Kvítka v bytě: Pandemie v lidech probudila lásku k pěstování. Květinám ale často dávají až přehnanou péči

Proč může být ta stejná květina v supermarketu extrémně levná a jinde se prodává klidně i za trojnásobek ceny?

Je to hlavně proto, že supermarket si může na ten objem dát marži třeba i jen deset korun a vyplatí se mu to, protože s tím nemá žádnou práci, nebo do toho respektive rozpustí svoje provozní náklady. My například ale tím, že se orientujeme pouze na prodej, potřebujeme marži vyšší, abychom pokryly náklady a zisk tím pádem musí být taky vyšší.

A kvalita té rostliny je stejná? Liší se například v tom, jak byla vypěstovaná?

V tom, jak byla vypěstovaná rozdíl nebude, protože to může být klidně ten stejný dodavatel. Zacházení s tou rostlinou bude ale sto a jedna. V supermarketu se o to nikdo odborně starat nebude.

 
Co jsou slow plants?

To jsou kytky, které nejsou zakoupené a rovnou prodané. Můžou to být třeba rostliny, co jsme vykoupily, nějak kultivovaly a posíláme je dál, nebo to můžou být takové, co jsme si samy nařízkovaly a vypěstovaly z nich jednotlivé rostliny, nebo ty, co sice třeba v Holandsku nebo na burze koupené byly, ale staráme se o ně takovou dobu, že už nesplňují vizuál a parametry té koupené kytky podle nějakého mustru. Vypadají už zkrátka domácky.

 
Často se říká, že květiny cítí energie, ať už negativní nebo pozitivní, a podle toho potom prosperují. Myslíte si to taky?

Určitě je pro ně výzva, když nerostou v tichu. To si myslím, že je pro ně špatně, protože kdekoliv, kde to žije, musí být nějaký ruch. Takže se kytce asi nebude dařit někde, kde je ticho. Jestli cítí energie nevím, ale myslím si, že rostliny milují výzvy. Když budou v nějakém špinavém prostředí, tak se jim bude daleko víc dařit a budou daleko víc nastartované. Nejsou to organismy, které by se snadno vzdávaly.

Je tohle třeba i důvod, proč jsou často v chodbách a nebo ošklivých čekárnách květiny nádherné?

Může to tak být, ale souvisí to i s tím, že květinám se daří paradoxně víc, když se o ně nestaráte, než když to s péčí o ně přeháníte. Oni totiž tu péči zas tolik nepotřebují. Tenhle příklad, co jste zmiňovala, ještě bývá taky spojen s tím, že chodby u doktorů a tak podobně, mají skvělé podmínky. Častou jsou světlé a v zimě je tam chlad, ale zas tam třeba nebývá průvan, takže se tam tím pádem květiny hezky zazimují a v létě tam mají zase hodně světla.

 
V jakém se teď nacházíme cyklu a co můžeme s rostlinami dělat, nebo naopak právě nedělat?

Teď se může dělat prakticky všechno. Od množení, řízkování, sázení semínek, rozsazování, sesazování a experimentování všeho druhu. Je právě začátek vegetačního období, všechno je dovoleno.

 
Tahle otázka nejčastěji padá v mém okolí: Proč mojí monsteře nerostou prořezané listy?

Má málo světla a nebo není vedena do vrchu. To je fyziologická záležitost. Pokud má rostlina málo světla, nemůže si dovolit fenestraci (prořezané listy a díry, pozn. red) protože potřebuje tu plochu k tomu, aby z toho listu vytěžila maximum, když tam bude díra – tak tam bude ztráta. Často to také může být tím, že je to mladá rostlina. Stejně jako dítěti neporostou vousy, tak jí se nebudou dělat díry.

