Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Velký věkový rozdíl ve vztahu je ve společnosti stále tabu. Moralizování ale nemusí být tou správnou cestou.
V České republice převládají páry, ve kterých je muž starší – a to jak v sezdaných, tak v nesezdaných svazcích. Až v 60 % manželských párů je muž starší o více než rok, přičemž v téměř 40 % je žena mladší o dva až čtyři roky. Jak vyplývá z reportu Českého statistického ústavu (ČSÚ) z roku 2014, u nesezdaných soužití se častěji vyskytují velmi vysoké věkové rozdíly (10 let a více), a to jak u párů, kde je starší muž, tak u těch, kde je starší žena. A s věkem – bez ohledu na pohlaví či rodinný stav – tato četnost soužití s mladším partnerem či partnerkou roste.
Ideální věkový rozdíl v (dospělém, konsenzuálním) partnerském vztahu nicméně podle odborníků neexistuje. A to i přesto, že se nám lifestylová desatera a příručky ke spokojenému vztahu snaží namluvit něco jiného. Dozvíme se v nich například o matematickém vzorci, podle kterého je údajně možné vypočítat ideální věkové rozmezí u partnerů – a jehož relevance je přinejmenším vachrlatá. Stačí od svého věku odečíst číslo sedm a výsledek vynásobit dvěma. Pokud je nám tak například 30 let, našemu partnerovi by nemělo být více než 46. Kdyby ale bylo možné partnerské vztahy uzavřít do závorky a vynásobit, pravděpodobně by žádných vztahů nebylo – ani vztahových poradců.
Zaručený návod na šťastné partnerství neexistuje, míní vztahový poradce
Jasné „ne“ odpovídá na otázku, zda existuje ideální věkový rozdíl v partnerských vztazích, i psychoterapeut Jan Vojtko. „Jakmile odborník či odbornice vyřkne, že ideální rozdíl je pět let, následně je to bráno jako úzus, jakási mantra. Když to přece říká známý vztahový poradce, tak to musí být pravda. Je velmi rizikové dát takto jasně a bez kontextu jeden číselný údaj – jsou velmi šťastná partnerství s věkovým rozdílem více než deset let a jsou také velmi nešťastná partnerství, kde jsou partneři stejně staří. Žádná správná odpověď neexistuje,“ říká v rozhovoru pro Refresher Vojtko, který se specializuje zejména na párové a individuální terapie.
Promítání matematických vzorců či statistik a pravděpodobností na reálné vztahy je podle něj většinou naprosto nicneříkající. „Ve výzkumech se můžeme setkat například s výsledky, že vztahy s takovým a takovým věkovým rozdílem mají průměrnou životnost 5 let. Ale to je jen statistika, o ničem to ve skutečnosti nevypovídá. Podobné výsledky dostaneme při dosazení jakéhokoli kritéria – věk můžeme zaměnit například za výšku či barvu vlasů,“ upozorňuje Vojtko. To, zda bude mít konkrétní proměnná na partnerství pozitivní nebo negativní vliv, záleží podle něj jen na tom, jak s ní partneři umí pracovat.
„Každý vztah je naprosto unikátní ve svých radostech, ale i starostech,“ říká psychoterapeut. Stejně jako má pozitivní i negativní stránky vztah dvou stejně starých lidí, má je i vztah s výrazným – například desetiletým – věkovým rozdílem. Za jeden z největších kladů nicméně Vojtko vnímá předávání životních zkušeností staršího partnera tomu mladšímu. Paradoxně je to ale i jedním z největších záporů – partnerství se totiž může najednou změnit v rovinu rodič–dítě. „Existuje riziko, že se mladší z partnerů ocitne v tzv. infantilní rovině, což může mít na dynamiku vztahu velmi negativní vliv,“ popisuje Vojtko s tím, že v posuzování pozitiv a negativ vždy záleží na kontextu a vědomém přístupu partnerů.
Stinná stránka výrazných věkových rozdílů přitom dle Vojtka většinou nevzniká přímo uvnitř partnerských vztahů. „Ukazuje se – tak jako i v případě homoparentálních či polyamorických rodin –, že jedním z největších negativ je reakce společnosti,“ říká. Nejde přitom podle něj „pouze“ o společnost jako celek, ale především o sociální bubliny každého z nás. Se stereotypizací se tak řada lidí setká u svých nejbližších: „Buď vás vaše rodina diagnostikuje jako gerontofila, nebo naopak jako úchyla.“
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Starší ženou s mladším partnerem společnost opovrhuje – ale muže ve stejné pozici plácá po ramenou;
riziko mocenské nerovnováhy ve věkově smíšených vztazích existuje, není ale přítomné vždy;
příběhy lidí, kteří jsou ve vztahu s výrazně mladším či starším člověkem.
