí v ohrožení, což může mít za následek i to, že si ve tmě spleteme předmět se siluetou člověka.

Někteří lidé popisují zjevení zejména během spánkové paralýzy. Co vlastně znamená pojem „spánková paralýza“, čemu předchází a proč je možné, že člověk tehdy zažívá halucinace?

Když člověk usne, svalstvo v těle se paralyzuje. Při spánkové paralýze však dojde k paralýze svalstva, ale mozek jedince je stále při vědomí. V důsledku toho se dotyčný nemůže pohnout a přichází zděšení, co se s ním děje. Spánková paralýza je často doprovázena pocitem tlaku na hrudi a těžkostí nadechnout se. Celý stav však trvá jen pár vteřin či minut.

Někdy se mohou vyskytnout vidiny mezi bděním a spánkem. Tento stav nazýváme hypnagogické halucinace, jsou to tzv. nepravé halucinace, které se mohou vyskytnout i u duševně zdravých lidí. Dá se říci, že je to takový polospánek, proto může mít dotyčný pocit, že jde o halucinace.