„Na jedno posezení jsem snědla i 5000 kalorií. Nepociťovala jsem ale žádné uspokojení, stále jsem měla hlad,“ popsala svou zkušenost se záchvatovitým přejídáním Ema v rozhovoru pro Refresher.
Záchvatovité přejídání (anglicky Binge Eating Disorder, BED) je jednou z poruch příjmu potravy (zkráceně PPP), při které lidé za krátkou chvíli sní velmi velké množství jídla. Své počínání nemají pod kontrolou a nedokážou jej ovlivnit, nemohou tedy ani přestat jíst tehdy, kdy už jsou sytí.
Záchvatovité epizody jsou velmi tísnivé a lidé, kteří jimi trpí, by je nepřáli ani svým největším nepřátelům. Přichází po nich pocity viny, studu, selhání a dokonce i znechucení nad sebou samým. Což ovšem opět posiluje začarovaný kruh toxického vztahu k jídlu, ze kterého není jednoduché vyskočit.
Záchvatovité přejídání: diagnóza a léčba
BED může postihnout kohokoli bez ohledu na věk či pohlaví. Podle odborníků zároveň důkazy naznačují, že by se mohlo jednat o nejčastější poruchu příjmu potravy. Refresher hovořil s Emou, studentkou magisterského oboru psychologie na univerzitě ve Skotsku, která se ze záchvatovitého přejídání léčí.
Neutišitelné myšlenky a neutišitelný hlad
„Epizoda začínala tak, že se mi v hlavě rojily neutišitelné myšlenky. Chtěla jsem od nich utéct například do seriálu, ale nedaly mi pokoj. Přicházely v takové míře, že jsem se zvedla z postele, vrátila se zpět a takhle třeba dvacet minut dokola. Pak už jsem to ale nevydržela, vzala jsem peněženku, tašku a šla do obchodu s cílem nakoupit si jídlo, abych se jím přejedla. Nekoupila jsem si jeden balíček chipsů, měla jsem plný košík,“ otevřela svou zkušenost Ema.
Ve Skotsku se všechno prodává po velkých baleních, místo jednoho Kinder Buena jsem si tak koupila rovnou čtyři. To samozřejmě epizodu přejídání ještě zhoršilo.
Na jedno posezení Ema snědla klidně i 5 000 kalorií. Žádné uspokojení ale nepociťovala, stále měla hlad. „Docházelo to až do bodu, kdy jsem se musela vyzvracet, nebylo to ale tak, že bych si musela strkat prsty do krku a nutit se. Ani zvracení mě ale v následné konzumaci nezastavilo,“ dodala.
Co se stalo po epizodě? Přišla hanba, vina, výčitky. „Rozplakala jsem se a utvrzovala jsem se v tom, že jsem selhala. Za trest jsem si naordinovala cvičení a detoxy,“ popsala Ema.
Kontakty na pomoc s PPP
Jako jedny z hlavních spouštěčů záchvatových epizod Ema označila zvyk – byla například zvyklá zahánět nudu jídlem, stejně tak emoce: „Jsem smutná? Přejím se. Dostala jsem A? Na oslavu se přejím. Ale nejednalo se o takové to běžné přejedení, jaké známe asi všichni. Ztrácela jsem nad sebou kontrolu.“
Nedávala jsem tělu nutričně vyváženou stravu, jeden ze spouštěčů tak určitě byl prostý hlad.
Jak vysvětlila Ema, běžné přejídání je konzumace jídla ve větších dávkách, není ale časté. Dochází k němu například na oslavě – místo jednoho kusu dortu si dáme kusy dva nebo se přejídáme na „all-inclusive“ dovolených. Podstatné je, že člověk neztrácí nad jídlem kontrolu, je schopen odložit vidličku ve chvíli, kdy je plný.
PPP: Svépomocný manuál
„Ale podstata záchvatovitého přejídání je právě ztráta kontroly. Jedná se o jedení rychlé a kompulzivní, které doprovází nutkavé myšlenky – je to tedy i mentální boj. Záchvatovité přejídání je také typické tím, že se děje o samotě, a to právě kvůli pocitům viny a hanby,“ vysvětlila.
Porucha příjmu potravy se u Emy ve velkém rozjela po příchodu na vysokou školu. Posledních pět let se nesly v cyklu mezi dietami, restrikcemi a záchvatovitým přejídáním. A neustále dokola, dokola a dokola.
„Když jsem chodila do školy, byla jsem velmi namotivována a měla pevnou vůli. Stále jsem zkoušela nové a nové diety – vegan, intermitten fasting, keto. Pak jsem ale jela domů a vždy začala obrovská epizoda záchvatovitého přejídání, kdy jsem za měsíc přibrala klidně i sedm kilo. Jedla jsem všechno, co jsem si po tři měsíce během školy zakazovala,“ uvedla.
Ani jsem nevěděla, že se jedná o záchvatovité přejídání. Nejprve jsem si myslela, že je se mnou něco špatně – že mám problém s metabolismem, jelikož jsem nikdy nebyla sytá a jedla jsem i tehdy, kdy jsem neměla hlad.
Loni si ale Ema řekla dost a rozhodla se svůj problém řešit, přičemž jí pomohlo i studium psychologie, které jej pojmenovalo. „Uvědomila jsem si, že ano, mám sice problém, ale není se mnou nic ,vnitřně' špatně. Ulevilo se mi,“ dodala.
Odborníka, který by se touto specifickou poruchou příjmu potravy zabýval, ve svém okolí bohužel nenašla. Velmi kreativně tedy musela „vykoumat“, jak sama sobě pomoci: „Objednala jsem si odbornou literaturu a zároveň jsme na univerzitě probírali změny chování, včetně nejrůznějších strategií, které jsem pak aplikovala sama na sebe. Po epizodě jsem si zapisovala, co jí předcházelo, jaké byly důsledky a další techniky, které mi nesmírné pomohly.“
Linka bezpečí: 116 111 (zdarma pro děti, mládež a studující do 26 let)
I z toho důvodu se chce Ema záchvatovitému přejídání věnovat i profesně. I na příspěvcích, které přidává na sociální sítě, vidí, že tento problém není vyřešený. „Každý den mi píšou lidé, kteří jsou tam, kde jsem byla já před lety. A já nechci, aby si museli tím vším projít sami,“ řekla.
Co se dozvíš po odemknutí?
- co to je „toxická kultura diet“;
- jak může ovlivnit život mladé ženy;
- jaké strategie zvolit při léčbě ze záchvatovitého přejídání;
- nevyžádané rady od „TikTok expertů“;
- stigma a zlehčování BED;