Do stigmatu, kterým vztahy s velkým věkovým rozdílem oplývají, se podle Vojtka zároveň velmi promítá genderový aspekt. „Když má muž mladší partnerku, společnost ho plácá po ramenou. Je to kanec. Jakmile má ale žena mladšího partnera, tak to neustále někdo hanlivě komentuje – z mladšího partnera dělají gerontofila, ze ženy úchylačku. Společnost je v tomto ohledu patriarchátem opravdu prosáklá,“ popisuje psychoterapeut s tím, že „věkově vybočující“ partnerství ve společnosti stále budí vášně a podléhají extrémní stereotypizaci.
Máme neustále tendenci normalizovat. Hledáme neexistující návody, jak mají vztahy fungovat. To vnímám jako extrémně nebezpečné.
Zdroj: Pxhere/mohamed hassan/volně k použití
Věk je jenom číslo. Nebo ne?
O věkovém rozdílu ve vztahu jsme si povídali také s některými z vás. Třiatřicetiletá Martina se před pár lety seznámila s Romanem, který je o 23 let starší. Ačkoli je mezi nimi výrazný věkový rozdíl, podle Martiny jsou si rovnocennými partnery. „Vždy, když máme o něčem rozhodnout, zajímá nás názor toho druhého. O důležitých i méně důležitých věcech vždy rozhodujeme společně,“ řekla pro Refresher.
Žádné zásadní věkové rozdíly, které by mohly vést ke konfliktům, prý ve vztahu nevnímá. Jediný problém nastal v počátcích vztahu, a to překvapivě ze strany manželovy rodiny.
„Manželova matka s námi nějakou dobu vůbec nemluvila, nebyla ani na svatbě. Ale já se upřímně manžela na názory tchyně ani moc neptala. Ze začátku jsem byla tak trochu stranou. Později jsem zjistila, že tchyně potřebuje ‚velké‘ věci déle vstřebávat. Prý se také bála, abych ho neodloudila od jeho dětí z předešlého manželství a rodinné vztahy nedopadly jako u jeho otce, který má také mladší druhou ženu a s dětmi z prvního manželství se prakticky nestýká,“ popsala Martina s tím, že její rodina s věkem partnera neměla sebemenší problém.
Říká se, že věk je jenom číslo. A tak to vnímá i třiatřicetiletá Martina. „Vždy jsem se raději obklopovala staršími přáteli, kamarády a bylo mi s nimi lépe. Ráda jsem poslouchala příběhy a názory těch starších. Ve vztahu s partnerem stejného věku jsem vždy měla pocit, že mu dělám takovou mámu. Kdežto se současným manželem mám pocit bezpečí a jistoty. Vím, že mám vedle sebe člověka, který má nějaké životní zkušenosti. A když mě obejme takový pořádný chlap, vím, že máme s dětmi opravdovou rodinu. Přesvědčila jsem se, že věk je opravdu pouze číslo,“ uzavřela.
V manželství s vyšším věkovým rozdílem žije také dvaačtyřicetiletá Simona. Oproti Martině je však o 12 let starší než její 30letý partner. „Jsme si rovnocennými partnery a ani jeden z nás nemá ve vztahu nadvládu. Ale pravda je, že já jsem trochu víc odolná, tak se většina věcí řídí partnerem, aby to bylo ok. Myslím, že to tak má většina párů,“ zhodnotila Simona pro Refresher to, jak její vztah funguje.
Ani její rodina nikdy neřešila to, že má mladšího partnera. „I moje máma má o 10 let mladšího partnera, takže věk u nás doma není žádným tématem,“ pokračovala Simona. Určité rozdíly si však na rozdíl od Martiny uvědomuje. „Vnímám to, že ten mladší si musí nějaké věci odžít. Nechci po něm, aby k věcem přistupoval stejně jako já, protože má zákonitě méně zkušeností. Zároveň on je ale stará duše čili tuto věc zohledňujeme oba,“ míní.
