Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Ochutnej pivo, vyfoť pivo a sdílej pivo. Beerfluencing se stal kratochvílí nejednoho Čecha. Co tato činnost obnáší, kteří beerfluenceři jsou nejslavnější a dá se tím uživit? Ptali jsme se za tebe.
Netušil jsem, že se budu někdy těšit na zlý časy... Hlavně ne v postpandemické době, kdy nás má čekat energetická krize, všeobecný nedostatek, a ještě se k tomu volil prezident. Někdy jsou ale Zlý časy pro něco dobrý. Hlavně v případě, kdy je to jméno vyhlášené pražské nuselské hospody, v níž jsem si domluvil rozhovor.
Jako amatérského milovníka zlatavého moku mne neminula vlna tzv. internetového obdivování piva. Alespoň tak přezdívám fenoménu beerfluencerství. Co to znamená? Dobrá otázka.
Přestože by člověk logicky odvozoval, že má focení piva na sociální sítě ledasco společného s obyčejným influencingem a že podobných beerfluencerů musí být v Česku jako hub po dešti, trvalo dlouho najít někoho, kdo bude mít nějakou relevanci. Měl jsem ale štěstí, jelikož jsem narazil na účet s názvem Pivní kritik.
Zdroj: Se souhlasem Adama Beneše
V reálu se jedná o Adama Beneše, studenta vysoké školy, pro nějž pivo není prostředkem k honbě za lajky, ale naopak náplní volného času, láskou a zážitkem. Poznal jsem to hned, když jsme sedli ke stolu.
Objednal jsem si Australian Pale Ale od značky Kousek Piva.
Proč?
Ještě jsem ho neměl a chtěl jsem zkusit něco nového.
No, a když tak přijdete do hospody, jaké pivo si obvykle dáváte? Stačí mi typ.
Mám to hodně podle nálady. Někdy mám chuť na lehkej ležák, někdy mám chuť na IPU, někdy mám chuť na něco silnějšího. Většinou se končí stouty, ale vlastně je to úplně variabilní.
U nás obecně panuje přesvědčení, že nejlepším pivem na čepu je dvanáctistupňová plzeň. Myslíte si to také?
Na to se dá odpovědět jedině komplexně, protože u piva strašně záleží na tom, jak se k němu výčepní chová. Může být fakt hnusná plzeň a naopak opravdu výborná plzeň. O její kvalitě mi asi nejvíc vypoví konkrétní situace.
Když přijdu do hospody a uvidím, jak načepované pivo vypadá, tak si podle toho dokážu trošičku odvodit kvalitu zacházení. Když je to značka, která je úplně všude, mám nějakou představu, jak by mohla chutnat. Následně se mi buď opravdu potvrdí to, co jsem si myslel, nebo ne. Když bude skladována někde v teple na sluníčku, tak bude prostě hnusná. Platí to o jakémkoliv pivu.
Beerfluencing není jen o vyfocení piva, ale také o přiblížení moku někomu, kdo by si ho třeba chtěl dát.
Představme si svět, v němž by plzeň známá nebyla. Byl byste schopen ji vyfotit a propagovat?
S plzní jako pivem nemám problém. S čím ale v poslední době problém mám, je to, jakým způsobem prezentují svůj minipivovar, který je kompletně financovaný Plzeňským Prazdrojem a Asahi Group.
Vadí mi kontrast. Malé řemeslné pivovary začínající prakticky od nuly maximálně s úvěry nemají nic a tady se udělala budova, nakoupila technika a začal se dělat „marketing minipivovaru“, který má stejné IČO jako Plzeňský Prazdroj. Punc minipivovarnictví mi k tomu moc nejde. Piva by mohla být technologicky výborná, ale jejich marketing je zavádějící a nelíbí se mi to v pohledu na tu značku a budování brandu.
Je vidět, že se orientujete, což asi není divu, jelikož jste beerfluencer. Můžete vysvětlit, kde se beerfluencing vzal a co obnáší?
Sám nevím, kde je původ obecného hodnocení piva. Asi to bude úplně stejné jako s čímkoliv jiným. U mě to bylo z toho důvodu, že jsem si řekl, že bych jednoduše chtěl ochutnávat piva. Mám foťák, umím fotit, tak bych to ještě mohl i nafotit a něco o tom psát.
