S patoložkou Katkou o jejím instgramovém účtu „holkyzpatolky“, bizarních situacích z pitevny i o mýtech, které se s patologií pojí.
Když se řekne patologie, spousta lidí si zřejmě vybaví výjev z amerického kriminálního seriálu Námořní vyšetřovací služba, kdy Abigail „Abby“ Sciut na pitevně zjišťuje příčinu brutální vraždy. Patoložka Katka, která založila a vede instagramový profil @holkyzpatolky, tuto představu v rozhovoru pro Refresher ale rozbíjí. Český patolog stráví na pitevně jen minimum času, nesnaží se rozlousknout brutální vraždy a překvapivě v mnohem větší míře vyšetřuje spíše živé pacienty.
O patolozích a patoložkách panuje celá řada dalších mýtů – že je mezi nimi velké procento alkoholiků; že je jejich práce těžká a nedocenitelná zároveň; že již „nemají co zkazit“. Říká se také, že patologové a patoložky mají velmi specifický smysl pro humor. A jedině tento „předsudek“ se během našeho rozhovoru s Katkou potvrdil. O černý humor opravdu nebyla nouze.
„Nejhorší je, když přijde nějaké velké střevo, které již částečně odumřelo. Je to pak taková shnilá, natrávená krev, a to je příšerný zápach. Dostaneme to jako jelito zavřené na obou stranách. Já pak musím v umyvadle vytahovat vše, co tam zůstalo. To si vždycky říkám: ‚Na toto jsem studovala tolik let?! Abych tu pak vyndávala s*ačky?!‘ “ směje se Katka, když mi vypráví historky (nejen!) z pitevny.
Když se řekne patologie, mnozí lidé si představí americkou kriminálku, kdy lékaři vyšetřují vraždy. Pramení to možná z toho, že si lidé pletou patologii a soudní lékařství. V čem je to jiné?Ano, v takových seriálech je zobrazena práce soudního lékaře. U nás je to legislativně rozdělené trochu jinak než v USA. Každá země má svá pravidla. V Česku to funguje tak, že na patologii děláme hlavně diagnostiku živých pacientů a pitváme pacienty, kteří zemřeli na lůžkovém oddělení v nemocnici. Ostatní mrtvá těla se případně posílají na zdravotní pitvu – nebo, když o to zažádá policie, na pitvu soudní. Přičemž obě dělá soudní lékař.
Tudíž i my pitváme, ale málo. Jako patoložka nyní pracuji dva roky a za tu dobu jsem měla asi 130 pitev. Snažila jsem se to jednou vypočítat a vyšlo mi, že pitvy tvoří asi desetinu mé celkové práce. Reálně pitvám jednou nebo dvakrát týdně a jedna pitva mi se vším papírováním a vyhodnocením zabere třeba tři hodiny. Ve zbylém čase se věnuji živým pacientům.
Co všechno obnáší práce patoložky? Jaký je váš běžný den? Přijdu do práce, převléknu se a nejprve si udělám kávu. Následně přijde laborant a oznámí mi, jestli pitvu máme, nebo nikoli. Když ano, tak si nejprve nastuduji dokumentaci včetně všech záznamů v systému – jaké diagnózy daný člověk měl, co všechno prodělal, jaké měl laboratorní výsledky, zda již dříve měl bioptické vyšetření. Přijít na pitvu mohu až tehdy, kdy mám všechno pročtené.
Když pitvu zrovna nemáme, tak vyšetřujeme živé pacienty. Nemáme je samozřejmě celé, pracujeme pouze se vzorky odebranými při operacích. Cokoli, co jakýkoli lékařský obor vytáhne z člověka, tak jde většinou na vyšetření na patologii. Ke vzorku dostanu seznam požadavků a ke každému pacientovi dělám opět rešerši dokumentace, diagnóz. Po nastudování jdu na takzvanou přikrajovnu neboli blokovnu, kde zjednodušeně řečeno vytváříme malé kousky z velkých kousků. (smích) Když třeba pacientovi vytáhli kvůli nádoru velkou část střeva, tak my nemůžeme zpracovat úplně všechno. Máme konkrétní postupy, podle kterých odebíráme konkrétní počty kusů z konkrétních vzorků.
Rakovina prsu se nevyhýbá ani mladým ženám. Jak si prsa správně samovyšetřit?
23. října 2022 v 6:00
Laborantovi následně nadiktuji, co vidím, jak to vypadá, jak je to velké. Odeberu si vzorky, které mě zajímají, a ty se pak dál chemicky zpracují v laboratoři. To už dělají laborantky samostatně – já tomu říkám „laboratorní magic“. Protože se „něco stane“ a já přijdu už k hotovému produktu.
Chemicky se vzorek zpracuje tak, aby byl vhodný k mikroskopování. Máme malinký kousek tkáně cca do jednoho centimetru, který se zaleje do parafinového bločku – což je stejný materiál jako u svíček – a ten se dá do speciálního „kráječe“ neboli mikrotomu. Hezky to naplátkuje, podobně jako řezník plátkuje šunku. Tyto tenké plátky následně dáme na sklíčko, nabarvíme je, zakonzervujeme a navrch dáme opět sklíčko. Po uschnutí vznikne histologický preparát, který si dám do mikroskopu, a následně jsem schopna vidět buňky, jejich velikost či uspořádání. Zkrátka hodnotím architektoniku buněk. Jejich jádra vidíme fialově a cytoplazmu růžově – proto se také patologii přezdívá 50 odstínů růžové. (smích)
Co se děje se zbytkem tkání, které nepotřebujete?Zbytek se skladuje do té doby, dokud se neuzavře diagnóza. Pokud bychom totiž potřebovali odebrat další vzorek, musíme být schopni se k materiálu vrátit a dál jej revidovat. Po vyhození jdou vzorky do spalovny. Ovšem dle českého zákona má člověk právo si tyto věci i pohřbít. Tudíž pokud by někdo chtěl pohřbít svůj žlučník, tak klidně může. Myslím, že na to má lhůtu asi čtrnáct dní od výkonu.
Jak by si to vyzvedl? Přišel by s krabičkou, podobně jako do restaurace pro oběd?Ono to už je v krabičce. Musí to být také ve speciálním nálevu, aby nedošlo ke zkažení. Některé skleničky nicméně recyklujeme z jiných provozů, takže občas nám přijde například střevo ve kbelíku od kysaného zelí nebo sýru. Občas si říkám, jak je to pro ty pacienty vlastně hrozné, když jejich orgány házím do nádoby od zelí.
Patoložky Katky jsme se také ptali:
- Působí na ni nějak, když stanovuje velmi špatnou diagnózu?
- Jak probíhá pitva?
- Co se děje s pitvanými orgány? Vrací se zpět do těla?
- Jsou pro ni náročné pitvy dětí?
- Jak se z lebky vyndává mozek – a jak se to pak maskuje, aby tělo bylo „reprezentativní“ na pohřeb?
- Jak je to se studiem a začátky v patologii?
- Jakých mýtů by se patologie měla zbavit?
