Mikro „Cro Cop“ Filipović je jednou z legend, kterou zná každý milovník bojových sportů. Ne každý zná ale bojovníkův poutavý příběh a cestu na vrchol.
Pravá noha nemocnice, levá noha hřbitov. Kdykoliv se vede řeč o nejlepších bojovnících všech dob, bývá jen otázkou času, než někdo zmíní jméno legendárního Mikra „Cro Copa“ Filipoviće a jeho „smrtící“ kopy na hlavu.
Chorvatský zápasník se nesmazatelným písmem zapsal do historie světových organizací a záběry z jeho bitev do dnešního dne patří do výkladní skříně toho nejpůsobivějšího, co bylo za poslední dekády na poli bojových sportů k vidění.
Proč? Jednou z věcí, kterou fanoušci bojových sportů milují, jsou knockouty. A ty Mirko Filipović rozdával jako na běžícím páse. Obdivuhodné ale nejsou jen jeho výkony v ringu či kleci, ale i jeho příběh.
Jsem bojovník a není pro mě ostuda padnout. Ostuda je nepostavit se. – Mirko Filipović
Jméno: Mirko Filipović
Narození: 10. září 1974
Výška: 188 cm
Váha: Cca 105 kg
Skóre: V MMA 38-11-2-1 (výhry, prohry, remízy, no contest), v kickboxu 26-8
Přezdívka: Cro Cop
Organizace: Pride FC, UFC, Rizin, Bellator a další
Chtěl se dostat z chudoby
Jak uvádí server The Body Lock, vášeň pro sport měl Filipović už od dětství. Tehdy se věnoval atletice, zejména běhům na krátkou vzdálenost. Když však viděl filmy, v nichž jako hlavní hvězdy zářili Bruce Lee a Jean-Claude van Damme, jeho svět se změnil a začal toužit po tom stát se zápasníkem. Už v sedmi letech začal trénovat Taekwondo, z něhož později přešel na karate, box a kickbox. V těchto disciplínách se brzy těšil skvělých výsledků i na národní úrovni.
„Kolem roku 1995 jsem se z naší vesnice přestěhovat do Záhřebu, který je asi 300 kilometrů daleko. V kapse jsem neměl ani dolar,“ vzpomíná na krušné začátky. „Věděl jsem, že sport je mou jedinou možností, jak se vyprostit z chudoby, vydělat peníze, pomoct mámě a celé rodině,“ dodal.
Podle statistik portálu Tapology nastoupil Cro Cop do svého prvního profesionálního zápasu v kickboxu v březnu roku 1996, tedy v necelých dvaadvaceti letech. Už předtím měl však relativně bohaté zkušenosti z amatérského boxu. Soupeřem se mu tehdy stal Francouz Jérôme Le Banner, budoucí mnohonásobný šampion, kterého Mirko Filipović zdolal na body.
Člen armády a protiteroristické jednotky
Jeden z nejdůležitějších momentů v Cro Copově životě však nastal v době, kdy pracoval u chorvatské armády. K té se přidal už v devatenácti letech, později také sloužil u protiteroristické jednotky Lučko. Odtud také pochází bojovníkova přezdívka „Cro Cop“ (zkratka pro „Croatian Cop“ , v překladu „chorvatský policista“).
Jednoho dne Filipovič požádal o povolení odjet na dva týdny trénovat s národním kickboxerským týmem. „K mému údivu mi to dovolili,“ vzpomínal Cro Cop pro britský deník Independent.
Ukázalo se však, že věnovat se plnohodnotně bojovým sportům a kariéře u armády nebylo možné. „Po dvou týdnech jsem byl pozadu s vojenským tréninkem a předvolal si mě nadřízený velitel,“ vysvětloval Filipovič. Ten mu dle jeho slov řekl následující: „Nemyslím si, že z tebe bude moc dobrý voják, ale věřím tomu, že z tebe bude dobrý bojovník. Propustím tě a chci, abys trénoval dvakrát denně a aby ses postaral o to, že na tebe bude tvá rodná země hrdá.“
A jeho přání splnil.
První zápas pro mě byl největší šok. Nevěděl jsem, co očekávat. Soupeř byl naprosté zvíře… 130 kilo čistých svalů.
Cesta k bohatství a ke hvězdám
V profesionálním kickboxu Cro Cop posbíral v 34 zápasech 26 výher a polovinu ze svých soupeřů kockoutoval. V roce 2001 následně přesedlal na MMA a jak sám bojovník podotkl, svůj debut na turnaji v Japonsku si bude pamatovat nadosmrti.