Udělal jsem si průzkum na Instagramu, kde jsem zjistil, že je poměrně těžké vyhledávat klíčová slova k této aktivitě. Na začátku jsem takových profilů našel strašně málo. Říkal jsem si, že jsem musel najít díru na trhu a pak následně zjistil, že to samozřejmě pravda není.
Co se obsahu týče, původní představa byla taková, že vypiju prakticky cokoliv. Nicméně s tím, jak se člověk do toho ponoří a zjistí určité věci, jaké mohou být vady piva a co obnáší celý ten proces, tak se to hodně rychle vyselektovalo na české a zahraniční minipivovary. Jde mi o to, abych měl na účtu piva, která jsou něčím speciální.
Jak moc záleží na textu, který k fotkám píšete? Z toho, co jsem viděl, se mi zdá, že ve většině případů je to jen o popisku u piva a hashtazích.
Pro mě jsou to potom posty, které nic nehodnotí a nemají žádnou vypovídající hodnotu. Ani o pivu, ani o tom člověku. Nedozvíme se, jestli dotyčný ví, co pije, nebo jestli je mu to úplně jedno. Rád si popisky čtu, ať jsou kamarádů beerfluencerů, nebo někoho, koho neznám, a zajímá mě, co si kdo o jakém pivu myslí, protože mi to pomáhá utvořit si názor. Navíc je to pro mě ta přidaná hodnota.
Beerfluencing není jen o vyfocení piva, ale také o přiblížení moku někomu, kdo by si ho třeba chtěl dát.
Váš Instagram nese název Pivní kritik. Opravdu jste kritikem na slovo vzatým?
Spíš jsem hledal jméno, které bych si mohl dát. Přišlo mi lehce kontroverzní a bylo volné, zároveň jsem ale už také několikrát přemýšlel o tom, jestli to nezměnit. Většina postů, které mám, byla postavena na tom, že mi pivo chutnalo a stálo za to si s ním dát práci. Když mi pivo úplně nechutná, tak mu věnuju jen storiečko s vysvětlením.
Minimálně tak to bylo předtím, než jsem si dal kvůli škole na chvíli pauzu. Teď bych se k tomu chtěl vrátit. Rozhodl jsem se pro koncept, v jehož rámci bych chtěl do naší pivní kultury trochu víc rýt. Čili teď by to mohlo být opravdu kritické.
Chtěl jsem na to navázat, jestli jste spíš beer influencer, nebo jestli nebudete svým obsahem blíže food kritikovi?
Může se to stát. Podstatou beerfluencerství by nemělo být pouze se pivovarům zavděčit. Sám v sobě mám, co se týče craftového piva, zásadu, že když vím, že kvalita pivovaru není dobrá, tak si jej nekoupím. Nejsem ale takový, že bych pivovar zavrhl úplně. Jsem ochotný jej ochutnat třeba za rok a zjistit, jestli se něco nezměnilo. Nejlépe k lepšímu.
Když je pivo v pohodě, tak jsem s tím v pohodě. Když je něco nekvalitního, nesnažím se to podporovat. V tom je tak trošku schováno to, že nekvalitní piva nepodporuju ani na Instagramu. A když je to hrozný, jsem s to to vyhlásit do světa. Existují totiž pivovary, které velmi dobře zvládají kritiku, na výtku odpoví a zkusí s tím něco udělat. Na druhou stranu, když je pivo opravdu špatné, ten konkrétní pivovar obvykle nemá ani sociální sítě nebo je nespravuje. Kritika následně přichází vniveč.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Co musí beerfluencer splňovat.
Jaká je v Česku pivní kultura.
V jaké nejhorší české hospodě byl.
Jaký má beerfluencer názor na nejlepší a nejhorší pivo.
Jen vsuvka, vysvětlíte prosím, jaký je rozdíl mezi průmyslovým a craftovým pivem?
Legislativně se to dělí podle hektolitrů ve výstavu. Většina pivovarů, které jsme zmiňovali, splňovala podmínku do 10 000 hektolitrů ročně. Proto jsou to minipivovary. Průmyslové mají mnohonásobně vyšší výstav. Co se týká pivní nabídky, nemají ji tak variabilní jako minipivovary. Malé pivovary nemívají zasmluvněné hospody, nemusí dělat objemy, mohou experimentovat, dělat limitované edice a zkoušet, co s tím pivem jde, což je na tom to pěkné.
Co tedy musí takový beerfluencer splňovat? Jsou tam nějaká kritéria?