 
Co jsou nejčastější mýty, které o pokojových rostlinách panují?Takové ty klasiky, jakože nejjednodušší na pěstování je kaktus – to není pravda. Kaktus je celkem náročná rostlina. Lidé si třeba často myslí, že se kaktusy nemusí zalévat, to je blbost. Musí se zalévat a ještě k tomu ve chvílích, kdy je nízký tlak. Když je třeba ošklivé počasí. Když se zalijí ve chvíli, kdy je vysoký tlak, tak jim začne praskat kořenové pletivo.

Potom si také lidé hodně myslí, že se kytky nemají sprchovat v zimě a potom také třeba, že šplhavnice jako je Zamiokulkas nebo Tchýnin jazyk přežije i tam, kde není světlo. To také není pravda, tyto rostliny jen velmi pomalu umírají, takže v tmavém koutě vydrží  třeba i třičtvrtě roku.

Jaké chyby lidé při pěstování nejčastěji dělají?Moc se o ně starají. Mají strach, že jim květina umře, tak u ní celé dny sedí a nenechají ji chvíli být. Často si také myslí, že rostliny potřebují být ve sterilním prostředí takže, když tam třeba najdou chvostoskoka, což je užitečný rozkladač, tak jí ten substrát začnou okamžitě propařovat a likvidovat všechno živé, co tam je. To je škoda, protože to je už úplně odloučeno od faktu, že ta rostlina je přírodní materiál.

Lidé také například často staví kytky tam, kde je potřebují a kde se jim líbí, místo toho aby je dali tam, kam potřebují ty květiny.

Dá se denní světlo nějak upravit, když nám třeba svítí jen do jednoho kouta?

Ano to se dá. Pomáhá, když máte vymalováno na bílo, když máte umytá okna, když používáte zrcadla – to zvyšují světlost prostoru. Vyloženě to nemusí být přímé světlo z okna, ale dá se tím světlem takhle hýbat i přes odraz.

 
Spousta lidí používá hodně domácích hnojiv, jako je třeba lógr z kafe. Je to dobré a existují i nějaké další domácí tipy?

Těch je spousta, lógr z kávy se používá, protože je to kyselina a okyseluje půdu. Mělo by se to ale dělat jen u rostlin, které tu kyselost vyžadují. Dá se okyselit i citronovou vodou a používají se třeba také výluhy z přesličky, které jsou protiplísňové nebo ze šalvěje, který je antibakteriální. Hnojit se dá třeba  výluhy z banánových slupek, protože mají hodně draslíku, takže je to k hnojení dobré. To jsou takové organické vylepšováky lidské tvořivosti.

Jaká je podle vás nejvzácnější pokojovka? Slyšela jsem třeba o monsteře Pink Princess.

Nikol: Pink Princess už není zas tak nedosažitelná. Je zajímavé, že se trh velice rychle nasytil, a teď už je celkem levná. Ale třeba bílá monstera je taková pořád ještě nedopěstovaná. Přitom se pěstuje hrozně dobře, takže nevím, proč ještě nestojí méně a není více v běžném prodeji.

Teď hodně frčí například Monstera Dubea, nebo různé Philodendrony. Hodně jsou to druhy, které nejsou tolik komerčně prodávany. Ale jednu nejvzácnější nedokážeme určit.

Narazily jste na kytku, jejíž péče byla i pro vás náročná a nedařilo se vám ji pěstovat?

Jo, je jich hodně. Například takový typ orchideje, kterým se říká Jewel Orchideje. Potom taky třeba Ludisia discolor nebo Macodes petola. Jsou to hlavně rostliny, které potřebují vysokou vzdušnou vlhkost, a když tyhle druhy začínaly, nebyly to ještě  trendové záležitosti a informace ohledně nich se tak ani moc nedaly ani najít na internetu. Nevěděly jsme třeba, že k jejich pěstování potřebujeme skleník. Kytky ale umírají i nám.

 
Měly jste tu někdy nějakou pandemii škůdců?

Ne pandemii, ale škůdce jsme měly. Je to normální, ten kdo říká, že ne, tak lže. I my máme škůdce, ale s tím ohledem to musíme řešit. Máme několikrát do roka generální úklidy a květiny se u nás pravidelně sprchují a zalévají se humátem, aby měly trošku silnější pletivo. Také je letníme a škůdce takto likvidujeme.

