Jazyk je odrazem doby, ve které žijeme, říká v rozhovoru pro Refresher lexikografka Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk český.
Víš, co znamená frázomel, bubušárna, fňukaton nebo chytit šneka? Troufáme si tvrdit, že nikoli. Jedná se o neologismy – nové výrazy, kterých v češtině každoročně vznikají tisíce. Přestože většina z nich má krátkou životnost, některé s námi zůstanou možná už navždy.
Slovo neologismus pochází z řeckých slov neos a lógos a znamená novotvar, tedy nově vytvořený či přejatý výraz. Zjednodušeně. Podle jazykovědkyně Michaely Liškové z Ústavu pro jazyk český je to s neologismy trošku složitější. Jedná se totiž o disciplínu, v níž se kombinují různá kritéria.
„Roli například hraje, zda je výraz zanesen již v dřívějších slovnících. To je ale samozřejmě ovlivněno také tím, jak byl daný slovník koncipován, jaký měl rozsah. Slovo už mohlo existovat, ale bylo málo používané. Nezřídka se nám tak stane, že jsme zaznamenali domnělé nové slovo a pak zjistíme, že v druhé polovině 19. století už ho někdo použil,“ vysvětluje v rozhovoru pro Refresher.
Roli hraje i pocit novosti. Každý člověk totiž může neologismus vnímat jinak. Někdo za neologismus označí „hummus“, jiný třeba „minisukni“ nebo „internet“. Je to tak dost často také generační otázka.
Jedno je ale jasné – každé slovo bylo někdy neologismem. I neologismus.
Neologismy jsou projevem životaschopnosti češtiny, nové výrazy je schopna zařadit, včlenit do skloňovacích, časovacích paradigmat. Kdybychom zakázali přijímání cizích slov, ustrneme, zůstaneme ve slonovinové věži.
Čapkův robot a Janečkův zlojed
A jak vlastně nová slova vznikají? Větší moc v tomto případě jistě mají novináři, spisovatelé nebo lidé, kteří často veřejně vystupují, třeba politici. Mohou tak přijít s novotvarem, jehož prosazování do běžné mluvy mají mnohem snazší. Vzpomeňme například na Čapkova robota. Ustálení nově vymyšlených slov ale není automatické. „Pamatuji si, když se Karel Janeček snažil v minulosti dostat do politiky a prosazoval slovo ‚zlojed‘. Měl to být někdo, kdo se živí zlem – korupčníci, nepoctiví lidé. Opravdu hodně se snažil slovo protlačit, ale vůbec se neuchytilo,“ usmívá se Lišková.
Aby se nové slovo uchytilo, je podle jazykovědkyně potřeba, aby jej používali různí mluvčí v různých komunikačních situacích v delším časovém období. A hlavně aby slovo přetrvalo to, co označuje. „Třeba ve slovníku neologismů z roku 2004 je slovo ‚darker‘, což byl někdo, kdo ‚záměrně způsobuje zkraty na vedení vysokého napětí‘. Protože ale jev samotný byl vymýcen, zapadla i potřeba, aby se slovo dál udržovalo ve slovní zásobě,“ dodává.
Při epidemii covidu-19 jsme každý den zachytávali desítky nových výrazů. Často to byla ale pouze příležitostná slova, která se v současnosti již neužívají.
Obecně ovšem platí, že novotvary jsou odrazem doby. To znamená, že se mnohdy týkají oblastí, které jsou pro danou dobu důležité. Předešlé téměř tři roky to jistě byla pandemie covidu-19, která byla na neologismy opravdu bohatá. „Slovo ‚covid‘ bylo pro jazykovědce naprosto bezprecedentní, protože cesta neologismů není tak přímočará ani rychlá. Trvá dlouho, než jej začne používat dost lidí, než se dostane do obecného povědomí. Ale slovo ‚covid‘ bylo používáno v takové míře, že už jej dnes ani jako neologismus nevnímáme,“ vysvětluje Lišková.