Kritéria asi neexistují. Mně jde jen o to, dát si kvalitní pivo, zamyslet se nad tím, jestli je dobré, proč je dobré, proč je jiné, a pak, ať už to někdo bude fotit na foťák za 100 litrů, nebo na mobil, je vlastně jedno. Jde jen o vizuál profilu. Já se snažím o hezky vypadající účet, jelikož na hezké fotky se přece jenom lépe kouká než na něco vyfoceného jen tak od stolu, ale asi to není podmínka.
Jak dlouho máte svůj profil?
Asi dva roky.
A je to opravdu jen ta láska k pivu, co vás motivuje pokračovat dál? Nebo ta potenciální možnost někoho nebo něco ovlivnit?
Prioritní je u mě láska k pivu. Já ho mám prostě rád (smích).
Zdroj: Se souhlasem Adama Beneše
Nemáte ponětí o někom, kdo by se mohl beerfluencingem uživit jako normální influencer?
Určitě se tím uživit nedá. Pivo je hobby.
Co by bylo nutné udělat pro to, aby ten influencing v beerinfluencerovi dostál svému významu?
Asi bych začal tím, že beerfluencing u nás nedosahuje takových čísel jako normální influencing. Pivo není auto nebo šminky. V této situaci je základem úspěchu počet sledujících daného člověka, který by reálně ovlivnil něčí názor. Nevidím způsob, jak by to mohlo být funkční.
Na druhou stranu například existují ambasadoři, kteří v zahraničí propagují Pilsner Urquell. Jenže to má svá ale. Plzeňský Prazdroj je firmou, která to dokáže zaplatit. Navíc je celosvětově známá, což se o minipivovarech nebo craftových pivovarech nedá říct.
Ambasadory jsou Češi, nebo cizinci?
Vím o Češích, kteří takto vyjedou do zahraničí, nebo v zahraničí dokonce žijí. Na tom místě představují českou pivní kulturu a všechno, co je s tím spojeno.
U nás je, řekl bych, až problémem pivní kultura často méně kvalitního ležáku. Lidé jsou navíc konzervativní. Ti, co celý život pijou ležák, strašně špatně vnímají, že někdo začal vařit pivo a najednou nestojí 10 korun.
Existuje něco takového i v zahraničí? Předpokládám, že by tam mohli mít, například v Německu, větší čísla.
Větší čísla tam určitě jsou. Že by jim to ale udělalo živobytí, dle mého názoru možné není. Ale nejsem si jistý.
Co česká beerfluencerská společnost, jak funguje? Je tam třeba rivalita?
Za mě pivo lidi sdružuje. Takže se všemi, se kterými se osobně znám, jsme rádi, když se někde potkáme, pokecáme, co je v pivu nového, co nám chutná… Občas se objeví nějaká novinka, někdo někde najde nový chmel. Sdílíme mezi sebou zajímavosti…
Během rešerše jsem si všiml, že beerfluencing je v Česku spíš takovou komunitní záležitostí. Nikdo není „hvězdou“, nejsledovanější účty mají jednotky tisíc sledujících. Proč si myslíte, že to tak je zrovna ve státě, kde na hlavu zkonzumujeme nejvíce litrů piva?
My máme sice nejvíc vypitého piva na hlavu, ale v tom beerfluencerství jde asi spíše o to, jakého piva. Je pivo za 5 korun a pivo za 50 korun. Průmyslových ležáků tu sice máme hodně, ale pořád je to jedno a to stejné pivo. Buď je lepší, nebo horší.
Minipivovary dokáží svou variabilitou pivní nabídky nabídnout, co se rozmanitosti týče, stokrát víc. Mnohem zajímavější je psát o něčem, co se stokrát změní, než kdybych si dal každý den ležák, který vlastní Heineken nebo Asahi.
Češi vnímají Česko jako zemi se silnou pivní kulturou. Je naše „pivní kultura“ opravdu kulturou? Umí Češi pivo dostatečně ocenit?
U nás je, řekl bych, až problémem pivní kultura často méně kvalitního ležáku. Lidé jsou navíc konzervativní. Ti, co celý život pijou ležák, strašně špatně vnímají, že někdo začal vařit pivo a najednou nestojí 10 korun. Pivní kultura je nastavena tak, že „pivo je levnější než voda“, bohužel.
