Jedna z nejznámějších českých kulturistek Věra Mikulcová se chce příští rok dostat na prestižní Olympii. I o tom jsme si s ní popovídali v novém rozhovoru.
Kulturistka Věra Mikulcová patří mezi nejvýraznější osobnosti tohoto sportu u nás. Přitom se k němu dostala víceméně náhodou. K činkám ji totiž dovedlo zranění kolene v době, kdy hrála basketbal. Tehdy měla nadváhu a z 95 kilogramů zhubla na 52. Dnes má znovu 95 kilo, ale ve svalech. I o této obrovské fyzické proměně jsme si se známou kulturistkou popovídali v novém rozhovoru.
Dnes kromě závodění na mezinárodních soutěžích a tréninku svěřenců provozuje i vlastní gym Fitness Factory v Jihlavě, kde jsme se s Věrou setkali. Rozebrali jsme i téma dopingu, o kterém otevřeně mluví a které dnes už není tabu, jako tomu bylo kdysi.
Probrali jsme také to, jaké nejčastější chyby dělají lidé při cvičení a stravování, problematiku nízkých odměn na soutěžích, ale i to, proč podle ní nemají ženy v tomto sportu takový respekt jako muži.
Co máš na kulturistice nejradši a co na ní máš naopak nejmíň ráda?
Na kulturistice mám nejradši to, jak se tělo přeměňuje a jak se tvarují svaly. Mám radost, když vidím, co se za rok z člověka vytesá. Takže sledování té fyzické transformace mám nejradši. A naopak na tomto sportu mám nejmíň ráda asi dietu, ale to mě po dvou týdnech vždycky přejde.
A co finanční odměny na soutěžích? Je pro kulturistu těžké si na sebe vydělat?Ano, finanční odměny jsou hrozně malé. Když se umístím dobře, například do třetího místa, tak mi to pokryje jenom letenku tam a zpět. Veškeré náklady si jinak hradím sama.
Co se týče Olympie (nejprestižnější kulturistická soutěž, pozn. red.), kam bych se chtěla dostat příští rok, tak tam už je odměna zhruba 200 až 300 tisíc na prvních třech místech.
Proč jsou odměny tak nízké, když tomuto sportu musí kulturista nebo kulturistka obětovat tak strašně moc?
Myslím si, že je to tím, že v České republice ještě kulturistika vůbec nepatří mezi ty nejoblíbenější sporty, a proto není ani dobře ohodnocena. Nedokážu říct, jestli v Americe už mají amatéři nějakou zajímavou odměnu, protože tam jsem jako amatér nikdy nezávodila. V profesionálech by jim možná odměny stačily, ale člověk si zároveň hradí všechny náklady sám. Není to tedy ideální, ale takto to je.
Hlavní rozdíl mezi českou a zahraniční kulturistickou scénou je tedy hlavně v odměnách?
Určitě, u nás mají sportovci daleko horší podmínky. Je pár kulturistů nebo fitnessek, které mají třeba nějaké sponzory, ale ani ti jim nepokryjí všechny ty velké náklady, které mají.
Když zmiňuješ náklady, můžeš čtenářům rámcově přiblížit, kolik profesionála, jako jsi ty, stojí příprava na závody?
Nikdy jsem to za celou dobu přesně nepočítala, vždycky plus minus počítám jen zhruba čtyři měsíce plus jeden dva týdny diety – a tady se vyšplháme s cestovným a bez jídla na přibližně 300 až 400 tisíc korun.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak a proč by se podle Věry Mikulcové mělo mluvit o dopingu.
- Jaký je největší mýtus ohledně dopingu.
- Co radí lidem, kteří doping chtějí začít brát.
- Zda se cítí jako průkopnice ženské kulturistiky v Česku.
- Proč podle ní nemají ženy v kulturistice takový respekt jako muži.
- Jaké nejčastější chyby dělají Češi a Češky ve stravování.
- Co si myslí o rozdělování jídel na zdravá a nezdravá.
- Jaké dělají lidé nejčastější chyby při cvičení.
- Zda by si s partnerkou přály povolení stejnopohlavních sňatků.
