Stačí jenom vyjít ven. Ať už jsi na kterékoliv usedlosti v České republice, kde se člověk zabydlel, narazíš minimálně na jeden kostel nebo katedrálu, kapli, boží muka, nebo alespoň kříž, jež připomínají, která víra zde hraje prim. Křesťanství.
Jakou ale hraje v dnešní době roli? Pro moderního mladého člověka, který si víru v boha často spojuje zejména s vážností, restrikcemi a nutno říct i omezenými a zastaralými názorovými proudy římskokatolické církve, je skutečnost vzývat boha něco nevhodného, často red flag a nezřídka i cringe.
A to hlavně ve spojení se snahou přiblížit veřejnosti, jak je křesťanská víra super. Je nutno dodat, že někteří věřící tomuto předsudku sami pomáhají (či pomáhali) neumětelskými pokusy o to znít moderně a cool. Sám si vzpomínám na videoklip, který mě ani po jedenácti letech nepřestává udivovat. Dva mladí, zřejmě hluboce věřící muži si jako médium pro hlásání velikosti křesťanského boha vybrali hip hop, což, jak asi tušíš, nemohlo dopadnout dobře.
Máme tu vlastní beat, rap ze sluchátkového mikrofonu a videoklip natočený na digitální kompakt. Pánové s otřesným přednesem dávali průchod svému přesvědčení u vesnického kostela s brýlemi na očích a rovnou kšiltovkou na hlavě, jelikož o tom přece rap je, ne? Jen tři B – basket, bejska a bůh.
Všechno se ale vyvíjí dopředu. Při malém zamyšlení jsme však nemohli přijít na nikoho, kdo by se v Česku křesťanskému rapu věnoval. Zapátral jsem proto na internetu a dal dohromady krátký a zřejmě také neúplný, nýbrž ucelený vhled do rapového žánru, jehož kořeny i přítomnost jsou běžnému posluchači obvykle skryty.
Během rešerše mi do e-mailu přistála pozvánka. Týkala se festivalu, který jsem neznal. Nesl jméno Godzone. „Dne 24. října startuje evangelizační turné s názvem Godzone Tour. Jedná se o jedinečný večer plný hudební produkce, divadla a projekce. Každoročně na tuto tour chodí tisíce mladých lidí nejen z České republiky a Slovenska, ale také ze zahraničí,“ uvedl kontakt pro média Albín Augustín Balát.
Kvalita zpracování mě upřímně překvapila, stejně jako počet osob zachycených pod pódiem. Přestože se akce konala během koronaviru, zdálo se, že ji navštívilo plno lidí. Rap byl technicky velmi vydařený, live band hrál velmi dobře, vystupování bylo profesionální.
Při googlení jejich jmen jsem se také nestačil divit. Například nejsledovanějším z nich je Augustín, slovenský rapper, kterému nedělá problém na tracku posbírat desetitisíce zhlédnutí. K tomu mu pomohla i jeho kapela Tow Meot, s níž jezdil tour nejen na Slovensku, ale i v Česku.
Druhým v pořadí je Puer Dei. Znovu se bavíme o slovenském rapperovi, jehož písně poslouchají desetitisíce lidí. George Balga, jako třetí v pořadí, je taktéž mladý Slovák, který dokonce patří pod křesťanský rapový label Isaac Records, kam sdílí svou tvorbu s dalšími umělci, jako jsou leumas, empo či owithg.
Kolektiv vybraných a zřejmě také nejslavnějších rapperů v okolí je součástí slovensko-českého festivalu, jenž loni zavítal hned do několika měst včetně Ostravy. Tento rok se v Česku vydá i do Prahy. Jenže něco mi tu nehrálo, a to konkrétně fakt, že ani jeden z lidí na pódiu nerapoval česky... Kde čeští křesťanští rappeři vlastně jsou?
Ateistická země
Než budeme dělat závěry, možná bychom se měli na začátku zeptat, jak je na tom v České republice křesťanská víra obecně. Ve srovnání s Evropou jsou Češi prakticky na chvostu. Už v roce 2010, v dokumentu Evropské komise Special Eurobarometer, bylo uvedeno, že jen 16 % obyvatel věří, že existuje bůh, což je ze sedmadvacítky Evropské unie nejnižší číslo. Tehdejším průměrem unie bylo 51 %.
Když ještě porovnáme data z posledního sčítání lidu, zjistíme, že výsledky jsou jasné: česká půda víře jako takové, křesťanskou nevyjímaje, úplně nesvědčí. Jen 18,7 % obyvatel uvedlo, že jsou věřící, a hned 68,3 % obyvatel jasně uvedlo, že v boha nevěří.