Aby spolu pár dokázal bezproblémově fungovat, musel si vyjasnit otázku budoucnosti a založení rodiny. Na tom u Simony panuje shoda. „Partner děti nechce, a tak založení rodiny neřešíme. Já jsem s tím srovnaná. Pokud by ale partner změnil názor a třeba ve 40 chtěl dítě, tak se mnou už to pravděpodobně nepůjde. Tam by mohl nastat problém. Ale víme to a máme to vykomunikované,“ řekla Simona.
I pro ni je věk pouze číslo. „Je to kvalitní člověk a věk je pro nás jen číslo, doslova. Mentálně mi navíc někdy přijde, že jsme na tom věkově obráceně (smích),“ doplnila.
Když se partner cítí v pasti
Zpovídané ženy větší věkový rozdíl ve vztahu nepovažují za zásadní téma. S jiným přístupem jsme se však setkali u Lukáše, který ve svých třiadvaceti letech žil s 38letou partnerkou. „Přiznám se, že z počátku vztahu měla nadvládu ona. Věděla, že po ní toužím a že může určovat pravidla ve vztahu. Po roce a půl se ale role otočila, chtěla se usadit, založit rodinu, ale já jsem si chtěl užít mládí a pařit s kamarády. Tehdy to začalo skřípat,“ zavzpomínal na svůj vztah.
Jeho rodině prý věkový rozdíl nevadil. Jako by tušila, že Lukáš v takovém vztahu příliš dlouho nevydrží a rozdíly jednoho dne vyplují na povrch. Simona si se svým partnerem otázku dětí vyjasnila, ale v případě Lukáše k takové konverzaci nedošlo. „Byl jsem velký pařmen a myslel jsem si, že se chci usadit. Mladší holka by se k tomu neměla, a tak pro mě byla starší logickou volbou. Měl jsem doma uklizeno, navařeno a pohodu. Navíc byla atraktivní, kluci mi ji záviděli,“ uvedl Lukáš.
„Po zhruba roce vztahu začala hodně mluvit o dětech a zakládání rodiny. Na začátku jsem myslel, že chci to samé, ale pak mi došlo, že to tak není. U kamarádů jsem viděl, jak se každý víkend baví na akcích a já měl být doma s dítětem? To jsem nechtěl, nebyl jsem připravený. Když jsem jí řekl, že dítě ještě nechci, náš vztah šel do kopru. Chápu, že ona měla nejvyšší čas, ale já ne,“ popsal konflikt, který mezi partnery nastal. Lukáš vztah následně ukončil.
Mocenská nerovnováha existuje. Není ale přítomná vždy
Většina respondentů, kteří se svěřili v rozhovorech pro Refresher, umí s proměnnou věkového rozdílu pracovat. Ve svých partnerských vztazích jsou dobrovolně a vědomě – šťastní. A to navzdory všem problémům – či spíše výzvám –, které mohou kvůli věkovému rozdílu nastat. Kromě negativní reakce okolí a proměny role z partnerské na „rodičovskou“ se může jednat také o mocenské nerovnosti.
V souvislosti s tímto rizikem se mnohdy objevují argumenty, že člověk mentálně dospívá ve 25 letech, a teprve tehdy tak může být připravený randit s výrazně starší osobou. „Úzus, že mozek kognitivně dozrává kolem 25. roku, je pravda – ale u někoho to může být dříve, u někoho zase později. Neměli bychom se dopouštět škatulkování,“ říká Vojtko.
Věk je jen jednou z proměnných, která může mít na vztah vliv. Když se nám bude líbit někdo výrazně starší, ale v hlavě mám nastaveno, že je to zlé, tak to tak opravdu bude. Internalizuji si stereotypy a začnu selektivně vidět jen to špatné.
Starší partner může (i nevědomě) převzít autoritativní roli či (v tomto případě mnohdy kontrolovaně) využívat finanční závislosti svého mladšího protějšku. Jak nicméně upozorňuje vztahový terapeut Vojtko, nevyrovnaná mocenská dynamika se může objevit v jakémkoli partnerství. Nejedná se o výsadu věkově smíšených vztahů.
Určitě ovšem není na škodu předem zvážit, zda budu umět (a chtít) být ve vztahu s někým, kdo se může nacházet v odlišné životní etapě. S ní se nepojí jen ekonomický či sociální status, ale mnohdy i zdraví. Komplikací může být například libido – hormonální změny jsou totiž podle vztahového poradce mnohdy neúprosné. Jedním dechem Vojtko ovšem dodává, že vztah s výrazným věkovým rozdílem mezi partnery může prodlužovat život, a to díky celé škále unikátních „radostí i starostí“.