Kromě samotného výrazu „covid-19“ v naší mluvě ale přetrvalo i další pandemické výrazivo. Třeba koronakrize, korodeprese nebo covidové ruce zničené od dezinfikování. „Všichni si vybavujeme jistě i ‚korošpeky‘ – někteří z nás je i nesou do současnosti,“ říká se smíchem Lišková.
Být babišovatější než Babiš
Narůst nových slov či spojení zaznamenal Ústav pro jazyk český i v souvislosti s válkou na Ukrajině. Jednalo se především o výrazy, které hanily ruské politické představitele – zejména prezidenta Vladimira Putina. „Zachytili jsme například ‚Putler‘ nebo ‚Liliputin‘, kdy se odkazovalo i na jeho malost povahy, nikoli pouze na jeho výšku,“ říká lingvistka Lišková.
Slova zachycená na sociálních sítích jsou známá pro svou krátkodechost. I tak se ale některá uchytí – například „nemluvím jazykem tvého kmene“.
Aktuálně českou společností hýbou prezidentské volby. Jen na příjmení kandidáta Andreje Babiše eviduje databáze Neomat, kde jsou zaznamenány všechny relevantní novotvary, nad osmdesát různých neologismů, zejména těch příležitostných: antibabišiáda, babišián, hamáčkobabišismus, přebabišovat nebo být babišovatější než Babiš. Což je samozřejmě dáno také tím, že Andrej Babiš působí v politice již dlouho. „Když jsme zadali ‚Nerudová‘ nebo řetězec ‚Nerud‘, tak tam není nic. Ani u Pavla nebo třeba Hilšera. Další slova budou následovat zřejmě až poté, co budeme mít nového prezidenta. Musím ale říct, že jsem myslela, že příznivci politiků – jako byly třeba zemanovky, babišovky – s něčím přijdou,“ dodává Lišková.
Nová slova pramení také z techniky, médií, hudby, popkultury nebo televizních seriálů. Určitě znáš „zima přichází“ z Hry o trůny nebo „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“ z Pelíšků. Další bohatou oblastí je gastronomie, třeba korejské „kimčchi“ pro označení kvašeného salátu nebo arabský „hummus“. Mohou to být také názvy nábytku, třeba „futon“ z japonštiny, nebo účesy – mužský drdol si získal označení „manbun“. „U něj jsme nicméně zachytili i výraz ‚mrdol‘,“ směje se jazykovědkyně. Podobných novotvarů bylo v loňském roce v češtině zaznamenáno 1 680, v roce 2010 to bylo dokonce 7 297.
Je tedy logické, že jak se proměňuje společnost a témata, která řeší, proměňuje se i jazyk. V jazyce totiž (naštěstí) funguje pružná stabilita. „S tím, jak se mění náš život – jsou nové technické objevy, dynamický růst ve výzkumu –, potřebujeme nové výrazy. Nová slova ale vznikají také tehdy, když nějaký uživatel cítí potřebu něco pojmenovat neobvykle, aktuálněji, jiskřivěji, expresivněji, naléhavěji, aby to upoutalo pozornost,“ vysvětluje expertka. V současné češtině se uplatňují všechny slovotvorné způsoby, nejvíce nápadné je ale zřejmě přejímání z angličtiny. Právě tento vliv nezřídka způsobuje kritiku tradičněji založených uživatelů.
Za neologismy lze považovat i hvězdičky *, které používáme v článcích, abychom nevyloučili ani ženy, ani muže (například přišli*y). Jinde mohou využívat lomítka (přišli/y) nebo dvojtečky (přišli:y). Na webu Refresher se rovněž můžeš setkat s obcházením generického maskulina – třeba čtenářstvo místo generického čtenáři; nebo čtenáři a čtenářky. O inkluzivním jazyce se více dozvíš tady.
💡„Generické maskulinum je praktické, pomáhá nám nezatěžovat text, nicméně není správné, když jsou z komunikace vylučovány ženy. Například když se mluví pouze o vědcích, tak někomu posléze může znít až divně slovo ‚vědkyně‘,“ dodává k tématu Lišková.
Čůza, nebo čúza?