„První zápas pro mě byl největší šok. Nevěděl jsem, co očekávat. Bojoval jsem s Fujitou, který byl v té době považován za jednoho z nejnebezpečnějších bojovníků. Byl naprosté zvíře… 130 kilo čistých svalů,“ vzpomínal Filipović.
„Věděl jsem, že se mě bude snažit vzít k zemi. Připravoval jsem se na to, že v tu chvíli ho trefím kolenem. A přesně to se taky stalo. Dobře jsem ho trefil kolenem do hlavy a boj byl u konce. Tím to všechno začalo,“ prohlásil.
Pravá noha nemocnice, levá noha hřbitov
Největšího nárůstu popularity se Cro Cop dočkal během zápasení pod hlavičkou dnes již zaniklé japonské organizace Pride FC. Ta vešla do dějin řadou památných, leckdy i bizarních zápasů. Mirko Filipović zápasil exkluzivně pod jejími křídly několik let, během kterých drtivou většinu svých soupeřů ukončil před limitem. Věhlas získaly zejména jeho drtivé kopy na hlavu, kterými nejednoho oponenta poslal do kolen. A následně do péče lékařů. Tak vzniklo i bojovníkovo slavné rčení „pravá noha nemocnice, levá noha hřbitov“.
Z chorvatského bojovníka a bývalého příslušníka armády, který se narodil do chudé rodiny ještě za dob socialistické Jugoslávie, se rázem začala rodit hvězda světového rozměru, jejíž hodnotu si uvědomovala i samotná organizace Pride FC.
S tím se pojí i jedna úsměvná historka. Podle té Cro Cop požadoval zdvojnásobení svého platu na 300 tisíc dolarů poté, co se dozvěděl, že diváků v hale bude dvakrát více, než očekávat. Tak to ale nebylo a Cro Cop celou příhodu uvedla na pravou míru pro magazín Fighters Only.
„Tuto příhodu si vymyslel jeden právník v Tokiu, který podobné historky prodával novinám. Kdybych si něco takového dovolil, musel bych se naučit plavat v betonových botách,“ řekl bojovník.
„Stalo se to, že jsme byli dohodnutí na částce 130 tisíc dolarů, ale já chtěl 150 tisíc, protože jsem měl mít hlavní zápas večera. Na to oni řekli ne. Osm týdnů do zápasu jsem si pak poranil záda a oznámil jsem, že nemůžu zápasit, ať za mě seženou náhradu.
Poslal jsem jim i zprávu od lékaře, ale oni mi zavolali a řekli: ,Dobře, dáme ti 150 tisíc dolarů'. Já jim ale odpověděl, že ne, protože mám bolesti, a že pojedu už jedině za 300 tisíc. To odmítli. Nakonec mi pak poslali letenky a řekli: ,Dobře, dáme ti teda 300 tisíc dolarů',“ uvedl Cro Cop.
V podobných cifrách se dle odhadů pohybovaly i Cro Copovy odměny za zápasy v UFC. Podle portálu Sports Daily si Cro Cop v nejslavnější lize světa vydělával od 75 tisíc dolarů až po 350 tisíc dolarů. Celková výše výplaty se vždy odvíjí od toho, zda zápas prohrál nebo zvítězil, dál se pak k ní přičítaly bonusy, jako například za nejlepší výkon večera.
Soupeři padali za pár sekund
Tvrdost, jakou Mirko Filipović své soupeře ukončoval, okusil mezi jinými i Dos Caras Jr. alias Alberto Rodriguez, který se později stal wrestlerem v americké WWE. Tento zápas mimo jiné dokládá extravaganci, kterou byla organizace Pride FC vyhlášená. Ta totiž Rodriguezovi umožnila, aby bojoval s maskou na obličeji. Moc platné mu to nebylo. Cro Cop jej knockoutoval kopem do hlavy za pouhých 46 sekund.
Nicméně bojovníků, kteří s Cro Copem v ringu či kleci nevydrželi stát ani minutu, je více. Z vůbec nejrychlejšího KO v kariéře se Cro Cop radoval na silvestrovské akci v roce 2001, kde se mu postavil Japonec Yuji Nagata. Hned v úvodu však přišel přesný kop přímo na hlavu a byl konec. Na oficiální časomíře uběhlo jen 21 sekund.
Lámal jsem lidem kosti, žebra, trhal jim svaly, obličeje. Soupeře jsem dokázal opravdu těžce zranit. Ale i já jsem poznal bolest. – Cro Cop.