Když se podíváme blíže, statistika vychází nejhůř hlavně pro římskokatolickou církev. Ještě v roce 2011 se k ní přihlásilo 1 082 463 obyvatel, o deset let později o čtvrtinu méně (741 019 osob). Větší procentuální pokles zaznamenali husité a evangelíci.
Naopak nárůst byl zaznamenán u lidí, kteří uvedli, že věří, ale nejsou členy konkrétní církve. K tomuto přesvědčení se přiklonilo 960 201 osob, o více než čtvrt milionu více než v roce 2011. Vůbec největší rozdíl byl ale vidět u nevěřících, jejichž počet narostl o 1,4 milionu osob a poprvé překročil hranici 5 milionů lidí.
Je tak evidentní, že podhoubí pro křesťanský rapový průmysl, tak specifickou uměleckou disciplínu, je malé a každým rokem ještě menší. Aby mohl takový interpret růst a být úspěšný mezi klasickými rapovými fanoušky, musí se přizpůsobit situaci. S největší pravděpodobností se tak nebude přímo vyjadřovat o bohu a bude mluvit o křesťanských hodnotách jinak než s přehnanou konkrétností.
Podobný přístup k hudbě měl z námi nalezených křesťanských rapperů v Česku prakticky jediný. A ten už v České republice ani nežije. Možná si ale vzpomeneš na pardubického rodáka, jenž vynikal svými chytlavými texty, načesanými vlasy a pozitivní náladou, což mu již před 8 lety vyneslo miliony zhlédnutí.
Říkal si Kalwich. Nyní se vrací ve zcela odlišných podmínkách, avšak se stejným přesvědčením. Proto jsme se s ním spojili, aby nás křesťanskému rapu přiblížil.
Jsem křesťan, který dělá rap. Nenazval bych se křesťanským rapperem, říká Kalwich
S Matoušem Kalvachem alias Kalwichem jsme se museli spojit online. Už skoro osm let žije uprostřed USA v Oklahoma City, kde pracuje, má manželku, auto a dům. V devětadvaceti letech si tak na nic nestěžuje, jelikož nyní má i čas na muziku, kterou na chvíli odložil. Když mu pokládáme otázku, jestli se cítí být křesťanským rapperem, odpovídá negativně.
„Být křesťanem je má identita, ale hudba je podle mě nástroj. Nemůžu říct, že jsem křesťanským rapperem, protože by to znamenalo, že rapuju jen o bohu, a to já nedělám,“ uvádí. Sám věří silně, ale přiznává, že „křesťanským rapperem“ být původně nechtěl. „Křesťanem jsem asi odjakživa. Od té doby, co mi bylo 18, jsem si ujasnil, že věřím v boha a že to nebudu schovávat a budu o tom mluvit,“ svěřuje se.
Kalwich každopádně nebyl první, kdo tu s křesťanským rapem začal. „Vím, že existovaly skupiny, jedna si říkala Wessani. Bylo to ale mega starý. Byli i v televizi a kdysi jsem se s nimi i potkal. Bylo to dobrý a chtěl jsem být jako oni,“ vzpomíná na rapové těleso ze severovýchodní Moravy. Zmínka o oldschoolovém křesťanském hip hopu nás samozřejmě zaujala, a tak jsme znovu zapátrali.
I když Wessani byli „staří“, existovaly ještě starší skupiny. Znovu se ale dostáváme nejprve na Slovensko. Za průkopníky tohoto žánru se uvádí kapely jako Kalich Pravdy nebo rapper Žido. V České republice jsme došli k amatérské kapele K.M.P.S., která vznikla již v roce 1996. Těleso z vesnice Moravice nedaleko Opavy žilo hlavně díky rapperovi, který si říkal Jambo-J. Po třech letech se však rozhodl, že založí kapelu Two Rapers.
Na přelomu tisíciletí se do scény křesťanského rapu přimíchali právě Wessani, kteří sice existovali od roku 1997, ale o víře začali rapovat až od roku 2001. „Začali jsme uvažovat nad tím, co vůbec děláme a co bychom chtěli lidem předat. Popravdě to, o čem mluvila tehdejší hiphopová scéna, nás spíš odrazovalo jít dál. Zní to možná dost šíleně, ale tehdy jsme uvěřili tomu, že Bůh může dávat smysl našim životům,“ napsali ve svém profilu na stránkách labelu Street Church. V roce 2010 se zase vrátil do hry Jambo a založil kolektiv Dohrommady.
