Boy Wonder: Na 23 skladbách jsem chtěl zachytit svůj přerod. Teď můžu udělat úplně nové album (Rozhovor)

Pracuji na tom, na čem mám, a tak nemyslím na nic jiného.

I v kontextu názvu — vznikalo toto album sedm let?

Absolutně ne. Použil jsem sice starší texty nebo úryvky ze starších textů, ale tak to má, myslím, každý. Možná jeden text je starší, možná dva další jsou zpola starší. Jinak album vznikalo v roce 2021 od února do konce roku.

Je to proto, abys byl aktuální?

Když jsem začal na konci února 2021 chodit do studia, odsunul jsem i věci, které jsem původně plánoval dokončit. Když jsem se dostal do toho režimu, že chodím do studia a nahrávám, za krátký čas jsem napsal spoustu nových věcí a zjistil jsem, že ty staré nepotřebuji a nechci.

Je ten název vtip nebo sarkasmus?

Není to vtip. Jeseň 2015: Človek z planéty Zem je ve všem ta nejserióznější věc, jakou jsem kdy udělal. Samotný název je inspirován mým oblíbeným filmem/knihou — 2001: Vesmírná odysea.

Jeseň 2015 tě provází už dlouho, já si už ale ani nepamatuji, kde se to objevilo.

Myslím, že jsem to řekl v tracku Pandúri. Řekl jsem: Nové album – jeseň 2015, ale neřekl jsem, že vychází. (smích)

Proč jsi od roku 2015 nevydával projekty? Už jsme si povídali o tom, že jsi i dával něco dohromady, ale nakonec to nevyšlo.

Jednoduchá odpověď na to neexistuje. Bylo v tom mnoho osobních věcí. Někdy v roce 2017 jsem měl napsaných spoustu písní. Bylo to ale příliš depresivní, nebylo to něco, co bych chtěl dát lidem ven. Když jsem to poslouchal s odstupem času, říkal jsem si, že to ani nejsem já. Doposud tyto věci mám, možná je někdy vydám.

Je asi běžné, že umělci procházejí něčím jako vyhoření nebo krize. Nevím, jestli to nazývám dobře, ale snad rozumíš, k čemu mířím.

Nevnímal jsem to tak. Spíš jsem měl nevyřešené věci v osobním životě. Ty jsem přenášel do textů, a proto jsem to i stopnul. Asi dva roky jsem měl takové, že jsem rap ani neposlouchal. Chvíli jsem měl pocit, že do tohoto žánru už ani nepatřím a nebaví mě, poslouchal jsem hudbu, kterou jsem celý život ignoroval. Dostal jsem se do toho zpátky v roce 2020.

23 skladeb mnoho lidí překvapilo. Čekali jsme něco skromnějšího.Myslím, že jsem měl co říct. 23 skladeb je mnoho, to jsem si uvědomoval, ale je tam 5 skitů.

Dnes se dělají spíše krátká alba s krátkými tracky, asi i z toho důvodu, že je rychlá doba.

Já tomu říkám instantní rap.

Chtěl jsi možná v tomto udělat revoluci?

Nad těmito věcmi jsem se nikdy nezamýšlel. Já jsem si to ani neuvědomil, ale sám sebe jsem se ptal, proč se dělají tyto minutové tracky a dvacetiminutová alba.

A víš proč?

Ano, kvůli streamům. Ale nechápu, proč to takhle dělají. Jim by stačilo, kdyby měly ty tracky 40 vteřin, když se počítá prvních 30 vteřin.

Už dříve jsi mi říkal, že na albu nechceš moralizovat. Přesto vnímám, že se celým albem nese myšlenka rovnoprávnosti, což se vzhledem k náladě ve společnosti i rapu cení. V tvorbě to ale máš dlouho.

