V kambodžském hlavním městě působí malá komunita Čechů a Slováků. Jednou z nich je Monika Nová, která vede místní sirotčinec pro HIV pozitivní děti.
Pracovní náplň v oblasti rozvojové spolupráce je různorodá a často vyžaduje cesty do zahraničí. Jedna taková mě přivedla do Kambodže. Načasování nebylo úplně šťastné, jelikož v Kambodži byla zavedena velice přísná covidová opatření a povinná třítýdenní karanténa mě tedy neminula. Rozvojový projekt s cílem představit možnosti sušení ovoce pro kambodžské farmáře byl v té době již neodkladnou záležitostí, tudíž nebyla možnost se několikatýdennímu hotelovému vězení vyhnout.
Poté, co jsem karanténu absolvoval, jsem se začal poohlížet po kontaktech napříč hlavním městem Phnompenh. K mému překvapení zde funguje malá komunita Čechů a Slováků. Od různých freelancerů, podnikatelů, ambasádních pracovníků až po lidi pohybující se v oblasti rozvojové pomoci.
Při jednom takovém setkání jsem narazil na Moniku Novou, která v místě vede sirotčinec pro děti s HIV. To je něco, o čem člověk neslyší každý den, takže jsem neváhal a okamžitě souhlasně kývnul, když se naskytla možnost sirotčinec navštívit. Ještě před návštěvou jsem sám sebe přistihnul při přemýšlení nad různými stereotypy o tom, jak to v místě bude vypadat. Realita byla úplně jiná, než jsem původně očekával.
Nákaza virem HIV se nevyhýbá ani dětem. V jihoasijské Kambodži s ním žijí jednotky tisíc dětí. Na cestě za lepším životem jim pomáhá i slovenský sirotčinec House of Family.
Dětský sirotčinec vzbuzuje ambivalentní emoce. Na jednu stranu se jedná o místo, které evokuje myšlenky na sociální vyloučení, ztrátu rodičů či odloučení od celé rodiny. Na straně druhé může znamenat šanci a naději pro ty nejzranitelnější, tedy děti. A přesně takovým místem je sirotčinec House of Family v hlavním městě Kambodži, v Phnompenhu. Je to místo, kde mohou děti nakažené HIV získat pocit nového domova a šanci na lepší život.
Dle statistik OSN je v Kambodži zhruba 75 tisíc lidí infikovaných virem HIV napříč celou populací. Kategorie dětí do 14 let čítá něco okolo 2800 nakažených. Právě z důvodu vysokého počtu nakažených je v Kambodži jakákoliv zdravotní péče či poradenská služba spojená s onemocněním AIDS běžně dostupná zdarma a lidé v celé zemi mají přístup k bezplatné antiretrovirové léčbě.
Ačkoliv je tato choroba známá již od roku 1981, nemoc zůstává stále téměř nevyléčitelnou a celosvětově je k roku 2022 infikováno více než 43 milionů lidí.
Nákaza je celoživotní
Monika Nová, koordinátorka projektu a vedoucí sirotčince House of Family, se humanitární a sociální práci v praxi věnuje již více než 15 let. Mimo jiné také působí na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučuje sociální a charitativní práci. Hned na úvod vyvrací stereotyp o tom, že by HIV pozitivní děti nemohly v budoucnu vést obyčejné životy, do kterých spadají takové všednosti, jako jsou škola, koníčky, práce, partnerské vztahy, ale i děti. „Tyto děti chodí do školy a při dodržování léčby, která je celoživotní, jsou schopny vést zcela normální životy a mít své vlastní rodiny,‘‘ vysvětluje a dívá se při tom na děti přítomné v místnosti během rozhovoru.
Právě dlouhodobá a hlavně pravidelná léčba je faktorem, který rozhoduje o zdravotním stavu každého jedince. V případě dětí je pochopitelně o něco obtížnější apelovat na vlastní zodpovědnost, tudíž pevný řád a časový rozvrh podávání léků je naprostou nezbytností. Při pohledu na uspořádanou prosklenou skříň plnou barevných krabiček s léky pokračuje Nová ve zdůrazňování nutnosti je brát: „To je drží při životě. Důvod, proč naše děti vypadají velmi zdravě, jsou tyto léky. Děti je musejí brát pravidelně, jinak se jejich zdravotní stav začne rychle zhoršovat,‘‘ pokračuje.
Sirotčinec jako nový začátek
Osudy dětí se velmi liší, nicméně House of Family vytváří velmi silné vzájemné vztahy mezi těmi, kteří se zde ocitnou. V mnoha případech se děti dostaly do sirotčince v psychicky i fyzicky zuboženém stavu. Často se o ně rodiče, taktéž nakažení HIV, již nebyli schopni postarat. V některých případech se o opuštěné sirotky dočasně starali mniši ze zdejších chrámů, ovšem jejich asketický způsob života, a tedy i stravy, není vůbec vhodný pro nemocné děti. Ty potřebují primárně vyváženou a pestrou stravu.
„Třeba tento chlapeček,‘‘ říká Monika Nová a mlčky ukazuje na velmi hubeného malého chlapce, který sedí v koutě a mluví si sám pro sebe. „Byl rodiči pravidelně přivazován ke stromu a bit. Jedna komunita na venkově nás o něm informovala. Jeho rodiče, kteří byli taktéž HIV pozitivní již v pokročilém a neléčeném stadiu, se o něj nezvládali postarat, a tak jej opět přivázali ke stromu a odešli, prostě ho tam nechali. Když jsme ho sem přivezli, byl v katastrofálním stavu, ale už vypadá mnohem líp, začal jíst a nabral na váze a taky si tady našel nové kamarády,“ dodává.
Právě úbytek tělesné hmotnosti je jedním z hlavních příznaků nemoci AIDS. Pro děti je tedy životně důležité, aby pravidelně dostávaly léky a vyváženou stravu. V rámci sociálního zařízení House of Family je možné se o tyto děti postarat a dopřát jim plnou péči. Největší výzva ale přichází ve chvíli, kdy děti dosáhnou plnoletosti a musejí se postavit na vlastní nohy. Je to podruhé v životě, kdy ztrácejí svůj domov.
V této souvislosti koordinátorka vysvětluje: „Zhruba s polovinou našich dětí jsme v pravidelném kontaktu i poté, co sirotčinec opustí, a jednou až dvakrát do roka za nimi se sociálním pracovníkem jezdíme. Daří se jim dobře. Stále dodržují léčbu a někteří z nich mají své vlastní rodiny.“
Nabízí se otázka, zda se případní potomci narodí také jako HIV pozitivní. Moderní medicína je ale již schopna přinášet mnohem pozitivnější vyhlídky do budoucna. „V mnoha případech se právě díky dlouhodobé léčbě podaří množství viru obsaženého v krvi srazit na takové minimum, že při dalším pohlavním styku již nedochází k přenosu,‘‘ ujišťuje Nová.
S virem HIV, respektive s onemocněním AIDS, se pojí mnoho stereotypů. Nejčastěji je toto téma skloňováno v souvislosti se sociálními jevy, jako jsou prostituce, sexuální otroctví či nitrožilní užívání drog. Ne vždy tomu tak nutně musí být. S tímto onemocněním se může potýkat téměř kdokoliv, tedy i děti, a to bez vlastního přičinění. A ačkoliv se stále jedná o nevyléčitelnou nemoc, ještě stále to neznamená definitivní konec aktivního života. Díky medicínskému pokroku mají i HIV pozitivní lidé v dnešním světě velkou budoucnost.
Autorem článku je cestovatel a externí spolupracovník redakce Jiří Močidlan.