Od toho se odráží i vnímání minipivovarů, které je ale dnes už mnohem lepší, než bylo. Setkal jsem se však mnohokrát s nechápavým argumentem, jak si někdo může dát ležák za 70 korun nebo nedej bože nějakou newenglandku za 109. Před pár lety to bylo nepředstavitelné, ale naštěstí se to bourá.
Zdroj: Se souhlasem Adama Beneše
Co je podle vás správný hospodský standard? Jak to musí v hospodě či restauračním zařízení fungovat, abyste si řekl, že si tam chcete dát pivo?
Pro mě je důležitá péče o pivo. Jak vypadá, když se načepuje, jestli jsou čisté sklenice… Pivo je důvod, proč tam jdu, a tak chci, aby bylo v takové kvalitě, v jaké se jej pivovar snaží prodávat.
Neznamená to tedy, že by se dalo poznat od pohledu, jestli bude hospoda kvalitní? Jak poznáte z přehršle českých hospod, že se tam bude točit dobré pivo?
To asi záleží i na celkovém dojmu z místa. V pivu je důležitá čistota. Čistota všeho – výčepu, vedení, sanitace, a aby ten mok byl v co nejméně změněné kvalitě. Začíná to trubním vedením a končí to tím, kdo jej do sklenice čepuje.
Mám ale jeden odstrašující příklad. Pivo je nasyceno na nějaký stupeň, nicméně byl jsem jednou v Ostravě a výčepní postavil půllitr na odkapávač a ze čtyřiceti centimetrů pustil pivo. Mok byl úplně mrtvý, bez bublin a mělo to takový vliv na výslednou chuť a požitek, že to bylo prostě strašný.
Takže jste mu to vrátil a řekl, že chcete peníze zpátky?
My jsme si k tomu tehdy objednali i jídlo, tak jsem to nějak dopil a zaplatil.
Když už mluvíme o pivovarských hospodách, v každém trochu větším městě vznikají Kozlovny nebo také Plznice, které mají ucházející moderní design a kde se točí plzeňské pivo. Jenže jejich design je prakticky všude stejný. Jak se na tento trend díváte?
Zrovna v těchto typech restaurací, které jsou nějakým způsobem propojeny s pivovarem, je to pivo většinou v docela dobré kvalitě. Nesetkal jsem se s tím, že by to bylo jinak. Kdybych chtěl tedy zajít na dobrou plzeň, vyhledám podobný podnik.
V hospodách, kde se točí craftové pivo a jsou nějakým způsobem vyhlášené, je skoro pravidlem, že se o to pivo umí starat.
Ptal jsem se na to proto, jestli jejich masivní rozšíření a zároveň jejich uniformnost nemusí nakonec z různých důvodů vymýtit kouzlo „zaplivaných putik“?
Pořád existují. Image místa navíc stále hraje roli. Vezměme si třeba Zlý časy, ty jsou tedy spjaty s pivovarem Bad Flash, ale stejně tu mají 20 dalších piv. V hospodách, kde se točí craftové pivo a jsou nějakým způsobem vyhlášené, je skoro pravidlem, že se o to pivo umí starat. Je to totiž high-endový produkt a nejdražší pivo, které si můžeme dát.
Někdy ta obsluha tak perfektní není, ale přijde mi, že si jsou majitelé často vědomi, že prodávají něco dražšího. Taky ale můžu dobře volit podniky (smích).
Máte tip na nejhorší hospodu, kde jste byl?
Já mám pořád v paměti tu Ostravu, kde jsem na to teda koukal jako blázen. Nevím, jak se to tam jmenovalo, ale byl to podnik pivovaru Ostravar. Dražší jídlo, lepší společnost a úplně to tam dejchalo ne pajzlem. A pak tam stojí týpek, který udělá takovouhle prasárnu. To mám fakt v hlavě.
Přirozeně mě zajímá i ta nejlepší.
Pozitivně hodnotím výběr od nejlépe všech možných stylů, aby si dal opravdu každý. Osobně si dám asi jakékoliv pivo, jelikož je rád ochutnávám, ale pak jsou lidi, kteří by rádi šli se mnou, ale vůbec je to pivo nezajímá. Takže si dávají to nejlevnější, protože nemají důvod si ho nedat. Proto jsem rád za hospody jako Zlý časy, kde je na výběr od levných ležáků až po nejlepší IPY i stouty.
Konkrétní byste nebyl?