Nikdy to nemám tak, že bych přemýšlel nad tím, co mi ještě ve skladbě chybí a co bych tam ještě doplnil, všechno je přirozené. Když se tam víc zmiňuje tato rovina, je to asi proto, že na to často myslím a je to můj pohled na svět. Nemá to s politikou nic společného. Myslím si, že je třeba o tom mluvit, i když v rapu to možná až tak důležité není.

Načal jsi také evoluční téma a vesmír. 

To mě baví. Mám rád sci-fi literaturu i filmy. Sám bych se chtěl dožít vesmírného věku. Chtěl bych vědět, jaké to bude, když vyletím vzhůru.

Image huliče se s tebou nese i nadále, i když už možná na tomto albu dáváš méně najevo, že by tě to ovlivnilo.

Bohužel se se mnou tato image nese.

Ovlivňuje tě to ještě při tvorbě?

Jsem extrémně líný. Spíš mi to tímto způsobem ovlivňuje život.

Na albu jsi svým způsobem kritický k tomu, co nazýváš „něco jako kokain“.

Vysloveně mi nevadí lidé, kteří to berou, i když já to neberu. Jsou lidé, kteří od rána do večera hulí a každý víkend se nadrbou a pak nenávistně křičí na lidi, kteří foukají koks, že jsou feťáci. Spíš jsem chtěl poukázat na ně. Pro mě je to droga, která mě nezajímá a nemá mi co dát.

Zároveň upozorňuješ například na vysoké tresty za marihuanu. Má rap ještě dnes plnit tento společenský úkol, tedy i poukazovat na anomálie v trestech?

Jednoznačně. Ani ve světě nejsou jen ti „moneymake“ rapeři, existují i uvědomělí interpreti. Kritika společnosti patří do každé hudby, která není vysloveně popmusic pro děcka. Ještě stále to vnímám jako umění, které z něčeho musí vycházet. Jsem smutný, když to vychází jen z toho, že na tom někdo chce vydělat cash. Je to strašně povrchní a občas si připadám trapně, když si srovnávám umělce z jiných stylů s rapery.

Přestal tedy rap plnit tuto funkci?

Zároveň platí, že rap je zábava. Vznikl na párty, je to i o tom. Když někoho něco štve, je přirozené, že o tom rapuje. Když někoho nic nesere, je přirozené rapovat o tom, jak si užívá. Já respektuji i to, i to. Možná moje další album bude takové.

Máš tam víc věcí, ve kterých rapuješ o tom, jak je někdo „sr***a“ nebo „h***o“. Musíš mít nějaký archetyp člověka, na kterého myslíš.

Tyto výrazy jsem, myslím, použil jen v jednom tracku, kde kritizuji kotlebovce (podporovatele zmíněné krajně pravicové strany ĽSNS — pozn. red.), dezoláty a podobné zm*dy, tam jsem myslel konkrétně na ně.

Několik lidí překvapila spolupráce s Pouličným autorom tónov. Každého, s kým jsem se bavil, to překvapilo pozitivně.

Všímám si, že mnoho raperů ze scény, ale i lidé z mého okolí Frantu moc nerespektují. Skoro nikdo mu nedává prostor. U mě hraje velkou roli, že má brutální skills, umí rapovat lépe než polovina nějakých super raperů u nás. To je všechno, co potřebuji. Je technicky dobrý a má flow. Zároveň celou dobu říkám, že ho lidé bezdůvodně neberou, a kdyby vypadal jako Justin Bieber, vnímali by ho jinak.

Jaký jsi měl klíč na ostatní hosty?

Každý, koho jsem oslovil, i ti, kdo to nevzali a nejsou na albu, mají můj maximální respekt. Cením si jejich tvorby, to je jediný klíč.

James Cole, Matys nebo MC Gey jsou jasní, ale máš tam i Šimona Švidraně a Dana Kapitána.

Nechtěl jsem provařené hosty, Švidraň se mi líbil na Vecově albu, ozval jsem se mu a zkusili jsme to. Myslím, že je to oukej.

Říkáš, že nechceš provařené refrénisty.

