S Veronikou Čáslavovou o sex traffickingu, zobchodovaných ženách, ale i o tom, podle čeho si pachatelé vybírají své oběti a jak je přemluví na svoji stranu.
Veronika Čáslavová se k pojmu sex trafficking, tedy prodeji žen za účelem sexu, dostala úplnou náhodou v roce 2016, když hledala téma pro svoji bakalářskou práci. Spojila se s organizacemi pomáhajícími obětem a zjistila, že v Česku bývá ročně zobchodováno více žen, než si asi myslíš a situace je palčivá.
Společně jsme si povídaly o tom, proč se o sex traffickingu příliš nemluví, podle čeho si pachatelé vybírají své oběti a Veronika se nám svěřila i s několika příběhy zobchodovaných žen, které jen tak z hlavy nedostaneš.
Proč jste se začala věnovat právě zotročování žen v Česku? Přiznám se, že jsem netušila, že i ve 21. století probíhá obchodování s lidmi.
K zotročování žen jsem se dostala úplnou náhodou v rámci výzkumu během bakalářského studia. Měli jsme si vybrat téma, které se bude týkat bezpečnostních hrozeb ve 21. století a narazila jsem na několik článků týkajících se obchodování s lidmi v Německu, kde jsou únosy dětí poměrně běžnou záležitostí a přivedlo mě to až k obchodování s lidmi v Česku.
Během rešerše jsem pak narazila na sex trafficking, který ve mně vzbudil zvědavost a čím více jsem o něm četla, tím více mi přišel jako palčivé téma, a hlavně nepokryté téma, což mě velmi zarazilo. Mimo to mě zarazilo i to, jak těžké je o tom získat informace, protože všechny orgány, které by se tím měly zabývat, se tomu nevěnují příliš detailně. To pro mě byl impuls, abych se tomu pověnovala více do hloubky.
Proč myslíte, že se tomu orgány nevěnují tak, jak by měly? Proč není sexuální zotročování žen více medializováno?
Co se týče Německa, tak tam se to velmi řeší, mají veřejné kampaně, které na tento problém upozorňují a stejně je tomu tak i v Nizozemí či na Balkáně. Zrovna před nedávnem mi vyprávěla kamarádka, která navštívila Chorvatsko, že na autobusových nádražích visí plakáty, které lidem radí, kam se mohou obrátit, pokud se stali obětmi obchodování.
U nás je nízký zájem pravděpodobně způsobem tím, že nedochází k víc než stovkám případů ročně a tím pádem to není tak kritickým problémem a nejsou na něj kapacity. Na jednu stranu to nikomu nemůžeme mít za zlé, protože víme, že kapacity opravdu omezené jsou a člověk musí mít nějaké priority. Na druhou stranu si ale myslím, že minimálně v metodické části řešení tohoto problému existují slabá místa, která by byla dobrá posílit.
Jak dlouho se této problematice věnujete?
Věnují se jí od roku 2016, kdy jsem vypracovávala bakalářskou práci a dostala jsem se tím i k dalším souvisejícím problémům, především v mezinárodním kontextu.
Podle statistik ročně dochází k zotročení jednotek až desítky žen. Co se týče obchodování, tak v roce 2017 bylo prodáno 16 lidí a v roce 2018 to bylo 13 registrovaných případů
Máte představu, kolik žen bylo během této doby zotročeno?
Podle statistik ročně dochází k zotročení jednotek až desítky žen. Co se týče obchodování, tak v roce 2017 bylo prodáno 16 lidí a v roce 2018 to bylo 13 registrovaných případů. To, kolik případů z toho byl sex trafficking a kolik prodání za jiným účelem bohužel není přesně známo, ale obecný trend v rámci Evropy je takový, že většina případů, zhruba 70 %, je podezření na sex trafficking, tedy obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování. Poté, co se tyto případy dostanou k soudnímu přelíčení, tak se potvrdí zhruba polovina případů sex taffickingu.
Jaký je rozdíl mezi kuplířstvím a obchodováním s lidmi?
Odpovědí se dostáváme k poměrně širšímu problému. U obchodování s lidmi musí být prokázáno, že oběť byla zbavena svobody, že byla zadržovaná. Kdežto u kuplířství se nic takového prokazovat nemusí. Tam postačí, že oběť byla různými prostředky pachatele přinucena ke komerčnímu sexu. U obchodování s lidmi jde o kompletní nakládání s osobou jako takovou, tedy i převážení, přechovávání, zadržování atd. Rozdíl toho, zda bude konkrétní čin klasifikován jako kuplířství nebo obchodování s lidmi často ale závisí na drobných nuancích.
Mnoho lidí si myslí, že obchodování s lidmi nebo kuplířství se týká pouze sociálně vyloučených skupin. Tak to není a může se týkat i vysokoškolských studentů či vzdělaných žen
Jakými prostředky je oběť kuplíři přinucena ke komerčnímu sexu?
Je to v podstatě velmi jednoduché a ač si mnoho lidí myslí, že obchodování s lidmi nebo kuplířství se týká pouze sociálně vyloučených skupin, tak to tak není a může se týkat i vysokoškolských studentů či vzdělaných žen. Úplně nejjednodušší pro pachatele je výhružka násilím, k čemuž často dochází mezi partnery. To je mimochodem další ze zajímavostí, že pachatel vůbec nemusí být cizí člověk, ale často je jím partner. Podobný trend ostatně pozorujeme i u znásilnění. Ženy jsou k partnerovi důvěřivé, mohou na něm být i finančně závislé a často se také jedná o emočně slabší osoby, které si třeba v minulosti prožily něco nehezkého a vytvoří si k pachateli citovou vazbu.
Roli zde často hrají také drogy, kdy kuplíř bývá i dealer a drží tak ženu v šachu. No a co se týče vysokoškolských studentek, tak známe případy, kdy si dívky na studium vydělávají natáčením pornografických filmů a přes ně se pak mohou dostat i ke kuplířům.