Větší pozornosti se dostává také vulgarismům, tedy sprostým slovům, která mnohdy vznikají spontánně a bez jakékoli logiky. Jazykovědci jim dlouhou dobu nevěnovali pozornost, a lidé tak váhali, zda psát „čůza“, nebo „čúza“. Podle Liškové mohou být ale klidní, hanlivá slova odvozená od čůrání lze totiž psát s ú, ů i u.
Čeština je schopná rychle reagovat – a hlavně mluvčí jsou otevření jazykové hře a oceňují originalitu ve vyjadřování. Poptávka po neotřelých slovech ve společnosti rozhodně je.
Dohledat prvního člověka, který daný neologismus užil poprvé, se dle Liškové podaří pouze výjimečně. Jako třeba u slova „mašíbl“. „Psycholog a filozof Vladimír Borecký si založil šanon, který nadepsal právě tímto slovem, posléze se ustálilo a žilo dál svým životem pro označení nějakých ‚obzvláštníků‘, specifických lidí. Je složeno z ‚magoři‘, ‚šílenci‘ a ‚blbové‘,“ říká.
Když nám někdo pošle seznam slov, která sám vytvořil, tak to pro naši databázi není relevantní, jelikož se nikde jinde neužívají. Jinak funguje Čeština 2.0, kde jsou slova i třeba pro účel pobavení.
Přestože s rozmachem sociálních sítí se může zdát, že aktuálně žijeme ve zlatém věku novotvarů, přítomné byly i například před rokem 1989. Nové výrazy se objevují v každé době, různí se jen jejich intenzita nebo naše pozornost vůči nim. Naši rodiče tak používali třeba „céčka“ – plastové výlisky, které se spojují do dlouhého řetězu. Lišková připomíná také umělou potravu „amarouny“ ze seriálu Návštěvníci. Novou definici pak v srpnu roku 1968 dostalo spojení „bratrská pomoc“.
„Slovník neologismů, který vyšel krátce po revoluci, má zhruba 4 600 hesel a byl předpoklad, že se to postupně usadí a už tolik ‚divočiny‘ ve slovní zásobě nebude,“ říká Lišková a dodává, že takový předpoklad se ukázal jako chybný. V pokračování z roku 2004 totiž bylo už na 7 tisíc hesel. Bohatá tvořivost ve slovní zásobě neustává.
Neologismy jsou odrazem doby. Když je procházíme, vzpomínáme na to, čím jsme v té dané době žili.
SLAY!
Kromě neologismů je čeština bohatá také na neosémantismy, jež vznikají, když slovo, které zná jazyk již dlouho, dostane nový význam. Třeba takový „kotel“ již neznamená jen zařízení, které vyvíjí teplo, ale také část fotbalového stadionu obsazenou vášnivými fanoušky. Lišková zmiňuje také spojení „hovězí biftek“, které mnozí označují za nesmysl, jelikož pochází z anglického „beef steak“. Právě slovo „biftek“ ale podle ní v češtině funguje již ve více významech, a ne vždy se musí jednat o hovězí steak. „Ještě mě napadá ‚srazit na kolena‘, což znamená zdeptat. Ale několikrát jsem narazila v Deníku N na jiný význam – šlo třeba o přehled vánoček, z nichž jedna vás srazí na kolena. Říkala jsem si, jestli bych z ní měla zažívací potíže,“ říká a směje se.
Aktuálně se jazykovědkyně Michaela Lišková se svými kolegy soustředí na online Akademický slovník současné češtiny, což je podle jejích slov velmi časově náročné, a zatím tak vyšly výrazy od A po E. „Lexikograf Josef Filipec řekl: ‚Bujný oř je mluva naše, slovník táhne se jak kaše,‘ a to platí, přes všechny pomocné softwary, i dnes,“ říká.
Právě příprava slovníku – koncipování, revidování, redakce hesel – tvoří její hlavní pracovní náplň. Nadšení z neologismů ale neutichá. Na jejím oboru jí přijde nejzajímavější, že má prst na tepu doby. Oceňuje také, že to není pouze o jazyku samotném, ale i o přesahu do společnosti.
A jaký neologismus má nejradši? „Potěší mě, když mi dcera řekne, že je něco ‚slay‘,“ uzavírá s úsměvem Lišková.