Dano Kapitán? (smích) Ono to bylo asi tak, že moc nevnímám, co vychází. Narazil jsem na jednu jeho skladbu a říkal jsem si, že se mi líbí, zkusili jsme to a nahráli jsme to. Po novém roce, kdy jsme to už měli hotové, jsem si začal všímat, že je ten kluk úplně všude. To nemyslím špatně. Udělali jsme super věc, si myslím, a určitě se ještě setkáme v tracku.

Marketing k albu je dnes taková spíše podceňovaná věc, instastories a Ruka Hore už nemusí stačit. Co si o tom myslíš?

Někdo to potřebuje, někdo ne, já si myslím, že já to potřeboval. Nevyšlo to úplně podle plánu.

Chyběly ti klipy.

Přemýšlel jsem však i nad tím, jaké jiné promo ještě udělat. Tým kreativních lidí se vždy sejde. Já jsem vsadil na klipy, to je nejlepší reklama pro rapera. Přišlo ale několik fuckupů, v lednu jsem už myslel, že vyskočím z okna. Už v září jsme něco točili v Praze a říkali jsme si, že ještě máme čas, ale když mi přišla na konci roku 2021 finální verze, nebyl jsem s ní spokojeýn a nedal jsem to ven. Nakonec se z toho sestříhal pouze teaser. Asi půl roku jsme řešili dva klipy se dvěma lidmi, kde se to opět kvůli pandemii a další věci posunulo a nakonec jsme to nestihli.

Takže jsi improvizoval?

Asi dva týdny před releasem jsem oslovil Jána Stracha, i když jsem si myslel, že mě pošle do p**ele. Nakonec se nám to podařilo udělat. Pak jsem oslovil ještě jednoho kámoše, který žije v Itálii, žongluje tam. Viděl jsem na Instagramu, že si hraje po nocích s grafickým programem, tak jsem mu napsal, jestli neuděláme klip. Video jsme měli hotové asi dvě hodiny předtím, než šlo ven. Nic hrozného. Pohoda.

Ohlasy jsou fajn.

Já to nečtu. 

Budou další klipy? 

V blízké době budeme točit ještě jeden klip, na jaře možná další. To budou poslední věci k tomuto albu, pak už chci připravovat nové.

Tímto albem sis teď splnil tu povinnost, za kterou tě ​​všichni naháněli, a teď budeš dělat na něčem novém, kde už nebudeš cítit takový tlak.

Přesně tak. Proto je album Jeseň 2015 i takové, protože jsem tam potřeboval dostat všechno z období, kdy jsem nic nedělal. Když si ho pustíš od začátku do konce, kontinuálně můžeš slyšet, co se v mém životě dělo. Začíná to roce v 2015 a poslední tracky jsou již z tohoto období. Chtěl jsem, aby lidé ještě zažili i toho starého Wondera, ale chtěl jsem ukázat i tento můj vývoj, který neměli možnost zachytit. Takže tak — chtěl jsem trochu toho starého, ale i nového a hlavně připravit lidi na to, co přijde.

Těšíme se tedy na album. Pojďme ještě na závěr k tomu aktuálnímu tématu, kterým je kopírování hudby, nebo tedy používání referenčních melodií a podobně. Jaký na to máš názor? Je podle tebe v pořádku použít krátkou pasáž jiné skladby?

Záleží, kdo to použije, jak to použije a jak se k tomu vyjádří.

To jsme velmi rychle přešli ke konkrétnostem.

Já bych se asi trochu styděl. Nechci to tady veřejně rozebírat, mám na to svůj názor, a když to nevadí hlavním aktérům kauzy, mně je to u prdele. Když si uvědomíš svou chybu a obhájíš ji tak blbě, že to zní, že se povyšuješ nad ostatní, protože ty to už neděláš tak, ale takhle, a přitom si děcka a polovina scény z tebe berou příklad, trochu to zabolí. V každém případě, každý občas šlápne vedle a myslím, že není ničí záměr vychovat zde generaci referenčních flowerů.