Cro Cop byl postrachem pro všechny a likvidaci jednoho soupeře za druhým si užíval. „Když někomu nakopu zadek, tak jsem ten nejšťastnější muž na světě,“ řekl Filipovič. „Nemyslím v tu chvíli na peníze, které jsem vydělal, ani na lidi, kteří mě sledují. Užívám si jen ten přítomný okamžik,“ doplnil.
Nemusel však pouze vyhrávat na to, aby jeho zápasy zvedaly diváky ze židle. To platí například pro jeho nezapomenutelný střet s ruskou legendou Fedorem Emelianenkem z roku 2005, který je rovněž jako Cro Cop označován za jednoho z nejlepšího bojovníků historie.
Z tohoto tříkolového souboje titánů nakonec odešel jako vítěz po rozhodnutí bodových rozhodčí ruský válečník, který obhájil titul šampiona těžké váhy a přerušil Cro Copovu šňůru sedmi výher v řadě, jež za poslední rok nastřádal.
A zrovna tak, jak miloval výhry, stejně těžce nesl právě i porážky. „Porážka je pro mě to nejhorší, co se mi může stát. Ale zároveň mě motivuje k tomu, abych byl válečníkem a trénoval dvakrát denně,“ uvedl.
Bolest a prohry ale ke sportu patří. „Lámal jsem lidem kosti, žebra, trhal jim svaly, obličeje. Soupeře jsem dokázal opravdu těžce zranit. Ale i já jsem poznal bolest,“ prohlásil Cro Cop.
Po prohře s Emelianenkem si Cro Cop v Pride FC připsal dalších pět výher a jednu prohru, načež japonskou organizaci, v níž se nejvíce proslavil, opustil a zamířil do UFC. Zde svůj debut zvládl na výbornou a svého soupeře Eddieho Sancheze ukončil hned v prvním kole. Poté však přišel zřejmě nejtemnější den Cro Copovy kariéry.
Tvrdý pád a cesta za pomstou
Psal se 21. duben roku 2007 a Mirko FIlipović měl v kleci změřit síly s Brazilcem Gabrielem Gonzagou, obávaný Chorvat však tvrdě narazil. Tak tvrdě jako nikdy předtím. Gonzaga totiž dokázal nemožné a Cro Copovi dal ochutnat jeho vlastní medicínu. Na konci první pětiminutovky jej knockoutoval nekompromisní kopačkou do hlavy.
„Byl to jeden ze zápasů, na které nikdy nezapomenu,“ svěřil se Cro Cop. „Trefil mě asi deseti nebo patnácti čistými údery do hlavy. Byl to zázrak, že jsem nezačal krvácet. Možná by to pro mě bylo i lepší, kdyby rozhodčí zápas kvůli tržné ráně zastavil. Stál jsem tam a viděl před sebou tři soupeře. Byl jsem naprosto vyřízený. Pak kopl high kick, trefil mě do hlavy a bylo po všem,“ řekl o osudovém zápase, který šokoval svět.
„Jsem bojovník a není pro mě ostuda padnout. Ostuda je nepostavit se. Takový už je ale život, nemůžeš pořád jen vyhrávat, i když se o to samozřejmě každý snaží,“ dodal Cro Cop. Dle svých slov navzdory této prohře věřil, že je lepším bojovníkem než jeho přemožitel. Usiloval proto o to, aby byla zorganizována odveta.
Té se nakonec dočkal, trvalo to ale dlouhých osm let, mezi nimiž Cro Cop odbojoval čtrnáct dalších zápasů. Účty s Gonzagou si však Cro Cop srovnal a svého soupeře navzdory nepříznivému vývoji ukončil ve třetím kole. Oba bojovníci si navíc za svůj výkon odnesli finanční bonus ve výši 50 tisíc dolarů. Jejich výkon a uzavření tohoto příběhu vyzdvihl šéf UFC Dana White i nespočet bojovníků, kteří s napětím sledovali, zda Cro Cop dokáže odčinit svou trpkou porážku.
Dopingová kauza a konec v UFC
To bylo naposledy, co se Cro Cop v UFC představil. Organizace s ním sice počítala ještě do dalších zápasů, v říjnu roku 2015 však antidopingová agentura USADA informovala o nálezu zakázaných látek v bojovníkově těle. Cro Cop se přiznal, že užíval růstový hormon, kterým si prý léčil zraněné rameno. UFC mu následně udělila dvouletý zákaz zápasení a rozvázala s ním smlouvu.
