Duševní zdraví vysokoškoláků: Jak s ním zahýbal koronavirus a kam se obrátit, když máš potíže?

Výsledky ukázaly, že v období od dubna do května 2020 se studenti vysokých škol potýkali s řadou problémů mnohem více, než tomu bylo v období před pandemií. Přestože mladí lidé vnímali přechod na distanční výuku pozitivněji než samostudium a ocenili tak snahu učitelů provádět výuku aspoň tímto omezeným způsobem, vliv distanční výuky na psychiku byl značný. 

Zvýšené nároky na studium, větší zátěž a stres, strach z neúspěchu, ale i nemožnost setkávání s vrstevníky a další faktory. To vše se podle sociologů odrazilo v pocitech smutku, frustrace a úzkosti. Studenti měli v dvouměsíčním období jarní vlny sklon k depresivitě větší, než celá populace za běžné situace. 

Finanční dopad 

V rámci studie se sociologové zabývali třeba finanční situací studentů a studentek před pandemií a během ní. Z jejich výpovědí vyplynulo, že podíl studentů s finančními problémy se v době první koronavirové vlny zvýšil z původních 4,2 na 14,8 procent. „Obecně lze říci, že tato nenadálá situace způsobila zhoršení materiálního zajištění u vysokoškoláků,“ uvádí tisková zpráva výzkumu. Během pandemie koronaviru téměř patnáct procent studentů nedisponovalo dostatečnými finančními prostředky, které by pokryly jejich měsíční výdaje.

V souvislosti s tím se často měnily také formy bydlení. „Během nouzového stavu se značná část vysokoškoláků přestěhovala z různých jiných forem bydlení k rodičům, a to zejména z kolejí (84 % z nich) nebo společných pronájmů (49 % z nich).“ S rodiči bydlelo před pandemií 27 % respondentů. Během COVID-19 číslo vystoupalo na 59 %.

Složitá situace mediků a dalších pomáhajících profesí

Pandemie koronaviru měla podle Marie Salomonové z neziskové organizace Nevypusť duši dopad na dlouhodobou motivaci studentů. „Když už to trvalo déle, člověk začal pochybovat nad tím, jaká ho vlastně čeká budoucnost, jestli to, co studuje, má smysl,“ říká Salomonová a dodává, že samozřejmě ne každý vnímal dopady koronavirové pandemie negativně. Podle ní záleželo na individuálním přístupu jednotlivců ke studiu nebo na oboru, jaký studoval. 

Kdo měl podle Salomonové situaci velmi těžkou, to byli studenti medicíny a dalších pomáhajících profesí, například studenti zdravotnického záchranářství nebo budoucí zdravotní sestry. „Ti všichni kromě toho, že se měli studiem připravovat na budoucí povolání, měli ještě pracovní povinnost. Ale jejich podmínky byly poměrně nejasně vymezené. Třeba studenti, kteří studovali v Praze, ale trvalé bydliště měli v Opavě, byli povoláváni na služby do Opavy. Když se nedostavili, mohli z toho mít velký problém. Zároveň někteří pracovali zadarmo, protože peníze jim byly přislíbeny až potom, co skončí nouzový stav, ve kterém byli povoláni,“ říká.

Duševní potíže jako negativní nálepka

Je duševní zdraví studentů na vysokých školách podceňováno? Podle Marcely Macháčkové, výzkumné pracovnice Oddělení sociální psychiatrie Národního ústavu duševního zdraví se obecně tématu v posledním roce věnuje více pozornosti. Zmínila například probíhající Reformu psychiatrické péče a destigmatizační inciativu Na rovinu. Pozitivní vyhlídky do budoucna představují podle ní také projekty, které jsou mladým lidem a vysokoškolským studujícím blízko, jako je například zmiňovaná iniciativa Nevypusť duši nebo aplikace Nepanikař. 

„Nicméně v české společnosti stále existuje bariéra o potížích v oblasti duševního zdraví mluvit a vyhledat odbornou pomoc. Ze studií vyplynulo, že zde máme dlouhodobě vysoké procento lidí, kteří nevyhledají odbornou pomoc a neléčí se, ačkoliv mají příznaky, které by se již daly diagnostikovat jako nějaký typ duševního onemocnění. Napříč různými typy diagnóz nevyhledá pomoc až 50% lidí, což je alarmující číslo,“ říká Macháčková.

Jako možnou příčinu označuje přetrvávající stigmata duševních nemocí, tedy negativní nálepky, které si lidé s člověkem s diagnózou spojí. „Když se pak psychická nemoc týká jich samotných, mohou se bát to přijmout, protože se s tou negativní nálepkou neidentifikují, bojí se, jak na to zareaguje okolí,“ dodává Macháčková.

Problémem bývají kapacity

Jednou z možností, která studentům a studentkám vysoké školy může (nejen s problémy způsobenými koronavirovou pandemií) pomoci, jsou psychologické poradny přímo při vysokých školách či jednotlivých fakultách. Jenže právě v souvislosti s nimi se během pandemie ukázal výrazný kapacitní problém. Zatímco některé školy nemají podle Marie Salomonové poradenská pracoviště vůbec (přestože jsou ze zákona povinné), jiné školy se snažily, problémem ale byla již zmiňovaná nedostatečná kapacita. Některé univerzity sice znásobily například poradenské linky nebo chaty, ani tak to ale nestačilo.

To potvrzuje i Marcela Macháčková. „Z našich informací vyplývá, že by stále bylo třeba navýšit počet poraden či alespoň jejich personální kapacitu, jelikož v současné chvíli není psychologická podpora dostupná všem, kteří by ji potřebovali.“

Vysokoškolská poradenská pracoviště navíc podle Salomonové většinou neposkytují krizovou pomoc ani dlouhodobou terapii, ale spíše konzultaci, jak studium zvládat, případně se se studenty snaží přijít na alternativní řešení v případě zkouškového období. Některé poradny ale nabízí skupinová sezení či krátkodobou poradenskou psychoterapii.

Prevence? Na vysoké škole často složitý úkol

„Doporučuje se chodit spát a vstávat ve stejnou dobu. Učit se průběžně a dopředu, jíst vyváženou stravu, vyhnout se zvýšené konzumaci polotovarů. Ale kolik vysokoškoláků to dělá?“

Univerzální rady, jak předejít duševním potížím, existují. Podle Marie Salomonové ale nebývají moc často dodržovány z toho důvodu, že životní styl na vysoké škole často svádí k něčemu jinému, než se doporučuje. Udržet pravidelný režim, který díky rozvrhu fungoval na střední škole, je na vysoké mnohem těžší. 

„Způsobů jak se udržet v duševní pohodě je mnoho, a najdeme mezi lidmi rozdíly v tom, co jim vyhovuje. Každý se však může zamyslet a uvědomit si, co mu pomáhá udržovat psychickou pohodu, ať už je to v osobním životě či vzhledem ke studiu. Může být také užitečné rozvíjet schopnost monitoringu vlastního psychického stavu, to znamená umět sám/a na sobě poznat, kdy mi začíná být psychicky hůř a adekvátně na to zareagovat třeba zpomalit, dopřát si odpočinek, přeorganizovat si úkoly a tak podobně,“ doplňuje Macháčková. Jako pomoc v tomto směru může podle ní fungovat například web opatrujse.cz, který vznikl ve spolupráci s NÚDZ a mimo jiné nabízí například krátké testové baterie na míru úzkosti, depresivity nebo užívání alkoholu.

Zobrazit galerii

(12)