Mám třeba rád Dno pytle na Vinohradské. To je prostě „pajzl“ s craftovým pivem a je to fakt výborné. Má to charakter a je vidět, že lidem, kteří tam dělají, jde hlavně o to pivo. Zbytek se poddá.
Pak je to asi BeerGeek na Vinohradské. Je tam takový pohyb lidí, že tam žádné pivo nevydrží moc dlouho na čepu. Proto je čerstvý. Každý den mají plno a piva, která se jinde moc sehnat nedají. Mimo Prahu mám rád pivovarské prodejny. Ať je to Zichovec v Lounech a jejich pivní bar, nebo je to Obora u Tábora, Chříč, pivovar Bizon a NOZIB.
Jaké atributy musí mít podle vás dobré pivo?
Nesmí mít žádnou chybu. (smích) Je to úplně jedno, jaký je to styl nebo jakou má stupňovitost. Pokud je technologicky špatně uděláno, tak je to problém.
Chyby v pivu jsou definovány různými pachutěmi nebo vůněmi a každý je vnímá trochu jinak. Někdo to cítit nemusí, někomu to zase může extrémně vadit. Nejhorší potom je, když člověk ví o všech těch vadách, něco si dá a na první dobrou zjistí chybu, která mu vadí.
Jaké je vaše nejoblíbenější pivo?
To je dost těžké. Já asi nejoblíbenější pivo nemám. Mám oblíbené styly a pivovary, které je dělají, ale piva úplně ne. Na druhou stranu mám piva, která mi nějakým způsobem utkví v paměti, protože jsou prostě něčím výjimečná.
Třeba oblíbený dry hoppovaný ležák mám Homies, což je kolaborace Zichovce s Falconem. Jinými slovy jde o moderní český ležák ovoněný extrémně aromatickým chmelem, normální dvanáctka za studena chmelená sabrem.
Stouty miluju, takže co se týká silných, povedené měla Sibeeria – ty jsou třicetistupňové. Stout se švestkami nebo nakuřovaný. Kdybych měl ale vybrat jeden, tak se vrátím k Zichovci a jejich Barrel Age projektu, kde uvaří stout, osmnáct měsíců jej nechají stárnout v sudech, pak to nablendujou a přidají k tomu kávu nebo javorový sirup. Jak to zraje společně, udělá to neskutečné pivo, které má klidně 14,5 procenta. Proto je ta flaška celovečerní záležitost.
A nejhorší pivo?
Jsem hodně citlivý na jablíčka v chuti, ten aceton. S tím se u průmyslových pivovarů setkávám dost často. Naposled to byly Svijany, to bylo hrozné.
Zdroj: Se souhlasem Adama Beneše
Jak se díváte na kulturu minipivovarů v Česku? Není jich až moc?
Je jich dost, tuším, že kolem pěti set. To se také ještě různě dělí. Řekl bych však, že i přes ten vysoký počet se tu hezky vyselektovaly ty kvalitní a vnesly do toho moderní pohled na pivo.
Vy sám vaříte pivo?
Vařím.
Jaké?
Všechno možné.
A jak to jde?
Začal jsem asi před rokem. Po zasvěcení jsem zjistil, že plno chyb v pivu může být způsobeno podmínkami, ve kterých se dělá. Proto jsem to chtěl vyzkoušet. Postupně se z toho stal koníček, který mě zaměstnává o volných víkendech.
V domácích podmínkách je jednodušší udělat svrchně kvašené pivo, protože kvasí při vyšších teplotách, klidně pokojových. Odkvasit IPU nebo ale je na technologii relativně jednoduché. Problémem také může být tvrdá voda, což tam, kde to vařím já, je. Z ní se také nemůže vařit cokoliv – plzeňské ležáky jsou například takové, jaké jsou, díky tamní měkké vodě se základním obsahem nějakých solí.
Dohromady jsem vařil IPU, NEIPU, lehkou IPU, stouty… Co mi chutná, to jsem chtěl uvařit. Na ležák se ještě chystám.
Nezmínil jste výsledek.
Víte, jak to je. Já jsem kritický a sám na sebe nejvíc. Když to tak s rodinou popíjíme, tak jim to samozřejmě chutná. Neznamená to ale, že mi to nestihli i pohanět. Ale baví mě to.
Znamená to, že nejste daleko od toho založit si jednou vlastní pivovar?