Po své éře v UFC se Cro Cop odebral zpět do Japonska, konkrétně do tamní organizace Rizin. Známý komentátor Joe Rogan ve svém podcastu spekuloval o tom, že důvodem Cro Copova přestupu z UFC do organizace Rizin mělo být to, aby mohl užívat „mexické suplementy“. Rogan se svými hosty dále zmínil, že už za doby organizace Pride FC docházelo k ne úplně čistým praktikám. To chorvatského bojovníka pobouřilo a přišla rázná reakce.
„Pořádně mě naštval. (…) Nejdřív začali mluvit o tom, že jsem si v kufrech z Japonska vozil miliony dolarů, což je zaprvé fyzicky nemožné a zadruhé naprostý nesmysl. Díval jsem se na to a říkal si, jestli se nezbláznili. Pak někdo, kdo tam byl s ním, řekl, že se mnou byl v trezoru a viděl to. V jakém trezoru? Tohle se v Prideu nikdy nedělo. (…) Měl jsem ho rád, ale od té doby u mě skončil,“ rozhněval se Cro Cop.
Na půdě organizace Rizin vyhrál v šesti zápasech, všechny soupeře navíc ukončil před limitem a jen jeden z nich se podíval až do druhého kola. Zde se Cro Cop stal šampionem turnaje Rizin Fighting World Grand Prix 2016.
Naposledy pak viděli diváci Cro Copa bojovat s Royem Nelsonem v americkém Bellatoru, kterému se v roce 2019 „pomstil“ za porážku, kterou utrpěl, když se spolu poprvé utkali v UFC. Tato výhra byla pro Cro Copa důležitá, protože jak řekl, za své porážky z UFC se dle svých slov „stydí“.
Roky v UFC na něm také zanechaly známku, podstoupit totiž prý musel hned šest operací – čtyřikrát měl operované koleno, jednou chodidlo a jednou nos. Kariéru ale nakonec ukončil s obdivuhodnou šňůrou deseti vítězství za sebou.
Odchod do sportovního důchodu oznámil Mirko Filipović během kariéry několikrát, později se však vždy vrátil. K definitivnímu odchodu byl však nakonec donucen kvůli zdravotním komplikacím jen pár měsíců po svém posledním zápase. Na jaře 2019 totiž bojovník prodělal mozkovou mrtvici, která jej málem stála život.
„Právě jsem se vrátil z nemocnice, jsem v pořádku. Musím ale říct, že je konec. Mrtvice mě malém zabila a nemohu si dovolit dostávat další rány do hlavy. Chce se mi brečet, následující měsíce budou bez tréninku hodně náročné,“ řekl tehdy Cro Cop pro chorvatskou televizi.
Navždy legendou
Za svou bohatou kariéru v kickboxu a MMA, v níž stál proti jménům jak Bob Sapp, Ernesto Hoost, Mark Hunt a mnoho dalších, si vysloužil nesmírné uznání, jakým se mohou pyšnit jen ti nejlepší z nejlepších. „Cro Cop bude navždy legendou a jeho knockouty kopem do hlavy už nikdo nepřekoná,“ prohlásil o něm například kanadský bojovník Elias Theodorou, který mezi lety 2014 až 2019 zápasil v UFC.
Ve své rodné zemi je dnes považován za národního hrdinu a to, jak moc pro sport zejména v tamních končinách znamená, v rozhovoru pro REFRESHER popsal šampion největší evropské organizace KSW Roberto Soldić.
„Narodil jsem se v Bosně, ale jsem Chorvat a na celém Balkánu lidé sledovali zápasy Mirka Filipoviće. Je to obrovská legenda, která k nám domů přinesla MMA,“ uvedl Soldić.
To, jakých výšin ve světě bojových sportů Cro Cop dosáhl, je obdivuhodné i z toho pohledu, že takové cíle vlastně ani zprvu vůbec neměl. Na samotném začátku byl jen mladý talentovaný bojovník, který ve sportu viděl šanci zlepšit svou kvalitu života. Nic víc, nic míň.
„Kdybych se rozhodl zůstat u policie, vydělával bych 500 až 600 dolarů za měsíc a jenom bych přežíval. Sport pro mě byla jediná cesta, jak se dostat z chudoby. To byla moje hlavní motivace. V tu dobu jsem nechtěl slávu, potřeboval jsem jen peníze,“ řekl Cro Cop.
Dnes jeho cesta slouží jako příklad pro ty, kteří se nachází v podobně špatné výchozí situaci, jako kdyby on sám. Na jeho jméno už bojové sporty nikdy nezapomenou. Stejně tak jako soupeři na jeho uspávací rány... pravá noha nemocnice, levá noha hřbitov.