Pokud můžeme mluvit o nějakém prvotním cloutu tohoto žánru, najdeme jej na přelomu milénia. Wessani se totiž podobně jako Kalwich vyjadřovali v textu tak, že na první poslech nemuselo být jasné, že se jedná o text spojený s bohem. Člověk má po poslechu a zjištění významu jejich tvorby stejný pocit, jako když zjistí, o čem je například příběh Letopisů Narnie.
Český křesťanský rap
U Kalwiche je „křesťanskost“ jeho rapu zřejmá v hodnotách. „Jsou určité situace, do kterých bych v hudební i životní sféře nešel,“ přibližuje rozdíl mezi normálním a křesťanským rapem. „Nešel bych do situace, kdy by song promoval něco, co nežiju – řekněme nějaké drogy, divný sex nebo něco takového. Udržel jsem si také to, že jsem nikdy nepoužíval hrubá slova v textech,“ směje se a vzpomíná na svou spolupráci s Johnym Machettou a Reginaldem na tracku SNAPCHAT & INSTAGRAM.
Matouš uvádí, že se mu tehdy píseň líbila, jenže hodnotově s ním nekorelovala. Navíc v té době začal chodit se svou nynější manželkou, což mu prostě nesedělo. Proto se jejich cesty rozešly a spolupráce nevyšla. „Nebylo to ale ve zlým. Rozešli jsme se v dobrým a ještě si píšeme. Nakonec mě vyměnili za Candymana, ale ten refrén tam zůstal,“ dodává.
Pardubický rapper měl v Česku našlápnuto k zářné kariéře. Bylo to vidět již od úplně prvního videoklipu se jménem Reálný sen, jenž nasbíral skoro 150 tisíc views. A to zdaleka nebyl jediný klip. „Když se na to podívám zpětně, netuším,“ odpovídá na otázku, jak si vysvětluje vzestup kariéry a nutkání lidí vyfotit se s ním.
„Myslím si, že k lidem písně mluvily, že se jim to líbilo a popisovalo to určité pocity, které asi většina lidí v tom věku zažívá. Taky pomohly hudební videoklipy a to, jak jsem byl zapojen do komunity. Přišlo mi, že jsem znal tisíce lidí, se kterými jsem si rozuměl a dávali jsme dohromady různé spolupráce,“ říká.
Že je svět opravdu malý, zmiňuje i ve spojitosti se svým prvním klipem. Když se totiž pořádně podíváš, v komparsu najdeš v zimní čepici patnáctiletého Nik Tenda.
Svůj přístup k muzice ani teď – při svém americkém comebacku, u něhož reálně hrozí, že začne rapovat (možná již jako občan Spojených států) v angličtině, jelikož hudební křesťanský průmysl je v USA na úplně jiné úrovni – nemění.
„Snažím se nikomu nic necpat. V minulosti jsem spíš popisoval své problémy a pohled na svět či společnost a nikomu jsem se nesnažil cpát nějaký názor. A čím jsem starší, tak tím víc si uvědomuju, že nikdo nechce slyšet návody, co bys měl dělat. Obzvlášť v dnešní době, kdy všichni mluví a přemýšlí za sebe. Spíš jsem chtěl inspirovat,“ tvrdí.
Sám je důkazem, že křesťanský hip hop nemusí být rapovaný otčenáš. Maluje si svou barvitou budoucnost s manželkou Kate, která momentálně bojuje v americké pěvecké soutěži The Voice. Kalwich se tak sám ocitá ve skvělé hudební společnosti. „A to je taky vtipný, protože jsem byl první český rapper, který se zde dostal do televize. Bavil jsem se i s Johnem Legendem, Camilou Cabello a plácnul si s Blakem Sheltonem,“ dodal.
Křesťanský rap v Česku se oživit nechystá. Sám si uvědomuje, že desetimilionová země, kde věří v jakéhokoliv boha až každý desátý, není trhem pro něj. Podle něj ani není dobrý nápad se nějak škatulkovat – je dobré tvořit pro všechny. Kdyby se ale nějací další rappeři našli, uvedl, že by je podpořil.
Existují však? Zatímco na Slovensku mají i label, v České republice najdeme pouze jednotlivce, kteří se podobnému rapu věnovali. Jedním z nich byl například Envej, druhé nejznámější jméno v poslední dekádě, který však s křesťanským rapem, jak se zdá, prakticky skončil. S hudbou ale ne, vystupuje totiž nově pod jménem derris.
Co se týká mladých a dravých křesťanských rapperů, máme mlhu. Určitě se nedá říct, že by se o ně veřejnost mohla přetrhnout. Je však zajímavé, že subkultura jednotlivců, která není na očích, dokázala kopírovat vývoj té „normální“ scény prakticky od jejího začátku. A kdo ví, třeba se někdy v Česku nějaký Lecrae nakonec objeví.