 Jak jste se poznaly a jak se u vás zrodila vášeň k pokojovkám?

My jsme s Verčou sestřenice. Její maminka je ségra mého táty. Začalo to tak, že Verča jednou přišla s tím, že by chtěla zkusit nějaký bazar kvítek, myslím, že to bylo tenkrát na Flédě, a ptala se mě, jestli nemám nějaké řízky rostlin. Naše rodiny ​​totiž měly vždycky rostliny doma, jak naše babičky, tak naše mamky a potom i my dvě.

Ten bazar měl na to, že jsme řízků měly jenom malinko, docela úspěch. Takhle jsme s tím celým vlastně začaly, napřed na Facebooku, potom na Instagramu a už to bylo.

Věděly jste o květinách vždycky tolik?

Všechno jsme tak nějak zjišťovaly průběžně. Hodně jsme toho věděly od babiček, nebo od lidí, co tomu rozuměli a hodně jsme si toho také načetly. Ty rostliny, ale nejsou zas tak složité, takže lehce přijdete na to, jak se o ně starat a co potřebují.

Kdy jste se rozhodly přidat keramický ateliér?

Já jsem vyučená keramička, studovala jsem uměleckou keramiku a byl to vždy můj sen. Říkala jsem si ale, že to třeba budu dělat až stará někde ve svém rodinném domě ve sklepě, nemyslela jsem si, že s tím začnu tak brzy. Stalo se to tak, že tím, jak jsme začaly Kvítka a měly i svůj první ateliér, jsme si řekly, že to spojíme všechno dohromady a budeme dělat i vlastní květináče a všechno kombinovat. Nakonec jsme se rozhodly, že budeme dělat i užitkovou keramiku. Hodně mě to baví, takže se tomu dost věnujeme. Založily jsme keramice i vlastní účet na Instagramu a děláme i kurzy pro lidi.

 
Je hodně lidí, co chce dělat vlastní keramiku? Zdá se mi, že se to také stává čím dál oblíbenější aktivitou.

Také jsem si všimla, že je toho kolem teď hodně a že ke keramice lidé začali přistupovat lépe. Dříve se kupovala hlavně Ikea a tyto velkoobchody, ale teď už se lidé více zajímají o to řemeslo.

Přišlo mi, že se to stalo dost oblíbené také díky covidu. Přes pandemii začali všichni zjišťovat, co můžou doma dělat a čeho jsou schopní dosáhnout. Když se keramiku učíte pár měsíců doma, tak se to naučíte, není to nic složitého, když je člověk trochu zručný.

 
Vy máte podobně stará miminka, musely jste kvůli mateřství něco začít dělat jinak?

Ono se to vlastně ani nezměnilo. My jsme obě dvě děti chtěly a nechtěly jsme jedna na druhou nějak čekat. Myslím, že je v dnešní době špatně na něco čekat, hlavně na to dítě. Já jsem sem do ateliéru potom jela rovnou z porodnice a i jsem tady až do posledního dne seděla za kruhem. Děti to tady zvládnou s vámi, jen si to musíte trošku přizpůsobit. Dokud je dítě malý tak se to dá zvládnout, ale myslím si, že fungujeme úplně stejně, jako předtím. Jen tu nebýváme každý den, ale máme tu navíc i spoustu šikovných lidí, kteří tu pracují s námi a můžeme se na ně spolehnout.

 
Plánujete teď něco konkrétního do budoucna, třeba další knížku nebo pobočku?

Určitě teď nějaké plány máme, ale nebudu to prozrazovat, protože je to čerstvý a u nás je to tak, že jakmile něco řekneme, tak to okamžitě začne dělat někdo další. To si teda nechám pro sebe, ale určitě máme nějaké plány co se týče keramiky a v kvítkách se možná teď budeme držet trochu zpátky, aby nám to tu nepřerostlo přes hlavu.